Bloomberg, Guardian, Ynet a další, ti všichni dělají titulky na přední straně z nepotvrzené zprávy, že Turecko a Sýrie se „dohodly“ na zřízení 6 mil širokého „nárazníkového pásma“ táhnoucího se podél turecko-syrské hranice. Tyto zprávy specifikují (zvýraznění doplněno): Syrská vláda uvedla, že její armáda bude držet letadla nejméně šest mil (10 kilometrů) od tureckých hranic, což následovalo po smrtelném incidentu s granátem, po němž zůstalo šest mrtvých Turků, jak tvrdí turecká webová zpravodajská stránka Tody’s Zaman. Tato zpravodajská stránka citovala tureckou ntvmsnbc.com, která včera citovala „spolehlivé zdroje“, jak říkají, že režim syrského prezidenta Bašára al-Asada svým válečným letounům a helikoptérám nařídil, aby ctily nárazníkovou zónu. Ani turecká vláda ani syrští činitelé tuto zprávu nepotvrdili.
Tato zpráva je doprovázena povídačkami jako ta od Reuters – OSN: Syrský plán na nárazníkovou zónu budí otázky “UN: Syria buffer zone plan raises questions,” v níž se uvádí:
Spojené národy o úterním návrhu na zřízení zabezpečené zóny bezpečnosti v Sýrii řekly, že jeho pomoc při ukončení tohoto 17-měsíců trvající konfliktu budí „vážné otázky“ a bylo by zapotřebí jej pečlivě prostudovat.
Před schůzkou k humanitární situaci v Sýrii Francie a Británie syrského prezidenta Bašára al-Asada varovaly, že vojenské operace k zabezpečení nárazníkových zón pro civily uvnitř země jsou také zvažovanou možností.
Reuters přikračují k „varování“:
Vytvoření nárazníkových zón k vytlačení Syřanů by bylo těžké, protože by k tomu bylo zapotřebí rezoluce Rady bezpečnosti OSN ke zřízení bezletové zóny na ochranu těchto oblastí, a Rusko s Čínou by takovýto krok neschválily, říkají diplomaté. To není poprvé, kdy Rusko způsobilo Spojeným státům a jejich spojencům v Radě bezpečnosti těžkosti. V 90. letech Moskva silně podporovala v Balkánských válkách Srbsko a fungovala jako ochránce Bělehradu v této radě. Poté, co neúčinná přítomnost OSN neuspěla se zastavením genocidy v Bosenské válce v letech 1992-1995 rozzuřily Spojené státy a jejich evropští spojenci Rusko tím, že obešly zablokovanou Radu bezpečnosti a obrátily se na NATO, aby zastavily srbské masakry v Kosovu bombardovací kampaní proti Srbsku v roce 1999.
Ač nápad na nárazníkovou zónu je míněn jen jako reflexní reakce na pořád ještě neospravedlněnou výměnu palby na turecko-syrských hranicích s nadále rozpornými zprávami o tom, kdo odpovídá za původní střelbu na turecké město Akcakle, tak to ve skutečnosti bylo plánováno už od března letošního roku, kdy tento nápad navrhl korporátními finančníky placený Brookingský institut ve svém „Memorandu ke Střednímu východu 21“ „Zvažování možností pro změnu režimu“, kde se specificky uvádí (zdůraznění doplněno):
„Alternativou pro diplomatické úsilí je zaměřit se nejprve na to, jak ukončit násilnosti a jak získat humanitární přístup, jak už se to dělalo za Annanova vedení. To by mohlo vést k vytvoření bezpečných útočišť a humanitárních koridorů, které by musely být podpořeny omezenou vojenskou mocí. To samozřejmě neplní americké cíle v Sýrii a mohlo by to udržet Assada u moci. Avšak z této startovní pozice by bylo možno dosáhnout toho, aby široká koalice s odpovídajícím mezinárodním mandátem mohla k tomuto úsilí přidat další nátlakové akce.“ – page 4, Assessing Options for Regime Change, Brookings Institution.
Obrázek: Memorandum ke Střednímu východu 21 od Brookingského institutu “Hodnocení možností pro změnu režimu (.pdf)” nedělá žádná tajnosti s tím, že humanitární “odpovědnost ochraně” je jen záminkou k dlouho plánované změně režimu.
Brookingsové pokračují popisem toho, jak Turecko shromažďující velká množství zbraní a vojsk podél své hranice bude koordinovat své úsilí s Izraelem na jihu Sýrie, což by mohlo pomoci způsobit změnu násilného režimu v Sýrii:
Izraelská zpravodajská služba má navíc hlubokou znalost Sýrie stejně jako agenty uvnitř syrského režimu, kteří by mohli být použiti k subverzi mocenské základny režimu a tlačit na odstranění Assada. Izrael by mohl rozestavit síly na Golandských výšinách či v jejich blízkosti, a když tak učiní, mohl by odvést režimní síly od potlačování opozice. Takováto postavení by mohla u Assadova režimu vyvolat strach z války na více frontách, zvláště pak bude-li Turecko ochotno dělat to samé na svých hranicích a bude-li syrská opozice krmena pravidelnou dietou zbraní a výcviku. Takováto mobilizace by snad mohla přesvědčit syrské vojenské vedení, aby Assada sesadilo, aby zachránili sami sebe. Advokáti tohoto postupu argumentují, že tento dodatečný tlak by mohl vychýlit rovnováhu uvnitř Sýrie proti Assadovi, pokud tyto síly budou fungovat v řádné součinnosti. page 6, Assessing Options for Regime Change, Brookings Institution.
