Britové jsou dobře známi svým talentem pro dramatizování, pokud jde o špionážní příběhy z dob studené války a o záhadné vraždy. Vzpomeňme třeba Iana Fleminga, Johna Le Carré či Agathu Christie. Ovšem epizoda s otrávením bývalého ruského špiona na lavičce veřejného parku v malebném anglickém městečku, která byla zveřejněna tento týden, obsahuje až podezřele mnoho dramatických rysů.


Skripal žije již osm let v Británii, kam se uchýlil po propuštění, k němuž došlo v rámci výměny špiónů. Jako bývalý plukovník vojenské zpravodajské služby GRU byl v roce 2006 odsouzen v Rusku za vlastizradu, když bylo prokázáno, že pracoval pro britskou zpravodajskou službu MI6. Po čtyřech letech, která strávil v ruském vězení, byl tento odhalený špión předán Británii v rámci výměny evokující doby studené války.

Britská média nyní neomaleně spekulují, že vraždu Skripala nařídil Kreml, aby se pomstil za jeho dřívější zradu.

K dovršení těchto insinuací se využívá srovnání s případem jiného ruského tajného agenta Alexandra Litviněnka. Ten zemřel v londýnské nemocnici v roce 2006 s podezřením na otravu radioaktivním poloniem. I tehdy se britské sdělovací prostředky a politici silně angažovali, aby chabé důkazy přetavili v průkazné propojení Kremlu se smrtí Litviněnka.

Stejně jako v případě Skripala Moskva tehdy prohlásila, že nemá s Litviněnkovou smrtí nic společného. Pochybné polooficiální vyšetřování v Británii v lednu 2016 vyústilo v závěr, že existují „silné nepřímé důkazy o odpovědnosti ruského státu“ za smrt Litviněnka. Britské šetření žádné důkazy nepředložilo.

Z druhé strany ale existují přesvědčivé důkazy, že Litviněnko mohl být otráven nehodou v důsledku svých vlastních pochybných kontaktů a aktivit s organizovaným zločinem a pašováním polonia.

Každopádně už prosté srovnávání případu Sergeje Skripala s případem Alexandra Litviněnka prokazuje cynismus britských úřadů a jejich snahu využít ho k protiruské propagandě.

Velmi důležité je nepochybně i to, že se koncem tohoto měsíce budou v Rusku konat prezidentské volby. Existuje nějaký lepší způsob, jak nakydat špínu na očekávané volební vítězství stávajícího prezidenta Vladimira Putina, než obvinit Kreml z atentátu proti bývalému ruskému špionovi na britské půdě?

Zamyslete se nad tím. Z pozice Ruska by načasování podobného spiknutí právě na tuto dobu bylo přímo absurdní. Proč by měl být bývalý ruský agent, který téměř desetiletí žije v Anglii tiše a nerušeně, pomstěn agenty Kremlu právě v předvečer ruských prezidentských voleb? To nedává smysl.

Osvědčená otázka všech detektivů „komu ku prospěchu“ poukazuje mnohem spíše na pochybné zapojení britského státu. Rychlá a příslušně směrovaná reakce médií a politiků na pravděpodobnou otravu Skripala silně nasvědčuje tomu, že máme co do činění s organizovanou propagandistickou akcí.

Už po několik týdnů britské úřady a jejich věrná média hromují o ruských kybernetických útocích a o podobných sabotážních akcích, které mají ohrožovat britské civilisty. Britský ministr obrany Gavin Williamson přišel s vyšinutými výroky, že „tisíce a tisíce“ Britů mohou zemřít následkem činnosti ruských agentů, kteří údajně plánují útoky na britskou infrastrukturu, například na energetiku či na komunikace.

Máme co do činění s extrémní nezodpovědností britských úřadů a médií přerůstající v hysterii.

Neúnavná rusofobie se hodí jen, pokud bude britská veřejnost ochotna reagovat ještě na další protiruské kroky. Přesně tomu nasvědčují protiruské insinuace z minulého týdne v souvislosti s tzv. otrávením Sergeje Skripala.

Ve skutečnosti a vzhledem k existenci tradičně protiruské agendy britských úřadů mají právě ony daleko větší zájem na smrti Skripala než Kreml.

Když se nyní pídíme po tom, kdo je vinen, přichází do úvahy další důležitý aspekt: pokud byla proti bývalému ruskému špionovi skutečně použita látka VX, pachatelé mohli mít vhodný zdroj doslova při ruce.

Britská přísně tajná laboratoř na výrobu chemických zbraní v Porton Down leží pouhých šest kilometrů od místa v Salisbury, kde se stal minulou neděli Skripal a jeho dcera obětí útoku. Porton Down je přesně ta laboratoř, kde byl VX v padesátých letech minulého století poprvé syntetizován. I nadále VX zůstává jednou z nejnebezpečnějších chemických zbraní vůbec. A je stejně britský jako odpolední čaj.

Takže máme důvod a také prostředek. Ale k čemu je logika, když hra má název rusofobie?

Finian Cunnigham

Zdroj: informationclearinghouse.info, zc.cz