Mezi americkými indiánskými kmeny je mnoho pověstí o vysokých a silných rudovlasých obrech, kteří obývali před tisíciletími oblast Nevady. Ve svých pověstech je líčí jako krutou, kanibalskou a extrémně barbarskou rasu humanoidních obrů. Kmenu domorodých Indiánů s těmito pověstmi se říkalo Paiute a ti měli pro tuto rasu obrů jméno Si-Te-Cah. V severním jazyce Paiute to znamená ‚šáchoro-žrouti‘, protože podle legendy tito obři připluli ze vzdáleného ostrova, kdy přepluli oceán na vorech postavených pomocí vláknitých šáchorových rostlin.

Španělský conquistador Pedro Cieza de Leén v šestnáctém století našel v zápisech Crónicas del Perú povídání o původu těchto obrů v Jižní Americe.

Podle tohoto povídání „připluli na mořských vorech z rákosu, z něhož sestavovali velké čluny, kdy někteří z jejich mužů byli tak vysocí, že od kolen dolů měli výšku běžně vysokého muže.“

Podle této legendy tento pradávný kmen obrů vedl válku proti Paiutům a všem ostatním kmenům v jejich sousedství.

Ta válka byla pro domorodý lid strašlivá, a když už stáli před zničením, tak se všichni spojili síly proti Si-Te-Cah, načež se jim povedlo je vlákat dovnitř jeskyně.

Jakmile je dostali dovnitř, začaly kmenty pálit oheň na vstupu do jeskyně, čímž se jim povedlo všechny ty obry zadusit, a tím zabít.

Kmeny vstup do této jeskyně zapečetily až do roku 1886, kdy důlní inženýr John T. Reid očarovaný tímto příběhem domorodých kmenů do jeskyně vstoupil, a ač tu sám nemohl kopat, tak alespoň ten příběh rozšířil.

Bohužel to ale přitáhlo pozornost i vedení společnosti, těžařů Davida Pugha a Jamese Harta, jelikož uvnitř byly objeveny nánosy guána. A tak v roce 1911, začali tento cenný zdroj těžit, v tomto procesu byly však jakékoliv artefakty, které by tom mohly být objeveny, téměř s určitostí přehlédnuty nebo zničeny.

Nicméně poté, co vytěžili vnější vrstvu guána, začaly se na povrch dostávat fascinující objekty. To podnítilo řádné přezkoumání, které provedla v roce 1912 University of California, po němž následovalo ještě další v roce 1924.

Zprávy informovaly o ohromném počtu získaných artefaktů, mnohé z nich byly naprosto ohromující.

Nejspíš k nejpozoruhodnějším nálezům v jeskyni patřily 15 stop dlouhé sandály, které nesly stopy používání. Údajně byly objeveny i další nesmírně veliké věci, jsou však zabezpečeny v muzejním skladu v neveřejných sbírkách.

Ohromný Lovelockův otisk ruky

Jediným kouskem důkazů, které lze spatřit i dnes, je ohromný otisk dlaně ke spatření na valounu uvnitř Lovelockovy jeskyně.

M. K. Davis a Don Monroe objevili v Lovelockově jeskyni obrovitý otisk ruky: