Aspartam je umělé sladidlo, jehož molekula byla syntetizovaná v USA ještě v šedesáti letech. Po bouřlivé odborné diskusi byla tato molekula velmi kontroverzním způsobem registrována pro použití v potravinářství jako náhražka za cukr (viz. níže) nejprve v USA a pak i v jiných částech světa včetně Evropy. Dnes je její použití v potravinářství obrovské, protože se používá ve velkém množství potravinářských výrobků. Jeho zákaz by měl nedozírné následky pro část potravinářského průmyslu. Původně bylo přehodnocení bezpečnosti aspartamu naplánováno v EU až na rok 2020.


Na základě několika medializovaných studií (tři zrealizoval známý Institut Ramazzini, Boloň, Itálie a jedna byla provedena v Dánsku), z nichž vyplynuly některé závažné zdravotní problémy související s konzumací tohoto sladidla v množství odpovídající "denní akceptovatelné dávce", Evropská komise požádala EFSA, aby bylo přehodnocení provedeno dříve.

Evropský úřad pro bezpečnost potravin zveřejnil svou předběžnou zprávu 8. ledna 2013. V dokumentu, který má kolem 250 stran, EFSA došla k závěru, že dnes stanovena míra konzumace aspartamu nepředstavuje pro spotřebitele žádné riziko. Připomeňme, že dnešní "denní akceptovatelná dávka" konzumace aspartamu je 40 mg na 1 kg tělesné váhy.

Pokud jde o stanovisko EFSA ke studiím provedeným Institutem Ramazzini, evropští experti poukázali na několik údajné metodologické nedostatky, které prý výrazně narušilo výsledky. Toto je ale obvyklý způsob, který EFSA používá k odmítnutí vědeckých prací, které se jí "nehodí". Rozsáhlou dánskou studii, z níž vyplynulo vysoké riziko předčasných porodů u žen konzumujících denně více než 4 různé nápoje obsahující sladidlo, zpochybnili pozdější norskou studií, která nedospěla ke stejným výsledkům.

Konečné stanovisko má EFSA zveřejnit na jaře, do té doby se k jeho návrhu mají možnost vyjádřit nevládní organizace, průmysl i vědecká komunita.

 

Co je aspartam a jaká je jeho dosavadní historie

Aspartam nebo E951 je syntetické sladidlo, jehož schopnost "sladit" je 200 krát vyšší než v případě třtinového cukru. Je obsažen ve více než 6000 potravinářských výrobcích a na celém světě ho konzumuje více než 200 milionů osob. Mezi potravinářských výrobků jde zejména o různé snídaňové cereálie, žvýkačky, sycené nápoje (jako Coca cola light a jiné nápoje "bez obsahu cukru", jogurty, průmyslové dezerty, zmrzliny, čokolády, ovocné konzervy, marinády, dresinky, zubní pasty, vitamíny a více než 300 léků. Nejvýznamnější výrobci jsou americké firmy Mērīšanas a NutraSweet (dvě bývalé filiálky … Monsanta) a japonská společnost Ajinomoto, které ho každoročně vyrábějí v množství 16 000 tun.

Molekulu náhodně objevil ještě v roce 1965 chemik James Schatter, který v té době pracoval pro americkou farmaceutickou společnost GDSearle. Ukázalo se, že látka má tytéž senzorické vlastnosti jako cukr, není zdrojem kalorií a nemá nepříjemnou kovovou dochuť jako sacharin (E954), velmi kontroverzní syntetické sladidlo, které v té době dominovalo na trhu. Od roku 1967 se společnost Searle pustila do realizace série studií zaměřených na podání žádosti o povolení komercializaci na FDA (americký ekvivalent EFSA). Pro někoho je dnes aspartam "nejkontroverznější potravinářská přísada historie" (podle časopisu The Ecologist), pro jiné je to "nejlepší prozkoumány aditivum všech dob ", což nepřestávají tvrdit výrobci a příslušné orgány včetně FDA a EFSA.

Je třeba vědět že aspartam se skládá ze tří molekul: Aminokyselina fenylalanin, kyselina aspartylovou, a metanol. První dvě složky se přirozeně nacházejí v některých potravinách, ale s jedním podstatným rozdílem: v případě potravin nejsou konzumovány ve volné formě, ale jsou vázány na některé proteiny, zatímco v případě aspartamu se do trávicího traktu dostávají "volné", což podle několika vědců může mít značné zdravotní rizika. Methanol se sice přirozeně nachází v některých druzích ovoce a zeleniny, ale vždy spolu s ethanolem, který neutralizuje jeho toxické účinky.

