Iráčtí vůdci se děsí, že země rychle upadá do nové občanské války, která “bude horší, než ta v Sýrii.” Obyvatelstvo Bagdádu si už shromažďuje rýži, zeleninu a další potraviny pro případ, že by jim boje nebo zákaz vycházení znemožnily nakupovat. „Je chybou říkat, že se blížíme občanské válce,“ říká vedoucí irácký politik. „Občanská válka už začala.“ Zrodila se v dubnu z prudkého nárůstu počtu mrtvých při politickém násilí v Iráku s tím, že OSN tvrdí, že minulý měsíc tam bylo zabito více než 700 lidí, což je nejvyšší měsíční úhrn za pět let.


Situace se náhle zhoršila kvůli zabití nejméně 36 protestujících sunnitských Arabů 23. dubna při protestu vsedě v Hawijah. Pozorovatelka z Bagdádu, která nechce být jmenována, řekla, že „od té doby se lidé v Hawijah bojí, že se vrátí masakry z roku 2006.“ Dodala, že sunnité a šiíté se teď vyhýbají vcházení do čtvrtí jedni k druhým. Příznaky zhoršení bezpečnosti jsou přítomny všude. A l-Káid a v pondělí ukázala, co dovede, když v převážně šiítském jižním Iráku vybuchlo pět automobilových bomb, po nichž zůstalo 21 mrtvých. Skupiny sunnitských fundamentalistů, které se v roce 2012 zase obnovily, odpovídají za zabití většiny, tj. skoro 1 500 Iráčanů, kteří zatím letos zemřeli při politickém násilí.

Jejich členové jsou nyní schopni volně se pohybovat v provincii Anbar, kde před rokem ještě bývaly tajným podzemním hnutím. V sousedním Kirkuku al-Káida minulý týden zabrala město Sulaiman Bec, zastřelila šéfa policie a zaútočila na policejní stanici a oddělení svou těžkou výzbrojí poté, co si vyjednala příměří s Iráckou armádou.

Obyvatelé Bagdádu říkají, že vojáci, o nichž se povídá, že jsou to šiítští milicionáři v uniformách, se shromáždili kolem sunnitských enkláv ve městě a zřizují hlídková stanoviště. Vzpomínky na sektářskou občanskou válku v letech 2006 a 2007, kdy bývalo v nejhorších měsících zmasakrováno vždy tak 3 000 lidí, zhoršují pocit ohrožení, když se staré děsy zase probouzí. V minulosti bývaly bomby obvykle směřovány proti šiítům, ale v posledních týdnech jsou cílem i sunnitské mešity a kavárny. „Dříve jsme mohli utéct do Sýrie, ale s tím, jaké je tam násilí, kam pak máme jít?“ zeptal se jeden Iráčan. „Není z toho cesta ven.“

Vláda ministerského předsedy Nouri al-Malikiho v reakci na to tápe. Po vyjednávání se čtyři měsíce trvajícím protestním hnutím sunnitských Arabů, pětinou iráckého obyvatelstva, které říká, že se s nimi zachází jako s druhořadými občany, se potácí mezi tím, že je prohlásí za teroristy, anebo přizná, že skutečně trpí. Vláda uzavřela hlavní silnici z Iráku do Jordánska, o čemž sunnité říkají, že je to kolektivní trest jejich komunitě. Celkově se pan Maliki ošklivě přepočítal, když věřil, že když bude hrát o čas, tak sunnitské protesty odumřou a on může vůdce sunnitů rozdělit sliby peněz a pracovních míst.

Demonstrace sunnitů často nabývají formy protestů v sedě ve městech a na náměstích velkoměst, a ty teď začínají být chráněny dobře vyzbrojenými bojovníky, kteří si zřizují vlastní kontrolní body. O víkend jeden zastavil vůz s pěti iráckými vojáky v civilním oděvu, kteří budili podezření, že jsou to zpravodajští důstojníci, v blízkosti protestů v Anbaru v hlavním městě Ramadi. Všechny tyto muže zabili. Irácká vláda závisí na alianci se šiíty a Kurdy, kteří bývali do US invaze v roce 2003 utiskováni režimem Saddáma Husseina pod dominancí sunnitů.

Tahle aliance se teď drolí a je daleko slabší než v minulosti. Irácká armáda a kurdská vojska (pešmerga) se loni masově střetávaly v širokém pásu sporných území známých jako „linie spouště“.

