Burzovní index Dow je rekordně vysoký a to samé platí i o korporátních ziscích – tak proč je tu pocit, jako by teď většina země silně trpěla? Reálný příjem domácnosti je nejnižší, co tu byl za desetiletí, chudoba je v absolutním rozmachu se 47 miliony Američanů na potravinových poukázkách a střední třída podléhá systematické likvidaci. Jak se může velkým korporacím vést tak dobře, zatímco většina amerických rodin zažívá tak těžkou dobu? Neočekává se snad, že by z nich jejich bohatství mělo „kanout dolů“ i k tomu zbytku z nás? Bohužel takhle skutečný svět nefunguje.


Dnešní velké korporace zkouší minimalizovat počet „drahých“ amerických pracovníků na výplatní pásce natolik, nakolik to jen jde. Pokud velká korporace, co vás zaměstnává, může přijít na to, jak vás nahradit pracovníkem v Číně nebo robotem, tak to nejspíš udělá. Korporace existují, aby maximalizovaly bohatství pro své akcionáře a většina největších korporací je ovládána monopolisty z globální elity. Po desítky let ti politici, kteří mají své kampaně zaplacené monopolisty upravovali pravidla hry tak, aby to byly velké korporace, kdo může snadno dominovat všemu. To ale nikdy nebylo tím, co zakladatelé této země zamýšleli. Předpokládalo se, že Amerika bude místem, kde bude moc kolektivistických institucí silně omezena, a jednotlivci a malé podniky budou mít volnost, aby konkurovali v rámci kapitalistického systému, který odmění každého, kdo má dobré nápady a je ochoten tvrdě pracovat. Dnes je ale naše ekonomika naprosto a totálně pod nadvládou masivně nafouklé federální vlády a pod absolutně přerostlými predátorskými korporacemi, kterým ta naše masivně odulá federální vláda nesmírně nadržuje. Naši zakladatelé nás zkoušeli varovat před nebezpečím toho, kdybychom dovolili, aby vláda, banky a korporace akumulovaly příliš mnoho moci, my jsme je ale neposlouchali. Takže teď dominují všemu a ten zbytek z nás bojuje o drobty ze stolu.

V rané Americe měla většina států přísné zákony vztahující se na velikost a působnost korporací. V takovém prostředí jednotlivci a malé podničky prosperovali a Spojené státy zažívaly období explozivního růstu. Zbytku světa jsme ukázali, že kapitalismus opravdu funguje, a nakonec jsme vybudovali tu největší střední třídu, kterou kdy svět viděl.

Nyní jsme kapitalismus nahradili čímsi, co rád nazývám „korporativismem“. Ten v mnoha ohledech sdílí mnohé charakteristiky s komunismem a proto také země, jako je komunistická Čína, byly tak připravené, aby po něm skočily. Pod „korporativismem“ věci vedou monopolistické predátorské korporace a vysávají tolik bohatství a ekonomické moci, kolik jen mohou. Většina jednotlivců a malých podničků tomu nemůže konkurovat a skončí jako absorbovaní korporacemi. Tyto mamutí kolektivistické instituce jsou spíše v soukromých rukou, než aby byly ve vládních rukou (jak by tomu bylo v čistém komunismu), ale výsledky jsou v každém ohledu dost stejné. Maličká elita na vrcholu se shrábne téměř veškerý ekonomický prospěch.

[quote align="left" color="#999999"]

Předběžná redakční poznámka: Korporativismus není nějaký pouze autorův termín. I Mussoliny, když zakládal fašismus, tak jej v odbornějších textech označoval za pokročilý korporativismus. Poznámky o tom, co je korporativismus pojmově, a co s sebou nese, na konci za článkem.[/quote]

Existují takoví, co by navrhli, že odpovědí na náš problém je pohnout se více směrem k „socialismu“, ale upřímně, to by nebylo řešením ničeho. To by jen změnilo to, jak se ty drobty spadlé ze stolu distribuují tomu zbytku z nás.

Pokud opravdu chceme návrat k prosperitě, potřebujeme dramatický posun v pravidlech hry tak, aby se vychýlila zpět ve prospěch jednotlivců a malých podniků. Daleko čistší forma kapitalismu by znamenala více bohatství, méně chudoby a daleko rovnější distribuci ekonomického prospěchu v této zemi.

K tomu ale nikdy nedojde. Většina našich politiků se nachází ve sňatku s velkými korporacemi a bohatými elitáři, kteří financují jejich kampaně. A většina Američanů je tak nevzdělaných, že věří tomu, že to, co tu dnes máme, je „kapitalismus“, a že jedinou alternativou k němu je „dát se doleva“ k socialismu.

Jen málo lidí kolem navrhuje, že potřebujeme nesmírně redukovat moc federální vlády a nesmírně redukovat moc velkých korporací, a přesně tohle potřebujeme udělat. Potřebujeme dát jednotlivcům a malým podnikům prostor, aby zase mohli volně dýchat.

