Naděje pro euro-krizi, důvěra v evropské banky se vrací… V Jižní Evropě je důvod k naději. Nová čísla ukazují, že se vrací důvěra v banky sídlící v zemích, které byly euro-krizí postiženy nejvíce. Ale i když se snižují diskrepance v kontinentální platební systém Target2, pořád tu číhá nebezpečí. Okamžik zvratu přišel téměř přesně před čtyřmi měsíci. 6. září 2012 se shromáždilo 22 mužů v 36. patře budovy Evropské centrální banky (ECB) ve Frankfurtu, aby dosáhli zásadního rozhodnutí o společné měně tohoto Kontinentu. Euro je „nezvratné“, řekl prezident ECB Mario Draghi na tiskové konferenci po této schůzce. Aby jej zachránili, tak jeho banka, jak dodal, podnikne neomezené nákupy státních dluhopisů, ukáže-li se to nezbytné. – Der Spiegel

Dominantní sociální téma: Ten problém je už za námi. To založení EU byla dobrá věc. (Dominantní sociální téma je u Daily Bell vždy propagandistický mem elity, který se snaží podstrčit lidu. Tomuto memu se pak oni vysmívají.)

Analýza volného trhu: Jsme k tomuto náhlému objevu, že evropská krize opadává, podezíraví. Hlásná troupa elity Der Spiegel to už skoro vyhlašuje, pokud tu snad nějaká krize vůbec kdy prý byla.

Co ale chtějí vědět zvídavé mysl: Je ten článek výstižný? A proč redaktoři Der Spiegel chtějí takovouto pozitivní zprávu oznámit zrovna teď?

Vydrž s námi, milý čtenáři, než to zkusíme vysvětlit.

Ze všeho nejdřív je důležité porozumět rétorice, která nás obklopuje. Podle našeho názoru to vypustila mocenská elita, která chce zkonsolidovat svůj úchop celého světa nebo přinejmenším jeho kousků. Vrcholná elita zkouší lidmi manipulovat, aby se vzdali moci a kontroly ve prospěch globalistických institucí, pomocí na strachu spočívajících memů. (Poznámka: Memy jsou šířící se myšlenkové elementy, podobně jako jsou geny elementy genetické informace druhu, tak jsou memy myšlenkovými elementy názorového prostředí kultury.) Je třeba, aby si investoři tyto memy prošli a vykalkulovali si z nich, co to přináší.

Takové dominantní sociální téma občas bývá i předzvěstí úspěšné propagandistické kampaně, pomocí níž se hrabou zisky (ať už s ním někdo „souhlasí“ či ne). Na druhou stranu s tím, jak dospívá to, čemu říkáme Internetová reformace, tato dominantní sociální témata ve svém oblbujícím účinku selhávají.

Spousta lidí už přišla o spousty peněz tím, že investovali do různých těch témat typu globální oteplování. Ty informace poskytované Internetovou reformací lidem umožňují proti-manévry proti těmto různým manipulacím elity.

Ve 20. století tyto manipulace téměř nevyhnutelně vycházely úspěšně. V 21. století to tak jisté není.

A tak je poučné se podívat do tohoto článku od Der Spiegel.

Není pochyb, že tato krize eurokratům pomohla v jejich úsilí o zabetonování své nadvlády nad nesourodými evropskými státy. Ve skutečnosti to byl i plán, jak plyne z ověřených citátů vedoucích historických postav EU. My i jiní jsme o tom psali už v minulosti.

Ti zastávali myšlenku, že EU bude potřebovat těžkou monetární krizi, která ji dotáhne k tužší politické unii. Možná proto s takovou ohromnou dychtivostí protlačili euro. Bez toho, že by se uvalilo euro, by tu nebyla žádná těžká a vleklá finanční krize.

A bez finanční krize by nemohly být přijatý žádné akce umožňující drakonické zákony, které by přestavěly to volné obchodní sdružení na tuhými pouty svázané „impérium“.

Když si projdeme, k čemu od té doby došlo, uvidíme, že EU si nabrala oproti tomu, co měla před tím, značné pravomoci.

O plánech na postupné přebudovávání Evropy na centralizovanou říši pomocí pastí údajně vyžadujících centralizovaná řešení jako euro aj.: ZDE

  • Centrální banka EU si může peníze vydávat téměř podle své vůle.
  • Země jako Řecko, když je vylíčili jako fiskálně nekompetentní, téměř ztratily svou suverenitu a řídí je z Bruselu.
  • V důsledku tlaků a odchylek v Evropské unii se EU postupně přetváří na dvoukolejnou jednotku s tím, že většina zemí se podvolila tužší centrální vládě, zatímco pár jich, jako je Británie, postupuje jiným směrem.

