AC24.cz: 6 let starý článek, jehož tehdejší slova současný vývoj velmi zajímavě potvrzuje. Termín “Nový střední východ” byl ve světě zaveden v červnu 2006 v Tel Avivu americkou ministryní zahraničí Condeleezzou Rice (o níž západní média věří, že jej zavedla) jako náhradu za starší a impozantnější výraz “Velký střední východ”. Tento posuv v zahraničně politické frazeologii proběhl v souběhu s otevřením ropného terminálu Baku-Tbilisi-Ceyha (BTC) ve Východním Středomoří. Termín a pojem „Nového středního východu“ byl následně americkou ministryní  zahraničí a izraelským ministerským předsedou vyhlášen v předzvěstí izraelského obléhání Libanonu s anglo-americkým sponzoringem. Ministerský předseda Omert a ministryně Rice informovali mezinárodní média, že projekt „Nového středního východu“ bude zahájen z Libanonu.

“Hegemonie je stará, jako lidstvo samo…” – Zbigniew Brezinski, bývalý americký národně bezpečnostní poradce

AC24.cz: Tato průlomová analýza byla na Global Research poprvé publikována již v listopadu 2006 (poznámka, tedy rok před tím, kdy o tom stručně mluvil i generál Clark, viz video níže)

Tohle oznámení na Středním východě potvrdilo tzv. anglo-americko-izraelskou „vojenskou cestovní mapou“. Tento projekt, který už několik let podstupovat fázi plánování, sestával z vytvoření pásma nestability, chaosu a násilností šířících se z Libanonu, Palestiny a Sýrie do Iráku, Perského zálivu, Iránu a k hranicím NATO obsazeného Afghánistánu.

Projekt „Nového středního východu“ Washington s Tel Avisem přednesly veřejně s očekáváním, že Libanon bude tím tlakovým bodem k provedení restrukturace celého Středního východu, a tudíž k rozpoutání sil „konstruktivního chaosu“. Tento „konstruktivní chaos“ – který se v podmínkách násilí a válčení vytvoří v celém regionu – následně využijí Spojené státy, Británie a Izrael, aby mohly překreslit mapu Středního východu v souladu s jejich geostrategickými potřebami a cíli.


Nová mapa Středního východu

Ministryně Condoleezza Rice během tiskové konference uvedla, že „to, oč tu usilujeme (co se týče zničení Libanonu a tehdejších izraelských útoků na Libanon) dá smysl – stejně jako narůstající „porodní bolesti“ – až v „Novém středním východě“ a ať budeme dělat cokoliv (myšleno my Spojené státy), tak si při tom musíme být jisti, že to tlačíme k Novému střednímu východu a nikoliv, že to budeme tlačit zpět k tomu starému.  (1) Ministryně Rice byla okamžitě za svá prohlášení kritizována jak z Libanonu, tak i mezinárodně, že vyjádřila lhostejnost k útrapám celého národa, který je bezohledně bombardován Izraelským letectvem.


Anglo-americká vojenská cestovní mapa na Střední východ a do Střední Asie

Projev americké ministryně zahraničí Condoleezzy Rice o „Novém středním východě“ stanovil jeviště. Izraelské útoky na Libanon – které Washington a Londýn plně schvalovaly – tímto dále kompromitoval a potvrdil skutečnou existenci geo-strategických cílů Spojených států, Británie a Izraele. Podle profesora Marka Levina „neo-liberálního globalisty a neo-konzervativce, to bude Bushova administrativa, kdo nakonec rozpoutá tvořivou destrukci, jíž označují proces, při němž se, jak doufají, vytvoří jejich nový světový řád (new world order),“ a že „tato tvořivá destrukce bude ve Spojených státech, slovy filosofa neo-konzervatismu a Bushova poradce Michaela Ledeena ‚úžasnou revoluční silou (…) tvořivou destrukcí …‘“ (2)

Anglo-americká okupace Iráku, zvláště iráckého Kurdistánu, vypadá, že je přípravou půdy pro balkanizaci (rozdělení) a finlandizaci (pacifikaci) Středního východu. Už byl koncipován legislativní rámec v Iráckém parlamentu a název Irácká federace kvůli rozdělení Iráku na tři části.

