Vědci v NASA tvrdí, že lidé se rodí s přirozeným zápalem pro kreativitu a s vrozenou inteligencí, která však nakonec podlehne erozi, jakmile vstoupí do vzdělávacího systému. Dr. George Land mluvil v TEDxTuscon ke svým posluchačům o testu kreativity, který vyvinul pro vědce NASA, aby jim umožnil měřit kreativní potenciál školních dětí.

Vědci tento test dali 1 600 dětí ve věku 4 až 5 let. To, co zjistili, je šokovalo.

Je to test, který hledá schopnosti přicházet s novými, odlišnými a inovativními nápady jak na problémy. Jaké procento těchto dětí si myslíte, že spadalo do kategorie géniů představivosti?

Celých 98 procent!

Bude to ale ještě zajímavější

V tom ale není to hlavní. Vědci byli natolik ohromeni, že se rozhodli pro longitudiální studií a otestovali ty děti zase o pět let později, když jim bylo deset.

Výsledek? To už jen 30 procent dětí spadalo do kategorie géniů představivosti.

Když ty děti otestovali v 15 letech, tak to číslo spadlo na 12 procent!

A co dospělí? Kolik z nás si pořád uchovává kontakt s naší kreativní genialitou i po všech těch letech ve škole?

Jen smutná 2 procenta.

A pro ty, kdo zpochybňují konzistenci těchto výsledků – nebo si myslí, že mohlo jít o izolované výskyty – tyto výsledky byly ve skutečnosti replikovány více než milionkrát, jak hlásí Gavin Nasciemento, jehož článek byl první, který mě vystrašil, až mě dohnal k této ohromující studii a k šokujícímu soudu na jejím základě, že školský systém, tj. naše vzdělání, nás olupuje o naši kreativní genialitu.

„Důvod toho není zas tak těžké pochopit; školy, jak je obecně nazýváme, jsou instituce, které byly historicky zavedeny, aby hlavně sloužily touhám vládnoucí třídy, ne potřebám běžných lidí.

„Ta tzv. elita chápe, že aby si udržela svůj blažený životní styl přehnaného luxusu, k němuž přispívá nejméně, ale užívá si ho nejvíce, tak musí děti zblbnout a vymýt jim mozek, aby přijaly jejich loupeživý systém umělého nedostatku (a dokonce mu sloužily), nikdy nekončícího vykořisťování a neustálé války,“ píše Nascimento.

Tak co teď? Můžeme zotavit svou kreativitu?

Land říká, že máme schopnost být zas těmi 98 procenty, pokud chceme. Z toho, co zjistili ze studií s dětmi a z toho, jak fungují naše mozky, existují dva druhy myšlení, které probíhá v mozku. Oba využívají jiné části mozku a to je zcela odlišný druh paradigmatu ve smyslu toho, jak se něco v naší mysli formuje.

Jeden se nazývá divergentní – tj. představivost využívaná ke generování nových možností. Ten druhý se nazývá konvergentní – tj. když vytváříte úsudky, činíte rozhodnutí, něco testujete, něco kritizujete, něco hodnotíte.

Takže divergentní myšlení funguje jako zrychlení a konvergentní myšlení našemu nejlepšímu úsilí šlape na brzdu.

„Zjistili jsme, že to, co se s těmi dětmi děje, když je vzděláváme, je, že je učíme oba druhy myšlení souběžně,“ říká Land.

Když vás někdo požádá, abyste přišel s novými nápady, když na ně přicházíte, tak to, co jste se převážně ve škole naučili, je obvykle okamžitý pohled na ně se zjištěním: „To už jsme předtím zkoušeli,“ „To je hloupý nápad,“

„To nebude fungovat,“ atd.

V tom je ten problém a to musíme přestat dělat:

„Když se opravdu podíváme do mozku, tak zjistíme, že neurony spolu vzájemně bojují a ve skutečnosti oslabují sílu mozku, protože neustále soudíme, kritizujeme a cenzurujeme,“ říká Land.

„Když fungujeme ve strachu, využíváme menší část mozku, ale když používáme kreativního myšlení, tak se nám mozek úplně rozsvítí.“

Jaké je řešení?

Je třeba, abychom zase našli sami sebe jako pětileté. Ta schopnost, kterou jsme jako pětiletí měli, nikdy nezmizela.

„Je to i cosi, co si každý den cvičíte, když sníte,“ připomíná nám Land.

A jak to udělat, abychom v sobě zase toho pětiletého objevili?

Land má pro nás všechny výzvu: Zítra si vezměte vidličku, změňte se na pětileté a přijďte s 25 nebo 30 nápady, jak takovou vidličku vylepšit.