Schválení aspartamu i jeho denní akceptovatelné dávky na počátku osmdesátých let ze strany FDA bylo podloženo několika studiemi, které dala provést sama společnost Searle. Tyto toxikologické studie, se ukázaly být laxní a obsahovaly četné závažné nedostatky, ale přesto sloužily ke stanovení denní akceptovatelné dávky, která platí ještě dnes! Problémy byly takového charakteru, že během šesti let vědečtí odborníci FDA jednomyslně studie kritizovali a odmítali produkt schválit. Na druhé straně, již v sedmdesátých letech existovaly seriózní americké studie (několik zrealizoval toxikolog John Olney), které poukazovaly na škodlivost aspartamu. Povolení aspartamu ze strany FDA (1981) politicky prosadil až Donald Rumsfeld, ministr obrany za druhé vlády Ronalda Reagana, který byl až do roku 1985 šéfem společnosti Searle … Jeho politická moc ale byla nesmírná již v sedmdesátých letech. Dokonce ani nebylo zavedeno povinné označování množství aspartamu v jednotlivých produktech a není ani dosud. Toto je již naprostý nesmysl, protože spotřebitel nebo jeho lékař nemohou takto ani vědět, jestli se zejména v letních měsících nepřekračuje "denní akceptovatelná dávka".

Odborný-politický spor ale pokračoval a pokračuje dodnes. V souvislosti s aspartamem bylo na FDA předložených ze strany spotřebitelů více než 10 000 stížností, což je rekord. Podle zkušeností této organizace se ale stěžuje méně než 1% osob, které mají problémy. To znamená, že zdravotní problémy související s konzumací aspartamu mělo mezi lety 1981 a 1995 asi jeden milion Američanů. Americký úřad zároveň zdokumentoval 92 škodlivých příznaků při jeho časté konzumaci. Mezi nimi se uvádějí otupělost, bolesti hlavy, únava, závratě, bolesti žaludku, zvýšené bušení srdce, zvyšování hmotnosti, podrážděnost, úzkost, krátkodobá ztráta paměti, halucinace, vyrážky, záchvaty, krvácení do očí, slepotu, hučení v uších deprese, ohluchnutí, křeče, nespavost, slabost atd.. Podle FDI , následky konzumace aspartamu zahrnuje i smrt. Někteří odborníci dávají aspartam dále do souvislosti s nádory na mozku, epilepsií, Parkonsonovou a Alzheimerovou chorobou.

Tak jak je tomu v případě i jiných kontroverzních produktů, výsledky příslušných vědeckých studií se diametrálně liší podle toho, kdo je nechal vypracovat. V prvé řadě je zarážející, že 3 základní studie vypracované společností Searle, na jejichž základě byla vypočtena "denní akceptovatelná dávka" nebyly nikdy publikovány! A pak, svého času byl vypracován seznam 166 studií z nichž 74 financoval průmysl (Searle, Ajimoto nebo ILSI) a 92 zrealizovali výzkumné organizace, které se dají označit za nezávislé. Podle všech výzkumných prací financovaných průmyslem byl aspartam bezpečný. Závěrem 85 z 92 nezávislých studií bylo, že konzumace má způsobuje jeden nebo více zdravotních problémů. Sedm zbývajících nezávislých studií bylo financovaných ze strany FDA.

Institut Ramazzini, jehož dvě rozsáhlé vědecké studie měly za následek předčasné přehodnocení aspartamu ze strany EFSA, je renomované vědecké pracoviště známé svou nezávislostí. Pracuje něj 180 vědeckých pracovníků pocházejících z 32 zemí světa. Studie jednoznačně poukázaly na karcinogennost aspartamu a jejich zpochybnění ze strany FDA a EFSA neobstojí před přísnější kritikou.

I v tomto případě stojí za námahu prověřit si existenci eventuálních střetů zájmů u členů vědeckého panelu EFSA, který posuzuje aspartam. Předsedou je John Christian Larsen, který pracuje pro ILSI (nátlakové lobbistické sdružení agrochemického a zemědělsko-potravinářského průmyslu). Další dva? John Gilbert a Ivonne Rietjens jsou finančně propojen s FEMA (Flavour and Manufactures Association). Jürgen König má smlouvy s Danone, který je velký uživatel aspartamu. Ale třešničkou na dortu je Dominique Parent-Massin, který je člen vědeckého výboru Ajinomoto (největší výrobce aspartamu na světě), tak jak i Coca Coly!

Další z mnoha anomálií fungování Evropského úřadu pro bezpečnost potravin je skutečnost, že členové jejích vědeckých panelů jsou v zásadě "stály" (což ale není případ jiných institucí podobného charakteru , kde se experti časem mění. Např. u CIRC – Mezinárodní centrum pro výzkum rakoviny). Nevýhodou stálých členů vědeckých panelů je to, že v případě přehodnocení např.. aspartamu, experti posuzují své vlastní předchozí rozhodnutí, přičemž negativní stanoviska znamenají kritizovat sebe! Připomeňme , že EFSA vydala své poslední stanovisko ohledně aspartamu v roce 2009. Je zde tedy zásadní rozdíl ve srovnání se soudnictvím, kde odvolací soud musí mít zcela jiné složení než prvoinstanční soud.

Zdroj:  sppk.sk