Při svém nedávném výletu do Západní Afriky nově jmenovaná výkonná ředitelka Mezinárodního měnového fondu Christine Lagarde nařídila vládám Nigérie, Guineje, Kamerunu, Ghany a Čadu, aby přestaly s životně důležitými dotacemi paliv. Ke strašlivému zděšení obyvatelstva těchto zemí, ceny paliva a dopravy se bez varování přes noc ztrojnásobily, což způsobilo velké rozšíření násilností v ulicích nigerijského hlavního města Abúdža a v jejím ekonomickém centru v Lagosu. Velice podobně jako při MMF vyvolaných bouřích v Indonésii během Asijské finanční krize v roce 1997, tak se veřejný hněv v Nigérii zaměřil proti nekompetentní a vypočítavé domácí elitě podlézavé k zájmům šejdířských zahraničních institucí.
Ačkoliv je Nigérie držitelem většiny ověřených ropných rezerv v Africe mimo Libyi, od jejích lidí se nyní očekává, že budou platit poplatky blíže tomu, co teď za palivo platí průměrný Američan, což je oproti jejich regionálním sousedům extravagantní suma. To je rozdíl od dalších ropu produkujících národů, jako je Venezuela, Kuvajt či Saúdská Arábie, které svému obyvatelstvu nabízí palivo jen za 0,12 US dolaru za galon (0,64 Kč/l). Ačkoliv je v Lagosu jedna z nevyšších koncentrací miliardářů v Africe, většina lidí se potýká s denním příjmem menším než 2 US dolary. To všechno uprostřed zarážející 47% nezaměstnanosti mládeže a s mnoha tisíci lidmi, kteří ročně umírají na léčitelné nemoci, a při tom všem MMF tomuto národu, kde je pro 80% populace pitná voda luxusem, podtrhlo kobereček pod nohama.
Ačkoliv Nigérie vyrábí denně 2,4 milionu barelů ropy určené na export, země se potýká s výrobou nedostatečného množství elektřiny k udržení chodu vlastní infrastruktury. Je dost ironické, že v Nigérii méně než 6% vkladatelů do bank vlastní 88% všech bankovních vkladů. Goldman Sachs zaměstnává hromadu příslušníků jejich domácí vlády, a to navíc k bývalému vicepresidentovi Světové banky Ngozi Okonjo-Iweala, kterého mnozí všeobecně považují za toho skutečného ministerského předsedu. I přesto, že Nigérie už desetiletí provádí lukrativní vývoz ropy, tak se Nigérii nepodařilo udržovat vlastní ropné rafinérie, což je nelogicky nutí nakupovat všechny ropné produkty od jiných národů. Společnost z větší části nemá z nigerijského přírodního bohatství žádný prospěch, není tedy žádným překvapením, jak strašná je tu míra nedůvěry lidí ve vládu, která tvrdí, že je třeba zrušit subvence paliv, aby se peníze mohly přesměrovat ke zlepšení kvality života v zemi.
Podobně jako mnoho další národů i lidé v Nigérii poté, co byli podrobeni Politice strukturálního přizpůsobování od MMF (Structural Adjustment Policie – SAP), trpěli systematickým snižováním životní úrovně. Než si země může vzít půjčku od Světové banky či MMF, tak nejdříve musí dodržovat striktní ekonomickou politiku, do které patří devalvace měny, zrušení obchodních tarifů, odstranění dotací a ničivé rozpočtové krácení zdravotních a vzdělávacích služeb ve veřejném sektoru.
SAP povzbuzuje dlužnické země, aby se zaměřily na výrobu a export domácích komodit a zdrojů ke zvýšení mezinárodní směny, která často může podléhat dramatickým fluktuacím hodnoty. Bez ochranné kontroly cen a autentického směnného kurzu, extrémní inflace a chudoba vyústí až do okamžiku občanských nepokojů, jak už jsme viděli v celé řadě zemí po celém světě (zvláště v bývalých koloniálních protektorátech). Lidé v Nigérii byly na světě jedněmi z nehlasitějších kritiků křičících proti MMF vyvolaným zbídačujícím opatřením, studentské protesty se střetávaly se surovými represemi už od roku 1986 a od té doby to už několikrát vyústilo do stovek mrtvých civilistů. Jako testament úspěšnosti těchto půjček lze považovat to, že průměrný pracující si v Nigérii v 70. letech vydělal o 35% více než v roce 2012.
