Syrský novinář Karim Saad poskytl exkluzivní rozhovor serveru AC24, ve kterém odpovídal na otázky nejen o aktuální situaci ve své zemi, ale hovořil i o dalších aktuálních tématech, jako je hrozící válka Izraele proti Íránu. Rovněž zhodnotil práci českých médií a postoje českého ministerstva zahraničních věcí, kde neopomněl zmínit poslední rozhovor velvyslankyně Evy Filipi pro ČT, který odhalil skutečný obraz, co se děje v Sýrii, což je v mnohém odlišné od toho, co píše většina českých sdělovacích prostředků. Je jasné, že Sýrie čelí informační válce. To potvrdila i česká velvyslankyně v Sýrii a mnoho světových analytiků.


AC24: Jak s odstupem času hodnotíte tzv. arabské jaro?

K.S.: Velká očekávání od tzv. arabského jara nebyla reálná. Mnoho západních politiků i novinářů se mylně domnívalo, že to, co se děje v arabském světě, je podobné tomu, co se stalo ve východní Evropě v roce 1989. Kulturní úroveň arabských společností je však na jiné úrovni než evropská. Životní, ekonomické a sociální podmínky jsou jiné. Náboženství tu hraje velkou roli, nikoliv však roli progresivní. Struktura těchto společností je založena na kmenech a na náboženské identifikaci. Politická kultura je na nižší úrovni, proto se nedá o ni opřít k realizaci nutných změn a reforem sametovým způsobem.

Je zřejmé, že některé protesty proběhly spontánně, bohužel však bez konkrétních progresivních myšlenek a někdy i bez vůdce. Islámské síly ale těžily nejvíce z toho, že jsou lépe organizované, a proto se přeměnilo arabské jaro na „islámskou zimu“. Je jasné, že absence demokracie a nedodržení lidských práv a především shromáždění sociálních a ekonomických problémů vedlo k protestům. Co však následovalo, dále vyvolává spíše obavy než naděje. Arabské jaro prý vypadá jako rytíř bez hlavy, strašidelný, který se pohybuje z jednoho státu do druhého na palubě katarského letadla, a proto za sebou zanechává jen chaos. Takto ho trefně popsal známý tuniský novinář Gasan Bin Jdou, který opustil katarskou satelitní stanici Al-Džazíra kvůli její neobjektivitě.

 

AC24: Existuje cesta ke stabilizaci a obnovení normálního života v Sýrii? Lidé už musí být morálně velmi vyčerpaní.

K.S.: Máte pravdu. Lidé v Sýrii jsou po 18ti měsících násilí a tvrdých sankcí evropských a západních států vyčerpaní. Mlčící většina v Sýrii se domnívá, že nastal čas ukončení této nezměrné tragické situace a že jediná cesta k vyřešení krize vede přes politický dialog.

Pro každého rozumně uvažujícího člověka je jasné, že ani jedna strana není vítězem. Režim nebyl schopen ukončit protesty, které posléze přerostly v nepřehledné ozbrojené výpady. V současné době se mluví o 253 ozbrojených skupinách, aktivních na syrském území. Mezi nimi nechybí stoupenci Al-Káidy i dalších salafistických skupin podporovaní Katarem a Saúdskou Arábií. A ani tyto složky, i přes zahraniční finanční a vojenskou podporu, nebyly schopny svrhnout režim.

Syrská vláda mnohokrát vyzvala a vyzývá opozici k zahájení politického dialogu. Bohužel, představitelé opozice ve většině toto odmítají a kladou nesplnitelné podmínky. Celá situace je ještě k tomu zkomplikována nejednotností a rozštěpeností opozice a existencí ozbrojených skupin, které nemají nic společného se syrskými lidmi, ale slouží cizím zájmům.

 

AC24: Jaké podpoře obyvatel se v současnosti těší prezident Asad a syrská vláda?

