AC24.cz: Obvykle uvádíme materiály skeptiků antropogenického globálního oteplování, kteří berou účinek průmyslových skleníkových plynů na klimatický vývoj jako podružný, pokud by vůbec nějaký vliv mít měly. Tentokrát děláme výjimku, a je tu článek od zastánců hypotézy o výrazném příspěvku průmyslových exhalací na oteplení klimatu. Ovšem takových zastánců, kteří neztratili úplně smysl pro realitu a snaží se nějak solidně se vypořádat se skutečnými vědeckými zjištěními a ne jen slepě lpět na oteplovačské dogmatice i tváří v tvář naprostému selhání předpovědí jejich modelů. Ovšem pořád jde o oteplovače a i vybraná teplotní sada globálních teplot GISS je tou, která vždy ukazuje nejvíce oteplení, nevíce se snaží přehlížet cyklickou klimatickou variabilitu a skeptici ji považují za neskutečně upravenou na rozdíl od poctivějších časových řad globálních teplot.


Řekněte nám někdo prosím, kde je to oteplování

Goddardův instituc pro kosmické studie (GISS) vydal čísla o středních globálních teplotách za rok 2012. Odchylka od stanoveného normálu je +0,56° Celsia. Podívejte se na posledních 30 let (klimaticky relevantního časového období) ukazujícího stagnaci globálních teplot:

Teplotní odchylka (v setinách stupně) mezi lety 1983 až 2012.

Tohle vyvolalo v médiích pozdvižení. Spiegel si toho všiml a referoval o „zmatených vědcích“. Snad bychom jim mohli podat pomocnou ruku při hledání chybějícího tepla. 5-letý klouzavý průměr je už od roku 2002 stagnující – celé desetiletí. Ve skutečnosti tu nebylo žádné významné oteplení od roku 1997; tj. 16 let. James Hansen (viz zprávu z jeho blogu: “Who is James Hansen?“) vydal teplotní data, k nimž vydal osvětlující spis (Hansen et al. 2013, pdf). V něm uznává, že vzestup teplot se zastavil a připisuje to převážně účinku přirozené variability. I globální tepelný obsah oceánů (OHC) v horních 700 metrech začal stagnovat, zvláště od roku 2004:

Proto se tvrdí, že od počátku tisíciletí se musí to teplo odvádět do hlubin oceánů, níže než 2000 metrů. Ovšem, z těchto hlubin je k dispozici jen málo dat. Všechno to jako celek vypadá vágně a nepřesně. Ovšem je v tom něco, na co bychom se rádi podívali blíže. Otázka: Kde by bylo možné, aby k tomu docházelo? Zde je pohled na tepelný obsah (do hloubky 700 m) na jižní polokouli.

Zdejší trend je nepřerušený. Není tu od roku 1990 žádná změna. Tak se podívejme na severní polokouli:

Zde se v posledních 10 letech nic neoteplilo (viz náš článek na blogu „Pohled na střední globální teplotu v roce 2013. Před námi je ochlazování!“). Mezi tím to, co jsme zjistili my, vydala i klimatická webová stránka climate4you:

Výše je Tepelný obsah oceánů (OHC) Severního Atlantiku nad 30° severní šířky, což je známo jako oblast AMO, tj. místo, kde se odehrává AMO – Atlantická multidekadická oscilace. Ta datová sada ukazuje odchylky od trendu zbavených teplot povrchů moří (SST). Podíváme-li se na oblast, kde to má dopad, ukáží se nám ohromné oblasti severní polokoule, na které to dopad má.

Výše jsou zobrazeny korelace v oblasti AMO s globálními teplotami (pozitivní korelace jsou oranžové až po červenofialovou). Na severní polokouli jsou ovlivněny ohromné oblasti: USA, Střední Amerika a celá Evropa až po Ural a také Dálný východ. Na jižní polokouli prakticky není žádná korelace! Tam AMO roli nehraje. Jaká je relace k tepelnému obsahu oceánů (OHC)?

