Německá kancléřka Angela Merkel tlačí na systém, který si dělá ambice dát nevoleným aparátčikům uvnitř čím dál mocnější leč nepopulárnější Evropské unie pravomoc vetovat rozpočty zvolených národních vlád. Bude-li to schváleno, tak by EU měla ještě více moci na svými kdysi suverénními členy, než si uzurpovala federální vláda USA nad americkými státy. Merkelová při promluvě k německému parlamentu před EU summitem 18. října vyhlásila, že přišel čas, aby ten vynořující se v Bruselu sídlící super-stát dostal ještě více moci. „Učinili jsme už dobrý pokrok v posilování fiskální disciplíny pomocí fiskálního paktu, jsme však toho názoru, a já o tom mluvím za celou německou vládu, že bychom mohli pokročit ještě dále, když bychom dali Evropě skutečná práva intervenovat do národních rozpočtů,“ řekla Bundestagu – dolní komoře parlamentu – což vyvolalo rychle následující kritiku.

AC24.cz: Všechny ty temné donedávna „konspirační teorie“ o směřování EU se začínají naplňovat.

Merkelová uznala, že ví, že „bohužel“ ne všechny členské vlády EU jsou připraveny se vzdát moci nad svou peněženkou – jedním z nejdůležitějších politických nástrojů – nevolených tzv. „eurokratů“ v Bruselu. Ovšem i přes opozici vůči tomuto plánu bude německá vláda „pokračovat v jeho protlačování,“ vyhlásila.

Navrženým aparátčíkem s pravomocí uvalovat veto na národní rozpočty by byl Evropský komisař pro ekonomické a monetární záležitosti. Podle tohoto plánu, se kterým momentálně postupují vpřed, by EU zakázala kterémukoliv členskému státu přijmout rozpočet, včetně zdanění a výdajů, který by porušil kontinentální předpisy a vyhlášky.

Mezi tím by jako součást tohoto systému posílil i Evropský parlament – který není v pravém slova smyslu legislativním orgánem v tradičním smyslu tohoto termínu. Advokáti užší integrace klamně vynáší jako záminku pro to, aby si rozšířili a uzurpovali větší moc nad národními státy a jejich občany, nedostatek odpovědnosti EU k občanům.

Více než tři čtvrtiny zákonů v Evropě nyní chrlí Brusel a nepochází tedy od národních volených parlamentů odpovědných občanům. Tohle už je až přespříliš i pro dost krotké kritiky. Už další aktivisté doufají, že EU bude zcela zrušena či se z ní přinejmenším jejich národní vlády stáhnou. Avšak Merkelová tento režim chce ještě utužit.

„Udivuje mě, že takový progresivní návrh už někdo nepředložil dříve … oni jen potom hned fňukají, že to nebude fungovat, že Německo je izolované, a že tohle nemůžeme zvládnout,“ řekla Merkelová zákonodárcům, když zjevně ztotožňovala pokrok s vyšší centralizací donucovací moci. „Tohle není způsob, jak budovat věrohodnou Evropu.“

Nebylo hned následně jasné, jak až velká uzurpace posledních pozůstatků národní suverenity a sebeurčení by měla „Evropě“ dodat věrohodnost. Ovšem v posledních letech se přívrženci integrace chopili ekonomické krize, aby požadovali další centralizaci moci uzmuté od jednotlivých národů ve prospěch EU.

A jako vrchol toho všeho německá vůdkyně navrhla nové evropské daně k financování různých plánů EU – s požadavkem, že se mají vnucovat s větším důrazem, jelikož ten super-stát se snaží rozbít poslední zábrany omezující jeho moc. Podle jednoho z nejoblíbenějších plánů, co protlačuje Merkelová a další, by uvalil daň na finanční transakce. Teď už zjevně tento návrh podporuje skoro tucet členských vlád EU.

Merkelová se rovněž zmínila o Nobelově ceně míru pro EU – analytici prohlašují, že tato pochybná cena byla míněna jako podpora levicového public-relations pro tuto odporu čelící entitu – a jako další důvod, proč by tento super-stát měl expandovat. „Toto rozhodnutí bylo tak významné, protože přišlo právě teď,“ tvrdila, když mluvila o této teď už hrozně zprofanované ceně.

