Meteorolog Joe Bastardci dal na weatherbell.com video, kde nám říká, že pro severní polokouli se zadělává na další extrémní prosinec. Na rozdíl od toho, co nám povídá pár potrhlých fyziků, to není kvůli relativní maličkému úbytku 2 milionů čtverečních kilometrů plochy ledu v září, ale je tomu tak kvůli obrovitým oblastem v tropickém Pacifiku. V čase 2:10 nám Joe říká: „To, co se odehrává v tropickém Pacifiku je ohromné. Je to naprosto monstrózní – tomu musíte porozumět. Je to ve skutečnosti tak ohromné, že to kontroluje klima celé planety, a proto mě slyšíte k tomu projevovat tenhle typ přístupu, který k tomu mám, protože Pacifik se přepnul do chladnějšího režimu.“

Později v 5. minutě se jeho pozornost zaměřila na Evropu:

„Podívejte se na tohle! Tomu lze prostě těžko uvěřit. Prostě zase chci, aby z toho lidé také znervózněli, když začnu mluvit o klimatických aspektech tohoto, jenže právě takhle začala Malá doba ledová. V Evropě pak přišel útok jedné chladné zimy za druhou. Tohle už počtvrté v řadě, kdy drsný, rekordně chladný vzduch vpadl do Evropy.“

Oceánské cykly v klimatu hrají hlavní roli, jak nám Joe ukazuje. Není to ale jen evropské počasí, co začíná připomínat Malou dobu ledovou. Rovněž slunce začíná vypadat, jako vypadalo během malé doby ledové.

Sluneční cykly pro nadcházející zimy věští zrovna tak nepříjemnosti.

Frank Bosse má dnes článek v Die kalte Sonne.de/7191 o současném slunečním cyklu. Píše následující (přeloženo a zhutněno):

Sluneční cyklus 24 je opravdu počátkem hlubokého propadu solární aktivity. V roce 2005 vydal Leif Svalgaard článek Svalgaard et al. 2005, kde odhaduje, že v Cyklu 24 bude aktivita slunečních skvrn maximálně 70. David Hathaway z NASA se svými kolegy naopak dělal projekce mohutného slunečního cyklu založené na novém modelu. Poučení z toho plynoucí: Nevěřte žádnému jen modelu.

Jak zatím Sluneční cyklus 24 (SC 24) probíhal?

Na grafu výše ukazuje červená čára měsíční hodnoty slunečních skvrn. Modrá čára ukazuje průměr předchozích cyklů 1-24. Ta světlá, slabá čára zobrazuje, jak vypadal vstup do Minima sluneční aktivity v letech 1800 – 1833 (SC5…SC7). V listopadu 2012 bylo také slunce schopno dosáhnout jen na polovinu průměrných hodnot. Všechny hodnoty ukazatelů slunečních skvrn SSN byly upraveny podle nového článku Svalgaarda.

Následující obrázek ukazuje srovnání mezi obdobími aktivity a umožňuje nám vyhodnotit úhrnné odchylky od průměru ve slunečních skvrnách u každého cyklu:

Sluneční aktivita v počtu slunečních skvrn je dnes nejslabší, jakou jsme viděli od SC 7, který skončil v říjnu 1833. Otázkou dneška je: Byl vrchol v listopadu 2011 s hodnotou slunečních skvrn SSN=96,7 v současném cyklu tím nejvyšším? Ač slunce dovede překvapit, všechna pozorování naznačují, že SC 24 opravdu dosáhl svého vrcholu loni. Je tu množství projevů, které nám to říkají: Póly slunečního magnetického pole se přepnuly, což je silný indikátor, že vrchol je už za námi:

Slabost SC 24 rovněž ukazuje síla slunečního větru, kterou nám poskytuje Ap Index, a ten vyobrazuje následující graf:

Tady vidíme, že maximum slunečního větru je vždy posunuto o 2-4 roky po maximu slunečních skvrn. V roce 2008 jsme zažili pokles takového druhu, jaký jsme neviděli od počátku kosmického věku před 50 lety. I tak pořád vázneme v nízkých hodnotách.

Vzpomeňme si, že existuje řada článků ukazujících silnou korelaci mezi nízkou sluneční aktivitou a drsnými zimami v Evropě např. Lockwood et al.

Tak jaký by mohl sluneční vítr mít na planetu dopad? Může fungovat jako modulátor tvorby mraků, které mají následně ohromný dopad na globální teploty – Svensmarkova teorie. Následující graf zobrazuje galaktické kosmické záření měřené neutronovým monitorem v Olu ve Finsku:

Je snadné spatřit, že tato křivka je inverzní ke sluneční aktivitě: čím slabší je sluneční vítr, tím silnější je do zemské atmosféry pronikající kosmické záření vysévající oblačnost. V současném cyklu je kosmická radiace o 5-15% silnější než v předchozím cyklu.

Tak co říkají experti? Mnohé poukazuje na Velké minimum – pozorování slunečního dopravníkového pásu, sluneční korony a síly magnetického pole slunečních skvrn, co nám umožňuje odvodit, že slunce by mohlo velice zeslábnout. K tomu naposledy došlo v Maudredově minimu mezi lety 1645-1715. Vědci Livingston a Penn v roce 2005 sotva vzbudili pozornost, když si všimli, že v tom je krásný lineární sestupý trend od roku 2000, dáme-li do souvislosti magnetické pole a sluneční skvrny.

Bude-li tento vývoj pokračovat, tak těžko uvidíme během slunečního cyklu 25 vůbec nějakou aktivitu, a ten se očekává, že začne v roce 2020. Možná by to mohlo docela dobře být to ztichlé slunce, co je předzvěstí toho, co přijde v letech a desetiletích před námi.

Modely klimatických vědců mainstreamu říkají: Nebude to mít na klima Země větší vliv než 0,1 až 0,2°C. Tyhle modely mohou být ale docela dobře špatně – zrovna tak jako ten „sluneční model“ v roce 2006 s projekcemi mohutného SC 24.

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: notrickszone.com

]]>