Holandsko postihuje ekonomická krize… Holanďané, nejdůležitější spojenec Berlína v tlaku na větší rozpočtovou disciplínu v Evropě, upadli sami do ekonomické krize. Kdysi příkladná ekonomika už trpí ohromnými dluhy a prasknutím bubliny s nemovitostmi, která zastavila růst a ohrozila pracovní místa. – Der Spiegel Dominantní sociální téma: Severní Evropa si vede opravdu dobře, protože jsou … lepší. (Poznámka: Dominantní sociální téma je u Daily Bell šířený propagandistický ideový element – mem v analogii ke genetickému informačnímu elementu, šířícímu se v populaci genu – kterým se nás elita snaží očkovat, a kterému se oni vysmívají.)


Analýza volného trhu : Ten nesmysl o Severní a Jižní Evropě se sesype. Je pravda, že tyto kultury jsou odlišné, a nikdo by nemohl plošně obviňovat Řeky, že si libují v takovém druhu efektivnosti a do detailů dotaženého pořádku, který je zjevně tak drahý německému srdci (nebo nám to alespoň tak říkají).

Každopádně je teď dost ironické, že Holandsku byla diagnostikována ta „řecká choroba“. Příliš velké vládní zadlužení a nedostatečné výnosy z daní. Ano, je to pravda. Nesolventnost vlád není konec konců výlučnou vlastností Jihu. Ne, když je ohroženo sesypáním se v řeckém stylu Holandsko, téměř příklad německé efektivity.

Tohle se samozřejmě neočekávalo, že nastane, protože důvod Jižanské fiskální dysfunkce se přeci točí kolem problémů charakteru: Řekové jsou líní, Španělé dezorganizovaní, Portugalci neschopní atd. Vždy nám to spojovali s takovýmto problémem.

Řekové si ovšem vedli svým vlastním způsobem docela dobře před příchodem té ruinující měny – eura, kterou běžní Řekové dovolili svým elitám za ně přijmout. Mohlo by tomu být spíš tak, že chyba je v systému než v „národním charakteru“?

Děje se to tak opakovaně, že ti na vrcholu byli nejspíš uplaceni masivními bankovními půjčkami, aby protlačovali jak EU, tak euro, a ty půjčky byly lehkomyslně utraceny za nepotřebné infrastruktury atd. Ti, kdo tyto půjčky dostali, už nejsou u moci a možná ani v zemi. A jsou to občané samotní, kteří je splácejí, nebo to aspoň zkouší.

To, co by se v průběhu času mělo vyjasnit, je, že to nebyla lenost, co způsobilo kolaps Jihoevropských ekonomik, nýbrž systematické vady v euru a Evropské ekonomice samotné.

Paradigma vlád padajících na čumák, protože mají příliš těžkou hlavu, jak zařizují vše od zdravotní péče, přes silnice až po širokou škálu sociálních služeb a vzdělání je prostě neudržitelné. A teď se ukazuje, že to platí i pro Holandsko. Zde je z toho výše uvedeného článku další výňatek:

[quote align="center" color="#999999"]

Dobrým způsobem popisu této země, jejíž území je z velké části pod úrovní hladiny moře, je, že jsou „pod vodou“. Je ironií, že kdysi modelová ekonomika Holandska teď čelí stejnému druhu krize s nemovitostmi, která zatím postihla jen Spojené státy a Španělsko. Banky v Holandsku rovněž pumpovaly miliardu za miliardou do půjček na soukromém a komerčním trhu s nemovitostmi už od 90. let, aniž by si zajistily, že půjčující mají dostatečné záruky.

Např. soukromí nákupčí domů snadno našli banky, co financovaly více než 100 procent ceny majetku. „Mohli jste doslova dostat půjčku se splátkami o pětinásobku svého ročního příjmu,“ říká Scheepens, „a to všechno bez haléře nějakého majetku.“ To bylo možné, protože vlastníci majetku si mohli plně odečíst úroky z hypotéky ze svých daní.

