Napětí se vystupňovalo ve východním státě Malajsie Sabah po určitém vyčkávání mezi islamistickými militanty z blízkých Filipín a malajskými bezpečnostními silami. 235 ozbrojených militantů přistálo počátkem února ve východním Sabahu a zabralo několik vesnic ve snaze prosadit stovky let starý nárok na toto území. Obě strany obvinily tu druhou, že vystřelila první výstřel, ale až poté, když během vyčkávání došlo k obětem na Malajcích.


Malajské bezpečnostní síly vyslaly tryskové bitevníky a zahájili bezprecedentní nálet na militanty a zahájili na militanty útok pěti bataliony vojáků vyslaných do této oblasti během operace ke smetení militantních skupin v oblasti, která se označuje jako „Operace suverenita“. Zabito bylo nejméně 52 militantů, kromě smrti několika malajských policistů, které údajně povstali zohavili; zprávy tvrdí, že militanti poslali malajským úřadům e-mail s obrázky bezhlavých policejních důstojníků. Povstalci se identifikovali jako „Královská armáda Sulu“ představující teď už nefunkční Sultanát Sulu, který toto území kontroloval stovky let před tím, než tuto zemi v roce 1878 pronajal britské koloniální Severobornejské společnosti.

V Manile sídlící sultán ze Sulu Jamalul Kiram III. tohle povstání nařídil, zatímco jeho bratr Agbimuddin Kiram vedl pozemní operaci v Sabahu. Tento sultanát tvrdí, že Sabah je jeho vlastí a že se svého nároku na území nevzdá, i když bude v této potyčce jeho personál pobit. Britští kolonialisté si tuto zemi od sultanátu pronajali a nakonec Sabah v roce 1946 anektovali, než toto sporné území vydali v roce 1963 Malajsii. V té době tohle předání území Filipínci napadli s tvrzením, že Britové neměli pravomoc toto vlastnictví předat Malajsii.

Britské a malajské úřady reagovali žádostí Spojeným národům, aby provedly referendum, které vyšlo s výsledkem, že dvě třetiny obyvatelstva Sabahu upřednostňovaly přidat se k Malajsii. Malajská vláda také začala vyplácet malou roční apanáž dědicům sultanátu jako kompenzaci za postoupení jejich území, a tohle uspořádání pokračovalo až do dnešních dnů.

Malajsie původně zaujala k filipínským militantům shovívavý postoj, když jim nabídla možnost složit zbraně a v klidu odejít, za což mnozí kritizovali vládu i bezpečnostní síly, i za to, že dovolili militantům proniknout na Malajské území. Místní média o ozbrojencích mluvila jako o „vetřelcích“, ale jakmile se ozbrojenci dostali do přestřelky s bezpečnostním personálem, začala Malajsie mluvit o této skupině jako o „teroristech“. Ministerský předseda Najib Razak autorizoval intenzivní odvetné údery a apeloval na bezpodmínečnou kapitulaci militantů. Po náletech sultán Sulu Jamalul Kiram III. řekl filipínským médiím, že se mu nepodařilo kontaktovat svého bratra, vojenského vůdce Agbimuddina Kirama, a že rostou jeho obavy o bezpečnost jeho „královské armády“ v Sabahu, což sultána přimělo k tomu, aby apeloval na zastavení palby. Malajský premiér Najib zopakoval, že nebude uvažovat o žádném vzneseném požadavku, dokud militanti v Sahabu nesloží zbraně malajským úřadům a nevzdají se.

 

Filipínské militantní skupiny volají po odvetě proti Malajsii

Filipínská vláda presidenta Benigno Aquino se postavila na stranu Malajsie a zopakovala svůj apel na přívržence sultána ze Sulu Jamalula Kirama III., aby se vzdali a zabránili dalšímu krveprolití.

Aquino mluvil o potrestání sultána a jeho mužů za zorganizování ozbrojené rebelie v Sabahu, čímž vyvolal domácí odvetu, která ohrožuje křehkou mírovou dohodu se separatistickými militantními skupinami sympatizujícími se sultánovými nároky. Bojovníci představující sultanát Sulu jsou etničtí Tausugové z filipínské oblasti Sulu, z nichž někteří mají sami vazby na Národně osvobozeneckou frontu Moro (MNLF), která bojuje za autonomii tohoto území na jihu Filipín. Vůdce Národně osvobozenecké fronty Moro (MNFL) Nur Misuari varoval Aquinovu vládu před chaosem, pokud bude sultán Sulu Jamalul Kiram III. zatčen nebo budou jeho muži zadrženi.

