Britská ekonomika klesá do druhého ponoru do recese

Nový šéf Bank of England nemůže dělat zázraky. Osm let po Velkém krachu klesá britská ekonomika do druhého ponoru do recese. Jmenování Marka Carneye – dosavadního šéfa Bank of Canada – jako prvního nikoliv britského guvernéra Bank of England v její 300-leté historii se setkalo s téměř všeobecnou chválou. Může ale tento 47-letý bývalý veterán Goldmana Sachse pomoci s 13-letým kurýrováním chorob těžce se protloukající britské ekonomiky? Čtyři roky poté, co kolaps Lehman Brothers zažehl největší finanční krizi a ekonomický propad od Velké deprese, nebyl žádný z rozporů světového ekonomického systému, co je za tím, vyřešen.

Globální nerovnováhy a hluboce zakořeněná napětí se ještě více prohlubují, finanční a ekonomická krize i výhled vypadají dost chmurně. Stovky miliard dolarů se už poskytly k záchraně bank a finančních domů po celém světě.

Vlády a centrální banky odepisovaly problémy z účtů těchto bank a ta bezcenná tzv. toxická aktiva se teď přenesla do státních ‚rozpočtů‘. Operace výkupů z dluhů podobně jako další podobná opatření, jako kvantitativní ulehčování (tisk peněz) už stála více než 25 procent globálního HDP. Velkoplošné výkupy z dluhů, místo aby ten problém vyřešily, zvýšily turbulentnost tohoto systému. Světové akciové trhy v roce 2012 prorazily svou nejnižší úroveň, jelikož ta mizerná čísla o americké nezaměstnanosti a slabá data o výrobě z Evropy zažehla obnovení strachu z globálního zpomalení. Světová banka nedávno varovala, že Evropa vstupuje do rizika, že zažehne globální krizi ve stylu Lehmanů, která bude mít pro všechny Západní ekonomiky hrozné důsledky. (1) Čtyři roky od počátku ekonomického poklesu začíná být čím dál jasnější, že globální ekonomiku svírá nové období zintenzivnění krize.

Zdaleka se neulehčují tíživé krizové podmínky a nezavádí pečlivé investiční politiky, vlády pokročilých ekonomik v souladu s mezinárodními finančními institucemi nyní realizují drsné zbídačující programy v rozsahu, jaký od 30. let nikdo neviděl. Všude je v Západním světě nezaměstnanost, exekuce, bankroty, trh s bydlením v depresi a v dohledu není žádné zotavení. V mnoha vyspělých ekonomikách je teď už nejvyšší počet nezaměstnaných od 30. let nebo takových, co nemohou najít práci na plný úvazek.

Britskou ekonomiku drtí zbídačující opatření

Britská ekonomika od roku 2008 napumpovala více než 375 miliard liber do bankovního systému přes výkupy z dluhů a série ‚nekonvenčních‘ opatření, avšak jen málo z toho přiteklo zpět do reálné ekonomiky. Tato čísla tvoří téměř polovinu celkově deklarovaného deficitu veřejných rozpočtů.

Dohoda mezi Konzervativci a Liberálními demokraty poskytla vládě prázdný šek na vyrovnání rozpočtu pomocí masivního osekávání veřejných služeb, pracovních míst a mezd. Rozsah záměrů na zbídačující opatření této Koaliční vlády má takové rozměry, jaké moderní Británie nikdy nezažila. To, co se tu plánuje, zastíní všechno, co v 80. letech provedla Thatcherová. Ve veřejném sektoru je už ohromná nezaměstnanost. V realistickém odhadu je tak nějak kolem 750 000 ztracených pracovních míst. (2) A ti, co jsou pořád ještě v práci, trpí zmrazením a krácením mezd. Nejistota s prací vzrostla téměř každému. Masivní nezaměstnanost a nízké mzdy znamenají menší výběr daní a ještě vyšší rozpočtové deficity a dluhovou zátěž. Zbídačování a vysoká nezaměstnanost rovněž hrozí sociálními nepokoji. Řecko už ztratilo kontrolu nad svými ulicemi a dost dalších zemí eurozóny postupuje stejným směrem.

