Rezignace Ghassana Hitto tzv. „čekatele na ministerského předsedu“ Syrské opoziční koalice z tohoto týden spolu s volbou Ahmeda Assi al-Jarba z 6. července za hlavu zastřešující koalice Spojenými státy podporovaných zástupných skupin snažících se svrhnout Asadovu vládu odhalila další trhliny v té konstrukci imperiálního útoku proti Sýrii. Na Ghassana Hitto, syrského emigranta a technokrata z Texasu, nahlíží většina informovaných pozorovatelů jako na miláčka Muslimského bratrstva a Kataru. Jak krátce po Hittově zvolení uvedla AFP:
Někteří členové koalice Hitta popisují jako kandidáta konsensu, jenž uspokojuje jak opoziční islamisty, tak liberální frakce. Ale někteří ze 70 členů Koalice se z konzultací před tím, než mohlo proběhnout hlasování, stáhli s obviněním opozičního těžkotonážníka Muslimského bratrstva, že Hitta jako kandidáta vnutilo.
K tomuto kandidátovi starší článek: Premiérem syrské opozice se stal manažer z Dallasu
Na uvalení Hitta jako politické tváře zahraničím podporované opozice opravdu mnozí z vnitřku opozice a z okolního světa nahlíželi jako na mocenskou hru Kataru o kontrolu směřování konfliktu v Sýrii a o zřízení Doha (hlavní město Kataru) jako centra moc post-Asadovské Sýrie.
Vazby mezi Hittem, Muslimským bratrstvem a Katarem už byly uvnitř opozice zdrojem značného napětí. NY Times o tom referoval:
Hitto narazil na určitá zpochybňování: někteří rebelové a aktivisté na něj nahlíželi jako nad odtrženého od země a někteří členové této často se svářící koalice si ztěžovali, že byl favoritem syrského Muslimského Bratrstva a jeho hlavního zahraničního sponzora Kataru. Mnozí z opozice říkají, že Katar si v tomto hnutí zařídil přílišný vliv.
To, co se během krátkého období Hitta jakožto veřejné tváře ze zahraničí podporované opozice vyjasnilo, bylo to, že ten je méně politickým vůdcem než zástupcem Kataru a Spojených států. Tohle přes to, co lze nazvat jedině konkurencí mezi jejich spojenci v Doha a v Rijádu, kteří spolu občas spolupracují, jindy ale soutěží o moc a vliv mezi extremistickými džihádistickými živly po celém Středním východě a v Severní Africe. Zvláště potom je Hitta nutno chápat jako držitele pozic, muže, jehož odpovědností není vést, nýbrž jednoduše jednat jako opora režimu al-Thani a Muslimského bratrstva uvnitř vedení opozice. Samozřejmě, že cílem bylo mít Hitta na místě pro případ potenciálního pádu Asada tak, aby si Katar mohl okamžitě zabezpečit svou kontrolu nad touto zemí v post-Asadovském scénáři.
Domáhají se zase Saúdové dominantní role?
Rezignace Hitta přináší ještě vyšší důležitost pro volbu Ahmeda Assi al-Jarba z minulého týdne jako hlavy K oalice syrské opozice. Zatímco Hitto byl chápán jako zástupce Kataru, Jarbu lze správně charakterizovat jako zástupce Saúdské Arábie. Jak to vysvětlují McClatchy News:
Jarba je šéfem kmene Shammar, jednoho z nejmocnějších kmenů Arabského světa se členy rozprostírajícími se od jižního Turecka po Saúdskou Arábii… Na počátku revolty proti Assadovi byl uvězněn… Poté, co byl v srpnu 2012 propuštěn z vězení, uprchl do Saúdské Arábie, kde jej jeho kmenové konexe přivedly k úzkým vazbám na hlavní členy saúdských zpravodajských služeb.
Mělo by se poznamenat, že ta nevinně znějící fráze „úzké vazby na vedoucí členy saúdského zpravodajství“ je eufemismem pro saúdský agent, což je přesně to, čím Jarba je. Všimněte si faktu, že stejně jako Hitto i Jarba už veřejně vyhlásil svou opozici k mírovým rozhovorům s Asadovou vládou, tudíž je pro nepřestávající cyklus násilí, ze kterého mají prospěch Rijád a Doha, a doplácí na něj svými životy nevinní Syřané.
Jarba řekl, že „za těchto okolností není Ženeva možná.“ Je však třeba uvážit o jakých přesně „okolnostech“ mluvil. Zanícení političtí pozorovatelé, kteří už nějakou dobu sledující události v Sýrii, tyto „okolnosti“ chápou jako pokračující vojenské porážky ze zahraničí podporovaných rebelů a džihádistů silami Asadovy vlády. Jarba a jeho saúdští manipulanti velice jasně chápou, že nejdříve musí dosáhnout podstatného vojenského vítězství v poli, než budou vůbec moci lichotit mírovými rozhovory.
Je to přesně ta zoufalá potřeba taktických vítězství rebelů, která Saúdskou Arábii zavlekla do větší účasti na rozdmýchávání této války. Využitím Jarba jako svého zástupce Saúdové zkouší rozpoutat novou a snad ještě smrtelnější fázi této války proti Sýrii. Během prvních dvou dnů jako hlava této koalice už Jarba oznámil, že rebelové brzy obdrží „nové dodávky sofistikovaných zbraní ze Saúdské Arábie“ zrovna tak jako navrhl příměří během Ramadanu.
Toto oznámení by se však mělo interpretovat jako cynický úskok vykonstruovaný k získání času pro saúdské zbraně, aby se dostaly do svých cílových míst a pro rebely, aby se vycvičili v jejich používání. Jarba to v podstatě řekl, když prohlásil pro Reuters: „Neodpočinu si, dokud nezajistím pokročilé zbraně potřebné k odražení Asada a jeho spojenců. Dávám si měsíc, abych dosáhl to, co jsem si předsevzal.“ Takže návrhem na jednoměsíční příměří pod záminkou náboženské piety dodržení Ramadanu si Jarba dává přesně to jednoměsíční okno k zajištění pokročilých zbraní. To pokrytectví a dvojakost není třeba dále vysvětlovat.
Saúdská Arábie a Katar mají komplikované vztahy, občas jsou přátelé a jindy jsou roztrpčení. Během destabilizace a subverze Sýrie tyto dvě země kolaborovaly při financování, vyzbrojování a v importu džihádistických živlů z celého muslimského světa. Obě byly napojeny na zpravodajské agentury Západních imperiálních mocností, zatímco udržovaly úzké kontakty s teroristickými sítěmi doma i v zahraničí. Jako takové tyto dvě země sehrály nepostradatelnou roli prostředníka mezi těmito rozpolcenými silami. Avšak teď, když jsou jejich terorističtí zástupci v Sýrii v existenčním ohrožení a Asadova vítězství se stávají ještě rozhodujícnějšími, to vypadá, že pouto mezi těmito monarchiemi se rozdírá. Ty poslední změny v politickém vedení tzv. opozice to pouze odráží.
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: globalresearch.ca
