EU-financovaný mozkový trust pro projekt s názvem Ekonomická síť jediné planety (One Planet Economy Network – OPEN:EU) v roce 2011 vytvořil dokument, který nevyvolal žádnou pozornost, ať už mainstreamových či alternativních mediálních kanálů. Nyní máte jedinečnou možnost se podívat na tento rozbor dokumentu. Dokument s názvem Scénáře dosažení Ekonomiky jediné planety v Evropě sestává z několika scénářů čili „cest“, po nichž EU může kráčet, aby dosáhla vizí vytčených v „Ekonomice jedné planety“. Jelikož je financován Sedmým rámcovým programem Evropského společenství a Světovým fondem divoké přírody, tak tento dokument pečlivě dodržuje scénář Agendy 21. Autoři v tomto dokumentu prosyceném termíny jako „trvalá udržitelnost“ a „ekologická stopa“ vytyčují čtyři různé cesty k dosažení toho, co tato skupina popisuje jako „ekonomiku jediné planety“. Jak se uvádí v samém počátku této zprávy:

„Jsou zde čtyři verze, které poskytují alternativní, avšak nikoliv nezbytně ideální vize přechodu na Ekonomiku jediné planety pro Evropu do roku 2050. Tyto prezentují jak ilustraci života v Evropě v roce 2050, tak politická opatření nezbytná pro podporu tohoto přechodu do tohoto společného koncového bodu na základě různých předpokladů o budoucnosti.“

Tyty čtyři „verze“ se uvádí následovně:

1: Inteligence a péče

2: Rychle vpřed

3: Bod zlomu

4: Pozvolný pohyb

Abychom získali jasný obrázek o drakonických způsobech projektovaných k dosažení vizí vytčeného globálního zakončení, bude nezbytné tu citovat autory přímo a úplně, zvláště pak ze scénáře „Bod zlomu“. Ta „politická opatření“ zmíněná uvnitř obsahují i následující:

„EU musí přijmout důrazná opatření k omezení růstu populace, jak v Evropě, tak což je ještě důležitější, ve zbytku světa, jenž čelí rostoucí poptávce v době, kdy technologické inovace stagnují a globální nedostatek (např. fosilních paliv a zemědělské půdy) tlačí ceny nahoru. V některých evropských zemích průměrná délka života stagnuje; v jiných už klesá.“

Jen o kousek dál pod nadpisem „Demografie“ čteme následující:

„Počínaje rokem 2012 bude jedním z opatření ke kontrole růstu populace nafázování přídavků na děti pro rodiny s více dětmi. Do roku 2020 se budou přídavky poskytovat maximálně do 2 dětí. Jelikož se ekonomika obecně bude stávat více náročná na pracovní sílu, budou uvolněny imigrační politiky, aby nalákaly méně kvalifikovanou pracovní sílu, zvláště do zemědělského sektoru. To dále v EU zvýší sociální napětí. Bilaterální obchodní dohody budou vyžadovat, aby obchodní partneři realizovali opatření ke kontrole populace.“

Ač tento dokument svou politiku zahaluje do „politicky relevantních“ modelů pod záměrně mlhavým označením jako „scénáře“, mnohá ze zmíněných opatření se už ve skutečnosti realizují. Když autoři uvádí, že „bilaterální obchodní dohody vyžadují, aby obchodní partneři realizovali opatření populační kontroly,“ je nutno poukázat, že takovéto požadavky se už uplatňují. V mém článku OSN a Světová banka dokopávají suverénní národy, aby přijaly diktát globální redukce populace jsem bez jakýchkoliv stínů pochybností dokázal, že takovéto obchodní dohody na bázi cílů k redukci populace jsou už v platnosti. V roce 2007 Světová banka v „diskusním listě“ uvažovala o roli této Banky s ohledem na tyto požadavky a vysvětlila to s větší podrobností:

„Banka má potenciální komparativní výhodu, že může tyto otázky projednat s nejvyššími úrovněmi stanovování politiky v jednotlivých zemích, ne jen s ministry odpovídajícími za zdraví, ale také s činiteli z financí a z plánování. Je to důležité vzhledem ke vzrůstajícímu poznání, že je to politická ekonomie, co je kritickým faktorem realizace programů pro populaci a reproduktivní zdraví, zvláště pak v zemích s vysokou plodností.“

Tento dokument popisuje dva národy, které v současnosti podléhají režimu této kontroly populace od Světové banky. V prvním příkladě Nigeru Světová banka už uplatnila tzv. „benchmarky“, podle kterých dotyčný národ musí žít, aby si mohl užívat další podpory od Světové banky. V případě Nigeru, který MMF považuje za „Chudou a nesmírně zadluženou zemi“ – a tudíž snadno povolnou – tento dokument konstatuje:

„Růst populace se dokumentuje a populace Ekonomických a sektorových pracovníků ESW se plánuje. Národní strategie pro populaci a reproduktivní zdraví není jen v benchmarku Strategie pomoci zemi CAS, ale i v podmínkách uvolňování zápůjčních šarží, přičemž reproduktivní zdraví je začleněno do jednoho s pilířů CAS.“

„Vysoká plodnost a rychlý růst populace nebyly uznány pouze za hlavní problémy, ale plodnost byla rovněž použita jako jeden výkonových benchmarků v CAS. Navíc se plánovala i populace ESW a následně se podle plánu populace dodávala. ESW byl hlavní nástroj při vylepšení politického dialogu o politických otázkách reprodukce v zemi a vedlo to ke vzniku samostatné populační operace Mezinárodní asociace pro rozvoj (IDA), která se v současnosti připravuje, což je první čistě populační operace, kterou má Světová banka po mnoha letech v africkém regionu. Přípravy Národní strategie pro populaci a reproduktivní zdraví zahrnovaly i benchmark CAS stejně jako podmínky uvolňování zápůjčních šarží, přičemž reproduktivní zdraví bylo zahrnuto do jednoho z pilířů CAS.“

