Při definování, kdo jsou hlavní aktéři v rovnici preventivní jaderné války v Íránu, se musíme zabývat „nukleárně vyzbrojenými státy“ (NWS). Termonukleární zbraně dodávají „oficiálně“ tři jaderně vyzbrojené stáry (NWS) Atlantické aliance, jmenovitě USA, Británie a Francie. Oficiální status NWS je stanoven v podmínkách Dohody o nešíření jaderných zbraní (NPT). Pět členských zemí NATO (kategorizovaných podle NPT jako „nejaderné státy“) jmenovitě Belgie, Německo, Holandsko, Itálie a Turecko vlastní arzenál taktických jaderných hlavic B61 „mini-atomek“ (Made in America), které jsou nasazovány národním vojenským velitelstvím a zaměřeny na Írán. B61 lze nasadit pomocí různých letadel.
Narušuje snad těchto pět zemí Dohodu o nešíření jaderných zbraní, jejímiž jsou signatáři?
Devět zemí s jadernými zbraněmi
Ve vztahu k probíhajícími válečnému plánování aliance USA-NATO-Izrael je třeba počítat s celkem devíti zeměmi, které vlastní arzenál jaderných zbraní:
- Tři oficiální WNS: Spojené státy, Spojené království, Francie
- Pět „nedeklarovaných jaderných států“: Belgie, Německo, Holandsko, Itálie a Turecko, kategorizovaných jako „ne-jaderné státy“.
- Izrael: „Nedeklarovaný jaderný stát“.
Tyto státy s výjimkou Izraele jsou signatáři NPT.
Preventivní jaderné válčení
Ač je tu ve zprávách sklon líčit taktické bomby B61 jako relikty éry Studené války, jsou ty mini atomky preferovanými zbraňovými systémy preventivní jaderné války. Pokud by snad byl útok vedený proti Íránu rozpoután i za nasazení proti-bunkrových jaderných pum B61, pak by těchto pět zemí s Tureckem a Itálií bylo v přední linii a sehrálo by významnou strategickou roli.
Bombardér B-2A 20. listopadu 1996 vrhl testovací verzi nové gravitační pumy B61-11 nad testovací střelnicí Tonopah v Nevadě.
Zahrnutím těchto pěti „ne-jaderných států“ jako hlavních hráčů v USA sponzorované preventivní jaderné válce vznáší otázku definice a kategorizace jaderně vyzbrojených států. Slovy Time Magazine:
„Je snad Itálie schopna zasadit termonukleární úder?…
Mohli by snad Belgičané a Holanďané shodit vodíkové pumy na nepřátelské cíle?…
Německé letectvo by přeci nemohlo cvičit shazování pum 13 krát silnějších než ta, co zničila Hirošimu, nebo snad ano?…
Jaderné pumy se skladují na letištích v Itálii, Belgii, Německu a Holandsku – letouny ze všech těchto zemí jsou schopny je svrhávat. (“ What to Do About Europe’s Secret Nukes.”Time Magazine, December 2, 2009)
Zpráva z Time si dává bedlivý pozor, aby se nedotkla základní otázky. Jsou Turecko a Itálie jaderně vyzbrojené státy? B61 jsou popisovány jako pozůstatek Studené války. Záležitosti preventivního válčení po 11.9 se nezmiňují:
„Tyto zbraně jsou více než historickou kuriozitou, říká Time. Porušují ducha Dohody o nešíření jaderných zbraní (NPT)…, která zavádí právní omezení proti jaderným ambicím darebných států.“ (Ibis).
Ač Írán nevlastní jaderné zbrojní kapacity, jak potvrdilo poslední americké Národní zpravodajské hodnocení (NIE), je jaderný potenciál těchto pěti zemí – včetně možnosti provést jejich nasazení – formálně uznáván.
Těchto pět zemí vlastní zbraně hromadného ničení (WMD), avšak tyto nepředstavují – v očích veřejného mínění – hrozbu globální bezpečnosti. Navíc těchto pět zemí nebylo nikdy určeno jako „darebné státy“ či „nedeklarované jaderně vyzbrojené státy.“
USA a NATO vojenské dokumenty osvědčují fakt, že B61 je zbraní, s níž se při preventivní jaderné válce počítá, na rozdíl od větších termo-nukleárních bomb z éry Studené války.