K.S.: Nejsou k dispozici spolehlivé výzkumy o podpoře prezidenta Asada. Je jasné, že syrská společnost je rozdělena. Podle mého, mlčící většina v Sýrii nahlíží v současné době na prezidenta jako na záruku stability a jednoty státu. Proč? Politický systém je prezidentský. Prezident má rozsáhlé pravomoci a je nejvyšším velitelem ozbrojených sil. Proto výzvy k jeho odstoupení nejsou zodpovědné. Vedlo by to k chaosu, nikoliv k vyřešení krize v Sýrii. V současné době je nutné zastavit krveprolití a zahájit politický dialog, ve kterém je možné se zabývat všemi otázkami, včetně pokračování prezidenta do konce jeho mandátu, tedy do roku 2014 anebo dohodnout předčasné prezidentské volby. Součástí diskuze by mělo být přijetí politických a ústavních změn, které by zabránily vzniku politického a bezpečnostního vakua.

 

AC24: Boje v Aleppu probíhají už dlouho a konec stále v nedohlednu. Je všeobecně známé, že obyvatelé města většinově podporují prezidenta. Na čí straně je v současnosti vojenská převaha? Je reálné dobytí města tzv. povstalci?

K.S.: Převahu má jednoznačně syrská armáda. Je to jedna z nejsilnějších armád v oblasti. Dokázala v posledních osmnácti měsících pevnou jednotu přesto, že došlo k mnoha dezercím a k zabití stovek armádních vojáků a důstojníků.

Podle místních, znalých poměrů, vše, co nyní probíhá ve zbytku Sýrie z hlediska vojenského, se nerovná tomu, co se děje v Aleppu. Jde o skutečnou válku, které se účastní velké ozbrojené skupiny. Mezi nimi jsou žoldáci ze zahraničí, používající nejmodernější technologie v dorozumívání se a získávající průběžně zpravodajské informace od cizích zpravodajských služeb. Domnívám se, že přesto nemají šanci zvítězit v Aleppu, protože nemají podporu obyvatel tohoto města.

 

AC24: Domníváte se, že v případě porážky tzv. rebelů bude možné zemi pod vedením prezidenta Asada stabilizovat? Nenastane „irákizace“ Sýrie v podobě častých lokálních teroristických útoků?

K.S.: Domnívám se, že Sýrie není ohrožena „irákizací“ po skončení nynější ozbrojené vzpoury zejména v případě, že by zůstala syrská armáda jednotná. Vzhledem k tomu, že jsou nesčetné ozbrojené skupiny, nacházející se v různých oblastech Sýrie a velké množství zbraní mezi civilisty, nedá se vyloučit opakování teroristických útoků na různé cíle, jak se to děje momentálně v Iráku. Tyto útoky však neohrožují režim jako celek.

 

AC24: Co by znamenalo pro obyčejné Syřany vítězství tzv. rebelů?

K.S.: Tato varianta, podle mě, je těžko realizovatelná. Avšak v případě, že by se tak stalo, dopady by byly velice nebezpečné zejména na menšiny žijící v Sýrii a na sekulární syrský stát, který byl budován několika generacemi. Dopady by byly také obrovské na stabilitu v oblasti Blízkého východu. Syrská krize nemá jen vnitřní rozměr, nýbrž má regionální a mezinárodní dimenzi, a proto je velice komplikovaná. Jakékoliv řešení bez místní, regionální a mezinárodní shody by bylo velice nebezpečné.

 

AC24: Jaká je role Izraele? Je pro něj výhodnější, aby v Sýrii vládl na straně jedné spojenec Íránu, ale předvídatelný sekulární režim, nebo si přeje vítězství tzv. rebelů a faktický vznik islamistického režimu ve svém sousedství?

K.S.: Podle různých prohlášení izraelských představitelů si Izraelci přejí pád prezidenta Bašára Asada, protože Sýrie tvoří jednu z hlavních sil odporu v oblasti. Některé informace dokonce mluví o tom, že Izrael posílá zbraně do Sýrie přes Turecko, což dokazuje jeho přání se podílet na pádu režimu. Opoziční síly jsou podporovány americkou stranou a z různých velkých západních států, proto v případě vítězství nebudou moci zaujmout odmítavá stanoviska vůči Izraeli.

 

AC24: Jaká je z vašeho pohledu pravděpodobnost, že dojde k útoku Izraele na Írán?

