V 50. letech se celá její rodina stěhovala z obavy ze záplav. V jejich blízkosti totiž vybudovali vodní elektrárnu. „Otec se bál povodně, řekli mu, že nás zatopí, a tak jsme museli odejít. Moje matka byla negramotná, ale velmi laskavá a dobrá žena.“ Od konce 50. let až do roku 2002 žila Morechodova ve městě Irkutsk. Dlouhá léta pracovala v místní továrně. Později se vdala, měla čtyři děti a v roce 2011 se stává důchodkyní. Nakonec se vrátila do původního domu svého starého otce v blízkosti Bajkalu.


Jednoduchá stará žena sice žije celkem sama na břehu rozsáhlého jezera, ale cítění k životnímu prostředí má možná silnější než mnozí lidé ve městech. Znečišťování jezera zažívá na vlastní oči. Přesto si udržuje dobrou náladu, pečuje o svá zvířata, bruslí jako mladá dívka a svého domova se tak brzy nehodlá vzdát.