Navíc, kdyby snad byly proti Íránu rozpoutány vojenské akce, pak by těchto pět zemí hrálo klíčovou roli při nasazení bomb s jadernou hlavicí B61 k ničení bunkrů.
USA původně těmto pěti „ne-jaderným státům“ dodal 480 termojaderných pum B61 zrovna tak jako Spojenému království, které je kategorizováno jako jaderně vyzbrojený stát (NWS). (Viz mapa níže.)
RNEP: Sledování B61-11, Projekt nukleárních informací, B61-11 zrození jaderné pumy – The B61-11 The Birth of A Nuclear Bomb
Ve Vídni sídlící jaderný dozor OSN (IAEA) běžně přehlíží, jak US aktivně přispívají k šíření jaderných zbraní v Západní Evropě a v Turecku. Ač některé z těchto pum byly v důsledku politických tlaků vyřazeny z provozu, konkrétně v Belgii a Německu, USA v úzké součinnosti s NATO – zahájily program modernizace arzenálu svých taktických jaderných zbraní za mnoho miliard dolarů.
Podle the National Resources Defense Council (August 2007) byl počet jaderných pum B61 v Evropě snížen z 480 na 350 poté, co bylo z německého letiště Ramstein odvezeno 130 bomb.
Spolu s evropskými sklady a nasaditelností je tu Turecko, které jako partner Spojenými státy vedené koalice proti Íránu spolu s Izraelem vlastní asi 90 termonukleárních pum k ničení bunkrů B61 na jaderném letišti v Incirliku. ( National Resources Defense Council, Nuclear Weapons in Europe, February 2005). Toto vše je ještě důležitější z hlediska „usmíření“ a obnovení dvojstranné vojenské spolupráce mezi Ankarou a Tel Avivem na počátku březnové návštěvy prezidenta Obamy v Izraeli.
Tyto zásoby a schopnosti nasazení taktických B61 (včetně B61-11 s hlavicí prorážející do země) v těchto pěti „nejaderných státech“ je určených proti cílům na Středním východě. Podle „plánů NATO k prvnímu úderu“ mohou být tyto termonukleární pumy k ničení bunkrů B61 (skladované „nejadernými státy“) vrženy proti Íránu, Sýrii a Rusku:
Těch přibližně 480 jaderných pum v Evropě (350 podle odhadu z roku 2007) má být použito v souladu s plány NATO na jaderné údery, tato zpráva tvrdí, že proti cílům v Rusku či zemím na Středním východě, jako je Írán a Sýrie.
Zpráva poprvé ukazuje, kolik amerických jaderných pum je vyčleněno k nasazení nejadernými zeměmi NATO. V čase války by za určitých okolností až 180 z 480 jaderných pum bylo předáno Belgii, Německu, Itálii, Holandsku a Turecku k nasazení jejich národním letectvem. Žádná další jaderná mocnost či vojenská aliance nemá jaderné zbraně vyčleněné k nasazení ne-jadernými zeměmi.
(citace je v Nuclear Information Project, Nuclear Weapons in Europe. 2005. See full report at National Resources Defense Council, Nuclear Weapons in Europe, New York, February 2005)
Nuclear Information Project, The B61-11 The Birth of A Nuclear Bomb
Znamená to, že Írán nebo Rusko, které jsou potenciálními cíli jaderného útoku pocházejícího od jedné z těchto pěti tzv. nejaderných zemí by měly uvažovat o obranném preventivním útoku proti Německu, Itálii, Belgii, Holandsku a Turecku? Odpovědí je nikoliv, ať napínáme svou fantazii jakkoliv.
Zatímco tyto „nedeklarované jaderné státy“ i bez dokumentujících důkazů běžně obviňují Teherán z vývoje jaderných zbraní, ony samy mají kapacity k nasazení jaderných hlavic, které jsou zaměřené na Írán. Když to takto řekneme, je to jasný případ „dvojích standardů“ IAEA a toho „mezinárodního společenství“, tak je to slabé slovo.
