Prodávají naše národy, naši kulturu, naši bezpečnost a naše životy za kšefty v Africe a v dalších rozvojových zemích. Zárodkem globální vlády oligarchů, je parta hochů, co spolu mluví na oficiálních i neoficiálních jednáních a schůzkách OSN a Bruselu, přidružených mezinárodních organizací, neziskovek a především soukromých korporací. […]


Politicky podporovaná islamizace Evropy je důkazem, že k této partičce patří i nejmohutnější hlasovací blok v OSN – Organizace islámské spolupráce.

Nazvěme je všechny jejich pravým jménem – zločineckou Bandou.

Pro Bandu jsou demokratické národní státy, ve kterých je suverénem lid, nebezpečné. Proto chce globálně nastolit mechanismus, který by trvale promíchával národy světa a národní státy tak vyřadil ze hry.

Tímto mechanismem má být Globální zákon pro migraci (Global Compact for Migration ), který zlegalizuje ekonomickou a humanitární migraci.

V současné době jsou státy vázány Ženevskými dohodami k přijímání válečných uprchlíků.

Žádný globální zákon je nenutí k přijímání ekonomické migrace či jakési humanitární migrace z důvodu klimatických změn, nemoci, věku či špatných podmínek k životu.

To má být nyní změněno.

Globální zákon pro migraci zbavuje národní státy rozhodování o tom, kdo bude žít na jejich území, a předává ho nevolené globální struktuře OSN – UNHCR.

Přes IT systém si budou moci korporace zadávat OSN požadavky na migranty z rozvojových států a OSN jim za pomoci neziskovek žádané migranty pošle.

Třetí země si pak přes stejný systém budou moci zadat počty nechtěných migrantů či obyvatel vytlačených korporacemi z jejich domovských oblastí, kterých se potřebují zbavit. A OSN UNHCR jim přidělí azyl v rozvinutých zemích Evropy či v Kanadě (USA a Austrálie nyní ze systému vypadly).

Přijímací země pak budou povinny poskytnout migrantům sociální zabezpečení, zdravotnickou péči, bydlení, práci a vzdělání.

A korporace budou mít pré.

Protlačení tohoto mechanismu je pro ně zásadní věcí.

Jak ale donutit státy, aby tento zákon v OSN přijaly? Politici se podplatí a zastraší. Obyvatelstvu se musí namluvit, že jiné cesty není, že masová migrace je objektivním trvalým procesem, který nemohou státy vyřešit vlastními silami a hranicemi. Že musí předat rozhodování o tom, kdo bude žít v jejich zemi, nadnárodním strukturám.

A hlavně žádné hranice, Orbáne!


Nejen, že Bruselská okupační struktura za peníze evropských občanů zavádí OSN Agendu 2030 po celém světě(1) a organizuje migraci do EU – nyní se navíc pokouší zavést Globální zákon pro migraci v předstihu v Evropské unii – a to ještě před jeho předpokládaným oficiálním schválením na podzimním OSN summitu v New Yorku v roce 2018.

Jde o naprosto zločinné a bezprávní jednání!

Evropská komise ohlásila, že rozjíždí pilotní projekt legalizace migračních cest z Afriky do Evropské unie.

Je to další způsob, kterým Bruselská okupační strutura "bojuje" proti migračním vlnám do Evropy.

Zopakujme si všechny přijaté kroky tohoto "boje":

1.Relokace (Relocation)

Pro EU je hlavní prioritou záchrana migrantů na moři, nikoli jejich zastavení a navracení do zemí, odkud vypluli.

EU podporované neziskovky, církevní organizace a korporace dovážejí migranty z Libye přímo do Itálie, i když pobřežní vody Tuniska či Malty jsou mnohem blíže.

Takto se do Evropy dostávají migranti, kteří účelově přijíždí bez dokladů a nejde je proto nikdy vrátit do zemí původu.

Migranti jsou překvapivě dobře informovaní o evropské legislativě.

Sotva EU prohlásí, že bere syrské válečné uprchlíky, valí se do EU samí Syřané. Když EU přijme zákon na speciální ochranu nezletilých migrantů bez doprovodu i s doprovodem, přijíždí do EU samí nezletilci.

Šušká se, že chytré rozvojové země ulehčují svým státním rozpočtům a posílají touto cestou do EU své vězně, nepřizpůsobivé a chovance psychiatrických léčeben.

Chování migrantů v EU dává těmto zvěstem za pravdu.

Pro všechny tyto migranty, kteří zatěžují pohraniční země Schengenu, připravila EU povinnou relokaci kvótami do dalších zemí EU.

Tito migranti budou žít v EU trvale.

2. Přesídlení (Ressetlement)

Program OSN pro přesídlování lidí, kteří potřebují ochranu, běží už léta.

Jednotlivé země se k němu hlásily dobrovolně a každoročně braly od OSN stovky lidí, kterým OSN udělila azyl.

