Teď už víte, jak to vypadá. Tak, a teď se už političtí kamarádíčci chechtají pod fousy den poté, kdy policie vyvlekla pár novinářů z postele na výslech o údajném uplácení veřejných činitelů. Jen před krátkým časem to byl britský parlament, co se propíralo po odhalení jeho výdajů. A teď je na lavici hanby národní tisk. Takže ve Westminsteru už asi lze podřezávat stínové kamarádíčky z temnot nožem. Skandál s veřejně hrazenými výdaji otřásl důvěrou v britskou politickou třídu. Někteří šli do vězení, další s hanbou do důchodu. Veřejnost nikdy o politicích neměla valné mínění, ale předkládat daňovým poplatníkům náklady za vyčištění jímky na rodinné nemovitosti, to se ukázalo jako moc silné kafe.

Ve středu tohoto úplatkářského skandálu je News International, britská pobočka News Corp Ruperta Murdocha. Běsnění kolem ilegálních odposlechů telefonů si už vynutilo zavření nejlépe prodávaných novin světa News of the World po 168 letech úspěchů. Tohle se sloučilo s ještě ničivějším vyšetřováním ilegálních úplatků policistům a úředníkům.

Zúčtování s panem Murdochem bylo nevídané. Rok před tím britské impérium mocné News Corp neukojitelně rostlo. Politici všech barev a všech stupínků moci před mocí a bezohledností pana Murdocha uctivě smekali čepice. News Corp však byla zavřena, aby se zajistila nadále plná kontrola nad vysoce ziskovou British Sky Broadcasting.

Teď to všechno vypadá, že skončí v ruinách. Dveře se u politiků zabouchly. Mezi členy parlamentu a regulátory se vznáší otázky nejen ohledně budoucnosti těchto novin, ale i zda je News Corp „vhodný a řádný“ vlastník svého proměnlivého podílu v BSkyB.

I Sun, klenot v koruně impéria bulváru, je v obležení vyšetřovatelů. Kolem a kolem asi 30 bývalých ředitelů a žurnalistů sloužících u News International už je v base. News Corp už zaplatila téměř 200 milionů dolarů za pokuty a kompenzační odškodnění obětem odposlechů telefonů. Konečná čísla však mohou být mnohonásobně vyšší.

U těch posledních zatčení je nemilosrdnou ironií, že vznikla z úsilí pana Murdocha udělat za tím tlustou čáru. Údajné důkazy o úplatcích se předaly nezávislé komisi pro standardy, kterou sestavil, aby ho očistila od aféry z telefonních odposlechů. Žurnalisté si však ztěžovali, že je jejich vlastní management vyhodil z vlaku, a tak vykecali i důvěrné zdroje.

V pozadí toho všeho dunělo Levesonovo vyšetřování, veřejné slyšení o regulacích médií, které zřídila vláda. Přišlo tohle zkoumání pozadí News Corp a důkazy, které toto šetření přineslo z vytěžení svědků – i některých celebrit, i jiných jen náhodně chycených očima veřejnosti – a to už nebylo tak podlézavě přívětivé jako u původní komise. Ten starý systém samoregulace tisku, jemuž dominovali lidé zevnitř a šéfredaktoři novin, byl odhalen jako velice ostudný.

Obviňování žurnalistů se rozšířilo i mimo The Sun. Ale i mezi těmi, kdo prahnou po tom kopnout si do pana Murdocha, dokud se ještě válí na zemi, se šíří nepříjemné pocity, když vidí, jak jsou reportéři odvlékáni na policejní stanice. Neděje se snad něco takového na místech, jako je Rusko?

Když byli vyvlékáni před dav politici, aby vysvětlili své proplacené výdaje, tak odpovídali, že tomu tak přeci bylo vždycky. Vlády si nezvedaly platy ze strachu z naštvaných voličů. A tak to něco za něco vyrostlo do superštědrého systému mimo politickou kontrolu výdajů.

Jejich trýznitelé z médií z toho ale nic neměli. Teď ale skuhrají tu samou obranu: podstrkování hnědých obálek užitečným kontaktům se přeci dělo odnepaměti. Peníze za tip mohly být i životně důležitým mazivem svobody tisku. Jak jinak by média měla vrhat světlo do mocenských kuloárů?

To by mohlo být skoro přesvědčivé, kdyby se ukázalo, že ty úplatky fungovaly jako nástroj při odhalování korupce a zneužívání moci. Mám ale dojem, že většina byla předána za prohřešky a poklesky celebrit nebo za zjištění z vnitřku kriminálních příběhů.

Jak politici tak tisk byli chyceni do stejné pasti. Ty dny, kdy členové parlamentu mohli účtovat své tenisové kurty a rybníky s kachnami k proplacení z veřejných peněženek, a kdy reportéři mohli platit kamarádský obolus, jsou pryč. Je divné, když si žurnalisté ztěžují, že se dočkali stejného zacházení, jaké vídávali u jiných, a kdo by si tehdy pomyslel, že by věci mohly jít i u nich stejně, jako šly u jiných.

Žijeme ve věku odpovědnosti. Na standardy chování, které bývaly akceptovatelné, dokud byly mimo dohled, nyní padá světlo. I ti na ostré hraně národní bezpečnosti – vojáci bojující v zahraničních válkách a tajní provádějící skryté operace proti teroristům – zjišťují, že jsou pod nic neodpouštějícím dohledem. V této změně sehrála velkou roli média, tak se z toho těžko můžou vyvlíknout sama.

Do té doby, než skončí nespočet vyšetřování, by mohlo jít do vězení celkem dost žurnalistů. Ten proces vyvolá oprávněné obavy o svobodu tisku. I přes všechny její vady byla bezuzdnost britského tisku životně důležitá při kontrole a vyvažování zneužívané politické moci. Ta největší výzva ale neleží u pronásledování těch, kdo napichovali telefony a strkali úplatky. Britská média jsou dušena drakonickými zákony o pomluvě určenými k ochraně bohatých a mocných. A státní regulace by tuhle smyčku mohla ještě utáhnout. Mezi tím ekonomika digitálního věku konspiruje proti nákladnému investigativnímu žurnalismu.

Co se týče pana Murdocha, je dohráno. Vyšetřovatelé u The Sun mluví o „podezření na vážné trestné činy prováděné trvale.“ Dobrodružný styl News International byl vytržen z věku, kdy vlastníci říkali politikům, co mají dělat, žurnalisté si dělali, co chtěli, a policisté byli rentiéři na platební listině. Ty dny jsou pryč. Tak je to i s panstvím pana Murdocha. Nemusí to ale znamenat konec svobodného tisku.

 

Zdroj: http://www.ft.com/intl/cms/s/0/8af3e45a-57da-11e1-b089-00144feabdc0.html#axzz1mchXaOtA