Je velice nepravděpodobné, že zavedení barbarkých zbídačujících opatření, zatímco ekonomika je ještě v sestupné spirále, vyřeší jakýkoliv problém – krize se prostě jen vytěsní z jedné oblasti do jiné. Zbídačující opatření britské Koaliční vlády tudíž jen poškozují výhled na potenciální růst a zvyšují možnost prodloužení a prohloubení krize. A opravdu podle čísel zveřejněných v květnu 2012 Britským úřadem pro národní statistiky (ONS) vstoupila britská ekonomika do „druhého ponoru“ do recese poprvé od 70. let. (3) ‚Druhý ponor‘ vznikne, když se ekonomika vrátí do recese před tím, než má šanci se zotavit na předchozí výši ekonomického produktu. A nic z toho rozpočtu nepomůže – podle Národního institutu pro ekonomický a sociální výzkum (Niesr) fiskální konsolidace Británie vlastně britské dluhové břemeno zvyšuje.

Nedávný britský rozpočet a celkový vládní dluh

Ty dva grafy výše ukazují nedávné a plánované hrubé zadlužení britské vlády. Nalevo je graf současného dluhu v librách šterlinků. Napravo graf zadlužení v procentech hrubého domácího produktu HDP.

Zamýšlené masivní škrty nejsou nevyhnutelné

Nyní je jasné, že v Británii je politika zbídačování nikoliv záležitostí ekonomické nezbytnosti, nýbrž politické volby. Program ‚Velké společnosti‘ Davida Camerona pro ty zamýšlené masivní škrty nabízí ideologické ospravedlnění. Je jasné, že škrty tohoto rozsahu jsou o něčem daleko větším než jen redukci deficitu. Škrtání veřejných výdajů spíše znamená zmenšení státu. Tyto škrty jsou součástí agendy na převod služeb z veřejného sektoru na soukromý sektor. Předstírání, že ‚neexistuje alternativa‘ je prostředkem k realizaci konzervativního projektu na radikální transformaci státu.

Pokud by bylo reálným záměrem dostat britskou ekonomiku z krize, pak by škrty byly k dosažení tohoto cíle špatnou cestou. Jako u dalších států jsou hlavním zdrojem britských státních příjmů daně pracujícím a podnikům. Pokud vláda utrácí více peněz, než co dostane přes zdanění, vznikne rozpočtový deficit. Vládní výdaje přesahující příjmy vytváří v domácí ekonomice deficit.

Aby ospravedlnila plánované škrty, hovoří vláda o nebezpečí vysokého fiskálního deficitu a vyššího národního zadlužení. Ovšem to domnělé nebezpečí nepochází z velikosti deficitu či dluhu, nýbrž z toho, jak se následně použije. Použije-li se národního dluhu na rozšíření ekonomické produkce s plnou zaměstnaností a rostoucími mzdami, povede to k pozitivním ekonomickým výsledkům. Použije-li se ale dluhu k financování neproduktivních spekulativních zisků dosahovaných přes srážení mezd anebo do struktur na nafukování úrokových plateb na obsluhu starých dluhů nabráním více dluhů nových, tak to nakonec ekonomiku zavleče k uváznutí na ekonomické mělčině. V poslední době jsme v britské ekonomice podobně jako je to v USA a v mnoha dalších vyspělých ekonomikách, trpěli tím, že tyhle schodky se utratily na programy, které ekonomickému udržitelnému růstu neprospívaly ani nepodporovaly ekonomické zdraví.