Anglo-americká vojenská cestovní mapa navíc vypadá, že prorazí přístup do Střední Asie přes Střední východ. Střední východ, Afghánistán a Pákistán jsou odrazovými můstky k rozšíření amerického vlivu do bývalého Sovětského svazu a ex-sovětských republik a Střední Asie. Střední východ je do jisté míry jižním cípem Střední Asie. O Střední Asii se také mluví jako o „jižním cípu Ruska“ nebo o „blízkém zahraničí“ Ruska.

Mnoho ruských a středoasijských učenců, vojenských plánovačů, stratégů, bezpečnostních poradců, ekonomů a politiků považuje Střední Asii („jižní cíp Ruska“) za zranitelný „měkký podbřišek“ Ruské federace. (3)

Je vhodné si povšimnout, že ve své knize Velká šachovnice: Americká nadřazenost a její geostrategické imperativy Zbigniew Brzezinski, bývalý US národně bezpečnostní poradce poukazoval na moderní Střední východ jako na ovládací páku celé oblasti, Brzezinski to nazývá Balkánem Eurasie. Balkán Eurasie sestává z Kavkazu (Gruzie, Republiky Ázerbájdžán a Arménie) a Střední Asie (Kazachstán, Uzbekistán, Kyrgyzstán, Tádžikistán, Turkmenistán a Afghánistán) a v jisté míře i Irán a Turecko. Jak Irán, tak Turecko tvoří nejsevernější vrstvu Středního východu (mimo Kavkazu (4)), která se zařezává do Evropy a bývalého Sovětského svazu.


Mapa „Nového Středního východu“

Tato relativně neznámá mapa Středního východu, NATO obsazeného Afghánistánu a  Pákistánu kolovala v polovině roku 2006 uvnitř strategických, vládních, NATO, politických a vojenských kruhů. Ty nikoliv bez příčiny dovolily, aby unikla i na veřejnost, možná ve snaze vybudovat konsensus a pomalu obecnou veřejnost připravit na možné, možná i kataklyzmatické, změny na Středním východě. Tohle je mapa překresleného a restrukturalizovaného Středního východu označovaného za „Nový střední východ“.


MAPA NOVÉHO STŘEDNÍHO VÝCHODU

Poznámka: Tuto mapu připravil plukovník Ralph Peters. Vyšla v Armed Forces Journal v červnu 2006. Peters je plukovníkem US Národní válečné akademie ve výslužbě. (Map Copyright Lieutenant-Colonel Ralph Peters 2006).

Ač tato mapa nepředstavuje oficiální doktrínu Pentagonu, používali jí ve výcvikovém programu na NATO fakultě obrany pro vyšší vojenské důstojnictvo. Tuto mapu stejně jako i jiné podobné mapy s největší pravděpodobností používali i v Národní válečné akademii jakož i uvnitř kruhů vojenských plánovačů.

Tato mapa „Nového středního východu“ vypadá, že je založena na několika jiných mapách, včetně starších map potenciálních hranic na Středním východě táhnoucích se až do éry amerického prezidenta Woodrow Wilsona a I. světové války. Tato mapa je předváděčkou a představuje se jako duchovní dítě penzionovaného plukovníka US Army Rapha Peterse, který věří, že ty přetvořené hranice, co jsou na mapě, od základu vyřeší ty problémy současného Středního východu.

Tato mapa „Nového středního východu“ byla i klíčovou součástí knihy tohoto penzionovaného plukovníka Nikdy nevzdávej boj, která vyšla 10. července 2006. Tato mapa překresleného Středního východu rovněž vyšla pod názvem Hranice krve: Jak by Střední východ mohl vypadat lépe v USA vojenském Armed Forces Journal i s komentářem Ralpha Peterse. (5)

Mělo by se uvést, že plukovník Peters byl naposledy služebně zařazen v Kanceláři zástupce náčelníka štábu pro zpravodajství v rámci amerického ministerstva obrany a byl jedním z nejpřednějších publicistů Pentagonu, co vydal četné eseje o strategii ve vojenských žurnálech a v americké zahraniční politice.

