Přichází další “otisk prstu” pachatele. Nejenže člověkem způsobené emise nekontrolují klima, nekontrolují ani globální koncentrace CO2. Soudě podle projevu Murry Salbyho, který přednesl v Sydney Institute, brzy vyjde článek s tímto trhákem. Poslechněte si tu řeč: “Globální emise oxidu uhličitého: Příspěvky z přirozených zdrojů”. Profesor Murry Salby je vedoucím katedry Klimatické vědy na Macquarie University. Působil jako hostující profesor v Paříži, Stockholmu, Jeruzalému a v Kjótu, kromě toho strávil nějaký čas na Bureau of Meteorology (meteorologický úřad) v Austrálii.
Během posledních dvou desetiletí hledal poměry C12 a C13 a koncentrace CO2 po celém světě a dospěl k závěru, že člověkem způsobené emise mají na globální koncentrace CO2 jen malý účinek. Není to jen tak, že lidmi vytvořené emise nekontrolují klima, ony nekontrolují dokonce ani koncentrace CO2.
Variabilita nárůstů CO2 nekoreluje s člověkem vypouštěnými emisemi. Vršky a propady korelují s horkými roky (např. 1998) a s chladnými roky (1991-92). Ze Salbyho proslovu nebo článku nejsou ještě k dispozici žádné grafy. Tento graf pochází z k tomu se vztahující práce Toma Quirka (viz níže).
Vyšší koncentrace CO2 v posledních desetiletích jsou zjevně převážně důsledkem přirozených zdrojů. Tento výzkum prezentoval na nedávné konferenci IUGG v Melbourne, čímž vyvolal ohromnou diskusi a pár lidí šokoval.
Poměr C13 ku C12 (dva izotopy uhlíku) nám v atmosféře klesá, na což se obvykle nahlíží jako na projev člověkem způsobených emisí CO2. 99% veškerého uhlíku v atmosféře je C12 (téměř veškerý atmosférický uhlík je ve formě CO2). C13 je daleko vzácnější – je ho asi 1%. Rostliny, když absorbují CO2 ze vzduchu, nemají tolik rády ten vzácný typ C13; fotosyntéza funguje nelépe s typem C12 v CO2 a nikoliv s typem C13.
Prof. Salby poukazuje na to, že fosilní paliva jsou na C12 bohatší než atmosféra, a je to také tak s rostlinným životem na Zemi, a v tom není moc rozdíl (jen 2,6%) v poměru C13 ku C12 u rostlin versus ve fosilních palivech. (Fosilní paliva pochází konec konců teoreticky z rostlin, nepřekvapuje tudíž, že je těžké od sebe odlišit jejich „projevy“). Takže pokud poměr C13 ku C12 padá (jelikož se do vzduchu dostává více na C12 bohatého uhlíku kvůli pálení fosilních paliv), tak nemůžeme vědět, zda je to kvůli člověkem uvolněnému CO2 nebo přirozenému CO2 z rostlin.
My v podstatě dovedeme měřit člověkem vytvořené emise s rozumnou přesností, ale vůbec přesně nedovedeme měřit přirozené emise a ukládání CO2 – chybová pásma jsou obrovská. Lidé emitují asi 5 Gt ročně, ale oceány emitují asi 90 Gt a pozemní rostliny asi 60 Gt, což je dohromady asi tak 150 Gt. Mnoho vědců předpokládalo, že čistý tok uhlíku do přirozených zásobníků CO2 a z přirozených zdrojů CO2 se vzájemně vynulují, neexistují však žádná reálná data, která by to potvrdila, a je to jen běžný předpoklad. Problémem je, že i maličký zlomeček změny v přirozených emisích nebo přirozeném ukládání zastíní lidské emise.
AKTUALIZACE vložená: E. M. Smithem, který o tomto dobře referoval v roce 2009.
„Často se tvrdívalo, že dovedeme měřit lidský příspěvek CO2 do vzduchu sledováním poměru C12 ku C13. Podle teorie rostliny absorbují více C12 než C13 (o asi 2%, což není silný projev), takže se můžeme podívat na vzduch a vědět, co pochází z rostlin a co pochází z vulkánů a co pochází z fosilních paliv s naším přičiněním. Rostliny jsou C13 ‚deficitní‘ a tak potom to bude CO2 pocházející z našich fosilních paliv.
