Tak rychle, jak se i ty nejlépe koncipované plány stávají pasé, tak to vypadá, že zase přichází Nový světový řád, tedy stejně často jako zatmění slunce. Ten starý světový řád (ancien régime) zemřel spolu s 16 miliony lidmi během Velké evropské války, která začal 28. června 1914, když byl v Sarajevu zavražděn dědic rakouského trůnu arcivévoda Franz Ferdinand srbským nacionalistou Gavrilo Principem. (Dnes bychom ho nazvali teroristou.) Tato vražda vyslala národy, které neměly na válku žádnou chuť, do té nejdestruktivnější války, jakou svět dosud zažil.
Evropa na počátku roku 1914 sestávala ze šesti větších říší a z tříště menších státečků, na které se ta větší impéria moc neohlížela. Těch šest větších impérií (Rakousko-uherská říše, Francie, Německo, Británie, Otomanská říše a Rusko) vázlo ve vojenských aliancích (dost podobně jako dnešní USA), které byly vytvořeny, aby udržely mír. Diplomaté, jako ti dnešní, věřili, že vytvoření aliancí s vyvážením mocností různých skupin by je mohlo odradit, aby útočily jeden na druhého. Ústřední mocnosti sestávaly z Rakousko-Uherska, Německa a Otomanského impéria; Trojdohoda sestávala z těch dalších tří. Mír, jak si diplomaté mysleli, byl zajištěn. Co se stalo?
Když byl arcivévoda zavražděn, Rakušané se v důvěře ve své vojenské schopnosti (jako dnešní Američané) rozhodli Srbsko potrestat, a tak jej 28. června napadli. Srbové ale v bitvách u Ceru a Kolubara Rakušany zaskočili. Rakušané byli s velkými ztrátami odraženi zpět. Rusko přišlo etnicky spřízněným Srbům na pomoc a Německo vpadlo přes Belgii a Lucembursko do Francie. Británie přišla pomoc s obranou Francie a Otomanské impérium se přidalo k válce na Balkáně na straně Ústředních mocností. Ty aliance, co měly zajistit mír, přeměnily jedinou vraždu na ohromnou válku. Když to skončilo, Rakousko-Uherské, Německé, Otomanské a Ruské impérium zmizelo a Spojené státy, které se ke konci války přidaly na stranu Trojdohody, se staly vůdčím hráčem. Starý světový řád zmizel!
Americký prezident Woodrow Wilson usiloval o vytvoření nového světového řádu navržením svých Čtrnáci bodů. Wilson chtěl vytvořit z bývalých kolonií separátní národy a zajistit mír vytvořením Ligy národů (dalšího systému smluvního míru). Ten nový světový řád byl jen re-konfigurací toho starého světového řádu. Ani nevydržel, ani nezajistil mír. Tolik k nejlépe koncipovaným plánům diplomatů.
Německo se znovu zrodilo v roce 1933, když se kancléřem stal Adolf Hitler. I on usiloval o vytvoření nového světového řádu takového, jemuž by dominovala Tisíciletá říše (čili impérium). K tomuto účelu byla jeho politika zaměřena na uchvácení Lebensraum (životního prostoru) pro německý lid rozšířením německých hranic. Rakousko a části Československa byly anektovány a vpadl do Polska. Ale zase, Polsko mělo dohodu o vzájemné obraně (další aliance vytvořená k zajištění míru) s Velkou Británií a Francií, a tak invaze do Polska zahájila II. světovou válku.
Když to skončilo, tak bylo Německo zase zničeno a Velká Británie a Francie z větší části měly svá impéria skrouhnutá. Spojené státy a Svaz sovětských socialistických republik (Rusko) se nacházely na vrcholu dalšího nového starého světového řádu.
