V prosinci jsme poukazovali na to, že s do očí bijící zřejmostí při absenci vnějšího mechanismu obnovení rovnováhy, např. přes volně plovoucí směnné kurzy měn, je jedinou možností pro to, aby velká část periferie opětovně získala konkurenceschopnost, pádivý kolaps mezd a místní ekonomická deprese. O pět měsíců později přesně podle naší předpovědi je Evropa v horším stavu, než kdy před tím, a to ne jen v těchto zemích mimo jádro, kde se zrychluje deflace mezd, ale ta slabost se už plně přelila i do jádra. Samozřejmě, že nic z toho není raketová věda, a bylo to zcela zřejmé každému, kdo se nad „budoucností“ Eurozóny zamyslel déle než 15 sekund. Co však překvapuje, je to, že s každým uplynulým dnem se dokonce i ti nejzatvrzelejší příznivci eura, v tomto případě Oskar Lafontaine, německý ministr financí z let 1998-1999, pod jehož vedením se euro spustilo, stávají těmi nejhlasitějšími euro-skeptiky, co už nebaští tu patologickou měnu udávanou už jen jako politický kapitál. Zde Ambrose Evans-Prithard rozpitvává konverzaci s posledním eurofilem obráceným na euroskeptika.


Výše zmíněný článek o tom, že bez možnosti měnit směnné kurzy musí zákonitě přijít jedině drastický kolaps mezd a místní deprese česky:

Z The Telegraph:

Oskar Latontaine, německý ministr financí, který euro spustil, teď už volá po zrušení jednotné měny, aby se tak jižní Evropě umožnilo zotavení, s varováním, že současný kurz „vede ke katastrofě.“

„Ekonomická situace se měsíc od měsíce zhoršuje a nezaměstnanost dosáhla výšin, které ještě více zpochybňují demokratické struktury,“ řekl.

„Němci si ještě neuvědomili, že jižní Evropa, včetně Francie, bude současnou mizérií dříve nebo později nucena k protiúderu proti německé hegemonii,“ řekl, když za vekou část této krize obvinil německé přiškrcení mezd, jehož účelem bylo zvýšení podílu na exportu.

Pan Lafontaine řekl na parlamentní webové stránce Německé levicové strany, že kancléřka Angela Merkel se „probere ze svého opojení bohorovností“ až se země v potížích spojí k vynucení krizové politiky na úkor Německa.

Vypadá to, že jeho predikce se potvrzují, jelikož francouzský ministr financí Pierre Moscovici včera vyhlásil konec zbídačování a triumf francouzské politiky, čímž riskuje další poškození už na hadry rozcupovaných vztahů mezi Paříží a Berlínem.

„Zbídačování končí. Tohle je nejvýraznější obrat v historii projektu EU od zavedení eura,“ řekl francouzské televizi. „Jsme svědky skoncování s dogmatem o zbídačování. Tohle je vítězství francouzského hlediska.“

Komentáře pana Moscovice přichází po dohodě s Bruselem, která dává Francii a Španělsku další dva roky na to, aby vyhověly cíli mít deficit pod 3% HDP. Tento triumfalistický tón by mohl rozzuřit zastánce tvrdé linie v Berlíně a potvrdit obavy, že tento ústupek povede na skluzavku, po níž to ujede do fiskálního chaosu. Během víkendu německý vicekancléř Philipp Rösler Evropskou komisi pokáral a prohlásil podvracení agendy utahování opasků za „nezodpovědné“.

Člověk by se přirozeně mohl podivit zrovna tomu, co dává Německu morální právo na takovou roztrpčenost, když dokonce i muž, který nese daleko více osobní odpovědnosti za zavedení Eura než kdokoliv jiný, Lafontainův šéf Helmut Kohl, nedávno v interview přiznal, že aby zavedl euro, tak jednal jako diktátor.

„Věděl jsem, že by to nikdy v Německu nemohlo projít referendem,“ řekl. „Referendum o zavedení eura bychom prohráli. To je naprosto jasné. Byl bych poražen v poměru sedm ku třem.“

Tohle interview provedl německý žurnalista Jens Peter Paul už v roce 2002, v roce, kdy byla Německá Marka nahrazena euro bankovkami a mincemi, ale teprve až teď to bylo publikováno.

V něm pan Kohl popisuje přijetí eura jako emblém Evropského projektu, o němž řekl, že zabránil válce na tomto kontinentu. Politika pana Kohla, politika narozeného v roce 1930, byla formována historií této země ve 30. a 40. letech; ve svých posledních letech u moci se zaměřoval na prosazování evropské jednoty.