(Zdroj: National Resources Defense Council, Nuclear Weapons in Europe , February 2005)
Zatímco byla v posledních letech vyvíjeny politické tlaky na vyřazení zásob taktických jaderných zbraní, zůstává arsenál bomb B61 k ničení bunkrů jadernými hlavicemi plně funkční. V případě konfliktu s Íránem, by mini-atomky těch pěti nejaderných států byly aktivně nasazeny v úzké součinnosti s NATO, což je plně schváleno doktrínou jaderné prevence. Jak říká Pentagon:
… udržení zbraní v Evropě je tím, co členům NATO umožní zúčastnit se na utváření jaderné politiky aliance (např. na doktríně jaderné prevence). Podle tohoto hlediska jsou transatlantické vazby posíleny, když jsou rizika a náklady nasazení a zabezpečení jaderných zbraní sdíleny mezi USA a jednotlivými hostitelskými národy. (Citováno z “Parting words: Gates and tactical nuclear weapons in Europe”. Bulletin of Atomic Scientists, 14 July 2011)
Modernizace arzenálu mini-atomek
Vyřazení zásob atomovek B61 v Západní Evropě a v Turecku je kouřovou clonou. Projekt evropských taktických jaderných zbraní nebyl utlumen, jak naznačují některé zprávy. Úplně naopak. V roce 2010 americký úřad pro národní jadernou bezpečnost zahájil program „renovace a prodloužení životnosti pum B61“ s předběžným odhadem nákladů na 4 miliardy dolarů (Ibid). Do roku 2012 se program renovace miniatomek vyšplhal na 10 miliard. ( US Department of Defence, Case Independent Cost Assessment for B61 LEP, Washington, July 13, 2012)
Tato iniciativa označovaná Federací amerických vědců jako „projekt zlatem dekorovaných jaderných bomb“ sestává z modernizace existujícího jaderného arzenálu preventivních taktických jaderných zbraní B61 nasazených v pěti nedeklarovaných jaderných státech. Navíc jako nová verze bomby k ničení bunkrů B61 se předjímá B61-12. Tato se vyvíjí k nasazení v Západní Evropě a v Turecku s podporou NATO a německé vlády, ( Federation of American Scientists, November 2012).
Obamova administrativa a Kongres tento program i přes enormní náklady renovace takovýchto zbraní protlačovaly. Zastánci včetně Obamovy administrativy argumentují, že tyto bomby jsou pořád pro americkou národní bezpečnost podstatné. Z jejich hlediska je nasazení B61 v Evropě nejkonkrétnějším příkladem sdílené odpovědnosti mezi zeměmi NATO, který poskytuje nepostradatelné psychologické pojivo, které stmeluje často roztříštěnou alianci… B61 poskytují i případovou studii o nákladech a inovacích tažených ambiciózním úsilím o udržení národní jaderné obrany v době fiskálního omezování a posuvu od spoléhání na jadernou obranu. ( Washington Post, September 16, 2012 emphasis added)
Zprávy z Turecka potvrzují, že B61-12 jsou určeny k nasazení v roce 2019.
Německo: Výrobce jaderných zbraní
Mezi pěti „nedeklarovanými jadernými státy“ je to „Německo, kdo zůstává nejvíce jaderné vyzbrojenou zemí se třemi jadernými základnami (z nichž dvě jsou plně provozuschopné) a může skladovat až 150 pum (B61 k ničení bunkrů).“ ( National Resources Defense Council, Nuclear Weapons in Europe. V souladu s „útočnými plány NATO“ jsou tyto taktické jaderné zbraně rovněž zamířeny na Střední východ.
Ač Německo není oficiálně kategorizováno jako jaderně vyzbrojený stát, vyrábí jaderné hlavice pro Francouzské námořnictvo. Skladuje taktické jaderné zbraně (Made in America) a má kapacity k nasazení jaderných zbraní. Navíc The European Aeronautic Defense and Space Company – EADS, franko-německo-španělský společný podnik, kontrolovaný mocnou skupinou Daimler je druhým největším vojenským výrobcem v Evropě, který dodává jaderné střely M51 Francii.
Německo dováží a nasazuje taktické jaderné zbraně z USA. EADS vyrábí jaderné hlavice, které jsou vyváženy do Francie. Německo je však klasifikováno jako nejaderný stát.
Nebezpečné křižovatky
Ty taktické jaderné zbraně nasazené u pěti nedeklarovaných jaderných států jsou pod národním velením a mohlo by jich být použito k preventivnímu USA-NATO sponzorovanému jadernému útoku proti Íránu.