Kurdská delegace vedená ministerským předsedou regionální vlády Kurdistánu (KRG) Nechervanem Barzaim odjela do Bagdádu prodiskutovat spoustu otázek, které je rozdělují, včetně bezpečnosti, ropných polí a kurdského podílu na federálním rozpočtu. Pan Maliki slíbil do 10 dnů KRG navštívit a kurdští ministři končí se svým bojkotem kabinetu, ale Kurdové ve většině sporných otázek neočekávají pokrok.

Faud Hussein, personální šéf presidenta KRG Massouda Barzaniho, když mluvil o rozbíhající se revolně Sunnitů, tak řekl, že „západní část země uvízla v povstání proti vládě. My tu sice nechceme mít druhou Sýrii, ale směřujeme tímto směrem. Ten požár je hodně zlý, my však nemáme moc hasičů.“ Věří, že současná krize je horší, než byly ty předchozí, protože už tu není žádný zprostředkovatel.

Poslední americká vojska odešla na konci roku 2011, president Jalal Talabani je nemocný v německé nemocnici a Kurdové samotní jsou až příliš ve při s Bagdádem, aby hráli roli moderátora mezi šiíty a sunnity. Pan Hussein má strach, že když se současná krize prohloubí, už tu nebude nic, co by zabránilo explozivnímu krveprolití.

Krize v Iráku a v Sýrii si nyní poskytují vzájemnou nákazu. Dvouleté povstání sunnitů v Sýrii povzbudilo jejich soukmenovce v Iráku, s nímž sdílí společnou hranici, a ti začínají se svými vlastními protesty. Ty začaly loni v prosinci, a dokud armáda nezabila a nezranila spoustu protestujících v Hawajah, byly převážně mírumilovné.

Irácké sunnity posiluje fakt, že ač jsou ve své vlastní zemi menšinou, tvoří většinu v tomto regionu.

Revolty v těchto dvou zemích čím dál více probíhají paralelně. al-Káida minulý měsíc v Iráku oznámila, že podpořila Frontu al-Nusra, tu nejúčinnější vojenskou sílu syrských rebelů, tím, že věnovala polovinu svého rozpočtu na její podporu a poslala i zkušené bojovníky al-Káida do Sýrie jako posily.

Když v březnu syrští vládní vojáci utekli do Iráku a byli repatriováni do Sýrie, tak bylo 47 z nich přepadeno a zabitu v Akashat u syrských hranic. Rebelové říkají, že irácká vláda pod dominancí šiítů se stává daleko aktivnějším podporovatelem presidenta Bashara al-Assada. Minulý týden rebelové ohlásili, že letoun iráckého letectva bombardoval síly v Deir Ez-Zhor ve východní Sýrii.

Bylo sice pravděpodobnější, že to bylo syrské letadlo, které krátce vstoupilo do iráckého vzdušného prostoru, ale vláda v Bagdádu hned vydala dementi. Iráčtí šiítští dobrovolníci odcestovali do Damašku, aby bránili šiítskou svatyni Sayida Zaynab, jejich počet ale není znám. US se domnívají, že iránská letadla se zbraněmi pro Assadovy síly pravidelně přelétávají přes Irák.

Iráčtí vůdci v Bagdádu a v Erbilu jsou přesvědčeni, že celý region je na pokraji křeči upadnutí do sektářské války mezi sunnity a šiíty. Při takovém konfliktu budou Írán a Irák dost menšinou.

Mahnoud Othman, veterán kurského vedení a poslanec parlamentu, věří, že vláda v Bagdádu má přehnané představy o své vlastní síle a podceňuje míru, s jakou je k ní mezinárodní prostředí nepřátelské. Říká: „Připomínám jim, že z 56 islámských států světa jsou jen dva plně šiítské.“

Mnozí iráčtí politici obviňují pana Malikiho, že tu krizi zhoršuje. Jako vůdce náboženské strany šiítů al-Dawa je ministerským předsedou od roku 2006, kdy si ho vybral US velvyslanec Zilmay Khalilzad jako pro US nejpřijatelnějšího šiítské vůdce a i takového, který má dobré vztahy s Íránem.

Jak US, tak Írán zůstali pro udržení na jeho postě kriticky důležití, ač jeden britský diplomat později vyjevil, že když US a Británie udělali ten kopanec, že nevetovali další jmenování pana Malikiho, tak udělaly tu nejhorší chybu.

