Od vzplanutí vnitřního konfliktu v Sýrii v roce 2011, bylo zřejmé – přátelům stejně jako  nepřátelům, že události v této zemi byly spojeny s  plány, jenž jsou zacíleny na Irán, jakožto syrského spojence č. 1. Odpojení Sýrie od Iránu a narušení odolnosti Bloku, jenž Damašek a Teherán zformovali, byl jedním z cílů zahraniční podpory protivládních milicí v Sýrii. Takový rozkol mezi Damaškem a Teheránem by změnil strategickou rovnováhu sil na Středním východě ve prospěch USA a Izraele. Pokud to bude splněno, poté ochromená Sýrie v podstatě nebude schopna poskytnout Iránu jakoukoliv formu diplomatické, politické, hospodářské a vojenské podpory, což je primárním cílem.

Zabránění jakékoliv trvalé spolupráce mezi těmito dvěma státy (Sýrie a Irán) bylo strategickým cílem. To zahrnuje  zabránění vytvoření  iránsko-irácko-syrského energetického terminálu a  ukončení vojenského paktu mezi těmito dvěma partnery.


Veškeré snahy se zaměřují na odstavení Sýrie

Změna režimu v Damašku není jedinou či hlavní alternativou pro USA a jeho spojence zabránit Sýrii stát při Iránu. Destabilizace Sýrie a její vyřazení ze sféry vlivu jako zbankrotovaný a rozdělený stát je tím ústředním motivem.

Sektářské boje nejsou nahodilým výsledkem nestability v Sýrii, ale plánem, jenž USA a jeho spojenci neúnavně podněcují s jasným záměrem balkanizovat  Syrskou arabskou republiku.

Ze všech zemí v regionu má Izrael hlavní zájem na tomto výsledku. Izraelci mají několik dostupných dokumentů, včetně plánu „Yinion“ (kibuc v jižním Izraeli – pozn. překl.), jenž nastiňuje, že rozpad Sýrie do několika menších sektářských států je jedním z jejich strategických cílů. Z toho také vycházejí americké vojenské plány.

Jako sousední  Irák, Sýrie nemusí být formálně rozdělena. Pro všechny účely a záměry stačí, aby byla země rozdělena jako Libanon, kde během občanské války byly různé části území ovládány různými skupinami. Záměrem je vyřadit Sýrii jako vnějšího hráče.

Od roku 2006, kdy byli Izraelci v Libanonu poraženi, se začali opět soustředit na strategické spojení mezi Iránem a Sýrií. Obě země byli odolné vůči americkým plánům v tomto regionu. Společně byli oba klíčovými hráči v ovlivnění událostí na Středním východě – od východní části Středozemního moře až po Perský záliv. Jejich strategické spojenectví nepochybně hrálo důležitou roli ve formování geopolitického uspořádání na Středním východě.

Ačkoliv kritici Damašku říkají, že bylo uskutečněno velmi málo vůči Izraelcům, Syřani byli partnery v této  alianci, v níž hráli velkou roli vůči Izraeli. Byla to právě Sýrie, jenž poskytla Hizballáhu a Palestincům azyl, ubytování, zásobování vojska a výchozí strategické pozice proti Izraeli.

Od začátku opoziční lídří, podporování ze zahraničí, prováděli jednoznačně zahraniční politiku, jenž byla odrazem jejich zájmů. Protivládní síly a jejich lídři dokonce prohlašovali , že dojde ke změně orientace Sýre vůči Iránu, proto také začali používat sektářský slovník, aby se navrátili k přirozené sféře vlivu se sunitskými Araby. Toto je krok, jenž je jasně ve prospěch USA a Izraele. Přerušení osy mezi Damaškem a Teheranem byl taky hlavním záměrem Saudské Arábie, Jordánska a naftových šejků od roku 1980 a jako součást  plánu izolovat Irán během Iracko-Iranske války. Navíc, sektářský slovník byl součástí konceptu, jenž proti sobě staví Šíty a Sunity.