Psalo se, že „čtyři předchozí knihy Ralpha Peterse o strategii měly ve vládních a vojenských kruzích velký vliv,“ ale člověk by se nemusel divit, kdyby ve skutečnosti došlo k naprostému opaku. Mohl plukovník Peters odhalovat a předvádět, co Washington D.C. a jeho strategičtí plánovači předjímali pro Střední východ?

Koncept překreslení Středního východu se prezentoval jako „humanitární“ a „správné“ uspořádání, které přinese lidem Středního východu a regionům na jeho periferii prospěch. Podle Ralpha Peterse:

Mezinárodní hranice nejsou nikdy zcela spravedlivé. Ale míra nespravedlnosti, kterou postihují ty, které hranice od sebe odtrhnou či odloučí může znamenat ohromný rozdíl – tímto rozdílem je často svoboda a útlak, tolerance a hrůzovláda, pořádek a terorismus nebo dokonce mír a válka.

Nejsvévolněji a nejpokrouceněji jsou hranice určeny v Africe a na Středním východě. Nakresleny vypočítavými Evropany (kteří měli dost starostí s určováním svých vlastních hranic), africké hranice nadále vyvolávají úmrtí milionů místních obyvatel. Ale ty nespravedlivé hranice na Středním východě – abych si tu formulaci vypůjčil od Churchilla – vyvolávají více potíží, než kolik lze na místě strávit.

Ač má Střední východ daleko více problémů než samotné nefunkční hranice – počínaje kulturní stagnací, přes skandální nerovnosti až po smrtonosný náboženský extrémismus – ale tím největším tabu je přesto dobrat se pochopení, že tou nejpodstatnější chybou toho regionu není islám, nýbrž ty strašlivé, leč posvátné mezinárodní hranice zbožňované našimi vlastními diplomaty.

Samozřejmě, že žádná úprava hranic, ať bude jakkoliv drakonická, nebude moci učinit každou menšinu na Středním východě šťastnou. V některých případech jsou etnické a náboženské skupiny propletené a svázané vzájemnými sňatky. Jinde se ale nová spojení na základě krve a víry mohou ukázat být pro jejich současné proponenty dost potěšující. Ty hranice přenesené do map doprovázejících tento článek přináší obrodu hrozně trpícím a nejvíce „podvedeným“ skupinám obyvatelstva, jako jsou Kurdové, Balúčové a Arabští šiíté, ale pořád se v ní nedaří adekvátně vyhovět křesťanům ze Středního východu, ismailistům, nakshabadistům a mnoha dalším méně početným menšinám. A jeden strašák hrůzy nepůjde nikdy napravit udělením území: genocidu spáchanou umírajícím Otomanským impériem na Arménech.

Ovšem přes všechny ty nespravedlnosti, zůstávají ty hranice, které se zde zase objevily, neřešené a bez takové rozsáhlejší revize hranic, nikdy neuvidíme Střední východ jako mírovější.

I ti, kterým se samotné téma úprav hranic hnusí, by svým zájmům dobře posloužili, kdyby se zapojili do úsilí snažícího se o úpravu spravedlivěji pojatých národních hranic mezi Bosporem a Indem, ač pořád třebas nedokonalých. K přijímání přebudované mezinárodní státnosti se však nikdy nevyvinuly účinné nástroje – ve kterých by nemusela být válka – které by upravily vadné hranice, avšak mentální úsilí o uchopení „organických“ hranic Středního východu by nám pomohlo pochopit rozsah těžkostí, s nimiž se potýkáme a potýkat budeme. Máme co dělat s kolosálními uměle vyrobenými deformacemi, které nepřestanou generovat nenávist a násilí, dokud nebudou napraveny. (6)

(zdůraznění doplněno)


„Nezbytné utrpení“

Kromě víry, že na Středním východě je „kulturní stagnace“, je třeba si povšimnout, že Ralph Peters přiznává, že jeho propozice jsou z podstaty „drakonické“, on však trvá na tom, že pro lidi na Středním východě jde o nezbytné utrpení. Tento názor o nezbytném utrpení a útrapách má udivující paralelu ve víře americké ministryně zahraničí Condoleezzy Rice, že devastace Libanonu izraelskými vojsky je nezbytnou „porodní bolestí“, aby se vytvořil „Nový střední východ“, jaký Washington, Londýn a Tel Aviv předjímají.