Obecně, aby deficitním financováním bylo dosaženo konstruktivního výsledku, vyžaduje to velice opatrný přístup ke krácení výdajů a k celkové fiskální politice. Redukce celkového procenta dluhu k HDP je obecně těžko dosáhnout jednoduchými fiskálními opatřeními a není vždy nezbytná. Občas lze velkého fiskálního deficitu ve skutečnosti využít ke snížení tohoto procenta, pokud fiskální deficit vytváří větší HDP. Ekonomika také musí být na cestě k růstu, aby se dosáhlo požadovaného ekonomického a finančního prospěchu. Ale když země trpí nejenže malým nebo dokonce žádným růstem, ale také žádným růstem populace v pracovním věku, je redukce procenta zadlužení k HDP zjevně nerealistická a také vysoce riskantní. Tudíž, aby se dosáhlo vyrovnaného ročního rozpočtu, je nutno pečlivá fiskální opatření doprovodit dalšími opatřeními, jako zvednutí daní a k růstu vedoucí investice. Vypadá to, že britská vláda je v současnosti posedlá potřebou utahování opasků, ale skutečným problémem jsou nesprávné výdaje, jinými slovy nedostatek skutečné ekonomické aktivity. Krácení vládních výdajů příliš brzy vytváří ještě drastičtější situaci a ještě těžší a vleklejší recesi. Ta zbídačující opatření zavedená britskou vládou prozatím selhala při tvorbě pracovních míst či ekonomického růstu. Právě naopak výdajové škrty snižují jakékoliv šance na ekonomický růst tím, že brání pokusům o vylepšení výběru daní a tudíž zvyšují deficit ještě více. V důsledku chybějícího ekonomického růstu si musí vláda půjčovat daleko více, než letos plánovala, uvádí Úřad pro národní statistiky (ONS). (4)

Vládní politiky zbídačování selhávají. Selhávají při vytváření pracovních míst a selhávají jako generátor ekonomického růstu. Nezaměstnanost roste (nyní je nejvyšší za 18 let s nezaměstnaností mládeže s naprostým rekordem) a životní úroveň upadá. Přes to všechno se vláda zavázala osekat pracovní místa ve veřejném sektoru do roku 2017 o 730 000 a seškrtat výdaje o 80 miliard liber.

Zbídačování ale nefunguje ani na jiných místech

Nejtragičtějším příkladem je Řecko. Řecká ekonomika byla podrobena masivnímu zbídačování a její ekonomický propad o 7% v roce 2011 vedl k bouřím v ulicích. Španělská míra nezaměstnanosti je teď 25%, přičemž nezaměstnanost mládeže je přes 50%, jejich realitní bublina praskla a jejich banky potřebují vykoupit 120 miliardami €. Británie teď nemusí čelit stejně chmurné situaci jako Řecko či Španělsko, ale současná vláda vede zemi po té samé cestě k sestupu.

Existují však alternativy a šlo by přijmout lepší rozhodnutí ke stimulaci ekonomické aktivity, zvláště včetně plánů na vytváření pracovních míst, aby se umožnil ekonomický růst a časem i překonání deficitu. V Latinské Americe existuje spousta příkladů včetně opatření k povzbuzení vzrůstu a k budování alternativ k zbídačování. Celý Latinskoamerický kontinent byl po dvě desetiletí obětí bezohledné a velice agresivní ekonomii zbídačování, která byla původně vnucena pod hlavní zbraně při vojenském puči v Chile v roce 1973. Latinská Amerika se stala laboratoří k otestování brutálních politik ‚šokové terapie‘ tzv. neoliberálního modelu, co dnes převažuje v Evropě, a tím, co se v něm nazývá ‚svobodným trhem‘. Během posledního desetiletí se však v mnoha zemích tohoto kontinentu od Brazílie po Venezuelu realizovaly progresivní alternativy, a ty poskytují důležitá poučení pro každého, kdo si klade otázky o zbídačujících politikách dneška. Např. ve Venezuele alternativní politiky k tomu neoliberálnímu zbídačování obsahují dech beroucí výstavbu 250 000 sociálních domů postavených za posledních 18 měsíců jako součást rozsáhlých plánů fiskálních stimulů, které vytvořily ohromný pozitivní dopad na ekonomiku této země. Tento stavební plán byl tažen rychlou expanzí stavebního sektoru, který v první polovině roku 2012 vzrostl o 29,6% oproti předchozímu roku a hrál důležitou roli při celkovém růstu o 5,6%. (5) Takovéto politiky jsou jasně relevantní i pro současnou situaci v Británii.

