Nová studie NASA našla důkazy, že existuje geotermální zdroj tepla jménem výhonek pláště ležící hluboko pod Západní Antarktidou v Zemi Marie Byrd. Tento zdroj tepla by mohl vysvětlit, proč v těchto místech probíhá tání, které pod ledovcovým příkrovem vytváří řeky a jezera. Ač na takovém zdroji tepla není nic nového a neznamená hrozbu pro příkrov Západní Antarktidy, vysvětluje to, proč tu v předchozích érách docházelo k tak rychlým kolapsům ledovcového příkrovu při rychlých klimatických změnách a proč i po nich zůstal tak nestabilní.
Aby vědci zajistili, že tento model bude realistický, vzali si zjištění o výškách ledového povrchu, které pořídil satelit IceSat NASA a kampaň Operace IceBridge (Ledový most). Ivins řekla, že nastavili silná omezení na přípustné stupně tání ledu, které byly stanovenou veličinou, kterou chtěli předpovídat. Ivins se uchýlila k tvrzení, že když rozměry a umístění možného výhonku pláště nejsou ještě známy, tak musí vědci testovat celou škálu možností, které by byly fyzicky možné, a tak vypočítat celé tucty simulací.
Vědci zjistili, že výběžek pláště by musel mít tok energie nanejvýš 150 miliwatů na metr čtvereční. V porovnání s regiony USA, které nejsou vulkanicky aktivní, je mezi 40 až 60 miliwatty. V podloží Yellowstonkého národního parku Spojených států, což je oblast geotermálního žhavého ložiska, je po celém parku tok tepla vycházejícího z podzemí 200 miliwattů na každý čtvereční meter. Avšak jednotlivé geotermální útvary, říkají vědci, jako např. gejzíry, jsou daleko teplejší.
Simulace od Ivins a Seroussiho využívají tepelného toku, který je vyšší než 150 miliwatt na každý čtvereční metr, a ukazují, že tam dochází k příliš velkému tání, aby to bylo v souladu s daty z kosmu jinými než těmi, která jsou k dispozici o vnitrozemském regionu Rossovo moře. Region Rossova moře potřebuje tepelný tok asi 150 až 180 miliwatt na každý čtvereční metr, aby to sedělo s pozorováními. Seismické zobrazování odhalilo, že teplo z pláště v tomto regionu by mohlo do ledového příkrovu pronikat riftem, tedy prasklinou v zemské kůře, nikoliv nepodobnou té, jaká je v africkém Údolí velkého riftu.
Na výběžky pláště se přišlo během 70. let
Výběžky pláště se říká úzkým tokům žhavé skály, které prorůstají zemským pláštěm a pak se pod příkrovem zemské kůry rozlévají a tvoří něco jako hlavu houby. Nadnášení tímto materiálem, kdy část se ho taví, pak způsobuje, že kůra se tam nadýmá. Teorie o takovýchto výběžcích pláště spatřila světlo světa v 70. letech, aby se tím vysvětlila geotermální aktivita, k níž docházelo na hranách tektonických desek, jako třeba v Yellowstonu a na Havaji.
O výběžku pláště v Zemi Marie Byrd se říká, že se zformoval asi před 50 až 110 miliony lety a tedy dávno předtím, než ledový příkrov Západní Antarktidy vůbec začal existovat. Koncem doby ledové asi před 11 000 lety to vypadá, že ledovcový příkrov vstoupil do období trvalého a rychlého úbytku ledu díky globálním změnám počasí a vzestupu mořské hladiny, která tlačila teplejší vodu blíže k ledovému příkrovu. A k tomu nadále dochází i dnes. Ivins a Seroussi naznačují, že ten výběžek pláště by mohl s takovouto ohromnou ztrátou ledu pomoci.
Zdroj: dailymail.co.uk