Navíc stojí za to si všimnout, že téma genocidy Arménů se v Evropě politizuje, aby jím šlo urážet Turecko. (7)

Přestavba, rozmontování a smontování národních států na Středním východě do nové podoby byla zabalena do balíčku pro vyřešení nepřátelství na Středním východě, je však kategoricky zavádějící, falešná a fiktivní. Advokáti „Nového středního východu“ a překreslených hranic v regionu se přezíravě vyhýbají řádnému popisu kořenů problémů a konfliktů na současném Středním východě. To, co média neuznávají, je fakt, že téměř všechny hlavní konflikty postihující Střední východ jsou důsledky sem se protlačujících anglo-americko-izraelských agend.

Mnohé z problémů postihujících současný Střední východ jsou důsledkem úmyslného prohlubování už před tím existujících regionálních napětí. Sektářské rozdělení, etnická napětí a vnitřní násilnosti Spojené státy a Británie v různých částech světa včetně Afriky, Latinské Ameriky, Balkánu a Středního východu využívaly už tradičně. Irák je jen jedním z mnoha příkladů anglo-americké strategie „rozděl a panuj“. K dalším příkladům patří Rwanda, Jugoslávie, Kavkaz a Afghánistán.

Mezi problémy současného Středního východu patří i nedostatek autentické demokracie, které USA  a britská zahraniční politika ve skutečnosti záměrně brání. „Demokracie“ západního stylu se vyžaduje jen u těch států Středního východu, které nevyhovují politickým požadavkům Washingtonu. Na druhou stranu, pokud nezakládají záminku ke konfrontaci, tak Saúdská Arábie, Egypt a Jordánsko, klasické příklady nedemokratických států, se Spojenými státy nemají žádné problémy, protože jsou pevně začleněny do anglo-americké sféry vlivu.

Spojené státy navíc záměrně blokovaly či vytlačovaly autentická demokratická hnutí na Středním východě z Iránu v roce 1953 (kde proběhl USA-UK sponzorovaný puč zosnovaný proti demokratické vládě ministerského předsedy Mossadeka), Saúdské Arábie, Egypta, Turecka, z Arabských emirátů a z Jordánska, kde anglo-americká aliance podporuje vojenskou kontrolu, absolutismus a diktaturu v té či oné formě. Posledním příkladem toho je i Palestina.


Turecký protest na Vojenské fakultě NATO v Římě

Mapa „Nového středního východu“ plukovníka Ralpha Peterse v Turecku vyvolala odezvu. Podle tureckého tiskového prohlášení z 15. září 2006 tuto mapu „Nového středního východu“ ukázali na Vojenské fakultě NATO v Římě v Itálii. Dále bylo hlášeno, že turečtí důstojníci byli okamžitě pobouřeni, když tato prezentace ukázala rozkouskované a segmentované Turecko. (8) Tato mapa ovšem prošla určitým schvalováním US Národní válečné akademie, než byla odhalena před důstojníky NATO v Římě.

Turecký náčelník štábu generál Buyukanit kontaktoval amerického předsedu sboru náčelníků štábů generála Petera Pace, aby při příležitosti předvedení překreslené mapy Středního východu, Afghánistánu a Pákistánu protestoval. (9) Dále Pentagon přikročil k úsilí o ujištění Turecka, že tato mapa neodráží oficiální americkou politiku a cíle v regionu, to je ale ve zjevném konfliktu s anglo-americkými akcemi na Středním východě a obsazením Afghánistánu NATO.


Existuje spojitost mezi „Balkánem Eurasie“ od Zbigniewa Brzeziského a projektem „Nového středního východu“?

