Lže nám Česká televize?

ČT ve zpravodajství nedodržuje ani zákon ani své vlastní standardy. Občané si musí klást otázky ohledně údajné korupce a klientelismu v ČT. Policie, justice ani politický establishment nemají na tomto vyšetřování žádný zájem. Česká televize je zákonem definována jako veřejnoprávní instituce, jež je povinna poskytovat úplné, vyvážené, objektivní a pluralitní informace. Na problém ČT jsme již upozornili v článku Veřejnoprávní ČT: Aktivní a vědomý nástroj mocenské propagandy (11. 2. 2013]).

V tematickém 8. čísle se věnujeme jedné náhodně vybrané hlavní zpravodajské relaci ČT. Na rozsáhlou analýzu celého vysílání nemáme síly. To by měla dělat Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, kterou jako občané platíme ze svých daní. Jestli svůj úkol plní správně, to posuďte sami jako koncesionáři veřejno-právní televize a rozhlasu.

O čem nás 26. února 2013 ČT informovala?

O čem nás 26. února 2013 ČT informovala? Pokusili jsme se sestavit obsah této zpravodajské relace do podrobné tabulky. Pro přehlednost jsme jednotlivé příspěvky rozdělili do jednotlivých oblastí. V Událostech neexistují rubriky. Příspěvky jdou za sebou zdánlivě chaoticky, nikdo není schopen dopředu určit z jakého bloku bude následující zpráva. Řazení sice má svoji logiku, ale nikoli zpravodajskou. K tomu v další části.

Manipulativní techniky ČT

Noam Chomsky, americký profesor lingvistiky a nebojácný kritik mocenských elit, sestavil seznam deseti nejčastějších strategií, jež média používají k tomu, jak manipulovat s lidmi. Podívejme se na to, jak naše veřejnoprávní televize používá některé z těchto technik na příkladu pořadu Události z 26. 2. 2013.

Strategie odvádění pozornosti

Tato strategie přesměrovává pozornost veřejnosti od našich skutečných sociálních problémů s důrazem na záležitosti, které nemají žádnou reálnou důležitost.

Odvádění pozornosti veřejnosti bylo ve zmiňovaném pořadu věnováno více než 20 minut, tedy takřka polovina čistého vysílacího času bez upoutávek. Za odvádění pozornosti považujeme toto:

• celkem 5:40 věnovaných hypotetickému odkladu zavedení nového Občanského zákoníku;
• takřka tříminutová reportáž o sovětském protiatomovém krytu v Brdech, který by možná byla aktuální někdy v roce 1990;
• takřka tříminutová reportáž z oslavy Miloše Zemana v Jazzové sekci;
• čtyřminutový rozbor četnosti zahraničních cest Václava Klause za účasti zahraničních zpravodajů;
• dva dvouminutové šoty – jeden o spadlém horkovzdušném balónu v Egyptě, druhý o korespondenci Karla Maye s jeho českým nakladatelem z 19. století.

Přitom ty opravdu důležité věci (Kauza Knetig, Zrušení slev v dopravě a Schůzka Kerry-Lavrov k Sýrii) ve zprávách pouze probleskly v délce 10 – 15 vteřin.

Vytvoření problému následované nabídkou na řešení

Tato metoda v podstatě zdůrazňuje symptomy, zatímco skrývá zásadní kauzy. Například poukazuje na násilí ve městech nebo na podrobnosti krvavých útoků, aniž by vyšetřovala příčiny těchto problémů.

Tuto taktiku můžeme vysledovat v příspěvku o žalobě senátorů na Václava Klause (3:40), kde se dal velký prostor jeho kritikům, a kde to vypadá, že mediální strategií je udělat z Václava Klause kozla, na nějž budou naloženy všechny viny minulého období. Václav Klaus poté bude vyhnán do pouště a jeho spoluviníci očištěni. Podobně bylo informováno i o italských parlamentních volbách (2:57), kde bylo divákům naznačeno, že problémem jsou „populisté”, kteří brání „nezbytným reformám” a řešením může být pouze velká koalice nebo předčasné volby.

Strategie podřizování

Další způsob, jak získat souhlas veřejnosti s nepopulárními opatřeními, je, představit je jako „bolestné, ale nutné“ s cílem získat veřejné pochopení pro jejich budoucí uplatnění.

Tato strategie byla použita v příspěvku o výsledcích italských parlamentních voleb (2:57), příspěvku, který lobboval za výstavbu plynovodu do Rakouska (1:25) i v příspěvku o zrušení slev v hromadné dopravě (0:10).

Zacházení s veřejností jako s dítětem

Mnoho reklam a propagandy využívá dětské řeči a intonace dětí, jako by divák nebo posluchač byl malé dítě nebo mentálně zaostalý. Pravidlo je takové, že pokud s lidmi zacházíte jako by byli 12leté děti nebo ještě mladší, mají sklon reagovat bez kritiky, tak jak to dělají děti.

