Minulý týden jsme sledovali britské a francouzské zoufalé pokusy o protlačení vojenské intervence do Sýrie. Zdaleka není žádným tajemstvím, že jak britské, tak francouzské vládě dominuje pro-izraelská lobby. V Británii je to ultra-sionistická CFI (Konzervativní přátelé Izraele) – zjevně 80% britských konzervativních poslanců jsou členové Izraelské lobby. Ve Francii je situace ještě daleko hroznější, celý politický systém už unesla agresivní CRIF. Ale v případě, že by někomu nedošlo, proč pro-izraelská lobby tlačí na okamžitou intervenci, dává odpověď Debka, izraelských zpravodajský kanál. Je zjevné, že na všech frontách vítězí syrská armáda. Izraelské vojenské a geopolitické kalkulace se ukázaly být špatně.
Podle Debky je „bitva o Damašek dobojována.“ Syrská armáda v monumentálním vítězství už téměř „obnovila kontrolu nad městem.“ Rebelové, převážně žoldnéři, už tu bitvu prohráli, „nemohou už dělat o moc víc, než sporadicky vystřelit. Už nemohou nikam provádět vpády nebo ohrožovat centrum města, letiště nebo velkou syrskou leteckou základnu poblíž. Ruské a íránské transporty neustále přinášející zásoby k udržení bojové síly Syrské armády teď mohou zase po měsících obléhání přistávat na Damašském letišti.“
Není to ale jen hlavní město. Debka hlásí, že „Jednotky Hizballáhu a Sýrie upevnily svá obléhací postavení kolem bašt rebelů u severního okraje al Qusayr; další jednotky Syrské armády už dokončily obsazení veškerého venkova kolem města Hama; a třetí kombinovaný syrsko-hizballáhovský svaz zaujal pozice kolem Aleppa.“
Debka nadále tvrdí, že vysocí důstojníci IDF kritizovali izraelského ministra obrany Mashe Ya’alona, který před pár dny poskytl „zavádějící“ informace odhadem, že „Bashar Assad kontroluje pouze 40% syrského území.“ Debka naznačuje, že izraelský ministr obrany vycházel z „chybných zpravodajských hodnocení a projevuje obavy, že ozbrojené síly jednají na základě nepřesného zpravodajství.“ Debka zdůrazňuje, „chybná hodnocení … musí vést k tvorbě nesprávných rozhodnutí.“
Debka je určitě dostatečně odvážná, aby přiznala, že chybné izraelské kalkulace mohou přivodit katastrofické důsledky. Hlásí: „Masivní izraelské bombardování íránských zbraní uskladněných u Damašku pro Hizballáh se o měsíc později ukázalo, že způsobilo více škody než užitku. Poskytlo Bashar Assadovi spíš posílení, než aby oslabilo jeho odhodlání.“
Debka má jasně pravdu. Člověk nemusí být génius, aby předpověděl, že izraelský útok na arabské území nemohou Arabské masy přijmout, dokonce ani ne zavilí Assadovi arabští oponenti.
Debka tvrdí, že „zaujetí zpravodajců pohyby vojsk v Sýrii, zvláště kolem Damašku, aby se dopídili, jestli se pokročilé raketové a chemické zbraně nedostaly k Hizballáhu, vedlo k pochybením při zjištění velkých pohybů jednotek milic Hizballáhu k syrsko-izraelským hranicím.“
Izrael teď čelí nové realitě. Čelí teď posilování Hizballáhu proudícího z Libanonu ke Golanským výšinám a k jeho hranicím se Sýrií.
Izraelská Debka dospívá k závěru, že se brzy budou poprvé nacházet „tváří v tvář jednotkám Hizballáhu vybaveným těžkou výzbrojí a raketami na pochodu podél syrsko-izraelských hranic a obsazujících pozice proti izraelským stanovištím vesnicím na Golanech.“
Debka má pravdu, když naznačuje, že místo aby „je to oslabilo, tak tahle zástupná armáda Íránu v Libanonu zaujala postavení k otevření další válečné fronty a IDF se musí vyrovnat s novou vojenskou hrozbou ze Syrských Golan.“
Místo aby to byl The Guardian nebo Le Monde, je to ve skutečnosti Debka, kdo nám pomáhá pochopit, proč Británie a Francie tak zoufale touží po intervenci. A opět, je to sionistická válka, v níž chtějí tak lačně bojovat.
Je dost smutné, že to není The Guardian nebo The New York Times, kdo odhaluje poslední vývoj v Sýrii a předvádí smrtelně nebezpečné přepočítání Izraele.
Je to ve skutečnosti vlastenecký zpravodajský kanál izraelských ‚sionistů‘, kdo nám k této dobré věci posloužil. Opravdu věřím, že tato forma hořké sebekritiky, která je tak zakořeněná v izraelské kultuře, je prostředkem, jímž si udrží izraelskou regionální hegemonii, přinejmenším monetárně. Tato schopnost kritického přezkoumání a nesouhlasu se svým vlastním vedením je čímsi, co se mi nedaří postřehnout u západních médií. Je zjevné, že média v Izraeli jsou daleko tolerantnější ke kritice, než média na Západě pod dominancí Sionistů.
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: globalresearch.ca
