Pátek třináctého? Ale vůbec ne. Také žádný nový zlý trik ze strany Spojených států, které svůj AAA rating oprávněně ztratily. Spíše lze předpokládat, že poslední čtyři zbývající země eurozóny svůj AAA rating dříve nebo později ztratí, jako jej ztratila Francie a Rakousko v pátek, protože si to zaslouží. A rozhodně také proto, že se finančně podílejí na podpoře churavějícího partnera i přes původní dohody nad dohodnutý rámec této pomoci.
Ve stručném přehledu se nechá pozorovatel podvést: 13 zemí eurozóny již bylo potrestáno, pět z nich se již pohybuje v „B-oblasti“. Také není nepodstatné, že ratingová společnost Standard & Poor vidí 30% pravděpodobnost řeckého bankrotu oproti původním 50%. Přeloženo do češtiny: docela jistě to brzy skončí.
Co se zdá nesmyslné ve stávající situaci, jsou dvě reakce našich skvělých politiků: nádherně uklidňující nejistý lid tím, že poukazují na dvě zbývající velké americké ratingové agentury, které ještě nesnížily hodnocení: což je směšné, Čína byla připravena na nižší stupeň již 5 týdnů předtím, kdy Sarkozy ještě jako velký znalec krize, chtěl táhnout do volební kampaně. Následující tvrdé rány přijdou pravděpodobně ještě tento měsíc, rychleji, než bychom byli ochotni připustit. A obzvlášť hloupá, patrně však velmi populární, je kritika ratingových agentur, jak to EU komisař pro hospodářské a měnové záležitosti Olli Rehn zkoušel: Jedná se o oprávněné a velmi vážné rozhodnutí, které mělo dávno padnout. Naši EURO(PA)-sanační experti jako Hankel, Schachtschneider, Nölling, Kerber, Starbatty a další nacházejí tvrdší slova. Ale tak je to vždy, když se blíží konec, hloupost viníků je čím dál grotesknější.
Jedním z důsledků nedávného přelomu tohoto ratingového kolotoče je následující hodnocení: investoři prchají nejen do německých dluhopisů, ale také do amerických investic! Američtí vydavatelé tomu samozřejmě rádi přidávají na ostrosti. Pamatujeme si také velmi dobře, že z Francie přicházely ostřejší tóny, aby k sesazení ratingu nedošlo. To, že je v současné době na „frontě“ klid, jasně souvisí s probíhajícími prezidentskými volbami ve Francii a Sarkozy bude pravděpodobně ztrácet hlasy v té míře, nakolik bude veřejnost nastalým vývojem zneklidněna. Ale důsledky jsou bezprostředně měřitelné.
Hlavním faktem také je, že do voleb přijde více takových ran, že voliči, jako už předtím v šesti jiných zemích EURO-zóny, budou požadovat nové tváře. I když tyto to také neudělají lépe a především nebudou chtít. Přesně jako v Německu, kde SPD také napadá jen interní hádky a plánované snížení daní, jakoby se o to ještě jednalo, když je navrhované snížení na takové úrovni.
Další tendence se budou zesilovat: lépe vydělávající z nemocných EU států přinášejí peníze do Německa a ze zbývajících 3 AAA států (Finsko, Holandsko, Lucembursko), protože se oprávněně vychází z toho, že v případě pádu eura na tom budou finančně lépe, než doma. Německá vláda, která se k věci stále nevyjadřuje, se nechce chovat zodpovědně a zastavit transfer německých peněz do bezedného sudu evropských dluhů. A asi si ani neuvědomuje, že vztek pro její nesolidní politiku by mohl narůst do evropských dimenzí: od lidí, kteří na politickou chytrost a finanční stabilitu Německa vsadili.
A další důležitá věc, která německou vládou nehýbá: kdyby Německo nyní z nemocné EURO-zóny vystoupilo, mělo by pořád ještě šanci s viditelnými škrábanci a budoucím zatížením se z toho dostat, ale bez katastrofy. Vláda to doposud nezvládla a pravděpodobně to ani nadále nezvládne, protože naše politická třída již není schopna dělat politiku, výjimky jako Frank Schäffler (FDP ) nebo Klaus-Peter Willsch (CDU) jen potvrzují pravidlo.
2. prosince v Berlíně ekonomičtí experti – Hankel a další – ještě jednou potvrdili: když se takto politicky do něčeho špatně zaběhne, jako v případě EURO-zóny, potom musí tyto státy samy nebo ve skupinách začít tam, kde opustily cestu dobrých politických mravů. Je to jasný Evropský mechanismus směnných kurzů II (anglicky European Exchange Rate Mechanism II, zkratka ERM II).
Ale již dávno se vše zaměřilo na únik do ESM-Systému, který hrozí, že vyřadí z provozu naši demokracii. Merkelová poté, co již bezdůvodně naštvala energetické giganty svým neodborným, bezhlavým, špatně organizovaným a špatně komunikovaným rychlovýstupem z jaderné ekonomiky, asi nebude mít tu sílu v EURO a finanční krizi udělat solidní kroky proti banksterským zájmům (Bank-gangster). Vše, co doposud udělala, pomohlo Euro-otázku jejími nejistými rozhodnutími vyhnat na špičku.
V mezidobí je ECB zatížena více než 800 miliardami Euro. Půjčky na banky: půlka bilionu odpadkových dluhopisů nemocných euro-partnerů – více než 300 miliard. A tendence je silně stoupající, jak si nyní stěžuje nový muž ECB a ex-finanční státní sekretář Jörg Asmussen. Přitom to bylo vždy Sarkozyho přání, aby ECB bylo šumivým rohem hojnosti pro francouzské krachující banky, proti čemuž se Merkelová údajně stále bránila a nyní jsme najednou do této situace nečekaně vklouzli. A Sarkozy je doma i v zahraničí znemožněn. Bude odvolán, pokud jeho protikandidát Hollandea neudělá na poslední chvíli chybu. Merkelová je také zralá na odstřel. Čím dříve se to stane, o to dříve bude viditelné, že ani opozice nemá co nabídnout. Nezapomeňme: v Německu byli vždy sociální demokraté zodpovědní za ostré sociální škrty.
Mělo by být pochopeno jako záchvěv naší země: jen ten, kdo svůj osud řeší sám, není zatracen svůj osud nést. Už hodně prominentní svazové osobnosti si stěžují, že „zlatá mládež“ již dávno studuje v zahraničí a tam také pracuje, jejich bohatí rodiče se odstěhovali na nějaký ostrov, protože nastávající krize je tam nezasáhne vůbec, nebo ne tak silně.
Ale stále platí: jen kdo se vzdá, ihned prohraje. A stále více a více lidí chodí na přednášky a diskusní akce. Čas k jednání je tady, nejdůležitějším bodem je zaměření. Kdo pro sebe může určit jeden hlavní cíl, je zralý. Druhým bodem je spolupráce. Mnoho samostatných bojovníků nemá větších výsledků. A za třetí, plánovaný postup.
Německý rating-crash přijde v březnu, možná však již v únoru.
John Lanta
