Američtí i ruští veteráni ze zpravodajských složek se podivují nad tím, jakým způsobem se evropské země podřídily nelegální migraci, čímž ji vlastně zlegalizovaly. Ztratila se hranice mezi legální a nelegální migrací, což je podle nich výzva pro další a další potenciální nelegální migranty s různými úmysly pro vstup do evropských zemí.


Evropské země a především pak členské země Evropská unie si tak dobrovolně vytvářejí rejdiště pro cizí agenty* a špiony*, které nemusejí mít napojení pouze na ruské zpravodajské služby, ale celou škálu služeb a organizací z různých zemí včetně USA (Američané se zpravodajskému působení proti tzv. spojencům nevyhýbají, neboť i je musejí ovlivňovat ve svůj prospěch). Využití takovýchto osob je v různém zaměření s možností jejich pozdějšího přemístění do jiného prostoru podle potřeb řídící organizace.

I dříve přicházela část agentů do západních zemí přes tehdejší „uprchlické tábory“ zejména v Rakousku a Německu, avšak dnes se naskýtá pohodlnější způsob přes dobře vybavené ubytovny s možností volného pohybu a okamžitým zapojením do všemožných aktivit. Dlouhodobé prověřování se nekoná, jelikož to ani není proveditelné (z důvodu těžkosti získat relevantní informace není možné provést dostatečné bezpečnostní prověření, přičemž při současném návalu cizinců a „vlídné” imigrační politice není ani možné věnovat dostatek času každému migrantovi). Úřady naopak poskytují „na požádání” novou identitu podle údajů sdělených samotnými migranty (velké množství migrantů nemá osobní doklady a je třeba je nějakým identifikačním průkazem vybavit, když už obdrželi povolení k pobytu).

Ruští zpravodajští specialisté spatřují ohrožení v pronikání jak teroristů, tak agentů z Blízkého východu vycvičených západními zeměmi a militantními organizacemi na území Ruské federace, a to především do oblasti Severního Kavkazu (přednostně autonomní republiky Čečensko a Dagestán) a dále do středoasijských republik (Uzbekistán, Tádžikistán, Kyrgyzstán, Kazachstán a Turkmenistán). Ve zmíněných oblastech se odehrávala a stále odehrává skrytá náborová kampaň pro získání zahraničních bojovníků. Tito bojovníci prošli na Blízkém východě určitým výcvikem a bojovými zkušenostmi a nyní se část z nich vrací zpět do svých domovin. Jiní zahraniční bojovníci pokračují ve svém „zahraničním angažmá” a přesouvají se do jiných zemí v Africe (Egypt – zvláště Sinajský poloostrov, Libye, Súdán apod.) a Asii (Afghánistán, Malajsie, Indonésie, Filipíny apod.).

Do svých domovin se vracejí a do jiných zemí se přesouvají nejen vycvičení bojovníci, ale také vycvičení agenti, jejichž úkolem je budovat agenturní sítě, získávat zpravodajské informace a provádět podvratnou činnost*. Avšak v případě Ruské federace je tento návrat místních občanů či příchod nových cizinců značně ztížen přístupem státních úřadů, které přijaly celou řadu bezpečnostních opatření a které nelegální migraci považují stále za závažnou hrozbu pro národní bezpečnost.

Postup vlád evropských zemí je hodnocen jako ohrožení evropského prostředí pro nastávající léta. V tomto postupu nelze najít žádná pozitiva. Ani námitka, že se jedná o vhodnou pracovní sílu, neobstojí, neboť velká část osob z islámských zemí nepřišla do Evropy, aby zde plnohodnotně pracovala (většina nemá ani kvalifikaci). Nelegální migrace navíc významně zvyšuje známé i neznámé „reziduální riziko“*. Pokud tedy převažují negativa, musí v tomto přívětivém a pasivním přístupu Evropské unie a jednotlivých vlád existovat skrytý záměr. Otázkou tak je, o jaký skrytý záměr se jedná a v čí prospěch. Jádrem otázky je způsob využití migrantů. Je snad záměrem „rozvrátit“ Evropu, aby mohlo být vybudováno něco kompaktnějšího a lépe kontrolovaného? O podstatné části mužské populace migrantů se uvažuje jako o budoucí konfliktní a bojové síle využitelné v požadovaných geografických prostorech. Částečným vodítkem pro odpověď na skutečný záměr je fakt, že politika EU je pevně spjata se zahraniční politikou USA. A právě v tomto propojení by představitelé evropských zemí měli jasně odpovědět, jak si představují své působení v soupeření mezi USA a Ruskou federací. Další vodítka, analýzy, hodnocení a dílčí odpovědi na rozebíranou situaci lze nalézt ve zpravodajských produktech zmíněných v přehledu níže.

Zdroj: exanpro.cz