Ministři spravedlnosti se 6. června na zasedání v Bruselu nedokázali dohodnout na posílení ochrany osobních dat. Ten samý den vypukl skandál kolem bývalého zaměstnance CIA, který zveřejnil informace o tom, že americké tajné služby masově monitorují telefonickou a elektronickou komunikaci, píše deník. El País uvádí, že EU, jejíž předpisy v této oblasti sahají do roku 1995, kdy byl internet ještě v plenkách, zahájila před rokem iniciativu s cílem omezit vládám a firmám přístup k osobním údajům:


[quote align="center" color="#999999"]

Přestože je evropská legislativa jednou z nejochranářštějších na světě, spolu s tím, jak internet, a zejména pak sociální sítě vpadly do života Evropanů, rychle zastarala. [Ale] Evropská komise s politováním konstatovala, že existují státy [EU], které jsou ochotny předpisy porušovat. K tomuto zjištění došla krátce před tím, než informace deníku The Guardian jasně poukázaly na naléhavou potřebu dohodnout se na novém právním rámci.[/quote]

 

Američtí špióni jsou v Evropě jako doma

Rozsáhlá výzvědná operace americké Národní bezpečnostní agentury (NSA), kterou odhalil britský deník The Guardian a americký The Washington Post, je pouze jedním z příkladů pronikání amerických informačních služeb do soukromí Evropanů. Evropské vlády se těmto aktivitám jen těžko staví na odpor – pokud k nim rovnou nedávají souhlas.

Evropská komise v pondělí 10. června opětovně vyjádřila „znepokojení“ nad zprávou o monitorovacím programu, který americké Národní bezpečnostní agentuře poskytuje přístup k osobním údajům cizích státních příslušníků, především občanů EU.

Nezvykle zdrženlivá eurokomisařka pro spravedlnost Viviane Redingová Spojené státy přímo neobvinila, ačkoliv prostřednictvím svého mluvčího prohlásila, že Američanům práva evropských občanů „systematicky“ připomíná. Terčem její kritiky se místo toho staly samotné státy Evropské unie, které se ve čtvrtek 6. června v Lucemburku rozhodly pozastavit jednání o návrhu reformy zákona o ochraně osobních dat.

Jednání o reformě právních předpisů o ochraně osobních údajů probíhají už osmnáct měsíců, vyžádala si 25 schůzí a 3 000 pozměňovacích návrhů a Unii hluboce rozdělují. Ministři spravedlnosti sedmadvacítky se naposledy sešli jen pár hodin předtím, než britský deník The Guardian zveřejnil informace, které mu poskytl bývalý zaměstnanec CIA Edward Snowden. Ty by jim dost možná pomohly najít společnou řeč. Londýn a Haag zastávají názor, že návrh Redingové příliš tvrdě postihuje firmy, Paříž si přeje věnovat víc pozornosti sociálním sítím a Berlínu se text návrhu zdá příliš vágní. V reakci na odhalení ve skandálu PRISM jsou ale dnes členské státy zajedno alespoň v pocitu „znepokojení“.

 

Příliš dobré vztahy

Evropská komise stejný výraz použila už v roce 2000, když vyšly najevo evropské aktivity špionážního systému Echelon, anglosaské globální sítě určené ke sledování satelitních komunikací. NSA tuto výzvědnou strategii vyvinula za účelem sběru hospodářských, obchodních, technologických a politických informací. Její fungování ale bylo v rozporu jak s legislativou členských států Unie, tak se základními právy jejích občanů.

Londýn tehdy využíval svého zvláštního vztahu s Washingtonem ke špionáži svých evropských konkurentů. Británie i USA to popřely. Evropští lídři zároveň raději zapomněli, že vedoucí odboru kódování komunikací Evropské komise dříve prohlásil, že má „s NSA velmi dobré vztahy,“ které agentuře zajišťovaly volný přístup k údajně důvěrným informacím evropské exekutivy. Dotyčný poté v dopise svým nadřízeným uvedl svá tvrzení „na pravou míru“.

Pak přišly atentáty z 11. září 2001, kterým program Echelon nedokázal zabránit. V následujících letech Evropané souhlasili, někdy dobrovolně, ale často z donucení, aby americké úřady ve jménu boje proti terorismu získaly přístup k obrovskému objemu informací. V roce 2006 vyšlo najevo, že Washington již pět let tajně sleduje data belgické společnosti Swift, která bdí nad bezpečností finančních toků mezi bankami celého světa.

