Při gerilovém válčení náleží vítězství tomu, kdo má podporu obyvatelstva. Proto Sýrie nedávno zformovala lidové milice, aby držely na uzdě Contras podporované Západem a monarchiemi ze Zálivu. Výsledek je během tří měsíců ohromující: ty oblasti, kde místní milice už operují, se stabilizovaly. Po dvou letech bojů je jasné, že Syrská arabská armáda konstruovaná k obraně země v případě konvenční války není schopna stabilizovat zemi a přitom ještě plnit svůj primární úkol.
Poráží sice bez potíží džihádisty pokaždé, když se přeskupují, nemá ale schopnost bojovat proti hemžícím se gerilovým jednotkám, které kompenzují svou nepatrnou domácí popularitu ohromnou zahraniční logistickou podporou. Sýrie se tedy nakonec rozhodla přijmout novou strategii, která se osvědčila všude po světě, kde se objevila takováto situace: vytvoření lidových milicí, které lidem dovolí bránit své vesnice nebo své vlastní dobře známé sousedství. Tato „Armáda národní obrany“, jejíž členové jsou odváděni z Lidových výborů, je samozřejmě propojena se Syrskou arabskou armádou, a aby do ní někdo mohl vstoupit, musí mít za sebou vojenskou službu. Mao vysvětloval, že triumf gerilových sil se musí rozvinout „prostřednictvím toho, že žijí v obyvatelstvu jako ryba ve vodě.“ Ovšem toho není Svobodná syrská armáda schopna. Jakmile nějakou oblast ovládne, dopouští se útlaku a místní lidé se proti ní bouří. Aby dosáhla vítězství, musí Syrská arabská armáda uspět tam, kde se džihádistům nedaří: musí „proplouvat v obyvatelstvu jako ryba ve vodě.“ Ač je původem z národní populace, jelikož jde o armádu odvedenců, dosáhnout toho nemůže sama, protože její celonárodní organizace ji odřezává od místních realit. Musí tedy spoléhat na zprostředkující síly, které slouží jako rozhraní s místním obyvatelstvem v každé vísce a v každém sousedství. Armáda národní obrany je navíc podrobena tvrdé disciplíně. Zbraně a uniformy se poskytují mladým mužům a ženám vybraným z dobrovolníků. Následně ti silní chlapíci zrekrutovaní místními činiteli, aby zajišťovali bezpečnost, se buď přinejlepším musí přidat k milici, nebo jít domů. Když je Armáda národní obrany organizována ve vesnici nebo v sousedství, tak se tudíž potenciální násilnosti páchané siláckými ozbrojenci zastaví. Jev výskytu Shabihasů se vytrácí.
Na Středním východě jsou příkladem, který se člověku okamžitě vybaví, iránští Basij-e mstaz’afin, kteří rovněž posloužili jako model pro libanonský Hizballáh. Teherán odmítá nasadit své Revoluční gardy na území Sýrie, ovšem souhlasil s výcvikem rekrutů Armády národní obrany. Nebylo to tak snadné, jelikož Iránci se museli vyrovnat s tím, že noví rekruti jsou jen zřídka šiíté a nemají v úmyslu konvertovat. Tohle je událost, která hluboce mění geopolitickou realitu přímo v poli tohoto regionu. Na jedné straně proto, že tyhle polovojenské síly rychle stabilizovaly vesnice v této oblasti, kde už byly zřízeny, zvláště proto, že teď Basijové a Hizballáhové zjišťují, že mají malého bratříčka s tím samým výcvikem jako oni, ale namíchaným z přívrženců různé víry, vzdělaných v sekulárním duchu hnutí Baass a nikoliv v tom ve stylu Islámské revoluce.
Jelikož jedním z hlavních cílů války spuštěné Západem proti Sýrii bylo instalovat vládu, která přeruší vztahy s Hizballáhem a s Iránem, jak přiznal Burhan Galioun v interview s Wall Street Journal, tak mají západní akce úplně opačný účinek. Společný odpor vedl k posílení těchto svazků i přes náboženské a politické rozdílnosti. Před osmi měsíci Sayyed Hassan Nasrallah odhalil, že během 33-denní války syrský ministr obrany z té doby, generál Hassan Tourekmani osobně dohlížel na dodávky zbraní k obraně Libanonu. Hizballáh tudíž, jak řekl, nenechá své bratry ve zbrani ze Syrské arabské armády ve štychu, když mají potíže. Vytvoření Sil národní obrany určitě posílí toto spojenectví i přes úzké lidské kontakty i mimo politická rozhodnutí. Tohle určitě vytvoří popud pro vojenské křídlo Hizballáhu, aby začalo zařazovat ženy a otevřelo se pro věřící mnoha vírám zastoupeným v Libanonu. Překlad: Miroslav Pavlíček Zdroj: voltairenet.org
]]>