Tento postup byl použit ve všech příspěvcích, jež jsme označili jako bulvární. ( Celkem 9:51 min.)

Povzbuzení emocionálních reakcí místo těch reflexivních

Toto je klasická technika pro obejití racionální analýzy a kritické úvahy. To také otevírá dveře nevědomí, kam se implantují plány, přání, strachy, úzkosti, nutkání a požadované iracionální chování.

S emocemi ČT velmi silně pracuje ve všech příspěvcích týkajících se Václava Klause a Miloše Zemana, částečně také v příspěvcích o komunistických radních. ( Celkem 15:32 min.)

Bombardování veřejnosti maličkostmi k udržení jejich ignorace

Je důležité přimět lidi k neschopnosti rozumět technologiím a metodám používaných k jejich zotročení.

Tuto metodu použili redaktoři ČT ve všech příspěvcích, jež jsme označili za bulvár či černou kroniku. ( Celkem 12:46 min.)

Analýza obsahu

Poměr domácích a zahraničních zpráv

Česká republika se z tohoto pohledu jeví jako osamělý ostrov uprostřed Evropy. S výjimkou výsledků italských voleb a krátké zmínky o setkání Lavrov-Kerry se v omezeném čase řešily triviality typu „Jak se bude oslovovat odstoupivší papež” či pádu horkovzdušného balónu v Egyptě. Zahraniční zpravodajové byli využiti k tomu, aby hodnotili četnost a kvalitu cest Václava Klause, ve zpravodajství nebyly zmíněny klíčové události. Divák ČT je dlouhodobě udržován v nevědomosti o skutečném dění u našich nejbližších sousedů. Po deseti letech takového zápecnického zpravodajství vystoupíme z EU s 90% pravděpodobností. Takový šlendrián máme platit?

Celková struktura zpravodajství

Více než jedna čtvrtina Událostí je fakticky čistý bulvár dobrý jen pro vybuzení emocí. Zprávy by měly vést diváky k racionálnímu myšlení, nikoli k vybuzení emocí. Kde je profesní čest veřejnoprávních zpravodajců? Opravdu máme platit z našich poplatků tento hloupý šoubyznys? Jak dlouho k tomu bude mlčet RRTV? Slouží nám jako občanům, jak to má ze zákona, nebo někomu jinému, a dělá to z hlouposti nebo z politické úplatnosti?

Úmyslné zasouvání a znehodnocování důležitých informací

Kapitola sama pro sebe je řazení a stopáž zpráv. Opravdu důležité události jsou pokryty několikavteřinovými šoty, jež editoři poté šikovně strčí mezi dvě několikaminutové banality.

Jak se to stane, vidíte na tomoto grafu z bloku ekonomických informací. Čas, který je tématu zrušení slev na jízdném věnován (00:00:10), mluví sám za sebe. Polské potraviny 00:02:35 a Koňské hovězí 00:01:50 jsou dva poměrně rozsáhlé příspěvky tématicky zaměřené kampaně, která už v ČT běží několik měsíců. Kdo si to platí a proč se to vede, o tom lze jen spekulovat. Důraz na tyto tzv."události" je nepřiměřený z hlediska dopadu na životy a zdraví občanů. To by se tématu zplodin v ovzduší na severní Moravě museli věnovat takřka denně po celou zimu – to se však neděje. Žaloba na stát za nečinnost v této věci přitom už je u soudu. Pikantní je, že ve stejný den se řešila v Německu kauza falešných biovajec. O ní se český divák nedozvěděl.

ČT nedodržuje vlastní standardy

Pokud bychom sledovali pouze četnost externích výpovědí, zjistíme, že ve sledovaných Událostech takřka 2/3 z nich obstarali politici, státní úředníci a představitelé zájmových skupin. Pokud bychom navíc sledovali čas, věnovaný jednotlivým skupinám, bylo by to ještě daleko větší číslo. Do očí bijící je jednostrannost u některých příspěvků, kdy je dán prostor pouze jedné z kauzou dotčených stran, či kdy je prostor velmi asymetrický. Velkou část příspěvků pak rámují moderátoři ČT. Do očí bijící je nebývale velký prostor, který v Událostech dostali pánové Dienstbier, Zimola a Korbel. Jednotliví občané či občanské iniciativy dostali prostor k vyjádření v podstatě pouze k „nepolitickým” věcem.

Co důležitého se podle nás dělo 26. února 2013

Abychom pochopili smysl mediální manipulace ČT, musíme se podívat na skutečně důležité věci, které se u nás a ve světě v té době děly. Jistěže je tento výběr subjektivní, ale pohled na světové zpravodajské agentury ukazuje, že referují zhruba o stejných věcech.