V tomto interview řekl: „Když chce kancléř něco protlačit, musí být mužem síly. A když je chytrý, tak ví, kdy je na to čas zralý. V jednom případě – u eura – jsem byl jako diktátor … Euro je synonymem Evropy. Evropa poprvé už nevede žádnou válku.“

Takže v reálu to nebylo ani Německo, ani Francie, ani Španělsko, ani Řecko, ale Němci, Francouzi, Španělé a Řekové, jejichž většinové hlasy byly uzurpovány konverzí Evropy na diktátorský režim, a kterým toho upřeli nejvíce tou řečenou uzurpací demokracie ve jménu technokratických, bankéřských ideálů, např. EURa, které slouží pouze k protlačování zájmů hrstky über-boháčů, a zanechává za sebou stopu 60% nezaměstnanosti mládeže všude, kde spočine; teď ale tahle iluze už vyprchala a začalo velké odhalování reality.

Tak čekejte, že tato Lafontainem řečená slova budou halasně ignorována až do času, kdy uhýbání před realitou a kopání mrtvoly neřešených problémů před sebou už nebude možné. A zase, tohle je problém i pro USA a jejich uchvácení pyramidovou hrou známou jako akciový trh a systém těch tržních titulů. Očekáváme obrovský reset celého systému, který ve vzájemném souběhu přinese obrovský dopad na úplně všechno.

A sem přidáváme celé prohlášení Lafontainenovo.

Evropská politika kancléřky Angely Merkel je pod čím dál větším tlakem. Už nejen president Evropské komise Manuel Barroso, ale i Enrico Letta, nedávno pověřený italským presidentem Giorgio Napolitanem, aby sestavil novou vládu, kritizovali její politiku zbídačování, která v Evropě dosud dominovala a vede ji ke katastrofě. Evropští vůdci už dlouho selhávají. Ekonomická situace se měsíc od měsíce zhoršuje a nezaměstnanost dosáhla úrovně, která čím dál víc podvrací i demokratické struktury.

Němci si ještě neuvědomili, že Jihoevropané, včetně Francouzů, budou vzhledem k současné ekonomické mizérii dříve či později nuceni k protiúderu proti německé hegemonii. Zvláště německé zmrazování mezd, které byly zmraženy dohodami z počátku měnové unie, na ně vyvíjí tlak. Merkelová se probere ze svého opojení bohorovností, až se země, které trpí německým zmrazováním platů, dají dohromady, aby si vynutily přesměrování politiky proti krizi na úkor nákladů na německý export.

Společná měna by bývala mohla být udržitelná, kdyby se účastníci dohodli na koordinované, na produktivitu orientované politice mezd. Během devadesátých let, jelikož jsem považoval takovou koordinaci mezd za možnou, jsem se zřízením Eura souhlasil. Ale vlády obešly establishment institucí zřízených pro tuto koordinaci, zvláště pro makro-ekonomický dialog. Naděje, že establishment eura vynutí racionální ekonomické chování všech stran, se rozplynuly. Ten systém je teď už rozklížený.

Jak nedávno napsal Hans-Werner Sinn v Hadelsblatt, země jako Řecko, Portugalsko či Španělsko by se musely stát o 20 až 30 procent levnějšími než průměr EU, aby dosáhly zhruba vyvážené úrovně konkurenceschopnosti, zatímco Německo by se muselo stát o 20 procent dražší.

V posledních letech se však ukázalo, že takováto politika nemá žádnou šanci na realizaci. Reálné zhodnocení kurzu přes zvednutí mezd, které by bylo v případě Německa nutné, není možné s německými korporátními spolky a s blokem neo-liberálních stran sestávajícím z CDU/CSU, SPD a FDP i se Zelenými, které je poslouchají. Reálné sražení kurzu o 20 až 30 procent nezbytné v jižní Evropě – i ve Francii – by vedlo ke katastrofě, jak už vidíme ve Španělsku, Řecku a Portugalsku.

Když není možné reálné zhodnocení a znehodnocení tímto způsobem, bude nutno opustit společnou měnu a vrátit se k systému, který zhodnocování a znehodnocování umožní, jako to bylo v případě předchůdce společné měny v Evropském monetárním systému (EMS).

V podstatě to znamená zase umožnit kontrolované znehodnocování a zhodnocování přes režim směnných kurzů řízený LU. Za tímto účelem bude jako první krok nevyhnutelná přísná kapitálová kontrola, aby se zregulovaly kapitálové toky. Evropa konec konců k tomuto prvnímu kroku už přistoupila na Kypru.

B ěhem přechodného období bude nutné těm zemím, u nichž je jistota určitého znehodnocení, poskytnout pomoc k jejich podpoře, aby se zabránilo jejich kolapsu – včetně rozsáhlých intervencí ECB. Předběžnou podmínkou, aby Evropský monetární systém fungoval, by byla reforma finančního sektoru a přísné regulace v souladu s linií u spořitelen pro veřejnost. To kasino se musí zavřít.

Přechod na systém umožňující kontrolovaná zhodnocování a znehodnocování by měl být postupný. Začít by to mohlo s Řeckem a Kyprem. Zohlednit by se měly i zkušenosti s Evropským měnovým hadem a EMS.

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: zerohedge.com