Nur Misuari založil MNFL v roce 1969 s cílem zformovat v nejjižnějších oblastech Filipín Mindanao, Palawan a Sulu nezávislý rovnostářský stát. V té době tato organizace kázala náboženskou toleranci a skládá se z muslimů, křesťanů i z členů domorodých náboženství. Ovšem Skupina Abu Sayyal (ASG) – odnož MNLF – je známá pácháním brutálního násilí a vražd. ASG udržuje svou vazbu k síti Al-Káida a zprávy vydané AFP tvrdí, že americké diplomatické depeše prozrazené WikiLeaks poukazují na to, že saúdsko-arabský velvyslanec na Filipínách tyto filipínské teroristické sítě cpe penězi přes náboženské charity.

Misuari na nedávné tiskové konferenci uvedl: „A z jakého důvodu Aquino tuto zemi spojuje s Malajsií, s koloniální mocností, co okupuje zemi našeho lidu? Jsem proti tomu, naprosto jsem proti tomu celou svou duší. Doufám, že presidentovi se dostane dobrých rad. Doufám, že to odvolá. Jinak mu to nezapomeneme. A jsou tu dokonce pokusy o zatčení sultána, rozumím tomu. Ať to udělají. Země bude v naprostém chaosu, jakmile to provedou, to vám slibuji.“ Vedoucí politický důstojník MNLF Galup Hajirul varoval před občanskou válkou v Sabahu vedenou filipínskými muslimy, kteří zde už dlouho žijí. Nur Misuari varoval malajského premiéra Najiba, že útoky na filipínské muslimy v Sabahu „se budou rovnat zahájení války.“

Po malajském útoku na militanty Sulu varoval princezna Celia Fatima Kiram, že sultanát povede v Sabahu „dlouhou občanskou válku“. MNLF tvrdila, že tisíce bojovníků etnických Tausugů plánuje do Sabahu vstoupit za použití malých člunů, a že mnozí už ve skutečnosti proklouzli námořní blokádou zřízenou Filipínami. Filipínský Daily Inquirer hlásil, že člen MNLF Habib Hashim Mudjahab tvrdil, že nejméně 10 000 lidí – Tausugů z ostrovů jižních Filipín už vyrazili k Sabahu, aby fungovali jako posily na podporu královské armády Sulu. Filipínci v Sabahu, kteří nejsou součástí královských sil Sulu, se údajně k bojům přidali v reakci na to, co vnímají jako ukrutnosti páchané malajskou vládou. Bývalý člen MNLF Hadji Acmad Bayam řekl Manila Bulletin, že síly MNLF mohou mít v Sabahu významný zbraňový arzenál skrytý v džunglích, který tam nechali velitelé MNLF, kteří jezdí po celém regionu už roky.

 

Domněnky o politických motivech

V Malajsii brzy proběhnou klíčové všeobecné volby, které vrhnou úřadujícího ministerského předsedu Najiba Razaka proti v podstatě vůdci opozice Anwarovi Ibrahimovi. Najib vyslovil podezření o tom, proč si rebelové ze Sulu vybrali k prosazování svého dlouhodobého nároku na Sabah čas, když se země zrovna připravuje na pořádání všeobecných voleb. Reuters citovala zdroje ze vnitřku malajské vlády, které tvrdí, že ozbrojence podezírají, že mají vazby s frakcemi, jež jsou nešťastné z nedávné mírové dohody na Filipínách s Islamistickou osvobozeneckou frontou Moro (MILF), další skupinou odštěpenou od MNLF, která je v současnosti široce uznávaná jako hlavní opora hnutí Moro. Jako zprostředkovatel této mírové dohody z roku 2012 fungovala Malajsie. Kuala Lumpur hrálo klíčovou roli při zprostředkování mírových rozhovorů mezi Manilou a Mindanao už od roku 2001 a MNLF veřejně oponovali rámcové dohodě MILF s Manilou. Reuters navíc citovala anonymního filipínského vojenského důstojníka, který tvrdil, že rebelové Sulu byli „do Sabahu pozváni malajským opozičním politikem, aby prodiskutovali územní otázky.“ Tehdy Najib nařídil malajským zpravodajským činitelům, aby prošetřili tvrzení, že vůdce opozice měl prsty v ozbrojeném vpádu do Sabahu. Opoziční vůdce Anwar Ibrahim vydal obvinění proti v Malajsii vysílajícím médiím za to, že šíří povídačku naznačující jeho zapojení do povstání a své zapojení vehementně popírá.