Když tak nigerijská vláda pracuje jako přímý zástupce Západních finančních institucí a MMF, musí vyhovět i nové podmínce MMF volající po vytvoření Fondu vládního bohatství SWF. Olusegun Aganga, bývalý nigerijský ministr financí okomentoval to, jak byl SWF urychleně protlačen a rozběhnut ještě před národními volbami v zemi. Když jsou tu ty ohromné úspory nahromaděné z vývozu ropy a ze zbídačujících opatření, tak nelze realisticky předpokládat, že se tyto peníze investují do rozvoje infrastruktur, když uvážíme, historii jednání nigerijské vlády. Navíc je čím dál jasnější, že jakýkoliv výstup z SWF prospěje jen Západním institucím a trhům, které původně vyžadovaly jeho vytvoření. Nigerijský filantrop Bukar Usman prorocky napsal: „Mám skutečný strach, že ten SWF nám neposlouží o nic lépe než i ty další z ciziny doporučené ‚léčby‘, které jsme k vlastní škodě realizovali už v minulosti nebo se na ně tlačí, aby se realizovaly dnes.“
Náhlé a souběžné odstranění dotací paliv v několika západoafrických zemích je jasným znamením toho, kdo to opravdu v post-koloniální Africe vede. Načasování těchto ničím nezměkčených opatření nemohlo být horší, nigerijský president Goodluck Jonathan nedávno vyhlásil vynímečný stav poté, co bylo na Vánoční svátek zabito bombou v kostele čtyřicet lidí, což je čin údajně spáchaný skupinou islamistických separatistů Boko Haram. Tato skupina prosazuje oddělení převážně muslimských severních států od křesťanských jižních států, což je podobná prekérie jako nedávné dělení Súdánu.
Jak začíná na tomto kontinentě získávat půdu pod nohama africké velitelství Spojených států (AFRICOM), jehož vojska jsou oficiálně přítomna v Eritreji a Ugandě ve snaze udržet bezpečnost a odstranit další teokratické náboženské skupiny jako je Armáda odporu proti panstvu (Lord’s Resistance Army – LRA), tak i sektářské násilí v Nigérii poskytuje pohodlnou záminku k vojenské intervenci do tohoto trvalého zdroje válek. Pro hlubší náhled do této teorie je zajímavé zmínit, že Válečná fakulta Armády Spojených států v Carlisle v Pensylvánii už vedla za Obamovy administrativy několik scénářů her na africkou válku prováděných v rámci příprav Pentagonu na expanzi AFRICOMu.
Bylo podniknuto vojenské cvičení v přítomnosti činitelů US ministerstva zahraničí, zaměstnanců The Rand Corporation a izraelského vojenského personálu, které otestovalo, jak by AFRICOM reagoval na rozpad Nigérie na pokraji kolapsu uprostřed občanské války. Tento scénář předjímal vzbouřenecké frakce usilující o kontrolu nad ropnými poli v Deltě Nigeru (což je pro Američany zdroj č. 1 kvůli dovozu ropy), a to by mělo být potenciálně vyřešeno pomocí asi 20 000 US vojáků, pokud by se nepovedlo provést k US přátelský puč. Na tiskové konferenci v Budově Komise ozbrojených služeb 13. března 2008 velitel AFRICOMu generál William Ward bezostyšně vyhlásil, že při americké rostoucí závislosti na africké ropě by se měla ropa stát prioritní otázkou dalších operací AFRICOM na základě principů cílů režírovaných jako „boj proti terorismu“.
Na Konferenci AFRICOM, jež proběhla 18. února 2008 ve Fort McNair, viceadmirál Robert T. Moeller otevřeně deklaroval, že vedoucím principem AFRICOM je chránit „volný tok přírodních zdrojů z Afriky na globální trh,“ než citoval rostoucí čínskou přítomnost v tomto regionu jako výzvu pro americké zájmy. Po nevyhlášeném převratu a uchvácení změněného režimu v Libyi je péče o ekonomickou destabilizaci, občanské nepokoje a sektářské konflikty v Nigérii největším hmatatelným aktivem v úsilí o zabezpečení druhých největších ropných rezerv v Africe. Během vyrabování Libye, byly účty jejího SFW fondu o hodnotě přes 1,2 miliardy US dolarů zmraženy a v podstatě absorbovány franko-anglo-americkými mocnostmi; a bylo by tedy realistické předpokládat, že k tomu samému by došlo, kdyby se Nigérii nepovedlo vyhovět Západním zájmům. Jelikož agenti cizího kapitálu už infiltrovali její vládu, je jen málo pochyb o tom, že Nigérie se stane novou frontou ve Válce proti teroru.
Zdroj: globalresearch.ca
]]>