Výše uvedený graf ukazuje, jaký je průběh OHC, jehož mohutnost v Severním Atlantiku od roku 2004 padá. Ty „studené barvy“ ukazují oblasti, kde se voda chová stejně nebo podobně se Severním Atlantikem, tj. je v poklesu. V oblastech pod vládou teplých barev OHC stoupá a tudíž se chová v rozporu se Severním Atlantikem. V oblastech oceánu, kde nemá AMO žádný účinek (viz předchozí graf), se OHC chová jako Severní Atlantik. Jen Severovýchodní Pacifik je mimo nějakou synchronizaci. Zde probíhá negativní fáze Pacifické dekadické oscilace, která tu už nějakou dobu hraje svou roli. Ani OHC Severního Pacifiku toho moc od roku 2000 nedělá:

Ten pokles OHC na severní polokouli by nejspíš měl být spojený s účinkem AMO. Ta stagnace OHC je nejspíš signálem AMO, který začal s poklesem v roce 2005. Nebo je Severní Atlantik mohutně ovlivněn antropogenickými aerosoly (což je často používané vysvětlení), aby se vysvětlilo AMO? Tohle ale pravděpodobně nebude náš případ, protože graf ukazující rozložení troposférických aerosolů ukazuje, že Severní Atlantik je jednou z oblastí severní polokoule, která je jimi zasažena nejméně.

Figure from Shindell 2007.

Takže je to termohalinní cirkulace, která nahrazuje tahouny teplot, jako by mohl být skleníkový efekt. Když už raná fáze poklesu AMO byla schopna vyrovnat případný účinek antropogenických skleníkových plynů, tak vzestup AMO během let 1975 až 1997 musel způsobit nejméně polovinu celkového pozorovaného oteplení tohoto období. To by mělo hluboké dopady na prognózy: Účinek skleníkových plynů by mohl být odpovědný za oteplení od začátku intenzivní industrializace od roku 1960 nanejvýš o 50%.

V podstatě možná pozdě – ale ne příliš pozdě – si toho všiml britský MetOffice, a tak nedávno upravil svou prognózu na nadcházející roky (viz článek blogu „Lavina nabírá rychlost: Britská meteorologická služba snižuje svou prognózu oteplování do roku 2020“). Ta tento efekt uznává, když vysvětluje: „V tomto případě jsou to změny povrchových teplot oceánů v určitých částech světa během posledního roku, co je chápáno jako klíčový přispěvatel k rozdílům mezi předpověďmi z roku 2011 a 2012 …“

Měli bychom se tedy připravit na dlouhou fázi stagnace, pokud bude AMO padat desítky let. Tohle bylo rovněž simulováno v málo známém článku (Wouters et al. 2012). Tito autoři jsou schopni reprodukovat tuto variabilitu bez antropogenického vlivu.


Shrnutí

Teploty se drží ve stagnaci už více než 10 let a OHC Severního Atlantiku dosáhlo svého vrcholu před 7 lety. Ukázali jsme, že globální teploty následují OHC zde (viz: „Předběžný pohledna na střední globální teploty v roce 2013: Před námi je ochlazování!“). Nyní vidíme, že průběh teplot během posledních let následoval OHC v souladu s AMO. Cykly, zvláště ten oceánský, ve zprávě IPCC byly vždy brány jako podezřelé. Avšak takovéto cykly jsou zjevné a vedou k závěru, že člověkem způsobené skleníkové plyny jsou za toto oteplení odpovědné nanejvýš z 50%. Dopad termohalinní cirkulace na klima je klíčem k pochopení klimatických změn a toho, co můžeme očekávat v nadcházejících letech.

Dalším z klíčů je slunce. Dojde-li k Maunderově typu minima aktivity, tak určitě neuvidíme žádný vzestup teplot tohoto typu, jaký je vehementně postulován ve zprávách IPCC. Tohle jsou vzrušující časy – zůstaňte zvídaví!

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: notrickszone.com

]]>