Uprostřed rostoucích obav, že globální ekonomika se potácí na hraně totálního kolapsu, vlády v Evropě, Číně a ve Spojených státech nadále manipulují statistiky ve snaze vykreslit obrázek zotavení a návratu k normalitě. Ale přes všechno jejich nejlepší úsilí o vyfabrikování pozitivních čísel o zaměstnanosti, růstu HDP, měnové stabilitě a zdraví akciových trhů, chmurná realita je taková, že globální ekonomika vázne a to trvá už od krachu v roce 2008. Ekonomický růst se měří tím, kolik vyprodukujeme a spotřebujeme, než praskla ta bublina, byla v Americe bezprecedentní výše spotřeby, a to samé i ve zbytku světa.

Ale když se trhy úvěrů a půjčky zmrazily jako reakce na ztrátu důvěry ve finanční systém po kolapsu investičních gigantů Bear Stearns a Merrill Lynch, ekonomika, jak jsme ji znali, se rozsypala.

Spotřeba se zřítila ze srázu a nechala Ameriku v nejhlubším recesním prostředí od 30. let.

Pro ty, co si všímají Indexu cen přepravy suchého zboží na Baltu – Baltic Dry Index – což je globální míra cen dopravy surovin, se ten kolaps ukázal už několik měsíců před tou panikou, co zachvátila investory a vedla ke zhroucení akciových trhů po celém světě.

Baltic Dry Index zavedený v roce 1985 je to prvořadé a převažující měřítku globálních sazeb za lodní dopravu suchého na objem měřeného zboží, jež se převážně skládá z životně důležitých surovin používaných k tvorbě dalších produktů. Ovšem je to míra poptávky po řečených materiálech v porovnání s předchozími měsíci a roky.

Zdroj: Alt Market

Ceny za dopravu zboží se v podstatě zhroutily – na svou nejnižší kdy zaznamenanou hladinu. To ta stará teorie nabídky a poptávky, kdo je pachatelem. Víte, když nejsou žádné peníze k nákupům zboží, není po takovém zboží poptávka. To vyvíjí tlak na dopravní společnosti, co se živí tím, že převáží výrobky z přístavu do přístavu po světě. Ale protože nikdo není schopen spotřeby, tak není zapotřebí nic vozit. To nutí dopravní společnosti, aby ve snaze zůstat konkurenceschopné snížily své dopravní sazby.

Jak ukazuje výše uvedený graf, během léta 2008 došlo k masivnímu propadu cen, zrovna v době, kdy Američané začali větřit, že se blíží recese. Pak došlo k lehkému vzedmutí v reakci na slib mulitbilionových výkupů z dluhů pronesený Kongresem a prezidenty Bushem a Obamou, ale tu bublinu vytvořenou levnými půjčkami a lehkomyslným úvěrováním se už nemohlo podařit znovu nafouknout.

Po čtyřech letech s doslova desítkami bilionů dolarů infúzí do systému od centrálních bank celého světa zůstávají dopravní sazby za zboží téměř na nejmenší výši všech dob, což naznačuje, že to nejlepší úsilí našich vláda žalostně selhalo.

A co se týče toho ekonomického zlepšení, co nám podbízí naši nejlepší a nejosvícenější politici, ekonomové a finanční guruové, nejsme k němu nijak blíž, než jsme byli před tím krachem.

Ve skutečnosti se to zhoršuje, jak dokazuje poslední zpráva o ukazateli Baltic Dry Index, která dnes ráno zaznamenala svůj největší propad za jediný den od roku 2008:

Došlo k tomu zrovna, když jsme se dívali na Baltic Dry Index, který byl normalizován oproti nadbytečném přílivu kontejnerů na suchý náklad (zrovna jako teď – 5 let po nadměrných dodávkách v tomto průmyslu – kdy se už dávno normalizoval), čímž je z něj stále jeden z nejlepších současných ukazatelů globální dopravy a obchodu. Podívali jsme se na něj dnes, před chvilkou se zrovna ukázal ohromný propad o 8,2%, kdy se zřítil z 900 na 826, čili největší propad od roku 2008! Samozřejmě, uvážíme-li kolaps globálního obchodu potvrzený v posledních dnech jak na čínských, tak na amerických datech, nemělo by to přijít jako překvapení, ač jsme si jisti, že to pouze vyvolá kazatele BDIY, kteří nám řeknou, nabídka a poptávka tady (stejně jako na všech trzích podporovaných Fedem) je zcela nekorelovaná.

Zdroj: Zero Hedge

Výsledkem tohoto zkoumání je to, že američtí spotřebitelé jsou už zlomení (a hladoví). Ale nejen my jsme zlomení, máme více, než můžeme doufat, abychom splatili ty půjčky, co jsme si nabrali během ‚časů boomu‘.

Tvrzení, že se nějak zotavujeme, když je 100 milionů Američanů klasifikovaných za chudé, s tím, že statisíce upadají do chudoby každý měsíc, je tedy směšné.

Lidi, jsme v těžkém průšvihu.

Kdybych se na jaře 2008 zeptal Američanů, jsou-li připraveni na nadcházející kolaps bubliny s nemovitostmi a zhroucení akciových trhů, v němž spatří rozplynutí 40% svého bohatství, vysmáli by se mi do tváře.

I dnes se vám vysmějí, když jim budete říkat, že věci se budou zhoršovat. Ale ta čísla nelžou.

Jsme v tom, o čem mnozí mluví jako o další Americké velké depresi.

Smějte se, chcete-li, ale realita vám brzy zmrazí úsměv na tváři.

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: shtfplan.com

]]>