Útoky ISIS jsou jedněmi z mála zbývajících ‚zbraní‘, které by mohly zadržet rozšiřování íránské sféry vlivu, uvádí nová studie od mozkového trustu úzce svázaného s izraelským zpravodajstvím. Izrael doufá, že aliance sunnitského obyvatelstva, teroristů ISIS a hlavních světových mocností v kombinaci s regionálním chaosem zabrání tomu, co považuje za ten nejnebezpečnější scénář: Rozšíření íránské sféry vlivu od Indického oceánu až ke Středozemnímu moři.


Podle 37 stránkové zprávy Informačního centra pro zpravodajství a terorismus (ITIC) „Irán, který v minulosti projevil svou dovednost k využívání všech příležitostí ke zvýšení svého postavení jako regionální velmoci, si přeje kořistit z mocenského vakua v Sýrii a Iráku po kolapsu ISIS, aby pokročil se svými ambicemi hrát v tomto regionu ústřední úlohu při formování Středního východu po ISIS.“

Ač se ITIC prohlašuje za neziskovku, je zčásti financovaná státem, má kancelář na Izraelském ministerstvu obrany a často sloužila jako neformální hlas zpravodajských služeb této země.

Podle vůdčího autora této zprávy, prominentního výzkumníka Íránu Raze Zimmta, se Teherán snaží stabilizovat režim Bašara Assad v Sýrii a šíitskou vládu v Iráku, což pomůže „vykloubit páky USA v tomto regionu¨“ a „eskalovat hrozby vůči Izraeli spolu s vytvořením stavu odstrašování.“

Zvláště pak využije pozemní koridor ze svého vlastního území až do Libanonu „k posílení vojenských kapacit Hizbolláhu při rozvíjení schopností vlastní výroby zbraní Hizbolláhem a zřízení lokální teroristické sítě na Golanských výšinách s cílem vytvořit novou frontu střetů s Izraelem.“

Izrael však doufá, že aliance sunitského obyvatelstva, islámských teroristů a hlavních světových mocností v kombinaci s regionálním chaosem tomuto, co on považuje za ten nejnebezpečnější scénář, zabrání.

„Íránská intervence do Sýrie rozdmýchává plameny konfliktu s ISIS, který si podrží značně operační kapacity i po kolapsu svého Islámského státu,“ tvrdí tato zpráva.

„ISIS nejspíš změní svůj bojový vzor a přejde na partyzánskou taktiku a terorismus, jakmile skončí kampaň proti němu v Iráku a bude moci provádět přepadové útoky proti íránským vozidlům pohybujícím se tímto pozemním koridorem (íránská vozidla by se pro ISIS v tomto novém převtělení mohla jevit jako atraktivní cíle),“ dodává.

Tato zpráva jako příklad uvádí souběžné útoky Islámského státu v Teheránu letos v červnu, které vedly ke smrti 17 civilistů, „aby ilustrovala potenciálně nebezpečný efekt konfrontace mezi Íránem a ISIS pro vnitřní bezpečnost Íránu.“

Nepřerušenost šíitské trasy Teheránu rovněž podrývá čím dál více multipolární zahraniční politika Íránu i vratké držení jak sunnitských oblastí, tak oblastí s dominancí Kurdů.

„Írán má obavy z transformace regionu Kurdistán v Iráku v de-facto nezávislý stát. Podle názoru Teheránu to může ohrozit územní celistvost Iráku, poškodit íránské úsilí upevnit svůj vliv v Iráku a povzbudit separatistické ambice mezi kurdskou menšinou v Íránu,“ prohlašuje tato zpráva, avšak s poznámkami, že Kurdové narazili po svém neuznaném hlasování o nezávislosti na potíže a potýkají se s úsilím vlády vzít si toto území zpět.

‚Základní potíže‘

Írán rovněž naráží na „základní potíže při svých pokusech etablovat se jako mocný hráč v arabském prostoru Středního východu.“

„Jakožto země, kde většinu tvoří Peršané, je vnímána v arabském světě, a to i mezi svými spojenci, jako cizí hráč, který se ke svým arabským sousedům chová povýšeně až rasisticky. Zadruhé šíité v Íránu se snaží uskutečnit regionální hegemonii ve sféře obývané převážně sunnitskými muslimy,“ píše autor, kdy si všímá pokusů o „kamufláž“ zapojením zástupných vytvořených sil, které je ale pak pro Teherán už těžké kontrolovat.

Kromě toho uvádí autor Turecko, Rusko a USA jako vnější mocnosti, které buď mají svůj vlastní vliv v tomto regionu – jako je dluh Damašku k Moskvě za její vojenskou podporu – nebo jsou otevřenými nepřáteli Teheránu.

„Íránské úsilí získat v této aréně více vlivu by mohlo vést k většímu střetu se Spojenými státy, zvláště za prezidentování Trumpa. Írán pohlíží na americké aktivity proti silám syrského režimu s obavami a vidí v tom novou fázi bitvy o formování Sýrie v dnech po ISIS a jako na ‚americké spiknutí‘ zaměřené na ohrazení íránské sféry vlivu,“ píše Zimmt.

A tím nejpřímější rivalem Teheránu v regionu už je a nejspíš zůstane Saúdská Arábie, která kromě svých vlastních intervencí a vměšování vede Arabskou ligu, aby se stavěla proti Íránu, a ukula anti-teroristickou koalici 40 států, která se jeví, že je v první řadě aliancí proti této Islámské republice.

Jak to autor uzavírá, úspěch Íránu bude záviset ne jen na jeho vlastní iniciativě, „nýbrž i na politice zbytku státních i nestátních aktérů operujících v regionu a jejich rozhodnutí, zda Íránu s jeho ambicemi pomáhat, nebo jeho snahám naopak vzdorovat,“ což naznačuje, že Střední východ vstupuje do nového období soupeření a turbulencí.

Zdroj: info.org