Válka v Sýrii vstoupila do další fáze. Naverbovaní zahraniční žoldáci se dostali do defenzivy a vládní vojska, která jim již dva roky neoblomně vzdorují, zaznamenala mnohé úspěchy. Proto Washington oprášil pohádku o chemických zbraních, značně zdiskreditovanou z dob, kdy Bushova administrativa hledala záminku k útoku na Irák. Přeceňování tématu syrských chemických zbraní může být znamením, že Západ hodlá do války aktivně zasáhnout na straně tzv. rebelů pod záminkou humanitární ochrany civilistů. Washington určil použití chemických zbraní „režimem“ jako červenou linii. K tomuto obvinění však nejsou dostatečné důkazy, stejně jako tomu bylo v případě Iráku v roce 2002. Tehdy americký ministr zahraničí Colin Powell v OSN přesvědčoval svět o tom, že Saddám Husajn lže, ačkoliv lhal on sám.
Bagdád všechna obvinění včetně udržování kontaktů s al-Káidou a výrobu jaderných zbraní označil za vymyšlená, ale mezinárodní společenství uvěřilo Američanům. Uvěří jim i tentokrát? Logicky vzato není v zájmu syrské vlády, proti které je vedena nevídaná informační válka, se nadto kompromitovat experimentováním s chemickými zbraněmi a vyvolat tak vojenský útok západních zemí. Na tom mají zájem pouze povstalci, jimž už dochází dech a jen obtížně vzdorují disciplinované a hrdinné syrské armádě. Že se schyluje k vojenské akci, mající zvrátit poměr sil, nasvědčuje i vyslání dvou set amerických specialistů do Jordánska a plánovaný přesun vojenské techniky tamtéž.
Izraelská agrese
Do konfliktu se již přímo vložil Izrael, jehož letectvo zaútočilo na syrskou metropoli. Izrael zasadil raketový úder vojenskému výzkumnému centru na předměstí Damašku za účelem zničení zbraní, údajně určených pro libanonské hnutí Hizballáh, které podporuje prezidenta Asada. To se však příliš neslučuje s tvrzením hlavního stratéga izraelského ministerstva obrany Amose Gilada, jenž prohlásil: „Dobrou zprávou je, že syrské chemické zbraně jsou v bezpečném držení vlády… a Hizballáh o ně nemá zájem“. Podle syrské televize k útoku došlo za účelem pozvednutí upadající morálky teroristických skupin, které se nemohou vzpamatovat z náporu útoků syrské armády. Při náletu zahynulo kolem 300 vojáků a stovky lidí byly zraněny. Agresi proti suverénnímu sousednímu státu však mezinárodní společenství neodsoudilo. Izraelský režim s USA za zády si totiž může dělat co chce, mezinárodní právo pro něj zjevně neplatí. Americký prezident Barack Obama i britský ministr zahraničí William Hague prohlásili, že „Izrael má právo bránit se před dodávkami vyspělých zbraní Hizballáhu“. Sionistický režim touto agresí přispěl ke zvýšení napětí v regionu a otevřeně vstoupil do války na straně povstalců.
Nejednotný postoj Západu
Západ je evidentně v otázce Sýrie rozdělen, protože zatímco USA, Velká Británie a Francie setrvávají na jestřábských pozicích, Německo opakovaně odmítlo dodávky zbraní tzv. opozici. Nejednoznačný je postoj EU, která na jedné straně přijala rozhodnutí povolit nákup ropy od povstalců, ale na straně druhé ústy komisařky pro zahraniční vztahy Catherine Ashtonové je „jediným řešením k ukončení násilí politický dialog za účasti všech stran zapojených do syrského konfliktu“. Brusel zřejmě znepokojila informace, že zhruba 500 evropských muslimů (především z Francie a Velké Británie) odešlo bojovat do Sýrie po boku tzv. rebelů. Jejich kontakt s al-Káidou a pozdější návrat do domovských zemí je přirozeně bezpečnostním rizikem, což si uvědomují evropské výzvědné služby. Prezident Asad trefně prohlásil, že Západu se podpora terorismu v Sýrii dříve či později vrátí.
Zřetelná převaha islamistů v syrské opozici
Mezitím se potvrzuje, že povaha syrského konfliktu je přesně taková, jak ji od počátku interpretuje syrská vláda, totiž že jde o boj převážně zahraničních islamistických žoldáků, vyzbrojených nepřáteli Sýrie, proti sekulárnímu a nábožensky tolerantnímu státu. Syrští exiloví politici, reprezentující sekulární opozici, jsou pouze jakousi civilizovanou fasádou, kterou Západ ukazuje světu. Ve skutečnosti již zcela převážil vliv islamistických radikálů. To dokládá i nedávno zveřejněná informace, že al-Káida ustavila v Aleppu soud, který se řídí právem šaría. Ve městě paralelně existuje i soud sekulární opozice, který však nemá žádný vliv. Podle ředitele Národní rozvědky USA Jamese Clappera Sýrie po Asadovi přestane existovat a zemi čeká rozkol podle etnicko-náboženského klíče, přičemž hlavní silou v regionu budou radikální islamisté. Uvedl, že dnes působí islámští extremisté ve 13 ze 14 syrských provincií. Demontáž Sýrie a její uvržení do chaosu je v souladu se zájmy USA a Izraele, protože Rusko, Írán a Hizballáh tím ztratí významného spojence, ale převaha militantního islámu na tomto území bude mít dříve či později fatální důsledky pro Západ i Izrael. Na povrch vyplouvají i mnohá zvěrstva povstalců a jejich západních spojenců, ačkoliv média vykreslují v nejhorších barvách pouze „syrský režim“. Podle libanonské televize se ze severu Sýrie ve velkém pašují lidské orgány do Turecka. Do tohoto byznysu jsou údajně zapleteni občané USA, Francie a Turecka spolupracující s povstalci. Očití svědci tvrdí, že teroristé vraždící civilisty dostávají velké peněžní částky za jakoukoliv mrtvolu, kterou propašují ze země.
Závěr
Konec syrské tragédie je v nedohlednu. Kolébka lidské civilizace byla uvržena o několik desetiletí zpět. Celá infrastruktura je zničena, úřady a továrny vydrancovány, mnohé školy i nemocnice jsou zavřeny. Přesto se „režim“ nezhroutil, armáda i nadále disciplinovaně brání svou vlast a civilisty před útoky žoldáků a prezident Asad chodí mezi lidi. Minulý týden jej vítaly davy vysokoškoláků z Damašské univerzity (viz obrázek) u příležitosti odhalení památníku na počest studentů, kteří přišli o život od počátku konfliktu. 1. května prezident navštívil elektrárnu v Damašku za účelem oslavy Svátku práce. Pokud by jej Syřané tolik nenáviděli, zřejmě by se schoval v prezidentském paláci, ale uvedené skutečnosti s doloženými fotografiemi tomu nenasvědčují. Zkrátka, kdo chce být objektivně informován o dění v Sýrii, nesmí brát vážně zpravodajství českých televizí a tisku a musí si vyhledávat informace z alternativních zdrojů a teprve poté si udělat vlastní úsudek.