Soudí se, že jelikož uhlí a ropa pochází z rostlin tak, že „projev působení rostlin“ znamená „projev lidského působení přes fosilní paliva“. Není to ale tak jednoduché. Podívejte se na graf nahoře. My každý rok do vzduchu vkládáme 5,5 a rostliny 121,6 (nepočítaje rostliny v oceánech). Je tu spousta uhlíku, co se přelévá mezi zdroji a zásobníky sem a tam. Přesně řečeno, jak jemně známe např. poměr CO2 vyvíjeného z půdy?“
Chiefio rovněž našel některé zajímavé citace poukazující na to, že kukuřice (rostlina C4) absorbuje více C13 a i naše rozsáhlé lány kukuřice by mohly tu statistiku dost zpřeházet …(je to dobrý článek).
Zdroji CO2 zjevně nemusí být průmyslové oblasti.
Je podezřelé, že když satelity zaznamenávající koncentrace atmosférického CO2 po celé zeměkouli, zjišťují, že zdroje se nejeví jako soustředěné na místech, kde bychom to očekávali – s velkou koncentrací průmyslu a populace jako západní Evropa, Ohio Valley nebo Čína. Zdroje se místo toho jeví být na místech jako Amazonská pánev, jihovýchodní Asie a tropická Afrika – kde není tak moc míst s velkými lidskými emisemi CO2!
CO2 je ale dobře mísitelný plyn, takže není možno definitivně rozlišit zdroje či úložiště měřením CO2 po celé planetě. Rozdíly jsou pouze v řádu 5%.
Způsob jak tuhle hádanku rozplést je podívat se na dlouhodobé záznamy, které máme (z Mauna Loa na Havaji sahající až do roku 1959) a graf změn CO2 a C13 z roku na rok. Některé roky od ledna do ledna tu může být nárůst o 0 ppmv (tj. žádná změna), některé roky jsou to 3 ppmv. Pokud jsou tyto změny důsledkem člověkem způsobeného CO2, tak bychom mohli vidět více těchto rychlých nárůstů v poslední době, jelikož to člověkem způsobené emise rostly rychleji.
To, co Salby zjistil, se však nepodobalo ničemu, co se očekávalo.
Největší nárůsty z roku na rok vznikaly, když se svět oteploval nejrychleji v důsledku jevu El Nino. Nejmenší přírůstky korelovaly s vulkány, které do atmosféry napumpují prach a po nějakou dobu udržují svět chladnější. Jinými slovy je to teplota, co v časové škále z roku na rok kontroluje koncentrace CO2, a podle Salbyho na to mají člověkem vytvořené emise jen malý vliv.
Klimatické modely předpokládají, že většina nárůstu CO2 (z 280 ppmv v roce 1780 na 392 ppmv dnes) byla důsledkem industrializace a používání fosilních paliv. Svět se ale během této doby oteploval (ve skutečnosti už od propadu Malé doby ledové kolem roku 1680), takže podmínky vyšších teplot by mohly být důvodem, proč roste CO2.
Salby se nehádá, že něco z nárůstu koncentrace CO2 by mohlo být důsledkem člověkem způsobených emisí, zjistil ale, že samotná teplota vysvětluje asi 80% variability koncentrací CO2.
Ten výše uvedený nadcházející článek se všemi grafy vyjde během asi šesti týdnů. Už prošel peer review a vypadá to, že už to nebude dlouho trvat. Salby říká, že nad výsledky seděl šest měsíců a lámal si hlavu, jestli je možná i jiná interpretace, se kterou by mohl přijít, a pak, když přizval vědce, kterým věřil a obdivoval je, aby článek okomentovali, tak ti nad tím také seděli půl roku. Jeho řeč vyvolala na konferenci IUGG vlny, a co řekl, se šíří.
Později letošního roku o tom vyjde kniha: Fyzika atmosféry a klima.