O čem nás ČT ve své hlavní zpravodajské relaci neinformovala:

• Rozhodnutí ČTÚ umožní poště zavřít až 2 000 poboček ( Aktuálně)
• Rezignovali 3 zastupitelé za SD v LB kraji podezřelí z korupce ( Aktuálně)
• Zveřejněn kontroverzní projev premiéra Nečase v bavorském parlamentu ( Britské listy)

Dění v Evropě ze stejného dne

• Statisícové demonstrace proti finančnímu puči ve Španělsku ( AC24)
• Papež přinutil skotského kardinála zapleteného do pedofilní kauzy k rezignaci ( Britské listy)
• Zemřel Stéphane Hessel, zakladatel hnutí Occupy (e-republika)
• Bulharsko má svého Palacha ( e-republika)

Dění v USA ze stejného dne

• Vojenský soud v USA se zabýval tím, zda dlouhé věznění Manninga není důvodem pro ukončení procesu ( The Guardian)
• Spojenými státy podporované jednotky mučily a zabíjely civilisty, tvrdí afghánská vláda ( Alternet)
• Proces proti BP ve věci havárie Deepwater ( Common Dreams)

Zprávy z ekonomiky

• Německo vyšetřuje "vaječný" podvod ( BBC)
• Byla zveřejněna studie o etickém selhání největších světových potravinářských firem ( The Guardian)

Zprávy z vědy a techniky

• Astronomové vystopovali původ ruského meteoritu ( BBC )

Závěry ohledně zpravodajství ČT

Na základě našeho rozboru i informací z nitra ČT lze říci, že až na výjimky:

• Pokud lze o něčem neinformovat – ČT tak činí.
• Pokud lze říci neúplnou informaci – ČT tak činí.
• Pokud lze dlouho mluvit o nedůležitých tématech – ČT tak činí.
• Pokud se nelze vyhnout informování o důležitých tématech a nelze informaci manipulovat, zkrátí se informace na nezbytné minimum. Nebo se navíc tato informace připojí k jiné méně důležité informaci či komentáři.
• Hlavními zpravodajskými metodami ČT jsou přívlastkování, nálepkování, navádění, manipulace.
• ČT cíleně provádí reklamu některým osobnostem formou takzvaného "zobrazování". V této manipulaci není důležitý obsah zprávy. Klíčem je lidem dát do paměti zobrazení zvolené osobnosti. Někdy to lidé v ČT dělají z přesvědčení, většinou to prý stojí peníze.
• V ČT kvete korupce a klientelismus, protože mediální rybník je v ČR neskutečně malý. Ve sféře lidí pracujících s ČT nebo pro ČT, či se pohybujících v těchto skupinách, se hovoří o tom, že se všichni mezi sebou přímo nebo zprostředkovaně znají. Prakticky nic není nemožné, obzvlášť, když jsou ve hře city (sex), politika (moc), peníze (sex a moc).
• Další kapitolou jsou účelově organizovaná vystoupení, interview, účast v různých diskusních pořadech a podobně.
• Každý klíčový pracovník prochází vícekruhovým systémem, kde dochází k testování a následnému zařazování či vyřazování dotyčného. Pracovníci ČT jsou nuceni v pozicích zaměstnanců – pakliže o to stojí (většinou o to stojí, protože potřebují pravidelný příjem) dávat najevo loajalitu různými způsoby – většinou jde o jakousi svazáckost v myslích a duších zpravodajců, podle daného vedení a podle společenko-politické objednávky. To je vidět zejména na ideových zlomech při vysílání hlavních zpráv.
• Druhotným důsledkem těchto vztahů je pak provázání s mocenským establishmentem. Osvědčení "spolupracovníci" pak dostávali (dostávají) lukrativní posty ve státním nebo soukromém sektoru.
• Cenzura, autocenzura, politická šikana, šikana v pracovně-právních vztazích, omezování svobody slova a projevu jsou nástroje, jimiž se omezuje svobodná žurnalistika.
• Občané si musí klást otázky ohledně údajné korupce a klientelismu v ČT. Policie, justice ani politický establishment nemají na tomto vyšetřování naprosto žádný zájem.
• Výrobce Událostí už není zdrojem objektivní informací. Tento pořad není zpravodajský. Podle předložených grafů jde o naprosto jiný žánr: beztvarý koktejl říznutý bulvárem a černou kronikou. Jako správní reprezentanti mediokracie vyrábějí její agenti mediální realitu a ovlivňují tak náladu ve společnosti.

ČT přestalo být veřejnoprávním médiem, které slouží koncesionářům. Stalo se stejně jako za komunistů mocenským nástrojem sloužícím vládě a zájmovým skupinám.

• Vážení a milí čtenáři, podpořte nás zakoupením předplatného nezávislého magazínu AC24 Vědomí

Zdroj: e-republika.cz