Byl odhalen koncept ilustrativního zobrazení Vesmíru tak, jak jsme ho zatím spatřili, v logaritmickém měřítku, a ten ukazuje Sluneční soustavu ve svém středu perspektivy zobrazení. Procházíme-li Sluneční soustavu, spatřujeme vnitřní i vnější planety, k tomu Kuiperův pás, hvězdu Alfa Centauri, Oortova mračna, naší galaxii Mléčná dráha, Perseovo rameno a pak další galaxie.


Logaritmické mapy možná ale nejsou tím pravým, co vytváří skutečný vhled a dojem vnímání struktury vesmíru, a tak Pablo Carlos Budassi udělal cosi, co je lidsky daleko stravitelnější. Přišel s nápadem otáčet s tím v obrovitém kruhu, jako jsou obhlídkové soustavy pohledů na hexaflexagonech, co dělal synkovi k narozeninám. To jsou papírové mnohoúhelníky s velkým množstvím úhlů pohledu, které se často používají k názorné výuce dětí ve škole. Budassi řekl, že když ty hexaflexagony kreslil, tak se mu začal v mysli vykreslovat vesmír se Sluneční soustavou jako centrálním bodem perspektivy, odkud je pozorován. Řekl, že tehdy ho napadlo využít toho logaritmického škálování se vzdáleností a den nato, sestavil díky obrázkům od NASA a texturám, které si sám zhotovil, prezentaci ve Photoshopu.

Existují ale i jiné typy vizualizace kosmu, které dali astronomům k dispozici na University of Hawaii, např. ten na videu zobrazuje Mléčnou dráhu spolu s asi 100 000 galaxií v jejím těsném sousedství.

Na videu spatříte, jak jsou galaxie nikoliv rozptýleny, nýbrž uspořádány ve vláknech kosmického pletiva, zvaných klastry a sdružených do super-klastrů, kdy ta vlákna jsou předena v strukturách podobných soustavám říčních toků obepínajících se kolem vesmírného prázdna vyplňujícího prostor mezi vlákny.

Všechno to pletivo je však dynamické a kamsi směřuje. Není to ale tak, že by se to rozlétalo do všech stran, jak se na všeobecnou expanzi vesmíru sluší. Většina vláken, k nimž patříme, se evidentně snaží se shluknout a směřuje k záhadnému místu zvanému Velký atraktor. Ale jiné klastry se naopak snaží kamsi od nás a Velkého atraktoru uletět, takže hybnost toho obrovitého nesmírna je mnohotvárná. A v tom předivu vláken upředených z galaxií zvaných klastry a spletených do svazků jak culíky zvaných super-klastry je i gigantický super-klastr Laniakea na jehož špici ční jako bod vrcholu naše takto privilegovaně umístěná galaxie Mléčná dráha.