… Na Obr. 5 vidíme průměrné roční nárůsty CO2 na Mauna Loa, které jsou nakonec někde od 0% velikosti lidských zdrojů až po 130% jejich velikosti. Jeví se mi to, že je to důkazem, že nerovnováhy čistého přirozeného toku jsou přinejmenším tak velké jako lidské zdroje. (Roy Spencer)
“… lidské zdroje představují pouhá 3% (nebo méně) velikosti přirozených toků vstupujících a vystupujících z povrchů. To znamená, že bychom potřebovali znát přirozené toky ven a dovnitř s mnohem větší přesností než na 3%, abychom pak mohli říci, že jsou to lidé, kdo jsou odpovědni za současný stoupavý trend atmosférického CO2. Jsou měření globálních toků uhlíku o mnoho lepší než s 3% přesností?? O tom pochybuji.“ Roy Spencer
Tom Quirk z Austrálie tyto otázky klade už roky
Tom Quirk ukázal, že zatímco je většina člověkem vytvořeného CO2 uvolněna na severní polokouli a stanicím na jižní polokouli by mělo trvat měsíce, než tento nárůst zaznamenají, tak se ale neprojevuje žádná prodleva… (tudíž hlavní zdroj CO2 je spíše globální než z lidské aktivity).
Více než 95% (člověkem způsobených emisí) CO2 je uvolňována na severní polokouli…
„Značkovací substanci transportu CO2 ze severní polokouli na jižní polokouli se ukázal být 14C vytvořený při testech jaderných zbraní v 50. a 60. letech. Analýzy 14C v atmosférickém CO2 ukázaly, že to trvá několik let, než se CO2 mezi polokoulemi vymění a 14C je rozložen stejnoměrně…
„Pokud je 75% CO2 z fosilních paliv emitováno severněji než na 30 rovnoběžce, lze očekávat určitou časovou prodlevu kvůli rychlým meziročním variacím odhadovaného množství zádrže v atmosféře. Jednoduchý model vycházející z příkladu s daty o 14C s jednoroční lhůtou promíchání by naznačoval prodlevu asi 6 měsíců, aby se změny koncentrací CO2 na severní polokouli objevily i na jižní polokouli.“
„Korelační graf … meziročních rozdílů měsíčních měření na Mauna Loa oproti těm z jižního pólu (ukazují) …, že časový rozdíl je pozitivní, když data z jižního pólu předbíhají data z Mauna Loa. Jakákoliv negativní odchylka (asymetrie v grafu) by poukazovala na zpožděný příchod CO2 na jižní polokouli.“
„Mezi polokoulemi se neprojevuje žádný časový rozdíl. To naznačuje, že roční přírůstek (atmosférického oxidu uhličitého) nejspíš pochází z globálního či rovníkového zdroje.“
Tom na tom udělal hodně práce:
Konstantnost sezónní variability u CO2 a absence časové prodlevy mezi polokoulemi naznačuje, že CO2 pocházející z fosilních paliv je téměř veškerý absorbován místně během toho roku, kdy byl emitován. To naznačuje, že přirozená variabilita klimatu je tou primární příčinou nárůstu CO2, nikoliv emise CO2 z používání fosilních paliv.
‘Sources and Sinks of Carbon Dioxide’, by Tom Quirk, Energy and Environment, Volume 20, pages 103-119. http://www.multi-science.co.uk/ee.htm
Další informace od Tom Quirk: SOURCES AND SINKS OF CARBON DIOXIDE [17 page PDF]
Ale co ledová jádra?
Záznamy o koncentracích CO2 z ledových jader stanice Vostok nebyly za posledních 800 000 let takto vysoké, ale má-li Salby pravdu a teploty kontrolují CO2, tak by koncentrace CO2 měly být vyšší, řekněme třebas před 130 000 lety, kdy byl svět o 2 – 4 stupně teplejší, než je dnes.
Salby proxy-hodnoty z ledových jader zpochybňuje a poukazuje, že v ledových jádrech, když rostou teploty, tak klesá C13 stejně jako tomu bylo v posledních 50 letech. Pokud to takto reagovalo i před statisíci lety, pak by poměr C13 ku C12 těžko mohl být nazván otiskem prstu lidských emisí.
O povaze vědy.
Podle Salbyho je věda o diskurzu a otázkách. Zdůrazňuje důležitost debaty: „Vyloučení diskurzu není vědou.“ Cítí, že to není na něm, aby komentoval politiky, a tvrdí, že vědci, kteří to činí, jsou více aktivisty než vědci.