Co je třeba udělat?

Nejdůležitější součástí procesu řešení problému je pochopení kořenů jeho příčiny: fiskální binec je často vytvořeným tím strukturálním. Pokusy shodit všechnu vinu na předchozí administrativy je poněkud hrubé zjednodušení problému. Současné fiskální a ekonomické problémy jsou důsledky hluboce zakořeněných systémových změn ve světové ekonomice, kterými procházela v posledních třech desetiletích. Realistické pochopení tohoto procesu musí být prvním krokem v řešení současné krize. Globální finanční krize, prudký a rozsáhlý propad výroby, pokles světového obchodu, nesmírné rozpočtové deficity, nestabilita národních měn – všechny tyto vzájemně propojené procesy značí otvírání nové éry v organizaci světové ekonomiky, která vyžaduje spíše odlišné a mnohem pečlivěji a lépe naplánované dlouhodobé politiky než krátkodobé a jen překvapeně reaktivní odpovědi.

Současný dluh není výsledkem nějakých chyb, které lze připsat předchozím administrativám či nějakému pochybení jednotlivců, jak tvrdí Koaliční vláda, nýbrž vyrůstá z hluboce zakořeněných strukturálních změn v globální, kolem USA se točící, ekonomice a z ohromného posuvu postihujícího Západní ekonomiky včetně Británie. Kancelář rozpočtové odpovědnosti předpovídá, že po dva následující roky zůstane nezaměstnanost dost nad 7 procenty a nad 6 procenty po další dva roky. Letošek je zvláště špatný, neboť míra nezaměstnanosti roste ze svých současných 8,4% až vyvrcholí někde kolem 8,7% na konci roku. (6) Učení o strukturálních deficitech jsou obvykle založená na tvrzení, že jakmile se vrátíte k plné zaměstnanosti (a to jasně není více než 6 procentní nezaměstnanost), tak máte zkontrolovat výnosy vůči výdajům a podívat se, jsou-li vyvážené. Má malý až žádný smysl dělat to před tím a dělat to na základě trendu nezaměstnanosti, který se pořád drží hodně nad přijatelnou výší.

Skutečným úkolem je najít spravedlivou a udržitelnou cestu z krize. Rozpočtové deficity se více méně zhojí s ekonomickým zotavením automaticky samy. Pokusy omezit deficit rychle uprostřed vážné recese poškodí drasticky ekonomiku a krizi jen rozšíří. A to je přesně to, co se dnes v Británii děje. Vláda by se naopak měla soustředit na růst a umožnit, aby růst zredukoval deficit. Během Druhé světové války britský národní dluh dosáhl hodně vysokých čísel 150 procent HDP. (7)

Je normální praxí, že si země během časů vážných národních a mezinárodních krizí jako války či ekonomické otřesy, jako ten, co zrovna hýbe světem, půjčují a pak to časem splácí. V tomto smyslu může být rozpočtový deficit účinným prostředkem jak si poradit s šoky jako války, finanční krachy a recese. Když nic jiného je problém nízké ekonomické aktivity reálný, a je naléhavější záležitostí než fiskální stabilita.