Místní analytici Ibrahima kritizovali za to, že přijímal peníze a výcvik od nadací spojených s americkou vládou, jako je National Endowment for Democracy (NED), zatímco pro-vládní média mainstreamu běžně kritizují Anwarovy vazby na zahraniční osobnosti. Bloggeři také vystavili fotky Anwara Ibrahima ze setkání s vůdcem MNLF Nur Misaurim a naznačují spolupráci mezi nimi při koordinaci povstání v Sulu. Tian Chua, jeden z vůdců opoziční koalice Pakatan Rakyat vedené Ibrahimem, obviňuje vládnoucí stranu, že tu přestřelku s filipínskými militanty naaranžovala ona, a tvrdí, že věří, že ten vpád byl „plánovanou konspirací UMNO – tedy vlády“, aby odvedla pozornost a zastrašila lidi při nadcházejících volbách, čímž vyvolává všeobecné popírání od vládnoucí strany. Filipínské zdroje tvrdí, že vměšování sultanátu Sulu do Sabahu je pokusem o podvrácení pozic presidenta Benigno Aquina v doplňovacích volbách naplánovaných na květen. Sultán Sulu Jamalul Kiram III. při volbách 2007 kandidoval na senátora ve spojenectví s předchozím presidentem Gloria Macapagal Arroyo a filipínští politici, kteří jsou jeho spojenci, zjevně tlačí na Aquina, aby dal svému předchůdci milost, ten je totiž v domácím vězení za volební podvod.

 

Sultán Sulu volá po americké intervenci

Sultán Sulu Jamalul Kiram III. řekl médiím na Filipínách, že chce, aby intervenovaly Spojené národy, Spojené státy a Spojené království kvůli jeho nároku na Sabah. Sultán tvrdí, že Spojené státy musí intervenovat, neboť to bylo dohodnuto v úmluvě z roku 1915 podepsané s americkou koloniální vládou na Filipínách, která zavazuje USA, aby poskytly sultanátu Sulu „plnou ochranu“ výměnou za uplatňování suverenity nad jeho královstvím jako koloniální administrativa. Jak padají volání po intervenci a obvinění ze spiknutí, vrší se laviny bahna mezi vládními a opozičními stranami jak v Malajsii, tak na Filipínách. Militanti ze Sulu se zřekli „odpovědného chování“, jímž zkoušeli legitimizovat svoji při vyvoláváním historického nároku na tuto zemi.

Na zdroje bohatý stát Sabah oplývá zásobami ropy a plynu, čímž přispívá 14% k malajským zásobám zemního plynu a 30% k zásobám ropy. Patnáct ropných studní v Sabahu produkuje až 192 000 barelů denně. V teritoriálních vodách Sabahu se během posledních dvou let našla čtyři nová ropná pole a jedním z motivů pro Sultána, aby tlačil na opětovné nárokování si tohoto území, je touha po zisku. Ale i tak je to vysoce neobvyklé načasování operace v Sulu tak blízko malajským všeobecným volbám přirozeně vnímáno jako podezřelé – a při sledování této myšlenkové linie nepřekvapuje, že mnozí kladou otázku po zdrojích zbraní a financování tohoto sultanátu. Sultanát Sulu by mohl zaujmout několik alternativních přístupů k dialogu se zeměmi, jichž se to týká, aby se řešila tato situace, která by mohla vynést pro jeho přívržence a jeho nároky daleko méně destruktivní důsledky. Přístup povstalců, jaký zaujali militanti, úplně sultánovy nároky podvrací a poskytuje daleko větší věrohodnost alternativní verzi, která naznačuje, že tato krize byla zrežírována proto, aby konflikt vyvolala v politicky citlivém čase. Jelikož se osobnosti všech politických zabarvení ptají, kdo má ze situace prospěch, není zatím ještě k dispozici moc přesných hodnocení.

Malajsie moc často nečelí bezpečnostním krizím, zvláště ne takového druhu, který by se mohl rozšířit, kdyby se zbraní chopilo více Filipínců. Očekává se, že nadcházející všeobecné volby v Malajsii dopadnou extrémně těsně a mnozí mají strach, že větší krize by volby zdržela. Sultán Sulu Jamulul Kiram III. se vyslovil pro zahraniční intervenci jako pro řešení konfliktu a širší válka by mohla být tím, čeho se snaží dosáhnout. Jelikož mnozí Filipínci chápou akce Malajsie jako „ukrutnosti“, je vyhlídka na hrozbu širší války MNLF vojáků, kteří by se uchytili v Sabahu, myslitelná, nebo by také mohli vést odvetné útoky na Malajském poloostrově proti obydleným centrům jako Kuala Lumpur. Ač musí pozice Malajsie zůstat pevná, bezpečnostní síly se musí při potlačení povstání chovat zdrženlivě, aby zabránily plošným ztrátám na životech, kdyby militanti odmítli zanechat své mise a vydat své zbraně.

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: globalresearch.ca