S každým uplynulým rokem se věci zhoršují. Ve skutečnosti nedávno zakladatel Subway Restaurants řekl, že prostředí je dnes v Americe pro malé podniky toxické, a že by nikdy nebyl schopen začít se Subway, kdyby to musel udělat dnes.

Abyste se dověděli o tom, jak jsou malé podniky ve Spojených státech smrtelně škrceny, tak se prosím podívejte na můj předchozí článek nazvaný „ Jsme v Americe svědky smrti malých podniků“.

To, co chci udělat teď, je prodiskutovat určité důsledky „korporativismu“, které Americe přináší.

Především nadále zažíváme poklesy příjmů, ač žijeme v inflační ekonomice.

Nedávno referoval Time Magazine, že během měsíce ledna zažil osobní příjem střemhlavý pád…

Data minulý týden publikovaná ministerstvem obchodu ukázala, že osobní příjem v lednu spadl o 3,6%, což je největší pokles za 20 let. Ten propad by byl ještě větší, kdyby se v úvahu vzaly i daně a inflace. Reálný osobní disponibilní příjem spadl o 4%, což je největší měsíční propad za půl století.

Tohle je ale jen součást dlouhodobého trendu. Medián příjmu domácnosti v USA klesal už po čtyři po sobě následující roky a je nyní významně nižší než byl po celou tu dobu od roku 2001…

Reálný medián příjmu amerických domácnosti – to „reálný“ zde je „upravený o inflaci“ – byl 50 054 dolarů v roce 2011, poslední data, co jsou k dispozici z US Census Bureau. To je o 8% menší než vrchol v roce 2007 s 54 489 dolary.

Mezi tím se velké korporace absolutně koupou v penězích. Následující je z nedávného článku v New York Times.

„Korporace až dosud během tohoto zotavení urvali neobvykle velký podíl z nárůstů příjmů,“ uvedl Ethan Harris, spolu-šéf globální ekonomiky u Bank of America Merrill Lynch. „Americký korporátní sektor je v daleko lepším zdraví než ekonomika jako celek. A dokud nedosáhneme plného zotavení na trzích práce, tak to bude nadále trvat.“

Výsledkem byl zlatý věk korporátních zisků, zvláště mezi nadnárodními giganty, které rovněž tyjí z rychlejšího růstu vynořujících se ekonomik jako Čína a Indie.

Dnešní korporátní zisky jako procento z amerického HDP představují rekord všech dob, ale mzdy jako procento amerického HDP jsou téměř na rekordně nízkém podílu ze všech dob.

Jen si zkontrolujte následující graf. Korporátní zisky absolutně během uplynulého desetiletí explodovaly…

Mezitím se mzdy jako procento HDP nadále rychle propadají…

Většina z jobů, které se dnes v Americe vytváří, jsou místa s „nízkou mzdou“. Desítky milionů Američanů pracují tak tvrdě, jak jen mohou, jen aby zjistili, že sotva dají jídlo na stůl a zajistí pro své děti střechu nad hlavou. Řady „pracující chudiny“ explodují a střední třída se nadále sráží.

Mnozí z těch, kdo tento článek čtou, jsou členy té pracující chudiny. Takže víte, jaké to je zírat v noci do stropu a přemýšlet, jako zaplatíte příští měsíc účty.

Dnes většina Američanů žije finančně hodně na hraně. Nedávný článek od kmenového dopisovatele NBC Allisona Linna pár takových historek uvedl. Následuje jeden příklad…

Crystal Dupont ví, jak vypadá život za minimální federální mzdu.

Dupont nemá žádné zdravotní pojištění, takže u doktora nebyla už dva roky. Je ve skluzu se splátkami svého auta a zašla do zastavárny, aby jí půjčili do výplaty, aby zaplatila měsíční výdaje. Když se jí tenčí rozpočet na jídlo, žije o fazolích a ovesné kaši.

Když nedávno dostala přeplatek na daních, použila peníze, aby si předplatila elektriku.

„Zkouším nežít nad poměry, ale občas prostě nemůžu,“ říká Dupont, 25. Bydlí v Houstonu a pracuje 30 až 40 hodin týdně, bere telefony v zákaznickém servisu a vydělává mezi 7,25 až 8 dolary za hodinu. To jí loni vyneslo asi 15 000 dolarů.

To je mzda, ze které zatím vyžila, ale sotva.

Bohužel počet Američanů, co „sotva přežijí“ nadále roste.

Ale když rostou korporátní zisky do bezpredentních výšin, tak kdo pobírá všechen ten prospěch?

Jsou to monopolisté z globální elity.

Podívejte se jen na následující video, které odvádí skvělou práci při ilustraci toho, jak v našem systému korporace systematicky odvádí ekonomické prospěchy na samotný vrcholek…