Ve svých raných letech v úřadě zaujímal pan Maliki daleko vstřícnější a smířlivější postoj k sunnitským Arabům a ke Kurdům. To bylo pod americkým tlakem. Pan Maliki si ale zajistil podporu svého voličstva jako hlavní vůdce šiítů tím, že šiítské voliče přesvědčil, že on a jeho strana zabrání kontra-revoluci strany BAAS, která by šiíty vyhnala od moci.

Hra na sektářskou kartu rovněž přinesla výhodu ve vytváření bezpečnosti, spíše než všudypřítomná vládní korupce a neschopnost poskytování služeb, které jsou hlavním problémem šiítské většiny. Mentality pana Malikiho je do velké míry v tom být mužem zajišťujícím bezpečnost ve vysoce centralizované straně Dawa, která je do velké míry šiítskou verzí strany BAAS Saddáma Husseina.

S konsolidací své podpory mezi šiíty si pan Maliki neustále odcizoval sunnity, kteří na něj pohlíží s nedůvěrou. „Mohl by zvítězit u šiítů, ale ztratit Irák,“ řekl Ghassan al-Attiyah, politický vědec z Bagdádu.

Ten věří, že klíč ke zklidnění současné krize je v odstoupení pana Malikiho a v jeho náhradě neutrálnější osobností jako předsedou vlády do parlamentních voleb příští rok.

K tomu nejspíš nedojde. Šiíté v Iráku mají podezření, že by mohli také bojovat o svoji existenci. Tyto obavy by mohly být přehnané a úmyslně přiživované vládou, ale zajišťují panu Malikimu politickou základnu. I Íránci už o něm otevřeně vyjádřili pochybnosti, ale nechtěli by vidět jeho nahrazení, dokud bojují za záchranu svých spojenců v Sýrii.

Ti věří, že je čas, aby všichni šiíté stáli svorně spolu. Souběžná povstání v Sýrii a v Iráku přináší pro Irák, region a svět explozivní důsledky. Teprve nedávno stabilizovaný Irák se opět stává nestabilním. Ještě před dvěma měsíci sunnitští demonstranti skandovali „Maliki nebo Irák!“. Teď ale vykřikují „Válku! Válku!“

 Nedávné nepokoje vyvolaly strach z rozsáhlejšího všeobecného sektářského násilí

Policista prohledává muže před chaldejským kostelem Panny Marie před velikonoční mší u chaldejského kostela Panny Marie v Bagdádu v Iráku (AP)

Dějiště útoku automobilní bombou, která vybuchla u mešity al-Mahdi v severovýchodní oblasti Bagdádu Binook (AP)

 

 Síly občanského a bezpečnostního personálu shromážděné v dějišti útoku automobilní bombou v Bagdádu (AP)

 Utišují iráckého muže v dějišti útoku automobilovou bombou v Bagdádu (AP)

Kouř stoupající po útoku automobilovou bombou v Sadr City v Bagdádu uprostřed vlny koordinovaných bombových útoků, které zabily tucty lidí (AP)

 

‚Iráčané stojí před děsivou možností dalších násilností‘

Paul Bremer
Americký administrátor v Iráku, 2003-04

Události v Iráku vyvolávají obavy. Islamističtí extrémisté z al-Káida v Iráku (AQI) byli v podstatě nasazením amerických sil poraženi. Klíčem k úspěchu bylo uvědomění iráckých sunnitů, že se podílí na vládě, a americký cíl porazit tyto anti-demokratické síly. Ale stažení našich sil na konci roku 2011 poskytlo neopominutelný signál – irácké vládě, mnoha iráckým sunnitům, a co je nejdůležitější, al-Káidě – že i přes nesmírné náklady v krvi a penězích končí Amerika se svou angažovaností v Iráku. To AQI otevřelo dveře, aby obnovila brutální útoky na Irácký lid a provokovala iráckou vládu k čím dál drsnějším odpovědím. A tuto situaci ještě zhoršilo přelití násilností ze Sýrie.