Pravdou také je, že tyto části EU jsou nejnespokojenější v důsledku ekonomické krize, a přibývá v nich řečí o odtržení. Tady je výňatek z článku v New York Times o tomto tématu:

Ty nejbohatší regiony Evropy chtějí ven … Katalánie by mohla být katalyzátorem vlny separatismu v Evropské unii s tím, že Skotsko s Flandry nejdou daleko za ní. Tím největším paradoxem Evropské unie, která je vybudována na konceptu sdílené suverenity, je to, že pro regiony, které se pokouší o nezávislost, vlastně snižuje sázky.

Zatímco je tu ta post-národní Evropská unie, co by se mohla z krize euro-zóny vynořit po jejím úsilím o větší fiskální sjednocení a centralizovanější kontrolou nad národními rozpočty a bankami, tak ta krize posiluje i volání po nezávislosti na členských zemích ze strany bohatších regionů naštvaných, že musí financovat chudší sousedy.

Artur Mas, prezident Katalánie, nedávno otřásl Španělskem a trhy svým voláním po předčasných volbách v tomto regionu a slibem referenda o nezávislosti na Španělsku, ač Madrid to považuje za ilegální. Skotsko plánuje referendum o nezávislosti na podzim 2014. Vlámové ve Flandrech dosáhli už téměř úplné autonomie, jak administrativně, tak jazykově, ale pořád nesnáší to, co považují za hegemonickou držbu země ze strany francouzsky mluvícího Valonska a elity z Bruselu, a tyto emoce se ukáží v provinciálních a komunálních volbách 14. října.

Existuje nespočet věcí, které tyto nešťastné země udržují pohromadě podobně jako sňatky – sdílená historie, společné války, společné děti, společní nepřátelé. Ale ekonomická krize v Evropské unii rovněž rozjitřila staré křivdy.

Vrcholní činitelé eurozóny se samozřejmě třesou před touto nespokojeností, na níž pohlíží černobíle. Vyvíjí se veškeré úsilí udržet tuto Unii pohromadě a i této ekonomické krize se využívá v podstatě k dosažení těchto cílů. Je ale možné, že hrozí, že věci by se jim mohly vymknout z rukou?

Bylo by možné, aby ty úspěchy v centralizaci EU překonala vlna úsilí o odtržení? A kdyby ano, co by se s tím dalo dělat?

Tak teď najednou přichází zprávy, že evropská krize je už zažehnávána. Der Spiegel je z toho prudkého obratu téměř v euforii:

Od té doby došlo k úžasným věcem. Ač se ještě ECB musí pustit do toho dluhopisového hýření, takové země jako Itálie a Španělsko, co jsou v ohrožení, že je krize pohltí, už nemusí platit ty horentní úrokové sazby, které musely až do poloviny roku 2012. Navíc i ty ohromné nerovnováhy, které nedávno zamořily evropský bankovní systém, už ustoupily, ač jen o trošku.

Ještě nedávno v létě 2012 investoři a ti, co měli úsporové účty v krizí stižených zemích, přesouvali svoje peníze tak rychle, jak jen mohli. Z kont v Řecku a Španělsku se vytahovaly miliardy eur a banky ve stabilních zemí jako Německo dávaly limity na částky peněz, které byli ochotny půjčovat obchodním partnerům v zemích nejvíce postižených eurokrizí.

Ale od loňského podzimu se tento trend už zastavoval. Opravdu poslední čísla ukazují, že probíhá lehký obrat s tím, jak statistiky ECB ukazují, že vklady ve španělských a řeckých bankách se nedávno obrátily k vzestupu. Navíc německá centrální banka Bundesbank tento týden ohlásila, že poklesly nerovnováhy v evropském systému vypořádávání tzv. Target2, tj. systému v němž se převádí peníze mezi centrálními bankami eurozóny a ECB v rámci společné měnové unie. Jak se rozvíjela eurokrize, dostával se tento systém do ohromné nerovnováhy, která by mohla vést k masivním ztrátám u zemí jako Německo, kdyby např. Řecko bylo nuceno opustit eurozónu.

Je tento náhle se objevivší trend podle Der Spiegel „Důvodem k naději“?

Jelikož jsme daleko cyničtější než redaktoři Der Spiegel, divíme se, že k tomuto rozhodnutí, které „zmírňuje krizi“ došlo až na jejím vrcholu, zrovna když bylo zapotřebí ukončit určitá separatistická hnutí. Samozřejmě, že přijmeme-li tuto analýzu, měli bychom přijmout také, že tato krize je přinejmenším zčásti falešná, zrežírovaná nebo přinejmenším prohloubená euro-elitami rozhodnutými z této krize vytřískat maximum zisků pro centralizaci.

Tohle je naše podezření, ač ho samozřejmě nemůžeme dokázat. Ale když byla EU opravdu zahnána do příslovečného kouta, zjišťujeme, že načasování obou událostí se jednak hodí a … jednak je v podivné shodě okolností.

Závěr: Naše otázka tedy je. – Bylo konečně přijato rozhodnutí vrcholných kabinetů EU tu nekonečnou krizi zmírnit? To by opravdu byla úžasná zpráva.

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: thedailybell.com

]]>