Předpokládalo se, že tito lidé jsou političtí utečenci.

Nyní ale tento program nabírá zcela jiné obrátky.


Bruselský okupační aparát se tohoto programu chopil a slíbil za celou EU pro začátek kvótu 23.000 přesídlenců, která byla skutečně naplněna.

A jaká náhoda – po vypršení období pro vyplnění této kvóty se uskutečnila utajená pařížská schůzka mezi lídry Čadu, Nigeru, Libye, Německa, Francie, Španělska, Itálie, kde ostaní, méně svéprávné země EU, zastupovala Mogheriniová. A na této schůzce se rozhodlo o udělování azylu migrantům přímo v Africe.

Dohodlo se,

  • že neziskovky budou lovit migranty přímo na území Afriky, v nejvíce zaostalých zemích Sahelu,
  • že se v Africe vybudují silnice a okolo silnic styčná střediska, wellfare střediska a tranzitní centra pro migranty,
  • že návrat migrantů bude pouze dobrovolný,
  • že ve styčných střediscích budou moci migranti požádat OSN UNHCR o udělení azylu v EU,
  • že UNHCR bude udělovat azyl v EU těm "nejzranitelnějším" migrantům.

Už se ani nehovoří o uprchlících – stačí nemoc, útěk před změnami klimatu nebo udaný nízký věk, o kterém již Rada Evropy předem prohlásila, že jej nebude kontrolovat – což vše odporuje dosud platným mezinárodním zákonům!

Po pařížské schůzce prohlásil komisař UNHCR, že by kvóta měla být zdvojnásobena – a hle, kvóta byla Evropskou komisí promptně navýšena na 50.000 migrantů během 2 let – do října 2019.

Macron již ohlásil přijetí 10.000 migrantů z tohoto programu.

Jaká souhra!

A to vše je uskutečněno ještě před předložením tohoto potichu upečeného "nového programu pro přesídlení" evropskému parlamentu!

Evropská komise dále prohlásila,


  • že vyčlenila na podporu úsilí členských států v oblasti přesídlování 500 milionů eur,
  • že přesídlování z Turecka a Blízkého východu musí pokračovat,
  • že je ale nutné klást větší důraz na přesídlování zranitelných osob ze severní Afriky a z Afrického rohu, zejména z Libye, Egypta, Nigeru, Súdánu, Čadu a Etiopie,
  • že toto doporučení navazuje na přijímání závazků zahájené dne 4. července 2017, v jehož rámci doposud 11 členských států učinilo 14 000 závazků, a doplňuje tyto závazky. Umožní překlenout období do přijetí nového "stálého rámce EU pro přesídlování", který Komise navrhla v červenci 2016.
  • Že z výše uvedené sumy se také podpoří OSN UNHCR při zřizování "mechanismu pro nouzovou evakuaci z Libye".

Tak a máme to. Chystá se "stálý rámec EU pro přesídlování", závazky se elegantně prodlužují a rozšiřují i na Afriku a libyjská pohraniční stráž se vyřadí ze hry.

Itálii se spoluprací s libyjskou pohraniční stráží podařilo významně snížit tok migrantů z Libye, protože pohraniční stráž zasahovala proti pašujícím neziskovkám a migranty vracela na libyjské pobřeží.

To se ale zjevně někomu nelíbí.

Proto se záležitost migrantů z Libye bude nově řešit "mechanismem pro nouzovou evakuaci z Libye" pod vedením OSN UNHCR.

Tak se elegantně změní nelegální migrace přes Středozemní moře na migraci legální – protože hádejte, kam bude UNHCR tyto migranty cpát?

Ale to není všechno.

Komise zavádí "pilotní projekt systémů soukromého sponzorování", které umožní soukromým skupinám nebo organizacím občanské společnosti (čti neziskovkám) organizovat a financovat přesídlování v souladu s vnitrostátními právními předpisy.

Komise vyzvala úřad EASO, aby se zainteresovanými členskými státy tento pilotní projekt koordinoval.

Toto ustanovení přímo obchází demokratické principy a dává volnou ruku dosud utajovaným sponzorům migrace a migračních neziskovek – oligarchům typu Sorose! A navyšuje tak přijatou dvouletou kvótu 50.000 prakticky do nekonečna!


Přesídlení migranti zůstanou v EU trvale.

3.Spuštění pilotního projektu legální ekonomické migrace z Afriky do EU

Migrace je v OSN Agendě 2030 označena za zdroj rozvoje. Nejde však o rozvoj společnosti, ale o rozvoj migračního průmyslu, remitenčního bankovnictví a rozvoj investičních příležitostí v Africe a v dalších rozvojových státech.

Hodnota remitencí, které migranti posílají zpět svým rodinám, trojnásobně přesahuje hodnoty oficiální humanitární pomoci. Proto jsou remitence pro rozvojové státy nezbytným finančním zdrojem.

