Zveřejnění dvou milionů dokumentů pocházejících ze zdrojů v daňovém ráji na Britských panenských ostrovech vyneslo na světlo jména několika set majitelů tajných zahraničních účtů z celého světa. Informace byla odhalena díky společnému projektu Mezinárodního konsorcia investigativních novinářů ICIJ a několika deníků, jmenovitě Guardian, Le Monde a Le Soir. Výsledky projektu budou zveřejněny v průběhu týdne.
Na seznamu figurují například Jean-Jacques Augier, pokladník předvolební kampaně Françoise Hollanda, prezident Ázerbájdžánu, manželka ruského vicepremiéra Igora Šuvalova, dcera bývalého filipínského prezidenta Ferdinanda Marcose Maria Imelda Marcosová Manotocová nebo německý play-boy a byznysmen Gunter Sachs.
Daňové ráje ničí demokracii
Investigativní šetření ohledně bankovních kont v daňových rájích, které vedlo několik světových deníků včetně Le Monde, poukazuje na mezinárodní rozsah tohoto fenoménu. Pokud chceme, aby náš politický systém přežil, měli bychom jeho závěry vnímat jako poplašný signál, domnívá se ředitelka deníku.
Co jsme všechno neslyšeli po světových finančních otřesech v roce 2007-2008! Rezolutní rozhodnutí padala jedno za druhým: mezinárodní finance je třeba lépe regulovat, daňové ráje nemilosrdně potírat, zkrátka musíme učinit přítrž černým dírám v systému kamuflujícím podvody. Londýnský summit zemí G20 přišel se samými ctnostnými závěry.
Státy sdružené v této skupině slibovaly „opatření proti daňovým rájům“, hrozily sankcemi a bez ustání ujišťovaly, že „doba bankovního tajemství je pryč“. Po krizi na Kypru, který patří k oblíbeným daňovým rájům ruských oligarchů a dalších milovníků netrasparentní správy bankovních kont, přišla řada na Francii, která se ocitla ve víru aféry Cahuzac, skandálu celonárodního rozměru, který zpochybnil poctivost a transparentní jednání, které očekáváme od každého politického představitele, tím spíše od vysokého státního činitele.
Chapadla sahají daleko
Aktuální dění je často závratným sledem událostí. Aby bylo jasno: pátrání, jehož výsledky dnes začal Le Monde publikovat [v partnerské spolupráci s deníky Guardian, Süddeutsche Zeitung, Le Soir a Washington Post] a který se snaží proniknout do zákoutí daňových rájů a odhalit jeho neprůhledné fungování i ty, kdo na nich profitují, nevycházel ani z rozruchu kolem Nikósie, ani z oplétaček pana Cahuzaca.
Investigativní šetření bylo zahájeno už před několika měsíci. Opírá se o obří databázi odhalující podsvětí daňových rájů, k níž získalo mimořádný přístup mezinárodní konsorcium investigativních novinářů. Ti podrobně prozkoumali, porovnali a uvedli do vzájemných vztahů celkem 2,5 milionu dokumentů. Výsledek: rozkrytí chapadlovité sítě stínového bankovnictví. V záplavě dokumentů figurují dvě francouzské banky a jméno bývalého pokladníka prezidentské kampaně Françoise Hollanda z roku 2012 Jeana-Jacquese Augiera, který tvrdí, že zprostředkováním výhod daňového ráje čínskému parnerovi nic nelegálního neudělal.
Ekvivalent HDP Japonska a USA
Rozebírat jednotlivé příklady je sice vzrušující, nesmí to ale zastínit podstatu problému: daňové ráje představují hrozbu pro demokracii. Utajováním informací podkopávají právní stát. Jsou příležitostí pro podvodníky všeho ražení. Nahrávají zpronevěře veřejných financí ve státech, kde kvete defraudace a korupce. Ve světě takřka bezmezné právní kreativity se za účelově založenými společnostmi skrývají kolosální částky. Jmění, které v nich mají bohatí střadatelé uloženo, odpovídá HDP Spojených států a Japonska dohromady.
Ve světle tohoto bádání nebude moci nikdo tvrdit, že se politici navzdory svým tvrzením skutečně snažili jednat. Je třeba zpřísnit předpisy, způsoby kontroly, přeshraniční spolupráci. Boj proti praní špinavých peněz vede touto cestou. A západní banky, které si hoví v netransparentních transakcích, se jen těžko vyhnou jasné odpovědi. Přinejmenším pokud chtějí, aby jejich přísaze na „etiku“ v době krize někdo věřil.
Zdroj: presseurop.eu
