Zakladatel domácí teroristické organizace Antifa přiznal, že George Soros pomáhal s tím, aby se přeměnili na teroristy „nebezpečnější než ISIS.“ Shayne Hunter, zakladatel Antifa Australia, říká, že tuto radikálně krajně levicovou skupinu po 4 letech opustil, když si uvědomil, že „Soros nás ve všech zemích světa zneužívá k rozpoutání občanské války.“
Shayne v interview s News.com.au, popisuje své zkušenosti:
Radikalizoval jsem se v Sydney. Původně mi dělala starosti Západní intervence v Sýrii. Demonstracím dominovali radikální levičáci, a tak jsem se s nimi začal více družit. A ti moji tzv. ‚normální‘ přátelé se začali vytrácet.
Spolčovali jsme se kolem anarchistické knihovny v Sydney. Tady je banda lidí, co splaší dost prachů, aby to tam pronajala a vedla to knihkupectví. Je to něco na způsob spřádání sítě extremistů.
Dospěl jsem k víře, že ta válka je symptomem širšího systému, co vede svou hru se společností, a že to jsou ti skuteční nepřátelé, přičemž to spočívá na nadřazenosti bílých a na patriarchátu. Antifa věří, že tyto systémy je třeba kvůli záchraně světa rozdrtit pomocí procesu ‚de-platformizace‘. Lidé, kteří spolu nemusí nutně souhlasit ve všem, se spojují, aby útočili na společného nepřítele – tj. kohokoliv s pravicovou politikou.
Tato mikro-societa se stala na čtyři roky mým domovem.
Oni věří, že jejich historické kořeny spočívají boji proti nacistickému útlaku. Vedou webovou stránku, která se každých pár týdnů aktualizuje se seznamem cílů pro útoky se samými pravicovými jmény. Věří, že když se těmto lidem dovolí, aby mluvili, tak tím bude společnost trpět. A tak se musí vytlačit.
Není v tom žádné vyhlášení mise, spíše je to o nebezpečné rétorice. Je v tom spousta velice narušených lidí, které to přitahuje.
Spousta těch aktivit pochází ze Sydney University. Pozvali mě tam na některé své přednášky. Když jsem organizoval demonstrace ‚Vezměme si zpět Austrálii‘ a tlačil jsem přitom Antifa do Brisbane, tak jsme si během toho delegovali role napříč celým pořádáním těch shromáždění. Někdo tiskl letáky s naší propagandou. Jiný se staral o sociální média a internet a shromažďovali jsme lidi, aby přišli.
Četl jsem, že v USA Antifa lidi cvičí ve střelbě a boji zblízka. Ale tady je to stejné. Antifa v Sydney provozuje bojová umění, aby – jak to říkají – mohli ‚bojovat s nacisty‘. Je to na militantní morálce.
Je to nebezpečnější než ISIS.
Byl jsem tím čtyři roky ideologicky posedlý. Chodil jsem do veřejné dopravy hlasitě vyřvávat v naději, že lidé tak uslyší mé poselství.
Radikální levičáci z Antifa se prezentují jako, že je to u nich o soucitu a empatii; to je ale trojský kůň. Veškerá konverzace je o nárocích a právech, nikoliv povinnostech. Když tito lidé mluví o svobodě, tak tím myslí svobodu vymanění se z odpovědnosti.
Lidé, kteří byli do tohoto kultu zataženi, často postrádají silnou identifikaci s čímkoliv zvnějšku. Nejsem psycholog, ale lidem to dává stejně jako ISIS pocit, že k něčemu patří a má to smysluplný účel.
Na mé stránce sociálních médií se objevilo video ‚bojovník za sociální spravedlnost‘. Nejdříve jsem se na něj nekoukal. O pár týdnů později mi tam zase vyskočilo, a tak jsem to zmáčknul. To, co jsem spatřil, bylo jako vidění celého toho kultu očima vnějšího pozorovatele. To mě probudilo. Uvědomil jsem si, že vše, čemu jsem uvěřil, bylo mizerně.
Nevíte, co to je pokoření, dokud neopustíte kult; ztratil jsem čtyři roky svého života.
Zpřetrhal jsem s nimi postupně pouta. Jsem pořád v kontaktu s některým bývalými členy toho kultu, ale už se nevídám s nikým, kdo je pořád aktivní.
Pro moji generaci těch, co je jim něco přes 20, hrají sociální média roli kazatele, co káže 24 hodin denně 7 dní v týdnu – něco jako kapesní kazatel. Každý den se vám to potvrzuje v rezonanční dutině vašeho telefonu.
Antifa by řekla, že na Australské společnosti není nic dobrého. Jejich mysl je projekcí této víry a vše je filtrováno přes tuto ideologii.
Je to bezpochyby pro australskou společnost ohromné a rostoucí nebezpečí. Je to příšerné naladění mysli. Když jsem se z toho vymanil, přestal jsem se cítit utiskovaný, začal jsem se nakonec cítit, jako že jsem převzal kontrolu nad svým životem. A to mám v úmyslu teď provádět.
Zdroj: news.com.au