Proto rozvojové státy požadují za poskytnutí investičních příležitostí kromě jiného i vytvoření legálních migračních cest do Evropy.

Komisař pro migraci, vnitřní věci a občanství Dimitris Avramopoulos prohlásil:

[quote align="center" color="#999999"]

Nastal čas učinit další kroky k vytvoření spravedlivé, pevné a realistické migrační politiky EU. To znamená nadále projevovat solidaritu s nejvíce zasaženými členskými státy, ale také rychle nalézt vhodný kompromis ve věci reformy společného evropského azylového systému. … Zásadní význam má tudíž investice do více legálních cest, jejichž účelem může být nejen ochrana (migrantů před utopením), ale také studium či zaměstnání. [/quote]

Aby se „nelegální toky migrace přeměnily v ekonomickou migraci do členských států EU založenou na potřebách“, navrhuje Evropská komise koordinovat a finančně podpořit pilotní projekty s třetími zeměmi v oblasti legální migrace.

Evropská komise dále vyzvala k reformě společného evropského azylového systému.

Evropská komise prohlásila, že Evropský parlament a Rada by měly urychleně přijmout návrh revize modré karty EU předložený Komisí, který "zlepší schopnost EU přilákat vysoce kvalifikované pracovníky a udržet si je".

Komise dále zváží nutnost modernizace stávající vízové politiky.

A na konec vyřešení financování celého tohoto cirkusu:

Evropská komise prohlásila, že:


[quote align="center" color="#999999"]

Od loňského zřízení rámce pro migrační partnerství bylo při společném řízení migračních toků se zeměmi původu a s tranzitními zeměmi dosaženo dobrých výsledků. Tento pokrok je třeba zachovat a v řadě klíčových otázek je zapotřebí vyvinout více úsilí. To se týká mimo jiné posílení svěřenského fondu EU pro Afriku, a zejména části fondu určené severní Africe, prostřednictvím dodatečného finančního přispění členských států. [/quote]

Pokud zvážíte všechny body "boje" Bruselské okupační struktury a OSN proti migraci do EU, dojdete k závěru, že se tím vlastně v praxi realizuje Globální zákon pro migraci – zatím pouze v EU a to ještě předtím, než byl vůbec přijat.

Evropská komise přímo nařizuje členským státům, že "musí úzce spolupracovat při plnění cílů iniciativy globálního paktu OSN o bezpečné, řízené a legální migraci."

To je neuvěřitelný protiprávní diktát nikým nevolené struktury!

Oligarchové si tím chtějí pojistit přijetí Globálního zákona pro migraci v příštím roce. Budou moci poukázat – hle, tato praxe již dávno funguje v té pokrokové, lidská práva prosazující Evropské unii.

V té unii, která se pro zájmy soukromého byznysu dopouští genocidy na vlastním obyvatelstvu.

Zdroj: http://europa.eu/rapid/press-release\\\_IP-17-3406\\\_cs.htm

Poznámky

(1) Ne všechny cíle Agendy 2030 jsou pro byznys vysoce lukrativní. Pro ty, co nejsou dostatečně výdělečné, zavádí Bruselská okupační struktura (BOS) tzv. „plán vnějších investic“ (EIP), pro jehož potřeby byl ustanoven „Evropský fond pro udržitelný rozvoj“ (EFSD). EIP s EFSD mají být zdrojem financí pro zavádění cílů udržitelného rozvoje SDG Agendy 2030 v zemích Afriky a evropského sousedství.

Smysl EIP spočívá v tom, že se daňoví poplatníci EU zaručí svými penězi za rizikové projekty evropského byznysu v Africe, do kterých by byznys jinak nešel. Např. financování soukromého podnikání afrických žen či investice v nestabilních oblastech. Pro začátek BOS do EFSD vložila 4,1 miliard eur, což může u soukromého sektoru do roku 2020 vygenerovat investice v hodnotě až 44 miliard eur, za jejichž návratnost budou evropští daňoví poplatníci ručit.

Evropské komise navíc požaduje, aby členské státy do EFSD přispívaly.

Jinými slovy to znamená další mohutné zadlužování občanů EU, kteří budou tímto způsobem skrytě financovat zavádění nelukrativních cílů Agendy 2030 ve světě včetně nestabilních oblastí. A za projekty lukrativní pro byznys pak budou platit přijímáním migrace (včetně ekonomické migrace) z rozvojových států, ztrátou pracovních míst a ztrátou bezpečí.

Pro evropské občany jde tedy o lose-lose strategii.

Dokladem toho, jak BOS neuvěřitelně vysává členské státy pro své vlastní cíle, je fakt, že v roce 2016 kolektivně dotovaly členské státy spolu s EU 60 % celosvětové rozvojové pomoci v hodnotě 75,5 miliard eur.

Zdroj: zvedavec.org