Mezi přemoženými  Syrskými opozičními lídry, kteří by uskutečnily strategické plány USA byl Burhan Ghalioun, bývalý prezident Syrské Národní Rady utvořené v Istanbulu, sponzorovaná ze zahraničí, jenž řekl deníku Wall Street Journal v roce 2011 , že Damašek by ukončil strategické spojení s Iránem a ukončil podporu Hizballáhu a Paelstincům, jakmile  protivládní síly převezmou vládu nad Sýrií. Tyto zahraničím sponzorované opoziční osobnosti rovněž mají sloužit k potvrzení širšího kontextu nenávisti Šítů a Sunitů. Ve sladění mainstreamových médií v zemích pracujících pro změnu režimu v Damašku, jako USA a Francie, trvale proklamují  že režim v Sýrii je alawitský  (vyznávající  šítský islám), jenž je spojen s Iránem, protože Alawité jsou odnoží Šítů. To je rovněž nepravda, protože Sýrie a Irán nesdílejí stejnou ideologii, obě země jsou spojenci , neboť se cítí být ohroženy a sdílejí proto společnou politiku. Sýrie není ani řízena alawitskám režimem, vyrovnanost vlády odráží etnickou a náboženskou rozmanitost společnosti


Izraelský zájem v Sýrii

Vše je o Iránu vůči Izraeli. Jakože Tel Aviv nemá absolutně nic společného s událostmi uvnitř Sýrie, Izraelští komentátoři a analytici veřejně trvají na tom že Izrael se musí vypořádat s Iránem intervencí v Syrii. Izraelske zapojeni do udalostí v Syrii spolu s USA a NATO krystalizovalo v roce 2012. Bylo jasné , že Izrael pracoval v konglomerátem států zahrnující USA, UK, Francii, Turecko, NATO, Saudskou Arabii, Katar, Jordansko  Libanon a  14 brezna   NATO spustilo kampan podporující povstalce aby převzalo nadvladu v Lybii.

Ačkoliv je vše  třeba brát s obezřetností, stojí za zmínku,  že byla vydána „hacknutá“ korespondence „Strategic Forecast Inc.“ (známý jako Stratfor)  Reva Bhally svému šéfovi, Georgi Friedmanovi o setkání v prosinci 2011

v Pentagonu mezi ním (zastupující Stratfor) americkým, britským a francouzským úředníkem o Sýrii. Korespondence ze Stratforu potvrzovala že USA se svými spojenci poslali své speciální vojenské jednotky za účelem destabilizace Sýrie v roce 2011 a že tam nebylo k dispozici mnoho protivládních jednotek, jenž by mohli vycvičit. Daily Star, jenž je vlastněn Libanonskou rodinou Hariri, jenž byla angažovaná ve změně režimu proti Sýrii, brzy poté referoval, že 13 tajných francouzských úředníků bylo dopadeno Syřany v Homsu. Namísto kategorické dementace informace o chycení francouzských důstojníků, reakce Ministerstva zahraničí vůči veřejnosti byla taková, že  nemohou potvrdit nic, což může být hodnoceno jako přehlížení viny…

O několik dní později, stanice Al-Manar (Hizballáh) odhalil že zbraně vyrobené Izraelci a dodávky v rozsahu od granátů a  nočních  dalekohledů až po komunikační prostředky byly zachyceny Katarskými agenty v pevnosti povstalců Baba Amr v Homsu koncem dubna a začátkem března. Nejmenovaný americký úředník později potvrdil v červenci 2012 že Mosad pracoval po boku CIA v Syrii. Jen o měsíc dříve v červnu Izraelská vláda začala veřejně požadovat, aby vojenská intervence byla zahájena v Sýrii, pravděpodobně USA a kongoleratem vlád pracujících s Izraelem za účelem destabilizace Sýrie.