Taktické jaderné zbraně rovněž nasadil Izrael.
Zatímco je nepravděpodobné, že by těchto jaderných zbraní bylo použito při zahájení útoku, předjímá se, že by mohly být součástí scénáře na vojenskou eskalaci.
Je tudíž důležité, aby si veřejné mínění Západní Evropy, Turecka a Izraele bylo vědomo důsledků preventivního jaderného válčení a aby na vlády těchto 5 zemí vyvíjelo tlak s ohledem na blokování nasazení jaderných hlavic B61 na jejich konkrétních vojenských základnách a zrovna tak, aby se odtrhly od probíhajících plánů USA-NATO na preventivní válku zaměřenou proti Íránu.
Taktické jaderné zbraně jsou v podstatě určeny k použití proti nejaderným státům na Středním východě. O jejich užití se uvažovalo jak v irácké válce v roce 2003, tak i ve válce proti Libyi v roce 2011.
Zaměření na taktické jaderné zbraně (mini-atomky) jako součásti konvenčního válečného arzenálu neznamená, že USA a jejich spojenci už zavrhli myšlenku na použití svého arzenálu větších strategických termojaderných zbraní. Tyto by se však nepoužívaly proti nejaderným státům na Středním východě, nýbrž by se nasazovaly proti cílům v Rusku, Číně a v Severní Koreji.
Vy, co si myslíte, že použití termonukleárních zbraní patří k éře navždy odešlé minulosti, zamyslete se nad tím ještě jednou.
Jaderné zbraně a ekonomická krize
Ač je rozpočet Pentagonu na modernizaci připravenosti k preventivnímu jadernému úderu jen skromných deset miliard dolarů (bez zahrnutí příspěvků zemí NATO), činí rozpočet na modernizaci amerického arzenálu „strategických útočných jaderných sil“ dech beroucích 352 miliard dolarů během deseti let. (Viz Russell Rumbaugh a Nathan Cohn, “ Resolving Ambiguity: Costing Nuclear Weapons,” Stimson Center Report, June 2012)
Tyto multimiliardové plány určené k rozvoji „větších a lepších jaderných pum“ jsou financovány masivními opatřeními ekonomického zbídačování, která jsou v současnosti uplatňována v USA a v zemích NATO.
Válečná ekonomika je z velké části financována omezením všech kategorií civilních vládních výdajů. V USA je tato renovace stavu jaderných bomb na úroveň dnešní doby z velké části financována dramatickými škrty v Medicare, Medicaid a v sociálním zabezpečení.
Lidstvo je na nebezpečné křižovatce. Amerika je už „Vražedným státem“. Ten nasazuje celou škálu zbídačujících opatření, aby ožebračil Americký lid, přičemž štědře financuje „Vražedný stát“ přes mnohamiliardové kontrakty s Lockeed Martin, Northrop Grumman, Raytheon atd.
Válečná připravenost pro útok na Írán je „ve stavu pokročilé připravenosti.“ Systémy Hi-tech zbraní včetně jaderných hlavic jsou plně zprovozněné.
Na vrcholu Ekonomické deprese je „Válka dobrem pro byznys.“
Součástí vojenské agendy je eskalace. Zatímco Írán spolu se Sýrií a Libanonem jsou příštím cílem, je USA-NATO vojenská agenda také hrozbou i pro Rusko, Čínu a Severní Koreu.
Apelujeme na lidi ze všech těchto zemí v Americe, v Západní Evropě, v Izraeli, v Turecku a po celém světě, aby se postavili proti těmto ďábelským vojenským projektům, proti svým vládám, které se staví úslužně k vojenským akcím proti Íránu, proti médiím, která slouží jako kamufláž k zakrytí pustošivých důsledků války proti Íránu.
Západní média, washingtonské myšlenkové trusty, učenci a politici ve vyladěném chóru zatemňují nevyřčenou pravdu, konkrétně tu, že budoucnost lidstva ohrožuje válka za použití jaderných hlavic.
Skutečná hrozba globální bezpečnosti vyvěrá z aliance USA-NATO-Izrael.
Další podrobnosti o nebezpečí Jaderné války si vyhledejte v autorově poslední knize: Směrem ke scénáři III. světové války: Nebezpečí jaderné války, Global Research, Montreal 2011
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: globalresearch.ca