Ty vítězné mocnosti USA, SSSR, Čína, Velká Británie a Francie zase zkusily zajistit mír vytvořením Spojených národů, které zkusily pevně udržet pod kontrolou tím, že sami ze sebe udělali vládce Rady bezpečnosti, která vetovala všechny aktivity OSN, pokud všech pět národů nedalo jednohlasný souhlas. To měl být nový starý světový řád. Ten se ale začal okamžitě rozviklávat. Čínu nereprezentovala pevninská Čína, která se stala komunistická, nýbrž „Nacionalistická“ Čína, jejíž vláda utekla na Taiwan. Komunistická Čína brzy převzala čínské místo a oba komunistické národy vytvořily blok, zatímco ty zbývající tři kapitalistické národy vytvořily další. Spojené národy se staly Rozjednocenými národy a těmi zůstaly až do dneška. Ten nový starý světový řád byl už mrtvě narozeným dítětem.
Někdy po roce 1950 (kvůli utajení není znám přesný datum) si Bilderbergové uvědomili, že ten starý svět anciente régime a všechny ty nové staré světové řády byly založeny na národních státech, které nadále vedly války jeden s druhým, a začali zkoušet vytvořit opravdu nový světový řád.
David Rockefeller o tom píše:
[quote align="center" color="#999999"] „Jsme vděční Washington Post, New York Times, Time Magazine a dalším velkým publikacím, jejichž ředitelé se účastnili našich shromáždění a respektovali své sliby diskrétnosti po téměř čtyřicet let… Nebylo by bývalo možné, abychom své plány pro svět rozvíjeli, kdybychom během těch let byli vystaveni světlům publicity. Svět je však daleko vytříbenější a připravenější kráčet směrem ke světové vládě. Té nadnárodní suverenitě intelektuální elity a světových bankéřů je jistě nutno dát přednost před tím národním sebeurčením praktikovaným v uplynulých staletích.“
„Po více než století se ideologičtí extrémisté z kteréhokoliv konce politického spektra vrhali na hodně publikované incidenty, jako třeba mé setkání s Castrem, aby útočili na rodinu Rockefellerů kvůli tomu nepatřičnému vlivu, uplatňovanému nad americkými politickými a ekonomickými institucemi. Někteří dokonce věří, že jsme součástí tajné kabaly pracující proti nejlepším zájmům Spojených států, a moji rodinu charakterizují jako ‚internacionalisty‘, co konspirují s ostatními po celém světě, aby vybudovali integrovanější globální politické a ekonomické struktury – jeden svět, když chcete. Je-li tohle to obvinění, přiznávám vinu a jsme na to hrdý.“[/quote]
Kdyby nebyly žádné národní státy, žádné války by mezi nimi nemohly propukat!
Někteří věří, že ti mezinárodní bankéři už v převzetí světa uspěli, ale nikdy se jim nepovedlo zrušit národní státy. Ve skutečnosti existují i určité doklady toho, že by se národní státy mohly rozpadat na menší. Skotsko bude mít referendum o odtržení od Anglie, Katalánie mluví o odtržení od Španělska, Československo se rozpadlo na Českou a Slovenskou republiku, mluví se o odtrhávání i v USA a nikdo pořádně neví, co se děje v Arabském světě. Nový světový řád ovládaný jedinou vládou? No, to těžko!
Ale věci se začaly hroutit už v 50. letech. Do té doby války vedly armády podporované národními státy a jejich konce byly předvídatelné. Válka skončila, když se jedna armáda buď dobrovolně nebo na rozkaz vzdala. Tahle éra zjevně skončila. Válčení starého světového řádu vypadá, že už je pasé.
Když skončila druhá světová válka, byl Korejský poloostrov rozdělen na Severní a Jižní část okupovanou Rusy respektive Američany. Volby o sjednocení měly proběhnout v roce 1948, ale neproběhly; Američané si totiž nebyli jisti, že výsledek bude ve prospěch Jihu. Otevřené válčení vypuklo, když severokorejská vojska vpadla v červnu 1950 do Jižní Koreje. Protože Sovětský svaz v té době bojkotoval Radu bezpečnosti Spojených národů, Spojené státy a další země schválily rezoluci Rady bezpečnosti autorizující vojenskou intervenci. Průběh války dával přednost chvílemi jedné, chvílemi druhé straně a trvalo to až do července 1953, kdy byl podepsán klid zbraní. Ta válka oficiálně probíhá až dodnes. USA poskytly 88% z 341 000 mezinárodních vojáků, kteří pomáhali Jižní Koreji. Rusové a Čínská lidová republika pomáhali Severní Koreji. Ty západní armády byly mezinárodní a éra nikdy nekončících válek mohla začít.