Izraelská média začala referovat že Izraelští občané třebaže jeden byl identifikován jako Izraelský Arab (myšleno Palestinec s izraelským občanstvím) vstoupil do Syrii bojovat proti Syrské armádě.

Obvykle  žádní Izraelci, konkrétně ti jenž jsou nežidovští Arabové, kteří vstoupili do Libanonu nebo do Sýrie jsou odsouzeni nebo stíhaní izraelskými úřady a izraelské reportáže se zaměřili na tento aspekt příběhu. Dosud tomu tak nebylo v tomto případě. Rovněž je třeba zmínit, že Palestinští oponenti Izraele žijící v Sýrii jsou terčem , stejně  jako Palestinci žijící v Iráku byly terčem po invazi USA a UK v roce 2003.


Sýrie a záměr izolovat Irán

Novinář Rafael D. Frankel napsal odhalující  článek pro Washington Quarterly , jenž dokládá co si američtí političtí činitelé a jejich partneři myslí o situaci v Sýrii. Ve svém článku Frankel polemizuje ,že kvůli tzv. Arabskému  jaru, by případný    útok na Irán, vedený  USA  a Izraelem  již nevyvolal koordinovanou odpověď  z Iránu a jeho spojenců. Frankel uvádí, že kvůli událostem v Sýrii, byla vytvořena  příležitost pro USA a Izrael zaútočit na Irán bez rizika, že by se do konfliktu  zapojila Sýrie, Hizballáh a Hamas.

Frankelův způsob uvažování nebyl zapomenut ať už v kruzích NATO či v Izraeli. Ve skutečnosti jeho myšlenkový proud vycházel z názorů a plánů těchto kruhů. Jako psychologické prosazování těchto myšlenek, jeho text  si našel cestu du ústředí NATO v Bruselu v roce 2012, kde byl předložen  jako materiál ke čtení . Zatímco později Izrael vydal svou vlastní zprávu zpravodajské služby na toto téma.

Podle izraelského deníků Maariv,  zpráva zpravodajské služby na izraelském   ministerstvu zahraničí došla k závěru, že Sýrie a Hizballáh již nebudou schopni otevřít druhou frontu proti Izraeli, jenž by měl jít do válečného konfliktu s Iránem. Během referování této zprávy, jeden z vysoce postavených izraelských úředníků prohlásil, že íránská schopnost poškodit Izrael v odpovědi na útok dramaticky klesá.

Mnoho zpravodajů s nepřátelskými postoji vůči Sýrii a Iránu, jako např. The Daily Telegraph, ihned přejímali izraelské zprávy s poznatky o Iránu a jeho regionálních spojenců. Dva z nich –  Robert Tait (píšící z pásma Gazy) a Damien McElroy (jenž byl vykázán z Lybie v roce 2011 během válečného konfliktu s NATO), je shrnují jako významné poznatky, jenž nastiňují jak iránské spojence v oblasti východního Středomoří vyřadit ze hry.

Izraelské reporty triumfálně prohlašují, že Sýie již není schopna se zformovat se svým strategickým spojencem Iránem proti Tel Avivu v příští válce. Prohloubení  Syrské krize rovněž uvrhlo do nejistoty rovněž libanonského spojence Iránu – zejména Hizballáh, jenž je v nejisté pozici kvůli ohrožení přívodu dodávek a ohrožené politické  podpory  Damašku. Pokud kdokoliv v Libanonu bude podporovat Irán v příští válce s Izraelem, Izrael podnikne masívní  pozemní invazi v Libanonu.

