NBC News Think v novém provokativním pojednání tvrdí, že věda dokázala, že mít děti je pro ekologii zlonosné a mít tudíž „hodně dětí je zlovolné nebo přinejmenším morálně podezřelé.“ V článku nazvaném, „Věda dokazuje, že děti jsou pro Zemi zlem: Morálka nám napovídá, abychom je přestali mít,“ bio-etik Travis Rider argumentuje, že mít dítě „je závažný příspěvek ke klimatické změně,“ a tudíž „by všichni na Zemi měli uvažovat o tom, jak mít méně dětí.“


Pokroková věda dokázala, že mít dítě je jeden z nejhorších zločinů, jakých se můžete proti ekologii dopustit

Rieder v chmurném varování rodičům prohlašuje, že „je třeba už konečně skoncovat s tím předstíráním, že děti s sebou nenesou ekologické a etické důsledky,“ než začal srovnávat rozhodnutí mít děti se stejně hrozným rozhodnutím vypustit usvědčeného vraha z vězení.

Když Rieder dumá nad takovým případem, tak předestírá: „Když bych vypustil vraha z vězení s plným vědomím, že má v úmyslu zabíjet nevinné lidi, tak pak za tato úmrtí nesu odpovědnost – i když sám vrah zůstává plně odpovědný.“

„A něco podobného si myslím platí, i když jde o to mít děti,“ pokračuje Rieder. „Jakmile bude moje dcera autonomní činitel, bude i ona zodpovídat za své emise. To však nijak neruší moji odpovědnost.“

Nevysloveným předpokladem za touto argumentační linií je, že ekologie má nejvyšší cenu sama o sobě i na úkor lidských bytostí, které zemi obývají. Když tudíž lidé (podle současných mýtů klimatického kultu) způsobují nebezpečnou klimatickou změnu, znamená málo lidí dobro.

Nasazením podobné argumentace nejvíce proslul Paul Ehrlich, autor bestselleru zkázy z roku 1968 Populační exploze, pomocí něhož rozpoutal masovou hysterii hrůzy z budoucnosti světa a schopnosti planety udržet život.

Dovolit ženám, aby měly tolik dětí, kolik se jim jen zachce, tvrdil Ehrlich, je jako dovolit lidem, aby vyhazovali tolik odpadků na sousedův dvorek, kolik se jim jen zachce.“

Ehrlich jako logické důsledky svých postojů hájil masovou sterilizaci, potraty podle pohlaví a usmrcování novorozenců, jelikož lidské bytosti jsou celosvětově nepřáteli planety. Pro vyznavače ekologického náboženství je přemnožování se smrtelný hřích, zatímco populační kontrola jakýmikoliv prostředky je svátost.

Ač se ukázalo, že apokalyptické předpovědi z Ehrlichových prací jsou v naprosto propastném rozporu s realitou skutečného následného vývoje, ukazuje se, že jsou pozoruhodně odolné, jak se to předvádí i na tomto středečním článku z NBC Think.

Ehrlich podstrčil světu představu, že lidstvo stojí na pokraji Armagedonu, prostě neexistuje způsob, jak nakrmit exponenciálně rostoucí světovou populaci, zatímco teď klimatičtí alarmisté říkají, že životní prostředí nemůže vydržet uvolnění trochy oxidu uhličitého navíc. Předchozí teze se zaměřovaly na spotřebu, zatímco novější verze toho samého zdůrazňuje výstupy z toho. Ovšem závěry jsou vždy ty samé.

Rieder tvrdí, že věda za jeho tvrzeními je „velice spolehlivě ověřená,“ jelikož vědci už předvedli, že „mít dítě, zvláště v bohatém světě, je jednou z nejhorších věcí, jaké můžete ekologii udělat.“

Ač uznávám, že toto je dost nepříjemná diskuse, přiznává Rieder, tak „věřím, že závažnost klimatické změny diskusi i takto nepříjemnou ospravedlňuje. V tomto případě to znamená, že potřebujeme skoncovat s tím předstíráním, že rozhodnutí mít děti nás nezatěžuje ekologickými a etickými důsledky.“

Autor se uchyluje k dalšímu provokativnímu srovnání, které by někteří rodiče mohli shledat urážlivým, když srovnává mít děti s obžerstvím a užíváním rozhazovačného luxusu.

Lidé, kterým na ekologii záleží „by měli nakonec uznat, že mít hodně dětí je zlé, nebo přinejmenším morálně podezřelé, a to ze standardních ekologických důvodů: Mít dítě znamená uvalit na zbytek světa vysoké emise, ale jako rodič si z toho užívat prospěchu na úkor světa,“ píše Rieder.

„Takže úplně stejně jako u všeho rozhazovačného luxusu, měli bychom své obžerství omezovat,“ dospívá k závěru.

„Když má někdo méně dětí, tak tím snižuje svůj příspěvek k ničivé klimatické změně, takže rozhodování o velikosti rodiny má svou morální relevanci,“ říká.

Ač velkomyslně naznačuje, že jeho argumentace ještě nezbytně neznamená, že by se mělo nuceně uplatňovat, že by rodiče měli mít méně dětí, nevyžaduje to ale moc představivosti, aby si člověk v tomto obraze pospojoval body do obrysových linií.

„Jelikož stojíme před velice reálným výhledem na katastrofickou klimatickou změnu, tak je tato obtížná – dokonce až nepříjemná – diskuse důležitá,“ píše Rieder.

Historie dvacátého století nás poučuje, že takovéto „nepříjemné“ návrhy velice často vedou k nevyslovitelnému zlu páchanému proti skutečným lidem.

Lidstvo na to ale ke své škodě zapomíná.

Zdroj: breitbart.com