Alistair Burt
Náměstek ministra zahraničí pro Střední východ

Násilnosti v Iráku z uplynulého týdne budí velké obavy. Velká většina Iráčanů nechce návrat k sektářskému konfliktu minulosti, chtějí naopak budovat stabilní, prosperující a demokratickou zemi. Je životně důležité, aby všichni političtí a náboženští vůdci jednali odpovědně, aby zabránili zhoršení situace a našli cestu k účasti na mírovém procesu, který reaguje na požadavky všech částí irácké společnosti. Vítáme signály, že někteří jsou k tomu ochotni, bude to ale vyžadovat sladěné úsilí všech stran.

Generál-major Jonathan Shaw
Velitel britských sil v Iráku, 2007

Během toho, co se v této oblasti chybně nazývá Arabským jarem, je ta umělá státní struktura Irák vystavena výzvám daleko základnějších forem loajality ke krvi a k náboženství. Ministerský předseda nikdy neměl takovou brutální moc ani politický vtip, aby sjednotil Kurdy, šiíty a sunnity, jako to udělal Saddám. A sousedi vidí příležitost pro jeho ohrožení a rozkouskování: Írán a šiítská nárazníková zóna za západě, Saúdové a sunnitská nárazníková zóna na východě, Turci vyjednávají s Kurdy o ropu. A vzhledem k ceně ropy, která připadne vítězům, by ta bitva mohla být intenzivní.

Toby Jones
Asistent na katedře historie Středního východu, Rutgers University

Irák zůstává zemí v hlubokých těžkostech. Nedávné vzedmutí násilí tam vyvolává zjevné obavy z potenciálně další vlny smrtícího konfliktu. Iráčané, pro které se stalo utrpení smutnou rutinou, jsou s touto strašlivou možností zase konfrontováni. Ale na tom, co se stane v Iráku, záleží i za jeho hranicemi, zvláště když se sektářský přístup tohoto kola násilností zakoření. S tím, jak Saúdská Arábie a její spojenci už těží ze sektářských rozmíšek v Sýrii a v Zálivu jako z prostředku ke střetu s Íránem, násilnosti v Iráku téměř určitě prohloubí ty nejhorší politické patologie, které už region sužují.

Douglas Alexander
Stínový ministr zahraničí

„Násilnosti v Iráku v posledních dnech přináší nebezpečí ohrožení toho pokroku směrem k míru a stabilitě, který by tolika Iráčanů chtěla vidět. Vzhledem k rozbouřenosti celého regionu a jeho dopadu na Irák, mají tamní politické skupiny odpovědnost za to, že nebudou rozdmýchávat plameny sektářského rozkolu. Speciální vyslanec OSN Martin Kober řekl, že tato země je teď na ‚křižovatce‘. Jelikož se tato země blíží k volbám příští rok, tak křehkost irácké demokracie klade na iráckou vládu a další politické strany v Iráku odpovědnost za to, že budou jednat ohleduplně a opatrně.“

Americké ministerstvo zahraničí

„Současná situace v Iráku budí obavy a je připomínkou těch chmurných problémů, jimž Irák nadále čelí. US činitelé ve Washingtonu a v Bagdádu jsou v neustálém kontaktu se širokou škálou hlavních iráckých vůdců, aby jim pomohli vyřešit nadcházející politické a sektářské napětí. Tyto rozhovory se zaměřují na konkrétní kroky k zamezení dalších násilností a k vyřešení klíčových otázek mírovou cestou přes konstruktivní angažovanost a politický proces.

Irácký lid potřebuje, aby jejich vůdci fungovali prostřednictvím ústavních procesů a institucí, aby tak dospěli ke konkrétním řešením nevyřešených otázek. Tohle je těžká práce, která často vyžaduje přenést se přes historické zášti, nalezení společné základny mezi historickými antagonisty a povznesení se nad osobní rozepře, aby se zlepšily životy všech Iráčanů. Naléhám na všechny irácké vůdce, aby se zapojili do dialogu k dosažení konsensu na konkrétních, konstruktivních a realizovatelných opatřeních k řešení nadcházejících otázek a ke zbavení násilných extremistů jakékoliv příležitosti využít slov či akcí k podnícení etno-sektářského napětí.

Spojené státy nadále podporují Irák, aby byl federální, jednotný, demokratický, stabilní a bezpečný. Naléháme na všechny strany, aby na těchto cílech pracovaly společně prostřednictvím iráckých demokratických institucí a v souladu s vládou zákona a iráckou ústavou.“

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj:  belfasttelegraph.co.uk