K.S.: Domnívám se, že přes veškerý informační hluk k napadení Íránu v dohledné době nedojde. Zvykem Izraele je činit více než mluvit, zejména v těchto citlivých otázkách. Kdyby byla jistota, že to provedou bez velkých dopadů, tak by to dávno uskutečnili. Výhružky mají za cíl vyvíjet větší tlak ze strany Západu a uplatnit více sankcí na Írán, což zřejmě nebude úspěšné. Írán představuje velkou vojenskou, ekonomickou a politickou velmoc v oblasti Blízkého východu. Má silné spojence v oblasti, a proto by dopady útoku na Írán byly zničující pro oblast Blízkého východu. Zároveň by to mohlo ovlivnit výrazným způsobem i mezinárodní politiku.

 

AC24: Má Írán ambice vyrobit jadernou zbraň, nebo je to jen záminka k útoku na něj jako v případě Iráku a neexistujících zbraní hromadného ničení?

K.S.: Íránští představitelé prohlašují, že nemají jadernou ambici. Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE) nepotvrdila existenci jaderného programu pro vojenské účely. Na druhé straně Izrael, který vlastní kolem 200 jaderných hlavic, tvrdí opak. Proto těžko potvrdit existenci íránského vojenského jaderného programu. Je známo, že Írán zaujímá pevná a odmítavá stanoviska vůči izraelské politice založené na okupaci a expanzi. Podporuje arabské hnutí odporu a rozšiřuje svůj vliv na Blízkém východě, což je protikladem izraelské politiky. Izrael v něm vidí velkého nepřítele, proto se snaží omezit jeho vliv a oslabit jeho postavení, což asi nebude úspěšné, vzhledem k tomu, že je Írán velký hráč na politickém, ekonomickém a vojenském poli na Blízkém východě.

 

AC24: Co říkáte na zabití amerického velvyslance v Libyi Christophera Stevense radikálními islamisty, které USA podporovaly při svržení Muammara Kaddáfího?

K.S.: Bohužel, američtí diplomaté i občané Spojených států platí za špatnou zahraniční politiku své země. Zabití amerického velvyslance představuje, dle mého názoru, plivnutí do tváře nynější americké administrativy. Je to další důkaz, že to, co se stalo v Libyi, nebyla revoluce, nýbrž vzpoura bez filozofie. V současné Libyi se radikalismus projevuje každý den. Proto je otázkou času, kdy dojde ke střetům mezi islámskými silami v těch arabských státech, kde zvítězily, a mezi americkými zájmy. Bohužel v těchto střetech budou umírat i američtí občané.

 

AC24: Jak hodnotíte práci českých médií? Informují o situaci v Sýrii objektivně?

K.S.: Je jasné, že Sýrie čelí informační válce. To potvrdila i česká velvyslankyně v Sýrii paní E. Filipi a mnoho světových analytiků. Výroční zpráva české vojenské rozvědky se také zmínila o neobjektivitě některých informací, šířených o Sýrii. I prezident Klaus poukázal, že situace je komplikovanější, než jak ji zjednodušeně prezentují média. Domnívám se, že informační pokrytí většiny českých sdělovacích prostředků, zejména pravicových, postrádá objektivní pohled. Zveřejňují se příspěvky, aniž by docházelo k ověřování zdrojů. Na složitou situaci je pohlíženo černobíle.

 

AC24: Jak hodnotíte roli českého ministerstva zahraničních věcí a paní velvyslankyně Evy Filipi?

K.S.: Domnívám se, že české ministerstvo zahraničních věcí a paní velvyslankyně jsou realisté. Česká republika nikdy neuplatňovala koloniální politiku. Uvědomuje si svou pozici v mezinárodní politice. Myslím si, že paní velvyslankyně hraje důležitou roli v informovanosti vedení ministerstva zahraničních věcí. Její poslední rozhovor pro ČT odhalil skutečný obraz, co se děje v Sýrii, což je v mnohém odlišné od toho, co píše většina českých sdělovacích prostředků. Neuzavření českého velvyslanectví v Damašku pomáhá českým i syrským občanům. To se ukázalo i na případu syrské občanky českého původu.

Rozhovor vedl Ondřej Kosina

]]>