Role  nové egyptské vlády a prezidenta Morsiho  se stává zřetelnější – dle  izraelských reportů hrají podpůrnou roli vůči USA: Zpráva ministerstva zahraničí rovněž předpověděla že Egypt zabrání Hamasu ,Palestinskému islámskému hnutí podporovat  Irán raketami z pásma Gazy. To potvrzuje názor, že Morsi byl ustanoven USA a Izraelem aby vyjednal mír mezi pásmem Gazy a Tel Avivem, jenž by zabránil Palestincům podporovat Irán během války. Jinými slovy egyptské dočasné  příměří bylo zinscenováno, aby Hamas měl svázané ruce. Nedávné oznámení o krocích Morsiho vlády angažovat se v politice Hizballáhu může rovněž být nahlíženo pokračování strategie v pásmu Gazy, ale v tomto případě kvůli  odtržení Iránu od jeho libanonských spojenců.

Zaznívá rovněž hlasitý požadavek uskutečnit kroky, jež by odtrhly Hizballáh a potažmo Irán od jeho křesťanských spojenců v Libanonu.Německý Maršalův Fond zveřejnil text, hovořící o tom, že libanonští křestané jenž jsou spojenci Hizballáhu, Syrie a Iranu se potřebují  prezentovat s alternativním politickým příběhem  aby nahradili ten, který věří, že Irán se nakonec stane velmocí na Středním východě. To rovněž souvisí se snahou narušit systém iránských spojenců.


Mise splněna?

Konflikt v Sýrii není pouze záležitost Izraele. Na pomalém vykrvácení Sýrie mají zájem další zainteresované skupiny, jenž chtějí rozbít zemi a její společnost na kusy. USA  jsou mezi těmito

zainteresovanými skupinami na prvním místě, následují je arabští diktátoři ropných velmocí. NATO bylo také tajně zapojeno.

Zapojení NATO v Sýrie je součástí americké strategie v zapojení vojenské aliance za účelem získání     dominance na Středním východě. Proto bylo rozhodnuto o vybudování raketového štítu v Turecku. To je také důvod proč rakety Patriot jsou rozmístěny  na tureckých hranicích se Sýrií. ICI (Istanbulská spolupráce při NATO)  a „Středomořský dialog“ jsou také součástí tohoto  plánu.

Navíc Turecko ukončilo veto proti další integraci Izraele při NATO.

NATO klade nyní hlavní důraz na zpravodajské služby. Jeho stratégové studují zejména Kurdy, Irák, Hizballáh, Sýrii, Irán a Palestince. Ve scénáři totálního nasazení, se NATO připravuje na otevřenou vojenskou roli  jak Sýrii, tak v Iránu.

Irák je také nadále destabilizován. Zatímco spojenci Iránu v Damašku jsou zatíženi vnitřním konfliktem, jeho spojenci v Bagdádu nikoliv. Po Sýrii, stejný spolek zemí  pracující proti Damašku obrátí svou pozornost proti Iráku. Již začali pracovat na posílení Iráku na jejich sektářských základnách  a politických zlomových liniích. Turecko, Katar a Saudská Arábie hrají prominentní roli v tomto záměru. Rozdíly mezi Šíty a Sunity Washington zdůrazňuje již od Angloamerické invaze v Iráku  v roce  2003  a nyní argumentují Kurdským sektářstvím.

Ukazuje se , že mnoho politiků v Izraeli nyní věří, že uspěli v rozbití Iránsko/Syrského bloku. Zdali mají pravdu, či nikoliv, je věcí diskuze. Sýrie stále odolává, Palestinský Jihád  (jenž byl nejaktivnější skupinou ve válce s Izraelem v Gaze v roce 2012) a další Palestinci stojí na straně Iránu i když Hamas bude mít svázané ruce v Egyptě,jsou stále spojenci Teheránu v Iráku a Sýrie není jediným dodavatelským kanálem do Iránu k vyzbrojení jeho spojencem Hizballáhu. Co je také velmi jasné, je že obléhání Sýrie je předvojem ve skryté multi-dimenzionálníválce proti Iránu.

On sám by měl přimět lidi znovu uvážit prohlášení amerických vedoucích pracovníků a jejich spojenců ohledně obav o syrský lid jen na základě humanismu a demokracie.

Překlad: David Rangotis

Zdroj: globalresearch.ca

]]>