Moc finanční oligarchie podrobuje Řecko

12 února, bankéři kontrolovaný parlament schválil rozsáhlá úsporná opatření i přes četná předchozím kola zbídačování. Jde o to zajistit dalších 130 miliard výkupů z dluhů. Čím více finanční pomoci Řecko dostane, tím je větší dluh a je těžší jej splatit, a o to více pomoci bude třeba v budoucnu, a tím hlubší je ekonomická propast, do níž země k totálnímu kolapsu směřuje. Bez ohledu na vše, mocní kleptokraté z Trojky – MMF, EU a Evropské centrální banky (ECB) – požadují ještě hlubší krácení. Moc peněz diktuje, že bankéři musí dostat zaplaceno první. Lidi je třeba obětovat, aby se to zajistilo.

Nová úsporná opatření:

Vyhození 15 000 veřejných zaměstnanců v roce 2012 a 150 000 do roku 2015;
Osekání platů ve veřejném sektoru o 20%;
Snížení minimálního platu ze 750 euro na 600;
Osekání rychle mizejících podpor v nezaměstnanosti z 460 na 360 euro;
Redukce penzí, z nichž musí mnoho Řeků přežít, o 15%.

Od té doby, kdy krizové podmínky vznikly, tři hlavní řecké strany kapitulovaly:

Sociálně demokratické Panhelénské socialistické hnutí (PASOK) vedené bankéři vyhozeným bývalým ministerským předsedou George Papandreou;

Centropravicová Nová demokracie s Antoniem Samarasem v čele; a krajně pravicová populární (čili Lidové) pravoslavné procesí (LAOS) vedená Georgiosem Karatzaferisem. Až dosud držely spolu.

Před hlasováním Karatzaferis řekl:

„Není akceptovatelné, že by zrovna teď žabomyší politikaření našich politikářů a propagandistické manévry měly zemi vést k bankrotu.“

„Země klopýtá k okraji útesu a drsný evropský establišment nám předkládá hledisko, že Řecko nelze zachránit a absentují v něm věrohodní politikové. A naši politici tohle hledisko podporují tím, že jej dále šíří.“

Převažujícím projevem kapitulace před bankéři je to, že rozdíly mezi těmi třemi stranami jsou hlavně jen rétorické. V tomto okamžiku však LAOS porušilo jednotu koalice.

Nicméně v neděli o půlnoci po hodinách jalových debat, dali poslanci štempl na ta opatření, která vůdci stran předem odsouhlasili (s poměrem 199 ku 74 s 27 absencemi), a to i přes desetitisíce lidí den i noc řádících na náměstí Syntagma před parlamentem.

Ke střetům došlo i v Salonika, Patra, Volos, na Krétě a Korfu. Lze očekávat, že toho bude více s rostoucím počtem lidí neochotných přijmout tu sociální nespravedlnost ničící jejich schopnost přežít.

Řecká pracující třída zažívá ožebračující novodobé nevolnictví. Ti, co jsou v penzi, mají na přežití méně, než měli kdykoliv, a mládež tohoto národa nemá žádnou budoucnost.

V důsledku toho propukly násilné protesty. Policejní hulváti se rvali s lidmi požadujícími spravedlnost. Vzplanuly tucty budov.

Bankéři jmenovaný ministerský předseda Lucas Padademos, bývalý vicepresident ECB, lhal, když říkal, že „životní úroveň v Řecku by se zhroutila a země by byla zavlečena do spirály recese, nestability, nezaměstnanosti a mizérie,“ pokud by se neprovedly ty kořistnické škrty.

A zase lhal, když tvrdil, že ta zhoubná zbídačující opatření „obnoví fiskální stabilitu a globální konkurenceschopnost ekonomiky, až přivodí nejspíš ve druhé polovině roku 2013 návrat ekonomického růstu.“

Řecká ekonomika ve skutečnosti v těchto krizových podmínkách umírá. V prosinci výroba ve zpracovatelském sektoru meziročně poklesla o 15,5%. Průmyslová produkce se propadla o 11,3%. Nezaměstnanost se vyšplhala na 20%. Nezaměstnanost mládeže dosáhla 50% a od počátku ekonomického poklesu se zdvojnásobil počet sebevražd.

V důsledku toho se urychlil únik kapitálu. Lidé hlasují nohama a utíkají. Ti, co zůstávají, trpí nedostatkem léků v nemocnicích, bezprecedentním rozsahem bezdomovectví a hladovění, školy jsou bez základního vybavení, a dovedete si představit, co přijde, když přijdou další škrty?

A k tomu všemu bankéři požadují více. Až dosud diktovali výlučně jen konfiskaci bohatství, děje se to ale krok po kroku. S tím systematickým propouštěním řecká životní síla v tom rozpadu zmírá.

Zoufale to volá po argentinském řešení. Nic jiného nenabízí naději. V prosinci 2001 tváří v tvář ekonomickému kolapsu Buenos Aires zastavilo veškeré platy dluhů jak domácím, tak zahraničním věřitelům.

Měsíce před tím dluhy MMF prohloubily břímě země. Nakonec bylo 100 miliard dolarů dluhů restrukturalizováno. V roce 2005 se to pak vyřešilo na základě – ber nebo nic.

Na věřitele byly uvaleny tvrdé „zástřihy“ asi tak 65%. Většina se rozhodla, že něco je lepší než nic. V roce 2010 nakonec kapitulovali s přijetím podobných podmínek i ti odmítači.

Trvale udržitelný ekonomický růst přišel od roku 2003 do roku 2007. Životaschopná restrukturalizace dluhů a devalvace měny to pak potvrdila.

Řecko a další země Eurozóny v potížích si mohou ulehčit své břemeno stejným způsobem. Na stole je možnost vzít si zpět suverénní práva zpětnou instalací měn z éry před eurem. Ovšem ty se nikdy v první řadě neměly obětovat.

Závěrečný komentář

Řecko se vzdalo kontroly nad svou možností monetizovat volně svůj dluh devalvací měny, čímž by svůj export učinili konkurenceschopnějším, a uplatnit stimulační fiskální politiku.

Místo aby byli v zajetí zahraničních bankéřů požadujících tribut na úkor nemilosrdně vykořisťované pracující třídy, mládeže a důchodců.

Finanční oligarchie panuje nemilosrdně. Stanovují pravidla, určují podmínky, vydávají diktát, kontrolují parlamenty a tlačí, podplácejí i jinak vynucují kapitulaci k podmínkám vyžadovaným lichvářskými žraloky.

K tomu patří masové vyhazování z práce, těžké krácení platů a benefitů, vyšší daně, házení korunních klenotů národů do frcu, aby se zajistilo, že především dostanou zaplaceno bankéři. Není divu, že tohle dravčí finančnictví nazývá ekonom Michael Hudson „formou válčení.“

Fungují jako drancující armády, zabírají zemi, infrastruktury i další hmotná aktiva a veškeré materiální bohatství. Během tohoto procesu jsou země a běžní lidé naprosto zničeni.

Řecko je v podstatě zbankrotované. Zbývá mu jen sepsat nekrolog. Jeho lid má jednoduchou volbu – odejít nebo rebelovat.

Pouliční protesty a stávky nemají žádný výsledek. Bankéře, co kontrolují parlament, nezajímají.

Ale ať to bude jakýkoliv prostředek, co je nahradí, je životně důležité. Nic jiného už nemůže fungovat a jakékoliv zdržení jen zhorší nepřijatelné podmínky.

Stephen Lendman

Dále k tématu: