Náboženské hnutí Chrám lidu (či Svatyně lidu) bylo založeno roku 1955 reverendem James Warren Jonesem (známý jako Jim Jones) ve městě Indianapolis v USA a začínalo jako křesťanská komunita. Jakmile však Jones nalovil první ´oběti´ přestalo mít s křesťanství cokoli společného, Jones jednoho dne označil Bibli jako knihu plnou lží a protikladů a zavrhl ji. Časem sekta kombinovala několik náboženských směru s prvky socialismu a vzhledem k tomu, že se orientovala na sociálně slabé (převážně černošské) obyvatelstvo, rychle rostla.

Jones sám sebe označoval za inkarnaci řady osobností, mimo jiné Ježíše, Buddhy či Lenina (zastával myšlenku být tím, za co ho členové jeho církve chtějí mít). Jonesovo učení tak časem zavrhlo křesťanství úplně a obsahovalo myšlenky komunismu, utopie a Jones žil v domnění, že svoji církev provede nebezpečenstvími okolního kapitalismu.

Roku 1965 se komunita přestěhovala do San Franciska a ještě následujících 7 let byli vyhledáváni noví členové – tedy do té doby, než se leccos začne proslýchat na veřejnosti. V roce 1967 přemístil se Jones do Ukiah v Kalifornii, kde sekta žila prakticky soběstačně a její členové tvrdě pracovali, obhospodařovali pole i vinice a také sdíleli společný majetek. V roce 1972 se Chrám lidu přestěhoval do Guayany, kde se uchýlil do ústraní a své území nazval Jones právě po sobě – Jonestown.

Po dobu 60 let, kdy Jones aktivně vyhledával nové členy, vlastnil také dálkové autobusy, díky nimž podnikal s celým hnutím cesty napříč USA, aby nachytal další ovce do stáda. Každý nový člen po příchodu odevzdal veškerý svůj majetek společenství. Paranoidní Jones ale nevydržel v San Francisku, kam se na začátku 70. let vrátil, moc dlouho. Přesvědčení, že se ho chystá zničit vláda, ho donutilo Chrám lidu stěhovat do již zmíněné Guayany.

Pokračovalo to kontrolou úřadů

Vnitřní fungování sekty nebylo úplně v pořádku. Na veřejnost se dostaly zprávy o zpronevěřování peněz, týrání členů a sexuálnímu obtěžování. To se také vydal prověřit kongresman Ryan spolu se dvěma spolupracovníky, devíti novináři a několika členy Concerned Relatives Committee. Jejich příjezd do Jonestownu znamenal poslední ránu pro tou dobou velice narušenou společnost. O nesvobodných podmínkách hovoří i fakt, že Jones dovolil svým následovníkům jen tvrdě pracovat, modlit se a poslouchat pořád dokola záznam svého kázání, které pouštěl skrze rozhlas v osadě. Jones je mimo to nabádal k hostilitě, ponižování se navzájem a na povrchu vyplulo i to, že sexuálně zneužíval ženy/dívky i muže.

Ve chvíli, kdy kongresman opouštěl komunitu, se k odchodu přidalo dvacet Jonesových „oveček,“ což zakladatel sekty nedokázal pochopit, a nařídil po odcházejících střílet samopaly. Jedenáct lidí bylo zraněno, kongresman Ryan, kameraman Bob Brown, reportér Don Hartus, fotograf Greg Robinson a jedna bývalá členka sekty byli na místě mrtví.

Po tomto činu Jonesovi došlo, že není cesty zpět.

Skončilo to hromadnou sebevraždou

Jones rozkázal členům sekty pozřít kyanid. Spekuluje se nad tím, že ho měli zamíchaný v pití. Jen málo jeho stoupenců ale mělo tak vymytý mozek, že sebevraždu spáchali dobrovolně, většina sekty k tomu byla přinucena a Jones se poté sám zastřelil. V tom zmatku se však několika jedincům podařilo skrýt v okolním pralese. Život tu noc ze 17. na 18. listopadu 1978 ztratilo 915 lidí a mezi nimi bylo nemálo dětí. Později se přišlo na to, že cca 75% obětí má na těle vpichy a cca 150 z nich i střelná poranění. Vyšetřování dle dostupných informací probíhá dodnes.