Škrty nezredukují deficit – investice ano. Zbídačující politiky zaváděné britskou vládou nefungují a nevytváří ekonomický růst, který koaliční vláda údajně slíbila, že přijde. Britská ekonomika zažívá bezprecedentní pokles příjmů z korporátních daní, jelikož její ropný, plynárenský a bankovní sektor je v poklesu. Je tu naléhavá potřeba investovat, aby se tyto sektory nahradily. Sehnat úvěry proudící do produktivních investic je záležitostí s reálnou naléhavostí. Reálná změna přináší konstruktivní způsoby restrukturalizace národní ekonomiky tak, aby mohla přinést silný a konzistentní růst. Na letošním výročním zasedání v říjnu 2012 v Tokiu dokonce i ekonomové MMF rozcupovali důvody ke zbídačování. Ač jejich analýza tvoří jen malou část pravidelné zprávy této instituce – Ekonomický výhled světa – a měla převážně obecně technickou formu, nelze ignorovat devastující dopad jejích závěrů ohledně politik zbídačování přijatých četnými vůdčími ekonomikami včetně Británie. (8) Ukázali, že politiky zbídačování realizované politiky a požadované finančními trhy hrubě poškozují to, co ekonomové definují jako růst. MMF nakonec argumentuje, že tyto politiky jsou sebezničující. Ekonomové MMF teď už přiznali, že ničivý účinek zbídačování je daleko pustošivější, než o tom sami před tím poučovali. (9) V důsledku toho teď MMF naléhala na George Osborna, aby připravil nouzový balíček nárůstu výdajů, aby vyvolal růst a vzestup poptávky, jakož apelovali i na další krácení úrokových sazeb a tvorbu více elektronických peněz z Bank of England, aby to Británii vytáhlo z jejího druhého ponoru do recese.

Mark Carney je centrálním bankéřem formovaným kulturou a praktikami paže Goldmana Sachse v investičním bankovnictví. Ač je dynamický a mladistvý (i hnutí Okupace o něm mluvilo jako o „konstruktivním“), v jeho pozadí není nic, co by naznačovalo, že on změní směr současné finanční politiky v Británii, např. poskytnutím ochrany britskému produktivnímu sektoru, kterou potřebuje, před nepatřičně přerostlou mocí finančně-bankovního sektoru. Je tudíž nepravděpodobné, že bude schopen zvrátit ty nejničivější politiky a praktiky současné Koaliční vlády Kon-Libů. Carney může mít docela dobře všechnu tu věrohodnost centrálního bankéře s dobrou reputací a zkušeností. Může být i lepší než všichni ostatní guvernéři Bank of England. Mohl by být považován i za jednoho z nejmazanějších centrálních bankéřů světa. Ale jestli od něj britská veřejnost očekává, že on sám spasí britskou ekonomiku, když by třeba zvládl přes centrální bankovnictví něco na způsob ekonomického zázraku, bude hluboce zklamána.

Bulent Gokay

POZNÁMKY

[1] RT News, 17 June 2012, http://rt.com/business/news/world-bank-chief-crisisl-021/(accessed in December 2012)

[2] http://www.telegraph.co.uk/news/newstopics/spending-review/8079232/Spending-Review-2010-750000-public-sector-workers-could-lose-their-jobs.html and http://www.telegraph.co.uk/finance/budget/9159114/Budget-2012-Public-sector-jobs-cull-rises-to-730000.html (accessed in December 2012)

[3] ‘ONS figures confirm UK double-dip recession’, Money Marketing, 24 May 2012, http://www.moneymarketing.co.uk/regulation/ons-figures-confirm-uk-double-dip-recession/1051903.article (accessed in December 2012)

[4] BBC News, 21 November 2012, http://www.bbc.co.uk/news/business-20424492 (accessed in December 2012)

[5] ‘Learning from Latin America’, New Left Project, 20 July 2012, http://www.newleftproject.org/index.php/site/article\\\_comments/learning\\\_from\\\_latin\\\_america (accessed in December 2012)

[6] March 2012 Economic and Fiscal Outlook Briefing, Office for Budget Responsibility, http://budgetresponsibility.independent.gov.uk/wordpress/docs/March-2012-EFO-presser.pdf

[7] ukpublicspending.co.uk (accessed in December 2012)

[8] IMF, World Economic Outlook (WEO), ‘Coping with High Debt and Sluggish Growth’, October 2012, http://www.imf.org/external/pubs/ft/weo/2012/02/index.htm (accessed in December 2012)

[9] http://www.imf.org/external/am/2012/ (accessed in December 2012)

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: globalresearch.ca