Haagský tribunál svou selektivní spravedlností prokázal, že je institucí, jejímž jediným posláním je difamace srbského národa. Čím se Srbové natolik provinili, že má Západ soustavnou potřebu jim plivat do tváře? Po nedávném osvobození chorvatských a kosovských zločinců bych se nedivil, kdyby Bělehrad s Haagem přerušil spolupráci a vzdal se statutu kandidáta na členství v EU. Prvním šokem byl osvobozující rozsudek nad chorvatskými generály Ante Gotovinou a Mladenem Markačem, kteří se dopustili zločinů na Srbech během konfliktu v Chorvatsku v letech 1991 – 1995. Tehdy došlo během operace Bouře k vraždám v řádu tisíců lidí a deportaci až čtvrt milionu Srbů z tzv. Republiky Srbská krajina v Chorvatsku.
Skandální verdikt Haagského tribunálu komentovala i bývalá generální prokurátorka Carla del Ponteová, kterou by sotva někdo mohl podezřívat ze sympatií k Srbům: „Je neuvěřitelné, že se to stalo po tom, co byl Gotovina odsouzen tribunálem ke 24 letům vězení. S rozhodnutím soudce nemohu souhlasit. Jsem solidární se srbským lidem, s oběťmi a postiženými v důsledku operace Bouře. Soud měl k dispozici všechny důkazy viny Chorvatů, ale nedal na ně a vynesl velice sporné usnesení“.
Druhým šokem – pouhé dva týdny poté – bylo osvobození teroristy a bývalého kosovského premiéra Ramuše Haradinaje, pro něhož byl původně prokurátory žádán trest dvaceti let odnětí svobody. Haradinaj a jeho spolupracovníci – rovněž zproštění viny – byli obžalováni z velkého počtu vražd, týrání a mnohých válečných zločinů. Podle údajů srbské prokuratury byl Haradinaj jen v roce 1998 odpovědný za 56 vražd, které spáchali členové UÇK pod jeho velením. Ostatně samotný expremiér se netajil tím, že „spolu se svými podřízenými každý den zabíjel srbské policisty“. Tribunál nedokázal ochránit 19 svědků, kteří byli zavražděni, protože o tomto mafiánovi věděli příliš mnoho a mohli promluvit. Na celém procesu je pozoruhodná ještě jedna skutečnost. Haradinaje obhajovala advokátní kancelář, v níž „čirou náhodou“ pracuje Cherie Blairová, manželka britského expremiéra a podle mnohých válečného zločince, jenž v roce 1999 prosazoval silové řešení kosovského konfliktu. Nejen Blair měl jistě zájem na tom, aby člověk, který pomáhal NATO koordinovat letecké útoky proti srbským cílům, byl osvobozen a mohl se do Kosova vrátit do vysoké exekutivní funkce.
Je zcela evidentní, že osvobození chorvatských a kosovsko-albánských zločinců bylo politicky motivované. Chorvatsko i Albánie jsou členské státy NATO a mafiánský kvazistát Kosovo je v současnosti privatizován bývalými vysoce postavenými americkými politiky. Kosovo je projekt USA a NATO, a proto na něm nesmí ulpět ani smítko špíny. O Haradinajovi se uvažuje jako o možném budoucím premiérovi, protože je „zárukou stability“ (resp. vazalem, který bude za své osvobození poslušně plnit přání svých loutkovodičů). Obchodník s tělesnými orgány zavražděných Srbů Hašim Thaçi se pak stane kosovským prezidentem. Ani on se ze svých zločinů, jakožto „miláček“ smíchovské Madly, nikdy zodpovídat nebude. Zároveň není pochyb o tom, že srbského generála Ratka Mladiće a vůdce bosenských Srbů Radovana Karadžiće žádné osvobození nečeká. Naopak, budou odsouzeni k dlouholetým trestům. To vše zapadne do obrazu pohádky o zlých Srbech, vinných ze všech zvěrstev na území bývalé Jugoslávie a hodných Chorvatech, kosovských Albáncích a bosenských muslimech, kteří jen trpěli a jsou čistí jak lilie.
Důsledkem skandálního verdiktu Haagského tribunálu může být pozvolné etnické vyčištění Kosova od zbytku srbské menšiny pod tichým dohledem Západu. Ministryně zahraničních věcí USA Clintonová ostatně prohlásila, že změna hranic Kosova (případné připojení okresů s většinově slovanskou populací k Srbsku) nepřipadá v úvahu. Osvobození Haradinaje kromě zvýšení napětí v regionu způsobí, že nátlak EU na Srbsko ve věci uznání Kosova bude odsouzen k neúspěchu stejně jako bilaterální jednání mezi Bělehradem a Prištinou. Také lze očekávat růst nacionalismu a euroskeptických nálad v srbské společnosti a posílení vazeb na Rusko. Na druhé straně vzroste kosovské sebevědomí, které může časem vyústit v územní požadavky vůči Makedonii a způsobit další ohnisko napětí na neklidném Balkáně.
]]>