Následují důležité výňatky a pasáže z knihy od bývalého poradce americké národní bezpečnosti Zbigniewa Brzezinského, Velká šachovnice: Americká nadřazenost a její geo-strategické imperativy. Brzezinsky rovněž uvádí, že jak Turecko, tak Irán, tedy ty dva nejsilnější státy tohoto „Balkánu Eurasie“ umístěné na jeho jižním cípu jsou „potenciálně zranitelné vnitřními etnickými konflikty (balkanizací),“ a že ,“když se kterýkoliv z nich destabilizuje, či dokonce oba, tak se vnitřní problémy tohoto regionu stanou nezvladatelnými.“ (10)

Vypadá to, že rozdělený a balkanizovaný Irák by byl nejlepším prostředkem k dosažení tohoto cíle. Stačí vzít v úvahu to, co víme z vlastního přiznání Bílého domu, že věří v to, že „kreativní destrukce a chaos“ na Středním východě jsou přínosnými aktivy pro přeformování Středního východu za účelem vytvoření „Nového středního východu“ a pro postup po anglo-americké cestovní mapě pro Střední východ a Střední Asii.

V Evropě slovo „Balkán“ vyvolává představy etnických konfliktů a regionální rivality velmocí. (I) Eurasie má svůj „Balkán,“ ale Balkán Eurasie je ale daleko větší, lidnatější ještě nábožensky a etnicky rozrůzněnější. Umístěný je uvnitř ohromného geografického pásu, který vymezuje centrální oblast globální nestability (…), ta zahrnuje částečně i Jihovýchodní Evropu, Střední Asii a části Jižní Asii (Pákistán, Kašmír, západní Indii), oblast Perského zálivu a Střední východ.

Balkán Eurasie tvoří vnitřní jádro tohoto ohromného pásu (…) a ten se liší od vnějších zón určitým konkrétním významným způsobem: je v něm mocenské vakuum. Ač je většina států umístěných v Perském zálivu a na Středním východě také nestabilních, je v tomto regionu (myšleno na  Středním východě) moc Ameriky konečným arbitrem. Ten nestabilní region ve vnější zóně je tudíž oblastí hegemonie jediné mocnosti a je touto hegemonií uklidňován. Na rozdíl od toho je Balkán Eurasie skutečnou připomínkou tohoto starého, dobře známého Balkánu z jihovýchodní Evropy: nejenže jeho politické entity jsou nestabilní, ale také lákají a zvou k vměšování daleko mocnější sousedy, z nichž každý je omezen opozicí proti regionální dominanci dalšími. Je to ta dobře známá kombinace mocenského vakua a vtahování moci odjinud, která ospravedlňuje to prohlášení za „Balkán Eurasie“.

Tradiční Balkán představoval potenciální geopolitickou cenu v zápase o nadřazenost v Evropě. Balkán Eurasie sedí na nezbytných dopravních sítích, co přímo propojují nejbohatší a nejprůmyslovější euroasijský západ s východními výspami, které jsou také geopoliticky významné. Navíc je důležitý z hlediska bezpečnostních a historických ambicí nejméně tří z jejich nejpřilehlejších a daleko mocnějších sousedů, jmenovitě Ruska, Turecka a Iránu a i s Čínou, která signalizuje rostoucí politický zájem o tento region. Ale u Balkánu Eurasie je nekonečněkrát důležitější jeho potenciální ekonomická cena: ohromná koncentrace rezerv zemního plynu a ropy v tomto regionu umístěných a navíc i důležitých minerálů, včetně zlata.

Energetická spotřeba světa musí zákonitě během následujících dvou či tří desetiletí nesmírně vzrůst. Odhady amerického ministerstva energetiky předpokládají, že světová spotřeba vzroste mezi lety 1993 až 2015 o více než 50 procent s tím, že k nejvýznamnějšímu nárůstu spotřeby dojde na Dálném východě. Hybnost asijského ekonomického rozvoje už teď vyvíjí ohromný tlak na průzkum a těžbu nových zdrojů energie, a středoasijský region a pánev u Kaspického moře jsou známy, že obsahují rezervy zemního plynu a ropy, proti nimž je Kuvajt, Mexický záliv či Severní moře trpaslík.

Přístup k těmto zdrojům a podíl na potenciálním bohatství z nich představuje cíle, které povzbuzují národní ambice, motivují korporátní zájmy, oživují historické nároky, nově rozdmychávají imperiální ambice a živí mezinárodní rivalitu. Tuto situaci činí o to turbulentnější fakt, že v regionu nejenže je mocenské vakuum, ale je i vnitřně nestabilní.