Mezi tématy diskuse toho shromáždění EU 18. října, které přišlo po veřejné promluvě Merkelové, je prohloubení tzv. „finanční integrace“ v Evropě, což se stalo už bojovým pokřikem u těch evropských vůdců, jejichž vlády zabředly do dluhů. V agendě je také: uvalení „bankovní unie“ EU, která by bankovní sektor v Evropě dala pod kontrolu kontinentálního regulačního režimu. Některé vlády váhaly s podporou tomuto plánu, ale analytici říkají, že eurokraté nikdy neberou odpověď ne.

Oznámení Merkelové přichází v patách nedávným apelům presidenta Evropské komise José Manuela Barrosa, bývalého maoistického revolucionáře, aby se EU transformovala do plnocenné „federace“ – což je myšlenka, která byla už dlouho nepotvrzeným cílem extrémistů integrace usilujících o rozdrcení národní suverenity. Navržená federace by se vytvořila do roku 2014 a měla by zahrnovat i EU ozbrojené síly, řekl.

„Potřebujeme postoupit k federaci národních států. To je náš politický horizont,“ tvrdil Barroso během projevu o „stavu unie“ s dodatkem, že se budou muset udělat „nevyhnutelné“ změny v Evropských smlouvách, předpokládajíc, že stejně jako v minulosti, ať už s tím budou lidé souhlasit, nebo ne. „Tímto musí být naše práce v nadcházejících letech vedena.“

I u dalších evropských vůdců se tyto apely odrazily. Nový socialistický prezident Francie Francois Hollande se veřejně chvástal nevyhnutelností stále užší „unie“ mezi kdysi suverénními národy Evropy. „Nemáme na výběr, jen kráčet ke svému předurčení, kráčet ke sjednocené Evropě,“ vyhlásil nedávno Hollande během schůzky s Merkelovou.

Ovšem i přes své nadšení pro socialismus a pochod směrem ke zrušení národní suverenity vyjádřil Hollande výhrady k Merkelové plánu na veto, které teď protlačuje – alespoň prozatím. „Tématem tohoto summitu není fiskální unie, ale bankovní unie, takže jediné rozhodnutí, které bude učiněno, je zřídit bankovní unii do konce tohoto roku a konkrétně bankovní dohled,“ řekl Reuters nový francouzský vůdce během shromáždění vrcholných socialistů.

Očekává se, že Merkelová a Hollande si před summitem udělají soukromou schůzku, aby prodiskutovali své údajně rozdílné názory. Německá kancléřka zjevně chce plán na „bankovní unii“ zpomalit, aby zajistila, že „kvalita bude mít přednost před rychlostí,“ zatímco ten francouzský socialista tvrdí, že „už nelze ztrácet čas.“

Několik členských států chce, aby bankovní unie byla zřízena do ledna, ale Merkelová řekla, že je to možná moc rychle. Více než málo vlád mimo euro včetně Švédska a Spojeného království už k tomuto plánu také vyjádřilo odpor.

Ač většina vůdců evropských vlád funguje jako roztleskávačky pokračující eroze posledních iluzí o národní suverenitě a sebeurčení, ne každý je z tohoto trendu šťastný. Prezident České republiky Václav Klaus, jehož hlas je čím dál osamělejší, nedávno varoval, že EU je v „konečné fázi“ procesu rozdrcení demokracie a že je čas učinit krok zpět.

„Je třeba, abychom se zamysleli nad obnovením naší státnosti a naší suverenity. To není možné ve federaci,“ vysvětloval Klaus v nedávném interview s britským Sunady Telegraph předcházejícím vydání jeho nové knihy, v němž komentoval Barrosovo volání po tom, co v podstatě obnáší super-stát. „EU by se měla dát opačným směrem.“

V posledních letech se EU stává mezi veřejností čím dál víc nepopulárnější, jelikož přezírá voliče a dere se vpřed s vymýcením národní suverenity. Teď hlavní města od Atén po Madrid čelí vzdouvajícím se vlnám násilností a nepokojů, jelikož nadcházející ekonomický sesuv uvnitř velké části eurozóny se zrychluje.

Lze očekávat, že síly establishmentu, co tlačí na čím dál užší integraci, se chopí těchto nepokojů – které jsou převážně důsledkem této centralizace moci, nedopečené jednotné měny a modelu velké vlády – aby požadovaly více toho samého. Experti a dokonce i politici EU však varují, že tento plán neskončí dobře.

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: thenewamerican.com

]]>