Skutečný modus operandi je vysvětlen tímto typicky technokratickým jazykem a komplicové Banky v tomto zločinu jsou jmenováni zcela otevřeně:

„I další partneři Banky, jako je EU, se k tomuto úsilí přidali. Nakonec se otázkám populace dostalo nejvyšší priority i v novém Úvěrování reformy venkovské a sociální politiky (Půjčky na rozvojovou politiku).“

A opět. Dokument z roku 2011 zdůrazňuje, že „obchod se zeměmi, co nemají žádná opatření kontroly populace, se omezí.“ Další problematikou vytčenou ve scénáři „Bod zlomu“ je dramatická expanze vládní regulace v EU:

„V roce 2050,“ píše se v dokumentu, „budou Evropané nuceni přijmout návyky zeleného způsobu života – např. přes zákazy dlouhého cestování jednotlivců, nebude-li to kriticky důležité. Do té doby se letecké cestování pro většinu lidí stane příliš drahé. Státní kontrola a všechny velice vlivné dostupné kanály vzdělávání, jakož i ty mediální a marketingové budou toto poselství neustále šířit a posilovat, aby došlo k přijetí a pevně zabetonovanému vnímání trvalé udržitelnosti.“

Scénář populačních bariér ve stylu Agendy 21 je rovněž rozpracován do:

„Většina Evropanů bude žít v hustě zalidněných městských oblastech v sourodých, efektivních sídlištích. Většina domácností bude sestávat ze tří nebo méně členů rodiny. Sídliště budou skromná, energeticky úsporná a budou obsahovat chytré měřáky, které umožní správcům kontrolovat zátěže a stavy při monitorovaném využívání, vynutit příděly či omezit spotřebu elektřiny, bude-li to nezbytné.“

Podívejme se na to znovu: stát bude „monitorovat využití, vynucovat příděly či omezovat spotřebu elektřiny, bude-li to nezbytné.“ Těšíte se na to, že? Jestli jste se zamilovali do výše zmíněných řešení, budete milovat i toto:

„V roce 2015 se ve všech zemích EU stanou legálními dobrovolné a asistované sebevraždy.“

„Do roku 2020 bude většina mediální kanálů pod tuhou kontrolou vlády a budou využívány, aby zkoušely provádět management změny chování a prosazovat „hru jen v rámci omezených přídělů jako módně cool“ a vysílat poselství o „zelených způsobech růstu“.“

Už jsem připomínal citací současného Evropského komisaře životního prostředí Potočnika, který uvedl, že „přisuzuje vyšší důležitost politikám změny chování, jako jsou zelené daně, než ‚reaktivním‘ politikám, které trestají znečišťovatele,“ když jsem upozorňoval na nedávné komentáře činěné tím samým Evropským komis-carem v jeho řeči vystavené na webové stránce Evropské komise (ZDE je článek v češtině). V této řeči Potočnik citoval svého „dobrého přítele“ Achima Steinera, výkonného ředitele Programu Spojených národů pro životní prostředí, když říkal, že myšlenka vládnutí trhům, která byla odsouhlasena v Agendě 21, byla formálně vytvořena už v roce 1992 na původním Summitu Země v Rio de Janeiro:

„Už před dvaceti lety jsme si odsouhlasili, co dělat, nyní už máme i nástroje, abychom to dělali. Když se nepustíme do srdce ekonomické politiky, tak se tu setkáme na Rio+40 ještě více provinilí. Trhy jsou sociální konstrukty. Nejsou to síly jako gravitace. Lze jim vládnout.“

V těchto pár větách generální tajemník UNEP v podstatě odhaluje několik věcí. Zaprvé, že současné ekonomické těžkosti nabízí „nástroj“ k protlačení agendy (21), kterou si už „odsouhlasili“ na počátku 90. let; a zadruhé, že drahý generální tajemník se chce pustit „do srdce ekonomické politiky“; a zatřetí, že už od samého počátku bylo vůdčí myšlenkou Agendy 21 vládnout svobodným trhům.

V reakci na citát jeho „dobrého přítele“ v OSN evropský komisař životního prostředí přiložil ještě trochu absolutismu k té hromadě jeho už i tak dost chmurných návrhů, když prohlásil:

„Ano, lze jim vládnout a musí se jim vládnout.“

Ten poslední ze scénářů vytčených touto skupinou v EU financovaném projektu se jmenuje „Pozvolný pohyb“ a zmiňuje, že „Evropská monetární politika je silně spjatá s cíli Ekonomiky jediné planety. Evropská centrální banka a národní banky se chopily role konstruované k tomu, aby evropskou ekonomiku směřovaly na cestu, která je v souladu s Ekonomikou jediné planety.“

Tento dokument obsahuje ještě mnoho věci, které jsem v tomto článečku ani nezmínil. Poučení čtenáři: prostuduj si tento dokument a další dokumenty od zelených radikálů, ze kterých jsou teď pěkní malí technokraté plížící se kolem Bruselu. Agenda 21, ať už je protlačovaná pod jakýmkoliv jménem, je už doslova zabetonovaná do dinosauřích korporací a do vlád. Z tohoto důvodu ze všech jejich prohlášení a publikací dýchá ta jim neoddělitelně vlastní tyranie, kterou v tom tudíž mohou odhalovat.

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: explosivereports.com

]]>