„Nárazníková zóna“ je jasně příštím krokem v Západním plánu zaměřeném na realizaci změny režimu v Sýrii a s tím by zkoušeli pokročit, i kdyby s tím syrská vláda výslovně nesouhlasila. Byl to také krok, kterého by bylo zapotřebí k tomu, aby pak měli jen pouhou záminku k dalšímu postupu vpřed. Vypadá to, že Západ si svou záminku už objevil (nebo si ji vykonstruoval). Ty nepotvrzené zprávy, co šuškají „věrohodné“ tiskové agentury citující „vysoce postavené zdroje“ v tureckých médiích páchnou propagandou, řízeným vnímáním veřejnosti a psychologickým válčením.
Obrázek: Satelitní obrázek turecko-syrské hranice a města Akcacle. NATO podporovaní teroristé zaútočili na pohraniční postavení umístěné přímo proti předměstí Akcacle, které se táhne až k hranici. Turecký ministerský předseda je za to sám odpovědný proto, že dovolil skupinám ozbrojených teroristů, z nichž mnozí nejsou ani Syřané, ale spíše původem Libyjci, aby použili turecké území k provádění útoků. Když se teroristům z al-Káidy dovolí, aby použili turecká města jako jeviště pro jejich aktivity, a dokonce se k tomu podněcují, tak jsou ztráty na životech tureckých civilistů nevyhnutelné. Dosud není jasné, kdo byl odpovědný za tu původní salvu, která údajně dopadla na Akcacle, je ale jisté, že NATO a jejich zástupce Erdogan zkouší tohoto incidentu využít k dotlačení Turecka do širšího konfliktu se Sýrií.
Dále je třeba si povšimnout, že politika úsilí o „nárazníkové zóny“ NENÍ TURECKOU POLITIKOU. Vymysleli ji, naplánovali a v bezešvém pokračování ji protlačují korporátně finanční zájmy původem ze Spojených států, Spojeného království a z Francie a ty čím dál nepopulárnější složky turecké politiky ji jen papouškují, specificky vláda tureckého ministerského předsedy Recept Tayyipa Erdogana.
Ty protesty, které vypukly v tureckém hlavním městě Ankaře nebyly na podporu Erdoganovy vlády, nýbrž jako protest proti pokusům zneužít neobjasněný pohraniční incident k iniciaci širšího konfliktu. Turecký parlament nedávno schválil zákon ke zmocnění určitého typu přeshraničních vojenských operací, jichž je zapotřebí ke zřízení a ochraně „nárazníkové zóny“ předepsané mozkovým trustem Wall Streetu Brookingským institutem.
Vypadá to, že Západ potýkající se se zdráhavostí svých zástupců podél celé syrské hranice začal jak s tlakem na své vlastní spojence, aby zvýšili útočné aktivity, tak i s pokusy rozdmychávat přeshraniční napětí mezi Tureckem a Sýrií. Pokud se ty nepotvrzené zprávy o schválení „nárazníkové zóny“ ukáží být falešné, tak to potvrdí, že Západ je zapojen do koordinované propagandistické kampaně k rozdmychávání vzájemně destruktivního konfliktu, který by zničili jak Turecko, tak Sýrii, a z nějž by profitovali jen sami. Pokud byla učiněna ta dohoda o „nárazníkové zóně“, tak Sýrie udělá první krok k tomu, aby se otevřela k další destabilizaci z rukou teroristických zástupců, kteří se teď už přes rok roztahují z tureckého území s širší americkou, britskou, francouzskou a NATO podporou.
Obrázek: (Vlevo) Obálka Time magazínu líčícího „Válku bez konce“ mezi Irákem a Iránem, která trvala 8 let a stála dost přes milion životů. (Vpravo) Donald Rumsfeld vyslaný jako US vyslanec se vítá se Saddámem Husajnem během rozběhových fází války, kdy nabízí podporu tomuto muži, v jehož zabití pak také sehrál svou roli. Tehdy to mohlo vypadat jako dobrý nápad, když si na začátku Hussainův Irák získal podstatnou jak politickou tak vojenskou podporu od USA, Británie a Francie, ale nakonec to skončilo destrukcí jak Iráku, tak i konečným svržením Saddáma. Možná vidíme, jak se rozvíjí podobný scénář s tureckým ministerským předsedou Erdoganem, co teď hraje tu roli, jakou na počátku 80. let hrál Saddám Husajn.
Pro lidi na obou stranách hranice by bylo moudré, kdyby se sjednotili proti vypočítavým destruktivním politikám Západu, které neohrožují jen Sýrii, ale i Turecko. Stejně jako v 80. letech Irák, když býval prezident Saddám Husajn podněcován, aby začal s destruktivní 8-letou nezdařenou invazí do Iránu, co stála více než milion životů a nechala jeho národ v trvalém oslabení – čím bylo připraveno i jeviště pro konečnou invazi Západu, okupaci a decimaci, tak i turecký ministerský předseda Erdogan podobně neohrožuje jen bezpečnost a ochranu svého národa, když dovoluje, aby sloužil jako hostitel teroristických sil provádějících invazi k sousednímu národu, ale ohrožuje i samotnou existenci Turecka, když bude pokračovat v realizaci „Saddámovy volby“.
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: landdestroyer.blogspot.co.uk
]]>
