Švédský žurnalista Jan Hagberg byl nominován na Cenu Raoula Wallenberga za psaní o rasismu uvnitř částí švédského establishmentu vůči těm slovanským lidem a národům, které “se ne zcela podřizují diktátu Západu.” Justitia Pax Verita, nezisková organizace sídlící ve Stockholmu, nedávno nominovala švédského žurnalistu Jana Hagberga na Cenu Raoula Wallenberga. Cena byla letos zřízena švédskou vládou na památku zesnulého diplomata, který zachránil desetitisíce Židů během II. světové války. Tato cena se uděluje lidem, kteří se vyznačují bojem proti rasismu a xenofobii.


  Ve vysvětlení nominace se mj. uvádí, že Jan Hagberg je asi ve Švédsku jediným žurnalistou, který věnuje pozornost velice nebezpečnému druhu rasismu uvnitř establishmentu, který Hagberg nazval „jemnou rasistickou přísadou“ v přístupu k těm slovanským lidem a národům, které „se ne zcela podřizují diktátu Západu.“

Jako o jasném příkladu takového „politicky korektního“ rasismu Hagberg psal o incidentu z října 2012, kdy byla Madeleine Albright nafilmována, jak řve „Odporní Srbové!“ skupinou českých protestujících. Jak si Hagberg všímá, média ve Švédsku, místo aby odsoudila Albrightovou, tak byla úplně potichu, „protože to bylo považováno za rasismus vyšších kruhů, který vykřikovala ex-ministryně.“

Uzávěrka nominací vyprší 20. července a Akademie Raoula Wallenberga udělí cenu jednomu z nominovaných 27. srpna, na svátek Raoula.

Akademii Raoula Wallenberga

Naše organizace, která se mimo jiné zapojuje do záležitostí lidských práv, se dověděla o založení nové ceny na památku Raoula Wallenberga z názorového příspěvku ve Svenska Dagsbladet od ministra pro integraci Erika Ullenhaga. (1) Vzhledem k tam uvedenému Justitia Pax Veritas doporučuje, aby tato cena byla udělena Janu Hagbergovi ze Stockholmu, který v duchu Raoula Wallenberga pracuje, aby rozšířil povědomí o zvláště nebezpečné formě xenofobie a netolerance.

Úctyhodné skutky Raoula Wallenberga probíhali v prostředí nacistické totality a expanzionismu, který vyhubil miliony lidí pouze proto, že je považoval za ‚nižší rasu.‘ Kromě Židů, kteří byli obzvláštním cílem, byl nacistické vyhlazovací politice podroben i slovanský lid Východní Evropy. Nacistická expanze Drang nach Osten postihla mimo jiné miliony Poláků, Bělorusů, Rusů a Srbů. Ti posledně jmenovaní zvláště trpěli za jejich neustálý odpor vůči nacistické okupaci a rozbití Juguslávie. Kvůli jejich dvěma hnutím odporu – komunistickému a monarchistickému – trval Hitler na zvláště drsných politikách vůči Srbskému lidu. U nově založených vazalů částečně dovolil, aby ty různé šovinistické režimy realizovaly vyhlazovací politiky zaměřené proti Srbům stejně jako proti Židům a Romům (zvláště nechvalně proslulým příkladem byl koncentrační tábor Jasenovac, kde byli i nacističtí důstojníci SS konsternovaní z míry a brutality těchto zločinů). Nacističtí okupanti částečně uplatňovali tzv. politiku 1:100, kdy bývalo popravováno 100 srbských civilistů za každého vojáka zabitého ve službě Třetí říši.

Když si ceníme Raoula Wallenberga, měli bychom si vzpomenout, že on fungoval v časech, kdy byl rasismus uvnitř Evropy ve vyšších sociálních třídách zaveden jako norma v jeho obhajobě i realizaci. Dnes jsou tu četné organizace i jednotlivci, kteří bojují proti různým formám netolerance a xenofobie uplatňované extremistickými skupinami a jedinci. Tento boj je přirozeně cenný a důležitý, ale Jan Hagberg je téměř sám, kdo upozorňuje na zvláště nebezpečnou formu rasismu – tu, která je pěstována mezi částí establishmentu. Ve svém článku „Jemná rasistická přísada“ píše Hagberg následující:

[quote align="center" color="#999999"]