(…)

Balkán Eurasie tvoří devět zemí, které tak či onak odpovídají předchozímu popisu s tím, že dvě další jsou potenciálními kandidáty. Těch devět jsou Kazachstán, Kyrgyzstán, Tádžikistán, Uzbekistán, Turkmenistán, Ázerbájdžán, Arménie a Gruzie – ty všechny bývaly součástí rozpadlého Sovětského svazu – ale také Afghánistán.

Potenciálními doplňky tohoto seznamu jsou Turecko a Irán, obě tyto země jsou daleko politicky i ekonomicky životaschopnější, obě jsou aktivními rivaly o regionální vliv uvnitř Balkánu Eurasie, a tudíž jsou obě významnými geo-strategickými hráči v tomto regionu. Současně jsou obě potenciálně zranitelné vnitřními etnickými konflikty. Pokud bude kterákoliv z obou destabilizována, stanou se vnitřní problémy tohoto regionu nezvladatelnými, přičemž by jako marné mohlo vyjít i úsilí o omezenou regionální dominanci Ruska . (11)

(zvýraznění doplněno)


Překreslení Středního východu

Střední východ je v určitých ohledech zarážející paralela s Balkánem a Středovýchodní Evropou během let vedoucích k První světové válce. Při propuknutí První světové války se hranice Balkánu a Středovýchodní Evropy překreslily Region už zažil období zvratů, násilností a konfliktů, když vypukla I. světová válka, která byla přímým výsledkem aktivity zahraničních zájmů a vměšování.

Důvody za První světovou válkou jsou daleko chmurnější, než jsou vysvětlení standardních školních učebnic, zavraždění následníka trůnu Rakousko-uherského (Habsburského) impéria, arcivévody Franze Ferdinanda v Sarajevu. Skutečnou motivací ohromné války v roce 1914 byly ekonomické faktory.

Norman Dodd, bývalý bankéř z Wall Streetu a vyšetřovatel pro US Kongres, který přezkoumával americké nadace s daňovými výjimkami, v interview z roku 1982 potvrdil, že ti mocní jedinci, kteří zpoza scény kontrolují finance, politiku a vládu Spojených států, ve skutečnosti plánují zapojení USA do války, která by měla přispět k tomu, aby se jejich úchop moci hlouběji zakořenil.

Následující svědectví pochází z přepisu interview Normana Dodda s G. Edwardem Griffinem.

Píše se rok 1908, což je rok, kdy začala fungovat Carnegiho nadace. A tento rok byla na schůzi trustu poprvé vznesena specifická otázka, kterou diskutovali v průběhu celého roku s velmi poučnými závěry. A tou otázkou je: Existuje mezi známými prostředky nějaký účinnější než válka, očekáváme-li, že si přejeme přetvořit celý život a lid? A dospěli k závěru, že neexistuje žádný účinnější lidstvu známý prostředek vedoucí k tomuto konci než válka. Takže tehdy v roce 1909 vznesli druhou otázku, a diskutovali o ní, konkrétně, jak zapojíme Spojené státy do války?

No, pochybuji, že v té době, existoval nějaký námět vzdálenější myšlení většiny lidí v této zemi (Spojených státech), než je zapojení do války. Docházelo sice k takovým mezihrám (válkám) na Balkáně, ale dost pochybuji, že by moc lidí vůbec vědělo, kde ten Balkán je. A nakonec tu otázku zodpověděli následovně: musíme kontrolovat Ministerstvo zahraničí.

A pak přirozeně vznesli otázku, jak to uděláme? Zodpověděli to řka, musíme převzít kontrolu nad diplomatickou mašinérií této země a nakonec se usnesli, že tento záměr je jejich cílem. Pak plynul čas a my jsme byli ve válce, kterou byla I. světová válka. V té době do svého zápisu uvedli šokující záznam, podle nějž poslali prezidentu Wilsonovi telegram s varováním, aby dohlédl, aby válka neskončila příliš rychle. A nakonec byla válka samozřejmě za námi.

V té době se jejich zájem přesunul k cíli, aby zabránili tomu, co nazývali reverzí k životu ve Spojených státech z dob před rokem 1914, než začala válka.

