V posledních týdnech se tempo událostí v Sýrii zvyšuje. Vládní síly zaznamenaly významná vítězství na bitevním poli proti rebelům, a to u USA a jejich anti-Asadovkých spojenců vyprovokovalo směsici válečných provokací a nabídek k míru. Obama sice blahořečil izraelským bojovým tryskáčům, které nedávno třikrát napadly Sýrii; při masivních náletech na vojenské instalace v Damašku, přičemž zabily 42 syrských vojáků. Hned nato ale Obama konečně souhlasil s mírovou konferencí s Ruskem, které o takovéto rozhovory žádá už měsíce.
Obama do těchto rozhovorů vstupuje ze slabší pozice; syrská vláda ve válce proti americkým podporovaným rebelům vítězí, a úspěch v poli je při jakýchkoliv mírových rozhovorech trumfem. Obama a ti rebelové nejsou v pozici, že by v tomto okamžiku mohli něco vyžadovat.
Je možné, že Obama se chce vyhnout dalšímu pokoření ze svého vměšování do Sýrie „mírovou“ dohodou, co mu má v poslední minutě zachrání tvář. Je však úplně stejně pravděpodobné, že tyhle mírové rozhovory jsou chytrým diplomatickým fíglem, kdy je skutečným záměrem stejně válka. U mírových rozhovorů není neobvyklé, že se zhroutí, aby toho bylo využito jako ospravedlnění pro zintenzivnění války, jelikož „pokus o mír přeci selhal.“
A Obama má spoustu důvodů prosazovat více války: vypadal by neuvěřitelně slabě a hloupě, kdyby syrský prezident zůstal u moci poté, kdy Obamova administrativa už oznámila, že Assadův režim to má za sebou a oni už Sýrii vybrali alternativní vládu v exilu, kterou USA – a další američtí spojenci – považují za „legitimní vládu Sýrie.“
Takhle o Obamově loutkové syrské vládě referuje BBC:
[quote align="center" color="#999999"]
„… politické vedení syrské opozice – která se točí kolem hlavních mezinárodních měst, navštěvuje konference a pronáší grandiózní proslovy – nevede nikoho. Ta sotva kontroluje delegáty v sálech, natožpak bojovníky v poli.“[/quote]
Bude-li dosaženo nepravděpodobné mírové dohody, tak tihle syrští exulanti – které ve skutečnosti poslouchá jen nepatrná menšina bojovníků rebelů – budou těmi, kdo tuhle dohodu podepíší.
V USA pořád ještě spousta politiků vzývá k válce se Sýrií na základě nedoložených obvinění, že syrská vláda použila chemických zbraní proti rebelům. Ve skutečnosti však prozatím OSN pouze naznačila, že pravdou je pravý opak: existují významné důkazy, že to Spojenými státy podporovaní rebelové použili chemických zbraní proti syrské vládě: Samozřejmě, že tato fakta zaujímají pouze zadní stránky amerických médií, pokud se vůbec objeví. Podobně špatnou zprávou přicházející o Spojenými státy podporovaných rebelech jsou rozsáhlé etnické a náboženské čistky a četné porušování lidských práv, kterým se však také ještě nepovedlo dostat se na přední stránky. A ty četné teroristické bombové útoky Spojenými státy podporovaných rebelů, které plošně zabíjely civilisty, také nápodobně američtí politici a média ignorovali.
Americkou pozici dále oslabuje fakt, že většina bojovníků rebelů jsou islamističtí extremisté, kteří bojují za džihád a zákon šária, nikoliv za demokracii. Nedávno o tom referoval Guardian:
[quote align="center" color="#999999"]
„Hlavní syrská opoziční skupina, Svobodná syrská armáda (FSA) přichází o bojovníky a prostředky ve prospěch Jabhat al-Nusra, islamistické organizace provázané s al-Káidou, která se objevila jako nejlépe vybavená, financovaná a motivovaná síla bojující proti režimu Bashara al-Assada.“[/quote]
[quote align="center" color="#999999"]
„Nikde v rebely kontrolované Sýrii nejsou ty sekulární bojové síly, o kterých se mluví.“[/quote]
Ale přes tyhle všechny bariéry pro to, aby si USA mohly diktovat podmínky Syrské vládě, má Obama své vlastní trumfy: americká a izraelská vojska.
Je dost možné, že ty izraelské nálety na Sýrii byly použity jako vyjednávací karta k navrhované mírové konferenci s Ruskem. Jestli Obama pohrozí, že Sýrii vybombarduje do doby kamenné, pak je tu spousta dokladů – Afghánistán, Irák, Libye – které tuhle hrozbu dokládají. Postupovat s tímto druhem hrozeb se ve skutečnosti mezi mnohými americkými politiky považuje za inteligentní zahraniční politiku, jelikož země nestojící v jednotném šiku s USA, budou tímto jako oponující síla oslabeny a fragmentovány, což nakonec oslabí zábrany proti válce s Íránem.
Americká zahraniční politika teď už naprosto závisí na používání hrozby anihilace. Jak tak americká ekonomická moc v porovnání s Čínou a dalšími zeměmi slábne, tak odhazují ekonomický cukřík ve prospěch vojenského biče. Spousta „expertů“ na americkou zahraniční politiku se dožaduje, aby Obama tenhle bič zase vytasil, jinak by se tahle základna americké zahraniční politiky ukázala být jen kecáním bez skutečné akce.
V tom je podstata amerického zapojení do Sýrie, čímž riskují regionální válku, do které by mohl být stržen Libanon, Turecko, Irák, Izrael, Írán, Jordánsko a Saúdská Arábie s potenciálním zatažením i větších mocností spojených s těmito zeměmi, s USA a Evropou na jedné straně a s Ruskem a Čínou na druhé. Osud už tak trpícího Středního východu je na vážkách.
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: globalresearch.ca
