Nečasova vláda se znovu předvedla. V roli věrného poskoka USA a Izraele hlasovalo Česko jako jediný evropský stát proti přijetí Palestiny za nečlenský (!) pozorovatelský stát OSN. Od neokonzervativců Schwarzenberga a Vondry opravdu nelze očekávat vyváženou zahraniční politiku. Stejní lidé, kteří v roce 2008 hlasovali pro uznání narko-teroristického kvazistátu Kosovo, nyní odmítli přiznat Palestině status pouhého pozorovatelského státu OSN. Po této frašce snad už jen chybí Davidova hvězda na české vlajce… Pro návrh hlasovalo 138 zemí, 41 se zdrželo a 9 bylo proti. Pokud by se Česko zdrželo hlasování, jako to učinila většina zemí EU, dal by se tento postoj ještě pochopit, ačkoliv Francie, Španělsko, Itálie a několik dalších zemí EU hlasovalo pro.
Ale postavit se po bok Nauru, Palau, Mikronésie a Marshallových ostrovů dává české zahraniční politice nový rozměr. Nabízí se otázka, zda vůbec Nečasova vláda chce, abychom byli součástí Evropy nebo spíše Oceánie jako výše zmíněné miniaturní ostrovní státy, které ještě donedávna patřily pod americkou správu.
Černínský palác toto rozhodnutí odůvodnil obavami, že přijetí Palestiny jako pozorovatelského státu OSN by mohlo ohrozit obnovení mírového procesu. Vláda však podle některých právníků tímto hlasováním vytvořila precedens – de facto prolomila kontinuitu české zahraniční politiky. Palestinský stát byl vyhlášen v listopadu 1988 Jásirem Arafatem a uznalo jej Československo a dalších 130 států. Podle právního výkladu Z. Koudelky „při dělení federace uznala Česká republika všechny státy, které uznávalo Československo k 31. 12. 1992. Musí se tedy respektovat jednou dané uznání, byť se to současné vládě nelíbí. Pokud nyní odmítneme respektovat naše uznání Státu Palestina, příští vlády nebudou muset respektovat mezinárodní jednání předchozích vlád. Jestliže současný kabinet nechce respektovat uznání Palestiny dané ústavním zákonem, mohou příští vlády odmítnout respektovat uznání Kosova dané pouhým usnesením vlády bez souhlasu prezidenta republiky, jenž zastupuje stát navenek.“
To hlavní, co blízkovýchodnímu mírovému procesu brání, je nelegální výstavba židovských osad na Západním břehu Jordánu a ve východním Jeruzalémě. Izraelský premiér Netanjahu ihned po hlasování v OSN přistoupil k odvetě a oznámil záměr vybudovat 3000 nových bytů na palestinských územích. Washington tento plán sice verbálně odsoudil, ale neudělá proti němu nic. Přestože už několik rezolucí OSN klasifikovalo výstavbu židovských osad za překážku míru a nezákonný akt, pokračuje i nadále. Jestřáb Bibi tak porušil i slovo, které dal americkému prezidentovi Obamovi, že s kolonizací nebude pokračovat. Cílem jeho plánu je rozdělení Západního břehu Jordánu na dvě části a faktická likvidace životaschopnosti palestinského státu.
V této situaci se palestinský prezident Mahmúd Abbás, který ztrácí autoritu ve prospěch radikálního Hamasu, pokusil pro svou zemi zajistit v OSN vyšší status. Netanjahuova konfrontační a militantní politika ale povede pouze k eskalaci napětí a růstu podpory Hamasu mezi Palestinci, kteří vidí, že umírněná politika nikam nevede. Bilaterální mírová jednání jsou nyní na mrtvém bodě a není divu – Izrael jedná z pozice síly vůči okupované Palestině a není nikým tlačen ke kompromisům. Tato jednání selhala a nastal čas pro mezinárodní dohled nad konstruktivním dialogem obou stran s jasně stanovenými pravidly. S pokračující kolonizací své země by se totiž Palestinci v rámci vleklého bilaterálního jednání nezávislého státu nemuseli nikdy dočkat.
Zdroj: vasevec.cz
]]>