Půjčující, místo aby spláceli půjčky, si normálně měsíc po měsíci vkládali peníze do investičních fondů a doufali v zisk. Ty peníze, co by měly být použity na splacení dluhu, přinejmenším z části. Rychle se ale stalo zvykem očekávat, že hodnota daného majetku podstatně vzroste. Mnozí holandští střadatelé očekávali, že předprodej jejich domovů vynese dostatek peněz, aby splatili půjčky a ještě jim to vyneslo řádný zisk.

Holandská centrální banka rozeznala nebezpečí této euforie už před více než desetiletím, ale její varování ignorovali. Loni nová vláda pod konzervativně-liberálním ministerským předsedou Markem Ruttem upravila zákon o téhle štědré daňové skulině, která přestala v lednu platit. Teď už je ale skoro pozdě. Žádný národ v euro-zóně není tak hluboce zadlužený jako Holanďané, když banky mají ve svém účetnictví celkově asi 650 miliard euro v hypotékách…

Ani těch €46 miliard v uskrovňujících opatřeních teď už nestačí, aby se udrželi pod EU stropem zadlužení. Ač Dijsselbloem oznámil dalších €4,3 miliardy škrtů ve veřejných službách a zdravotní péči, tak ty vstoupí v účinnost až v roce 2014. „Zarážet nůž ještě hlouběji do rány,“ by bylo, „velice, velice nerozumné,“ řekl ve snaze ospravedlnit toto zpoždění sociální demokrat Dijsselbloem německému deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung. To je ovšem ten druh rétoriky, kterou normálně slýcháme od postižených jižních zemí Evropy.[/quote]

Ve výše zmíněných zprávách stojí za povšimnutí několik témat, tím prvním je to, že Holandská centrální banka údajně zkusila vyslat varování o negativních finančních trendech. To by bylo odpovídající prohlášení, nebýt toho, že účelem centrálního bankovnictví je tisknout peníze a fungovat jako věřitel poslední záchrany.

Žádná z těchto rolí moc nepomáhá k „uskrovňování“ a ve skutečnosti je tento druh pojetí centrálního bankovnictví prostě nepochopením reality. Pokud činitelé Holandské centrální banky vyslali varování, tak to nejspíš zajistilo, že to bankéři vedli v patrnosti už před vypuknutím krize (kterou oni bezpochyby sami pomohli vytvořit). Nedovedeme si představit, že takováto centrální banka nebyla sama součástí tohoto problému.

Druhým pozoruhodným bodem je to, že teď, když je zbídačování uplatněno na Holandsko, zrovna tak jako na Řecko, Španělsko atd., tak se ozývá ta sama rétorika odporu k jeho zbytečnému a provokativnímu uplatnění. Obojí, jak řešení, tak reakce na něj, jsou strašlivě podobné jako u PIIGS.

Konečně byly tím, jak se teď dále šíří evropská krize, vyvráceny dva argumenty. Prvním z nich je to, že Jižní Evropa dostala to, co si ekonomicky zasloužila, a druhý, že zbídačování je tím správným režimem, který je třeba při současných ekonomických těžkostech přijmout.

Ovšemže zvedání daní a další regulace prostě nejsou účinnou medicínou k zotavení. Neudělá to nic jiného než, že to ekonomiku potopí do ještě větších těžkostí, avšak jak jsme zmínili už výše, to ve skutečnosti může být i cíl. Každopádně to, co je opravdu zapotřebí, je zbavit se jak centrálního bankovnictví, tak vše-regulujícího státu, který jej obklopuje. Pak teprve začne evropská krize slábnout.

Závěr: Mezi tím budou ti „nejodpovědnější“ a „nejpracovitější“ občané Evropy nešťastnými příjemci procesu drsného poučení.

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj:  thedailybell.com