AC24: Od pondělí probíhá proces s tím zdrojem, který předal proslulé WikiLeaks dokumenty, které od té doby k velké nelibosti elit částečně odhalují jejich karty. Tímto člověkem je vojín US Army Bradley Manning. Ze všech obvinění proti Bradley Manningovi je tím nejstrašnějším – a nejvíce odhalujícím – “napomáhání nepříteli”. Blogger z The New Yorker Amy Davidson vznesl pár velkých otázek, které teď visí nad soudní síní ve Fort Meade a nad celou zemí:
- „Je pomocí nepříteli např. odhalení válečných zločinů spáchaných americkými silami nebo lží prohlašovaných americkou vládou?
- „Pokud ano, kdo tomu nepříteli pomáhá – je to ten vynašeč nebo jsou to sami pachatelé?“
Pokud klamavé operace válečného státu nesnesou světlo světa, pak jsou pravdo-mluvci v neustálém nebezpečí. A trestní odpovědnost se musí postavit na hlavu.
Související články k tématu:
Proto byla také odpovědnost obrácena vzhůru nohama, když prokurátor US Army zahájil vládní žalobu proti Bradley Manningovi otevřeným prohlášením: „Toto je případ proti vojákovi, který systematicky sbíral stovky tisíc utajených dokumentů a vrhal je na Internet, do rukou nepřítele – ač vzhledem ke svému výcviku věděl, že tento materiál by mohl ohrozit životy jeho druhů vojáků.“
Je-li tomu tak, pak všichni jeho druhové vojáci měli z pekla štěstí; Pentagon přiznal, že v důsledku Manningových úniků v roce 2010 nikdo nezemřel. Ale mnozí z jeho druhů vojáků přišlo o své končetiny nebo své životy v bojích, které byly umožněny tím druhem lží, za jejichž odhalení teď US vláda Bradley Manninga stíhá.
V reálném světě, jak poukázal Glenn Greenwald, je stíhání za úniky extrémní předpojatostí. „Aplikujme vládní teorii z Manningova případu na jednoho z nejuznávanějších žurnalistů ve Washingtonu: je tu Bob Woodward, který se stal jedním z nejbohatších reportérů Ameriky, pokud ne tím nejbohatším, tím, že dostal a vydal tajné informace daleko citlivější než cokoliv, co kdy publikovala WikiLeaks,“ napsal v lednu Greenwald.
Uvedl, že „jedním z nejzanícenějších Woodwardových čtenářů byl Usáma bin Ládin,“ jak objasňuje i video od al-Kaiídy z roku 2011. A Greenwald dodal, že „kniha toho samého Boba Woodwarda (Usámovy války), kterou Usáma bin Ládin zjevně četl a naléhal na všechny ostatní, aby si ji přečetli, prozrazuje mnohá životně důležitá národně bezpečnostní tajemství daleko citlivější než cokoliv, z čeho je Bradley Manning obviněn, že uvolnil. Znamená to tedy nezbytně, že ti vládní činitelé z nejvyšší úrovně, kteří posloužili Woodwardovi jako zdroje, a autor sám napomáhali al-Kaiídě a podněcovali ji?
Ale stíhání Manninga je o pečlivém omezování informací, které jsou z dosahu vlády. Činitelé, kteří vedou US zahraniční politiku, si přesně vybírají, které tajné informace utrousí veřejnosti. Uniká to přes ně jako přes filtr vypočítavosti k žurnalistům hlavního proudu, jako je Woodward, který vyzradil spoustu „přísně tajných“ informací – v kategorii utajení vyšší než cokoliv, z čeho je obviněn Bradley Manning, že uniklo přes něj.
Když se vybírají a třídí tajemství sloužící vrcholným válko-tvůrcům z Washingtonu, tak se zacházení s US občany rovná klasickému popisu jak pěstovat houby: drž je v temnotě a krm je sračkami.
Pro vrcholné manažery válečného státu je v podstatě „nepřítelem“ demokracie.
