Ač někteří argumentují, že Kypr byl „jednou velkou pračkou na peníze pro ruské zločince“ a další, že kyperská komunita ex-patriotů a energetických zdrojů sem zavlékala vklady (ani nemluvě o vysokých úrokových sazbách), tak to vypadá, že Evropská unie (MMF a spol.) se rozhodla, že tohle je cesta ke stabilizaci v krizi, zrovna tak, jako je koncept toho sepsaný zde a tady aktualizovaný, a tou cestou je daň z bohatství.
Jak ovšem hlásí Hadelstbatt , ta obrovská disproporce rozdělení bohatství mezi národy jádra a periferie (zřetelná v propastném rozdílu mezi „střední“ hodnotou čistých aktiv a jejich „mediánem“ – čili v bohatství) činí některé národy daleko „schopnějšími“ pro to „dávat“, a jak uvádí šéf-ekonomi Commerzbank, medián bohatství je v Itálii 164 000 EUR (na rozdíl od Rakouska, kde je medián 76 000 EUR a střední hodnota je 265 000 EUR), což znamená, v Itálii teoreticky není žádná dluhová krize (když jsou čistá aktiva 173% HDP) – což je významně více než v Německu se 124% – „tak by dalo smysl v Itálii uvalit jednorázovou daň z majetku,“ navrhuje.
Další články k tématu:
„ Daňová sazba 15% na finanční aktiva by byla nejspíš postačující, aby vytáhla italskou vládu z dluhů pod kritickou hranici 100% hrubého domácího produktu.“ Tak to tu máme, evropský nový úděl ‚new deal‘ je „daň z bohatství“ a testování „snesitelnosti na Kypřanech“ vypadá jako práce se zkušební figurínou pro to, co veřejnost vezme, než začnou být sociální nepokoje netolerovatelné.
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: zerohedge.com