Po pronesení pečlivě vybraných frází, zakončil svou prezentaci prohlášením, že „kdokoliv si myslí, že věda je ohledně tohoto tématu daná, propadá fantazírování.“
Salby byl svého času revizorem IPCC a přidal odsuzující komentář, že kdyby tyto výsledky byly známy v roce 2007, „tak by IPCC nemohla dospět k takovým závěrům, jaké učinili.“ Myslím, že jim ještě ukáže.
Prof. Murry Salby pracoval ve vedoucích výzkumných institucích včetně US National Center for Atmospheric Research, Princeton University a University of Colorado a je autorem Fundamentals of Atmospheric Physics, a Physics of the Atmosphere and Climate, měla by vyjít během roku 2011. [Děkuji Andrew Boltovi]
[quote align="center" color="#999999"]
Nový článek předvádí, že to teploty vlečou koncentrace CO2, nikoliv člověkem vypouštěný CO2
Nedávný článek vydaný v Nature Climate Change zjišťuje rozkol mezi člověkem vyrobených CO2 a atmosférickými koncentracemi CO2 demonstrující, že i přes prudký nárůst člověkem vytvořených emisí CO2 o 25% od roku 2003 se rychlost růstu atmosférického CO2 od přelomu let 2002/2003 zpomalila. Data ukazují, že zatímco rychlost růstu lidských emisí byla v letech 1990-2003 relativně stabilní, tak rychlost růstu atmosférického CO2 stoupala k rekordní úrovni až do El Nino na přelomu let 1997-1998. Naproti tomu růst lidských emisí v letech 2003-2011 vyletěl o asi 25%, ale rychlost růstu atmosférického CO2 od roku 1999 stagnuje spolu s globálními teplotami. Data předvádí, že to teploty vlečou koncentrace CO2 v důsledku odplyňování oceánů a člověkem vytvořený CO2 není tahounem teplot, a tak není člověk primární příčinou vzestupů koncentrace CO2.
Lidské emise CO2 zobrazené černě, rychlost růstu atmosférického CO2 zobrazená modře
Z předchozího článku: Jediný graf demonstruje, že CO2 není tahounem globálního oteplování
Nakreslete si tu sami jediný graf, který současně na jasných pozorovatelných důkazech ukazuje, že to teploty táhnou CO2 a nikoliv, že CO2 táhlo teploty, člověk tedy není primární příčinou vzestupu koncentrací CO2. Důsledek následuje příčinu; a ne že příčina následuje účinek. Krátkodobé teplotní změny předchází koncentrace CO2 o asi 1 rok, což ukazují pozorování, a asi o 800 let je to v datech ledovcových vrtných jader.
Ověření trendů emisí antropogenického CO2
Nature Climate Change 3, 520–524 (2013) doi:10.1038/nclimate1817
Abstrakt: Mezinárodní úsilí o omezení globálního oteplování a acidifikace oceánů zaměřené na zpomalení nárůstu atmosférického CO2 vychází primárně z národních a průmyslových odhadů výroby a spotřeby fosilních paliv. Atmosférické ověření emisí je životně důležité, ale představuje obecně inverzní metodu, jež neodpovídá svému účelu. My předvádíme jasnou reakci atmosférického CO2 v souběhu s prudkým nárůstem asijských emisí v roce 2010, ale ukazuje se přetrvávající pomalý střední růst CO2 od přelomu let 2002/03. Růst rozdílů v koncentracích mezi polokoulemi během nástupu globální finanční krize a zotavení z ní podporují předchozí spekulace, že ohlášený vzestup emisí v letech 2000-2008 je artefaktem nejjednodušeji vysvětlitelným nakumulovanými nižšími odhady (asi 9 Pg C) v emisích let 1994-2007; v takovém případě by emise po roce 2000 sledovaly střední rozpětí emisních scénářů Mezinárodního panelu o klimatické změně. Alternativní vysvětlení vyžaduje změny v zadržování pevninou na severu, která nahrazuje změny antropogenických emisí. My navrhujeme atmosféricou metodu, aby pomohla tyto dvojznačnosti vyřešit. Zdroj: hockeyschtick.com [/quote]
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: joannenova.com.au