Sledujme šetření předložené letos esejistou Amy Davisonem. Je-li napomáháním nepříteli „odhalování válečných zločinů páchaných americkými silami nebo lži prohlašované americkou vládou,“ kdo je pak ve skutečnosti „tím nepřítelem, kterému se pomáhá – ten vynašeč nebo samotní ti pachatelé?“
Upřímné odpovědi na takovéto otázky jsou nepřípustné nejen ve vojenské soudní síni, kde je souzen Bradley Manning. Upřímnost je rovněž vyloučena ze všech dějišť národních událostí, kde válečný stát sám sebe líčí jako vzor ctností.
Ovšem probíhající akce US vlády nesmírně posílily propagandistický dopad a hybnost získávání stoupenců u sil, které Washington veřejně popisuje jako „nepřátele“. Politiky za Bushovy a Obamovy administrativy – v Iráku, Afghánistánu, Jemenu a dále se vznášejícími se drony, údery raket a s nočními nálety, s žaláři jako Abú Ghraib, Bahram, Guantanamo a tajné zádržné mučírny – ty „pomohly nepříteli“ v tak nesmírném měřítku, že to činí tu domnělou (a fiktivní) pomoc jmenovanému nepříteli ze stran Manningových úniků v porovnání s tímto infinitesimálně malou.
Obviňování humanistického poselství tohoto vojína z „pomoci nepříteli“ je od administrativy neschopné se vyrovnat se svými vlastními válečnými zločiny projevem smývání vlastní viny.
Když stíhají Bradley Manninga, může obžaloba jmenovat al-Kaiídu, domorodé irácké síly, Taliban či kohokoliv. Ale tím nejmenovaným „nepřítelem“ – skutečným protivníkem, po jehož rozdrcení Pentagon a Obamův Bílý dům prahne – je neukojitelná touha po demokracii, která se od vlády dožaduje informovaného souhlasu.
Ty síly, kterým vrcholní US činitelé běžně nadávají do „nepřátel“, nikdy neohrozí moc v USA dominující korporátně-militaristické elity. Ale ten nejmenovaný „nepřítel“, kterému odvážné akce Bradley Manninga pomohly – lidé tam dole, kteří mohou přivést demokracii k životu i mimo úroveň obyčejného povídání – ti jsou pro tuto moc reálnou potenciální hrozbou.
Obviňování z pomoci a z nahrávání nepříteli bývalo mohutné poté, co Martin Luther King Jr. přistoupil k odhalení klamů Johnsonovy administrativy a US vojenských ukrutností. Jeho odvážný postoj proti válce ve Vietnamu byl tím nejsilnějším z toho, čím se v těch letech King zasloužil po získání Nobelovy ceny míru v roce 1964.
Bradley Manning nejspíš nikdy Nobelovu cenu míru nedostane, ale určitě si ji zaslouží.
Už skoro 60 000 lidí podepsalo petici naléhající na norský Nobelův výbor, aby tu cenu Mannigovi udělili. Abyste se stali signatáři, klikněte ZDE.
Rovněž si můžete prohlédnout spřízněný projekt na stránce „ Já jsem Bradley Manning“, která právě vydala krátké video – což je první stadium k delšímu filmu, který má brzy vyjít – ten zachycuje i takové jako Daniel Ellsberg, Oliver Stone, Maggie Gyllenhaal, Phil Donahue, Alice Walker, Peter Sarsgaard, Wallace Shawn, Russell Brand, Moby, Tom Morello, Michael Ratner, Molly Crabapple, Davey D, Tim DeChristopher, Josh Stieber, Lt. Dan Choi, Hakim Green, Matt Taibbi, Chris Hedges, Allan Nairn, Leslie Cagan, Ahdaf Soueif a Jeff Madrick.
Na všech těch cestičkách života bude naše poselství během pokračování procesu s Bradley Manningem hlasitější a jasnější. On je vinen „napomáháním nepříteli“ pouze, pokud je tím nepřítelem demokracie.
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: globalresearch.ca