(zdůraznění doplněno)

Překreslení a rozkouskování Středního východu od pobřeží  Východního Středomoří Libanonu a Sýrie, přes Anatolii (Malá Asie), Arábii, Perský záliv až po Iránskou náhorní plošinu odpovídá širokým, ekonomickým, strategickým a vojenským cílům, které jsou součástí dlouhodobé anglo-americké a izraelské agendy v tomto regionu.

Střední východ už byl vnějšími silami přetvořen na sud prachu, který je připraven při správném spuštění vybuchnout, možná po zahájení anglo-amerických anebo izraelských náletů na Sýrii a Irán. (Poznámka překladatele: Nezapomínejte, že tohle bylo napsáno v roce 2006). A širší válka na Středním východě by mohla vyústit v překreslování hranic, které jsou strategicky výhodné pro anglo-americké zájmy a Izrael.

Afghánistán obsazený NATO byl už úspěšně rozdělen ve všem kromě jména. Do Levanty, kde se přiživuje občanská válka Palestinců, byla úspěšně zasazena zášť, a štěpení Libanonu se podněcuje. Východní Středomoří bylo už úspěšně pomocí NATO militarizováno. Sýrie a Irán se dále v médiích západu démonizují s výhledem na ospravedlnění vojenské agendy. Následně se v západních médiích dennodenně přiživují nesprávné a zaujaté náznaky, že obyvatelstvo Iráku nemůže vzájemně koexistovat a že ten konflikt není válkou proti okupaci, nýbrž „občanskou válkou“, pro níž je příznačný domácí svár mezi šiíty, sunnity a Kurdy. (Poznámka překladatele: V té době byla válka v Iráku v plném proudu.)

Pokusy o záměrné vytváření zášti mezi různými etno-kulturními a náboženskými skupinami Středního východu probíhaly systematicky. Ve skutečnosti jsou součástí pečlivě konstruované skryté zpravodajské agendy.

Co je ještě zlověstnější, mnohé středovýchodní vlády, jako je ta v Saúdské Arábii, Washingtonu  pomáhají s rozdmycháváním zášti mezi obyvatelstvem Středního východu. Konečným cílem je oslabit hnutí odporu vůči zahraniční okupaci pomocí „strategie rozděl a panuj“, která slouží anglo-americkým a izraelským zájmům v širším regionu.

Mahdi Darius Nazemroaya

Poznámky:

1 Secretary of State Condoleezza Rice, Special Briefing on the Travel to the Middle East and Europe of Secretary Condoleezza Rice (Press Conference, U.S. State Department, Washington, D.C., July 21, 2006).

http://www.state.gov/secretary/rm/2006/69331.htm

2 Professor Mark LeVine, The New Creative Destruction, Asia Times, August 22, 2006.

http://www.atimes.com/atimes/Middle\\\_East/HH22Ak01.html

3 Professor Andrej Kreutz, The Geopolitics of post-Soviet Russia and the Middle East, Arab Studies Quarterly (ASQ) (Washington, D.C.: Association of Arab-American University Graduates, January 2002).

http://findarticles.com/p/articles/mi\\\_m2501/is\\\_1\\\_24/ai\\\_93458168/pg\\\_1

4 The Caucasus or Caucasia can be considered as part of the Middle East or as a separate region

5 Lieutenant-Colonel (retired) Ralph Peters, Blood borders: How a better Middle East would look, Armed Forces Journal (AFJ), June 2006.

http://www.armedforcesjournal.com/2006/06/1833899

6 Ibid.

7 Crispian Balmer, French MPs back Armenia genocide bill, Turkey angry, Reuters, October 12, 2006.

James McConalogue, French against Turks: Talking about Armenian Genocide, The Brussels Journal, October 10, 2006.

http://www.brusselsjournal.com/node/1585

8 Suleyman Kurt, Carved-up Map of Turkey at NATO Prompts U.S. Apology, Zaman (Turkey), September 29, 2006.

http://www.zaman.com/?bl=international&alt=&hn=36919

9 Ibid.

10 Zbigniew Brzezinski, The Grand Chessboard: American Primacy and Its Geo-strategic Imperatives (New York City: Basic Books, 1997).

http://www.perseusbooksgroup.com/basic/book\\\_detail.jsp?isbn=0465027261

11 Ibid.

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: globalresearch.ca

]]>