Po krátké přestávce vedla americká bohorovnost k tomu, že USA vedly hru jeden na jednoho s Francií. Od konce II. světové války si zkoušela Francie udržet držbu své kolonie v jihovýchodní Asii Vietnamu. Ale v bitvě u Dien Bien Phu byli Francouzi jasně poraženi a rozhodli se ten boj vzdát. Americká bohorovnost ohledně jejich vojenských schopností Americké diplomaty přiměla uvěřit, že USA by mohly udělat to, co Francouzi nesvedli, a začali používat amerických vojenských zdrojů, aby udrželi Jižní Vietnam, aby se nesjednotil se Severem.
Pentagonští vojenští myslitelé nahlíželi na tento konflikt jako na tradičních střet dvou národních států a věřili, že Američané musí jenom porazit tu primitivní severovietnamskou armádu, aby uspěli. Mýlili se a po dvaceti letech válčení zemřelo 58 000 Američanů a miliony Vietnamců, načež Američané utekli. Tato válka ale znamenala něco jiného: ta armáda, která vyhrála všechny bitvy prohrála válku. K tomu nikdy před tím v historii nedošlo. Dnes není vítězství v bitvách vítězstvím ve válkách. Začala opravdu nová éra ve válčení. To, co si velitelstvo z Pentagonu neuvědomilo, bylo, že ta válka nebyla válkou mezi dvěma státy. Byla to válka mezi invazní armádou a domorodým obyvatelstvem, které lze porazit pouze totálním zničením. Pro Američany neexistovala žádná průchodná cesta (ani pro žádný jiný národní stát) k „vítězství“ v této válce.
Ale Američané jsou těžko poučitelní a nepoučili se z Koreje ani z Vietnamu o ničem, takže po dvou pochybných dobrodružstvích, které vypadaly úspěšně (Grenada a 1. Válka v Zálivu) vedly USA další mnohonárodní síly do Iráku a Afghánistánu. Po osmi letech v Iráku a instalaci nové vlády se USA stáhly, aniž by dosáhly svých cílů, a Irák zanechaly v rozkolu. A po více než desítce let v Afghánistánu to vypadá, že nadchází podobný výsledek. Podobně jako Vietnam, ani tyhle války nejsou válkami dvou států.
Vrhají invazní armády do boje proti domorodému lidu, který sám není jednotný a není pod kontrolou žádné vlády, skupiny či velitele. Žádnou vzdávající se armádu nenajdou v žádné z těch zemí. Tohle je ale už nový tanec. Ty síly, které čelí invazi, nesestávají pouze z místních lidí. Těmto lidem pomáhají nikoliv státní aktéři, nýbrž podobně naladění aktéři z mnoha států. Ti lidé, kteří v Afghánistánu oponují Západu, jsou ty samé skupiny, co proti Západu vedou odpor v Libyi, Alžírsku, Sýrii, Jemenu, v Mali, Somálsku a Súdánu i jinde. Lidé, kteří byli Západem ujařmeni a vykořisťováni, začali s nevyhlášenou válkou Západu a západníkům kdekoliv a vítězství v této válce bude vyžadovat nikoliv je porazit, nýbrž je zničit. To Západ nemůže udělat, aniž by v tom procesu zničil i sebe.
Ten nový světový řád se vynořuje z těch na světě utlačovaných bojujících proti Západu a jeho loutkám, náhradním koloniálním vládám. Ti nikoliv státní ale podobně myslící aktéři určí budoucí kurz historie. Teď je tu nový světový řád, který Západ nemůže kontrolovat, který vojenské síly nemohou přemoci a ústupky jej nezmírní. Ancienit régimes spoléhaly na vojenskou sílu, aby jí ovlivnili události. Ten nový světový řád zbavuje vojenskou sílu účinnosti. Vše, čeho teď mohou dosáhnout, je zabíjení pro zabíjení samo. To, co slibovala Západní civilizace, se zredukovalo už jen na čiré barbarství. Jak úžasný svět jsme to udělali!
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: globalresearch.ca
