Jako poběhlici, kterou ve své nejvnitřnější lidské podstatě zřejmě je, jsem viděl z Vladislavského sálu prchat poslankyni ODS a v jednom z našich nejkritičtějších údobí skoro už naši premiérku Němcovou. To byla první osoba, která nesnesla prezidentovu kritiku našich médií, jež v podstatě už od sametu drží klandr výhradně jen našim panským stranám, a vytvářejí tak zcela neférovou a nedemokratickou situaci v oblasti ovlivňující veřejné mínění u nás.
Prezident o této situaci, jež je v tak těžkém rozporu s demokratickým požadavkem rovností možností pro všechny, ve svém inauguračním projevu promluvil, a zdá se téměř neuvěřitelné, že to musel být ze všech našich oficiálních osobností a politiků až on, který tak učinil.
Ale stalo se, nu a zvěčnělá poslankyně ODS tuhle pravdu prostě neunesla. A nebyla sama, s asi stometrovým odstupem od ní uháněli k východu z Vladislavského sálu další naši demokraté z TOP 09, ODS, KDU-ČSL a STAN, v doprovodu europoslance Pospíšila pokulhával zotavit se z téhle hrůzy na čerstvý vzduch i kníže Schwarzenberg.
Protože on prezident, jen si to představte, pojal do své neomalené kritiky médií nejen Bakalovo tiskové impérium složené z Respektu, Hospodářských novin a Akutuálně.cz, ale i ctihodnou českou televizi, ve které on, i když ne tak úplně oficiálně, vykonává cosi jako funkci čestného předsedy.
Probohaživého, kam to spějeme, vyslovuje-li se takto veřejně a před celým národem pravda, jako by se vznášelo nad všemi těmi jednotlivci, dvojicemi i trojicemi, které prchaly uličkou přeplněného sálu z doslechu upřímných prezidentových slov, a mě napadlo, jak by bylo nádherné, kdyby tihle protestující svůj pochod nezastavovali, sešli Nerudovou ulicí do vnitřního města a pochodovali stále dál, přešli hranice naší země a zmizeli nám z očí a už se nám před nimi nikdy neukazovali.
Nikdo z poctivých lidí v tomto státě, tím jsem si jist, by po nich ani nevzdechl.
Lubomír Man