„Otevřete a přečtěte si denní noviny o slovanském lidu, o zemích, které se ne zcela podřizují diktátu Západu. O zemích jako Rusko, Bělorus či Srbsko. Přečtěte si článek o Srbech – a pak v tom článku zaměňte Srbové za Židé. V tom prvním případě nikdo nezvedne obočí kvůli hrubosti urážek. Skutečnost, že 100 000 těchto lidí tu spořádaně žije v naší zemi, zjevně nevadí. Kdyby ale došlo ke druhému případu, tak by už média plivala, co to dá, jen aby doplivla až do Auschwitzu.“

„Ministryně zahraničí presidenta Clintona Madeleine Albright, válečný zločinec a s částečnou zodpovědností za nálety porušující chartu OSN, nedávno navštívila svou rodnou zemi Českou republiku, aby tu propagovala svou novou knihu Pražská zima. V nákupním středisku se střetla s demonstranty vedenými českým režisérem Václavem Dvořákem, tvůrcem filmu „Uloupené Kosovo“. Tato rošťárna tuto distingovanou bývalou ministryni naprosto zbavila smyslů, a ta před shromážděním ječela: ‚Odporní Srbové!‘“

„Zkuste zaměnit slovo Srbové za Židé vykřiknuté – i když jen v myšlenkách – východním ministrem zahraničí a je snadné si představit, jaký druh palcových titulků by se šířil celým Západním světem. V tom skutečném případě tu o tom ale bylo hrobové ticho, protože tohle byl akceptovatelný rasismus vyšších kruhů, který vykřikla ex-ministryně.“ (2)[/quote]

Jak ve svém článku Jan Hagberg naznačuje, ve Švédsku nejsou případy rasistických a xenofobních výlevů a la Albrightová vzácné. (3) Před zhruba rokem slavný švédský rádiový hostitel nazval Srby: „Breiviky, psychopaty a petardy“; a to v živém celonárodním programu. Justiční rada, který jinak hojně stíhá podněcování rasové nenávisti na základě anonymních komentářů na webových stránkách okrajových politických hnutí, se rozhodl, že vyšetřování nezahájí, vycházejíc z motivace, že právo na svobodu slova je zvláště silné, když přijde na „politické názory“ a „debaty o otázkách veřejného zájmu“. Tomuto rozhodnutí justičního rady předcházeli dva ‚antirasisté‘, kteří obhajovali (!) tyhle záštiplné výlevy hostitele z rádia. (4) Další velice prominentní ‚aktivista za lidská práva‘ pronesl hrubé a generalizující prohlášení ve švédském veřejném rádiu o Srbském lidu, když tvrdil, že Srbové jsou zvláště násilní, a že i ta jejich církev „byla vždy negativní silou.“ Tento předmětný program, který byl zcela v linii prohlášení Albrightové „Odporní Srbové!“ byl Švédskou komisí pro vysílání uznán za neškodný i přes to, že tato komise má jinak, když přijde na negativní prohlášení o lidech, velice restriktivní praktiky. (5)

V současných projektech pro některé švédské vyšší střední školy, které pojednávají o konfliktu v bývalé Jugoslávii, jsou švédští studenti podrobováni zjednodušenému poselství, přičemž se před nimi skrývá ta podstatná role, kterou v té krvavé lázni mezi lidmi v Jugoslávii sehrály velmoci. V té době byl Srbský lid zvláště postižen kvůli jejich odporu vůči rozbití Jugoslávie stejně jako proti kolonizaci a devastaci na zdroje bohatého a strategicky důležitého Balkánského poloostrova – tedy proti současné formě expanzivní politiky Drang nach Osten. Justitia Pax Veritas už obdržela několik zpráv od švédsko-srbských studentů, kteří se cítili hrozně kvůli tomuto kolektivnímu obviňování, a pro ně přináší odvážná slova Jana Hagberga útěchu pro jejich rány na duši.

Je zjevné, že Jan Hagberg jedná v duchu Raoula Wallenberga jako tvrdý příval očistného proudu, který strhává pláštík rasismu establishmentu a ukazuje jej v plné nahotě, čili abychom použili výrazu používaného ministrem pro integraci Erikem Ullhenhagem, obnažuje tu normalizovanou nenávist. Justitia Pax Veritas tudíž věří, že Jan Hagberg je zjevně vítězem ceny Raoula Wallenberga.

Děkujeme ti, Jane Hagbergu!

Ať navždy žijí vzpomínky na Raoula Wallenberga!

Justitia Pax Veritas Stockholm 10 June 2013