 

Informace za víza

Po počátečním šoku a složitých jednáních byla v roce 2010 podepsána dohoda. Evropané v ní získali právo hodnotit případnost amerických požadavků, sedmadvacítka má v americkém hlavním městě svého stálého dohlížitele, postupy a případné incidenty podléhají pravidelným půlročním kontrolám atd.

Neméně složitá byla i aféra se soukromými daty o cestujících v letecké dopravě (Passanger Name Record, PNR). Po devíti letech jednání a čtyřech různých návrzích textu byl v dubnu 2012 konečně nalezen konsenzus. Evropané, kteří se hlavně chtěli vyhnout podpisu bilaterální smlouvy, jež by jim nedávala dostatek záruk, nakonec souhlasili se sdílením 19 informačních položek o osobách, které cestují z EU do Spojených států nebo skrze jejich letecký prostor. Washington totiž na stůl vyložil silnou kartu: uvolnění režimu vstupních víz. Sebraná data jsou po šesti měsících anonymizována, následujících pět let uchovávána v „aktivní“ databázi a po dalších deset let v databázi „neaktivní“.

 

Průmyslová špionáž proti Německu

Evropanům se nicméně nepodařilo vyřešit klíčovou otázku: tři ze čtyř světových společností, které uchovávají informace o rezervaci letů většiny světových leteckých společností, sídlí ve Spojených státech a podléhají americké legislativě. V případě problémů by tak nad nimi evropské zákony neměly žádnou moc. Tak jako v případě programu Prism, i zde je Unie nucena si uvědomit, že nejenže neustále dohání své zpoždění za praxí, ale má jen omezenou akceschopnost. V současné době se pokouší vyjednat se Spojenými státy možnost, jak dát evropským občanům právo získat soudní cestou nápravu chybných údajů, které o nich uchovávají soukromé americké společnosti. Američtí občané žijící v Evropě takové právo už mají.

Zatímco europoslankyně za liberály Sophie in’t Veldová doufá, že Evropané se díky nejnovějším odhalením o činnosti NSA stanou „uvědomělejšími“ a náročnějšími, jeden z vysoce postavených bruselských úředníků se na věc dívá zcela jinak: „Aféra znovu potvrzuje, že Spojené státy jsou globálním lídrem v boji proti terorismu, a mnoho členských států si proto nedovolí jim odporovat.“ Podle tohoto zdroje zároveň „není pochyb“ o tom, že informace získané v rámci programu Prism využívaly i Velká Británie a další země. První, kdo vznese přímý dotaz na Baraka Obamu, bude nepochybně německá kancléřka Angela Merkelová. Americký prezident má totiž Berlín navštívit 18.-19. června.

V zemi, která na otázky soukromí všeobecně velice dbá, jde o delikátní problém i proto, že podle odhalení Guardianu bylo Německo jednou se zemí, na které se program nejvíc zaměřoval. To by mohlo podle bruselských odborníků naznačovat, že se americké úřady věnovaly i průmyslové špionáži – což Washington už od aféry Echelon popírá. Mluvčí německého ministerstva spravedlnosti v pondělí oznámil, že vláda vyšetřuje, „zda došlo k porušení práv německých občanů“.

 

Mnoho zemí s NSA spolupracuje už dlouho

Ve včerejší výzvě některých europoslanců k reakci na informace o tom, že americká NSA sleduje elektronickou komunikaci občanů, se skrývá „jistá ironie“, konstatuje Der Standard.

Vídeňský deník upozorňuje, že tento jev není ničím novým. Už v roce 2001 zřídil Evropský parlament výbor pro dohled nad mezinárodním monitorovacím systémem Echelon:

Šest dní před útoky z 11. září neměl už výbor žádné pochybnosti o existenci systému globálního odposlechu komunikací, který zavedly USA, Velká Británie, Austrálie, Nový Zéland a Kanada.

Organizace na ochranu lidských práv a osobních údajů varovaly před systémem technicky umožňujícím sledovat „elektronickou komunikaci lidí po celém světě“. EU ale dospěla k závěru, že pokud informace využívají ke svým účelům tajné služby, není to v rozporu s evropským právem.

Der Standard připomíná, že se některé evropské země jako Německo na zavádění Echelonu samy podílely. Rakousko sice není součástí systému, ale může se na něm nepřímo podílet na základě dohody s NSA o výměně dat, poznamenává list. Na rozdíl od ostatních členských států EU není monitorování komunikace v Rakousku zakázáno.

Zdroj:  presseurop.eu